... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Po stopách předků..

20. června 2016 v 11:45 | Waity |  Domov jsou ruce do kterých smíš plakat
Dnes jsme se vydali tam, kde si náš Nejmilejší táta hrával jako malý klouček, kde stojí jeho rodný dům, kam chodíval s dědou na houby a ten říkával: "Chlapče, tady je kousíček našeho lesa". Pak si dlouhé roky nikdo nevzpomněl a nyní souhrou náhod se stalo, že si svoje dědictví znovu nabyl. Vede tam pěkná cesta mezi poli, je tam neskutečný klid a mír a cestou jsme nikoho nepotkali.
Prostřednictvím fotek Vás tam vezmu také..
 

Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky. K. Čapek

Krásná, něžná, kouzelná, naše! Princezničko! Copaťoučká Anduličko!
Dnes máš 4 roky.
Snažíme se splnit všechna Tvoje přání.
Není jich moc.

Chceš, aby bylo všechno v pořádku tak, jak má být.
Chceš mít své blízké stále okolo sebe.
Chceš si hrát, smát se, křičet, hrát si na mláďátka, cvičit, běhat, plavat, lézt, v lese, na louce, na chatičce, doma, ve školce.
Chceš, aby Tě měli lidé rádi a oni mají!
Chceš dávat a dostávat květiny.
Když se s někým neshodneš, chceš to dát do pořádku.
Chceš, aby už konečně bylo jaro a teplo.
Máš ráda krásu a vkus.

Jednu oslavičku si dnes užiješ ve školce, pak přijdeš domů a dostaneš dárky od mámy, táty a brášky. V sobotu budeš mít oslavu tak jak sis přála, podle své oblíbené pohádky.
Užij si to dnes!
Moc Tě milujeme!!!
Máma, táta a Kulíškovatý Maty.

Jaro, kde jsi?

23. března 2016 v 14:22 | Waity |  Když nemůžeš Ty k hoře, musí hora k Tobě
Ahoj naši milí.
Naše děti jsme poprvé vzali na hory. Už jsou ve věku, kdy si to mohli užívat oba dva se vším všudy. Tím všudy myslím lyžování. Příjemně nás překvapili. Oba a hlavně Copaťoučká Andulička, která lyžovala s opravdovou vášní. Bylo to nádherné. Naše lyžařská babička Danda by z nás všech měla radost. Jistě se na nás dívala z té nejvyšší hory a lebedila si. Zalyžovala si i trochu maminka, i trochu tatínek a děti byly ve školičce každý den, nejlépe jim to šlo, když měli každý svého oblíbeného pana učitele.
První den..
Třetí den..
Čtvrtý den suverénně..
Pátý den už chvílemi i sami..

A teď už čekáme na JARO.
Pořád nepřichází.
Zaseli jsme semínka, počkali až řeřicha vyklíčí, vyroste a snědli ji..
Koupili jarní kytičky a děti vytvořily jarní výzdobu do rámečků. Strom jsem jim předmalovala, pak si samy vybraly barvy a vyrážely jarní tvary, následně Herkulesem lepily na strom květy, listy, Andulička i koníky. Pak jsme strom společně vystříhli a nalepili opět na vybraný barevný papír..
Oblékli jsme se do gala a vyrazili za panem fotografem do školky. Po cestě zpátky, jak byly děti uprostřed pózování a hezky oblečené, jsem toho využila a nafotila pár fotek i já..
Teď budeme čekat dál. Každý večer si o jaru čteme knížku a každé ráno posloucháme kosí jarní písničku.
Však ONO JARO přijde. Oslavíme Velikonoce a třeba konečně zasvítí sluníčko a navštívíme chatičku. Postavíme před domem trampolínu, oslavíme troje narozeniny a budeme si užívat slunce a toho, že se máme.
Krásné JARO i Vám! :-)
 


Domov - vždycky to budu opakovat - není prostor, ale proces. Tady se schovávám před deštěm a zimou, tady žiju, tady trávím svůj volný čas,

11. března 2016 v 23:28 | Waity |  Stavíme dům
tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty, trpělivostí a tolerancí a vůbec řadou kladných principů. Domov je bytost. Miroslav Horníček
A je to tu. Nejdřív náš Nejmilejší táta hodně studoval reality. Pak jsme sjezdili několik míst a rozhodli se, kde se nám nelíbí vůbec a kde naopak moc. Nejmilejší táta se hned zalíbil místnímu starostovi a získal od něj informace o pozemku, o který jsme se zajímali. A pak jsme dostali možnost a vydražili si ho. Pro někoho by mohl být až moc velký. Pohodlně se sem vejde domek pro nás a ještě větší zahrada. My jsme nadšení. Je to velká věc. Budeme stavět dům! Bude to trvat nejméně dva roky, než si na pozemku postavíme nový domov.
Myslím, že stavění domu je skvělá příležitost založit novou rubriku.
Bude to hodně práce, ale těším se, že jednou budu mít vlastní zahradu s ohništěm, maličkou vinicí, záhonkem a travičkou přímo za domem. A hezké posezení s koupáním pro děti. Ale hlavně - venkovní i vnitřní prostor, který nám v bytech stále chybí!

O našem novém domově a jeho okolí jsem si toho zjistila hodně. Teče tam krásná řeka, na všech polích okolo roste spousta zeleniny. Je dobře vidět východ i západ slunce. V blízkosti jsou dvě městečka, každé na jinou stranu. Můžeme si vybrat, kam dáme děti do školy, kroužku, kam se vydáme za povyražením. V našem přímém okolí se pomalu rozrůstá nová ulice, zatím ji tvoří jen pár novostaveb, náš budoucí dům bude její součástí..
Jsme teprve na samém začátku. Držte nám pěsti, ať všechno zvládneme.
Mějte krásné dny!

Zahřát se..

Protože jsme opět nemocní, o víkendu jsem si na svůj svátek přála výlet do Lednice a to přímo do teploučkého skleníku, kde se zahřejeme a nadýcháme vlhkého vzduchu. Nebyli jsme tam poprvé, ale tentokrát si to užila už i Copaťoučká Andulička, která tam před dvěma roky s námi byla v nosítku coby miminečko. Jen si vzpomínám, že tehdy bylo více rozkvetlo, asi jsme tu byli o měsíc později. I tak se bylo na co dívat a v jezírcích jsme opět obdivovali barevné kapry Koi..


Další články


Kam dál