... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Noční hlídka

29. května 2008 v 9:30 | Waity |  Nejvyšlapanější cesty nevedou nikam
Další zkouškou rudých orlích per byla velmi obávaná noční hlídka. U zelených per se jednalo o dvě hodiny nočního hlídání celého tábora, u černých to bylo od půlnoci do rána, ale pokud jsme chtěly splnit rudá orlí pera, musely jsme hlídat a uhlídat tábor po celou noc, nebát se, ale hlavně neusnout. Na tuhle zkoušku jsme už byly každá sama za sebe. Největším strašákem byl pro nás noční přepad. Co když zrovna dnes, kdy budu hlídat celou noc, přijdou kluci z vedlejšího tábora na přepad? Překazí mi moji hlídku? Pokud mě unesou, budu úpět až do rána v cizím táboře někde spoutaná? V lepším případě včas vzbudím píšťalkou náš tábor, holky vyběhnou ze stanů a budou záškodníky honit po lese, abychom je zajaly a spoutaly my a mohly si diktovat pravidla. Ale i v tomto případě pro mě tato zkouška skončí neúspěchem. Měla jsem hrozný strach a jediné, co mě uklidňovalo, bylo Čertovo ujištění, že dnes dobře uvidím, dnes v noci má být přeci úplněk.
Po večeři jsem zkontrolovala svoji baterku a nachystala si teplé oblečení. Jako každý večer, seděly jsme v jídelně u svíčky, hrály různé hry, povídaly si, činovnice plánovaly další nabitý den a zpívalo se s kytarou. Začínalo se stmívat a mně nebylo do smíchu. Vydržet celou noc - zvládnu to? Starší holky mi poradily, že když budu usínat, mám si na táborové náměstíčko nachystat lavor s vodou a občas si trošku opláchnout obličej. Krize prý přijde někdy kolem druhé hodiny ranní. Jdu na to. Celý tábor zalezl do stanů do svých pelíšků a táborem se tiše rozezněl zpěv:
"Zapad den, slunce svit, vymizel z údolí z temen hor, odpočiň každý kdos boží tvor..."
Když jsem se staršími skautkami dozpívala večerku, začala se moje celonoční hlídka. Tepi mi slíbila, že nechá svou ruku ze stanu venku, abych se až mi bude nejhůř, mohla chytit a myslet si, že tu nejsem sama. Obcházela jsem náměstíčko a poslouchala, jak si holky ve stanech ještě šuškají a občas se odněkud ozvalo přidušené zachechtání. V jídelně svítila svíčka, činovnice potichounku seděly v jídelně a něco si psaly. Kdyby tam tak chtěly sedět co nejdéle, doufala jsem. Ale hlasy ze stanů postupně umlkaly, až utichly úplně. Koukla jsem na hodinky. Bylo 22:05. A to už jsem viděla činovnice, jak se pomalu odebírají do stanu. "Dobrou hlídku, Waity. A neboj, kdyby něco, pořádně pískej, křič, nebo kopej do stanu", povzbudivě se na mě usmála Čert. Zatvářila jsem se, že v pohodě, ale v tu chvíli ve mně byla malinká dušička.
Aby bylo jasno, my dvě sestry - dvě holky naší opuštěné mámy - jsme byly každá úplně jiná a přece stejná. I když nás dělil rok, báječně jsme se doplňovaly a řekli byste, že jsme dvojčata. Nosily jsme stejné oblečení a učitelé nás jen tak nerozeznali. Na neštěstí jsme chodily každá do jiné třídy, čehož naše máma velmi lituje dodneška. "Měla jsem zařídit, abyste chodily spolu", říká vždycky. "Ty bys pomohla své sestře s učením a ona by Tě chránila". Tepi byla jako můj starší bráška. Ochránila mě před cikány, kteří na nás útočili na naší ulici, nebo v domě , kde jsme bydlely. Když si na mě někdo dovoloval třeba v šatně ve škole, byla tady moje sestřička a ukázala mu co proto. Já jsem byla zase ta rozumnější, která vždy věděla, co se sluší, máma se mohla spolehnout, že až přijde unavená z práce, bude vše na svém místě tak jak má být, nádobí bude umyté, mohla jsem sestře pomoct s úkoly, nebo když na ni přišel smutek, byla tu její starší sestřička, která ji bere takovou jaká je. Učitelé ji neměli v lásce - neustále vymýšlela nějaké lumpárny a špatně se učila. Naše máma si na třídní schůzce vždycky vyslechla co zase její dcera "provedla". "No a co?", říkala vždycky. "Jednou jim všem ukážeš!" V naší komunistické zemi zkrátka nebylo pochopení pro děti, které "vybočovaly z řady". Dnes, v jednadvacátém století by se tomuhle řeklo hyperaktivní dítě, věnovala by se mu spousta pozornosti, poskytovaly různé úlevy a hlavně by se nepoužívaly výrazy jako sígr nebo problémové dítě.
Koukla jsem se k Tepinu stanu. Ruka mojí sestřičky visela ven, bezvládná a spící, ale tady, připravená pro mě. Měsíc jasně svítil, jen občas přes něj rychle přelétly mráčky a zase se objevil jeho klidný a vševědoucí obličej. Lesy šuměly jak do nich foukal vánek a potůček bublal svoje árie. Bylo něco po půlnoci. Spát se mi zatím nechtělo, ale dostavil se podivný pocit osamělosti a smutku. Začala jsem si potichounku broukat: Hej hola holaryjaja, skaut má holá kolena chachacha..., byla to taková stará skautská písnička, kterou jsem zrovna nemusela, ale teď mi dodávala odvahu. Kdesi v dálce zahoukal sýček a zapraskaly větve stromů jak se do nich opřel vítr. Měsíc se na chvíli ztratil pod clonou velikého mraku a já jsem začínala mít divný pocit. Navíc jsem každou chvíli zaslechla podezřelé zvuky, jako by někdo přecházel potok. Všude se táhly dlouhatánské stíny velikých smrků, které rostly všude kolem a lemovaly táborovou louku. A za každým z nich jsem viděla stín někoho, kdo se blíží přepadnout náš tábor. Za nic na světě bych se ale nešla podívat!
I táborová jídelna, ve dne vždy útulná a milá, změnila se náhle v tmavou obludu plnou tmavěšedých stínů a zvuků a praskání dřeva. Musím se držet náměstíčka a jak to říkala Čert? Pískej, křič a kopej do stanů.
Krrrach! zase ten zvuk v potoce!!!!! Píšťalku jsem měla v ruce připravenou k písknutí. Nebo že by se jen převalil kamínek? Ne, musel to někdo být, strašila jsem sama sebe. Tak a dost, řekla jsem si a chytla ze stanu připravenou deku, prostřela ji před stanem Tepi a chytla svou sestru za ruku. Bylo trochu chladno, tak jsem si přitáhla jsem bundu až ke krku. Koukla jsem se nahoru, kde se táta měsíc klidně usmíval a sliboval lepší zítřky. Znova jsem si začala broukat: hej hola holaryjaja...vydržím to, musím to vydržet!, jsem přece odvážná a šikovná holka, tak nám to vždycky říkává naše máma. "Jste ty nejlepší a nejšikovnější holky na světě!" a pak dodá: "A teď si běžte uklidit ten humpajs co máte v pokoji".
Koukla jsem se na hodinky půjčené od Tanagely. 3:45. Když vydržím ještě tak hodinu a půl, mohlo by už začít svítat. Hlavně neusnout....skaut má holá kólena chachacha. V hlavě se mi honily různé písničky, které jsem znala z táborových večerů a oddílových shůzek. Zpívala jsem si je a snažila se nemyslet na to, jak se minuty vlečou.
Ještě byla tma, když začal zpívat první ptáček. A druhý, třetí, trylalá, tahle písnička přírody je ze všech písniček nejkrásnější!
Obzor východního nebe se mi zdál malinkato světlejší. Za nějakou chvíli se dalo pozorovat jemné zrůžovění, které přecházelo do oranžova až žluta. Začínalo svítat. Během půl hodiny už byla vidět zářící polokoule slunce a tolik vytoužené ráno se naráz stalo skutečností. Všechny noční strasti se mi teď zdály směšné. Zvládla jsem to!!!
Za chvíli půjdu probudit ranní službu, která zatopí v jídelně a uvaří čaj a snídani pro celý tábor. Pak vzbudím Čerta a ta uvede do pohybu krásný nový den....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | E-mail | 29. května 2008 v 12:58 | Reagovat

Já to přeci říkala,že to zvládneš, ale takovou zkoušku odvahy jsi už měla za sebou. Bylo ti 7, byli jsme na táboře na Hamernici, a ty jsi šla sama spát do lesa. Luděk tě zavedl na místo,(to aby se nám ty prcci nepoztráceli v lese) a udělal ti pelíšek a pak tě v noci chodil kontrolovat. Mě nechtěli říct kde jsi, abych jako ufňukaná matka náhodou nepokazila tvůj první zážitek z vítězství samé nad sebou. Ráno asi v 5hodin mě vzbudila malá temná postavička v pánském černém pršiplášti, který ti sahal na paty. Pronesla jsi s vážným výrazem válečného veterána v očích:"Mámo já jsem to zvládla".

2 Sara Sara | E-mail | 29. května 2008 v 13:04 | Reagovat

Když tak o tom přemýšlím pravdou ale je, že v 7 letech jsi asi uvažovala v osamělé noci nad úplně odlišnými věcmi než v 15letech. Tenkrát jsi považovala les za kouzelné místo plné skřítků a tančících víl. V 15 letech pod dojmem uhlídání plné spížky, kterou vám kluci obnoc vykrádali, strašili vás, unášeli vás a to nejhorší kradli vlajku, ten symbol. Takže v jistém smyslu čím starší tím je ten čin statečnější a obdivuhodnější.

3 Sara Sara | E-mail | 29. května 2008 v 13:07 | Reagovat

Na závěr: já bych dnes sama v noci nechtěla hlídat ani kadibudku, tak je to.

4 Sara Sara | E-mail | 30. května 2008 v 9:58 | Reagovat

Ještě na něco jsem si vzpomněla, říká se že tyhle zkoušky nejsou k ničemu a tak, že v životě to nebudeš potřebovat a hleďme dnes, naše malá Verunka uhlídá v noci celé letiště a kdyby přišel nějakej terorista, tak by ho zneškodnila. To je holka a pak že je to zbytečný. Mě jenom trochu deprimuje že si tady píšu sama se sebou...:-D

5 aggellia aggellia | Web | 30. května 2008 v 12:50 | Reagovat

kolik ti bylo roků?? já se přidávám k Sare, nehlidala bych ani kadibudku. Jsem podělávka a v noci se bojím i sama doma ;). Ta vaše máma měla pravdu, jste holky šikovný.

6 waity waity | E-mail | 30. května 2008 v 14:40 | Reagovat

Tak s tím teroristou bych si nebyla tak jistá, ale na tu první noc v 7 letech si pamatuju. A pěkně jsem se bála, ne že ne, musela jsem si přečíst celou knížku, abych nemyslela na to, že tam ležím sama ve tmě. Pamatuju si, že to byl Metráček.

7 waity waity | E-mail | Web | 30. května 2008 v 14:43 | Reagovat

Agelli, já nevím přesně, asi tak 14 let. Ale tehdy jsme se ničeho nemusely bát, dneska už je to jiné a taky se bojím jít třeba v noci po Brně :o)

8 Sara Sara | E-mail | 31. května 2008 v 0:28 | Reagovat

Dost pochybuju, že se Aggelli tak bojí, kolikrát jsme špekulovaly s holkama jakto, že jsi neumřela strachem když jsi jela třeba na celý léto sama do Athén a bydlela v soukromí, tzn.vůbec ne pod dohledem školy.

9 brabi brabi | E-mail | Web | 1. června 2008 v 22:29 | Reagovat

Když můj malý 10letý syn kdysi jel s 14letými kluky na tábor modelářů a první noční hlídku prožil zalezlý na dně spacáku a usnul, měl jako trest být hozen do říčky. Protože ale byl nejmladší, snížili mu trest na drhnutí připáleného velikého hrnce od pudingu v řece. Kdyby rodiče věděli, tak by jim ty děti nepůjčili...

10 tepy tepy | E-mail | 4. června 2008 v 21:23 | Reagovat

Ahoj Waity, já si na ten tvůj den dost pamatuji. Ve dne nám vše připadalo strašně jednoduché a sotva se začalo stmívat, člověk za vším viděl samé bubáky.Pamatuji si, že jsem se stále budila a bála se, že ti tam tu ruku nakonec nenechám a že budeš strašně smutná a nešťastná, že už tam s tebou jaksi nejsem.

Dnes ti to už můžu říct, protože ta noc pro mě byla příšerná.Ta ruka mě totiž dost bolela a několikrát se mi i umrtvila tím, jak jsem ji měla opřenou o tvrdé dřevo podsady stanu. Nic jsem ti nikdy neřekla, protože jsem prostě chtěla být s tebou a hotovo a tak jsem tu nepohodu nakonec přetrpěla. Musela jsem, vždyť jsme přece sestry a ty si musí pomáhat.Jsem šťastná, že jsme ty rudé orlí pera dělaly společně.Ty jsi mě k tomu přemluvila pamatuješ??

Hodně mě to posílilo a dodávalo mi to kuráž, že ty má sestřičko prožíváš to samé, sice v jinou dobu, ale přece.....nejsem sama uffff...má sestra taky bojuje...vydrž...buď silná a vydrž...zvládneš to....bude to super a my budeme tenhle rok ty nejstatečnější holky z tábora....všichni nás budou obdivovat a vyptávat se nás na všechny tři zkoušky,no tohle táhne snad každou mladou dívku vpřed. Waity jsem fakt ráda, že jsme toho spolu tolik zvládly. nikdy bych nemněnila  :-)))teď už to vím na beton.

11 tepy tepy | E-mail | 4. června 2008 v 21:39 | Reagovat

Ta má zkouška byla dost podobná. Já si zase  chodila chladit oči k barelu s čajem.Vzala jsem si lžičku, kterou mi tam Tanagala pro tento případ nachystala  a ledovou si ji položila vždy na jedno oko a tím druhým jsem se dívala co se děje kolem.Bála jsem si chladit obě dvě oči zároveň, aby na mě někdo nesáhl a nějak mě nepřekvapil.To víš já taky byla příšerně podělaná a navíc se mi nechtělo ani nikam chodit kvůli přepadům.Taky jsem se bála  černých míst...třeba za kuchyň bych se nikdy nešla podívat.Navíc jsem si představovala samé hrůzy a rychlosti je zase zaháněla písničkami a vzpomínkami na něco pěkného. Nakonec jsem pak s takovou úlevou vítala přicházející nový den, že si to dnes snad ani nedokáži představit.....prostě byla jsem na sebe vážně pišná :-))), že jsem si jako dítě dokázala poradit. Jsme to ale sestry co?? světe div se :-)))

12 tepy tepy | E-mail | 4. června 2008 v 21:45 | Reagovat

Ta píseň mě rozplakala ach tábor a holky a příroda na Kořenci a vůbec všechno kolem co jsme prožily, pláču stěstím a zárove´ˇn mi to strašně chybí....sestřičko

13 waity waity | E-mail | Web | 6. června 2008 v 13:11 | Reagovat

Tepi, za tu zmrtvělou ruku se Ti dodatečně omlouvám, byla jsi skvělá. A vlastně vůbec nevím, jestli jsi mi někdy vyprávěla o té svojí hlídce. Asi ano, ale zapomněla jsem.

Jednou tohle všechno prožijou i naše děti a bude se jim to moc a moc líbit a i když některým maminkám to může připadat až příliš nebezpečné, pro ně to bude vzrušující dobrodružství. No ne??? :-))

14 Feilin Feilin | E-mail | 7. června 2008 v 15:01 | Reagovat

Ahoj Waity! Náhodou jsem objevila Tvůj blog, ten tábor, kdy jste s Tepi dělaly rudý orlí pera, si pamatuju... Mně tehdy bylo 7, takže si mě asi nepamatuješ :-) ale obě jste pro nás, malý světlušky, byly povzbuzením a vzorem! díky za to... moc na Vás obě dvě vzpomínám, někdy bych se do té doby ráda vrátila, zpátky na kořenec, koukla znovu na tu super kuchyni, která už teď není, na potůček, udělala si výlet do Šebetova nebo do Horního Štěpánova... Co asi tak právě dělá Tanagela, Etsie, Bellis, Sagitta a další... :-) Mějte se krásně!!! pa Marťa

15 waity waity | E-mail | Web | 8. června 2008 v 12:22 | Reagovat

Ahoj Feilin, děkuji, že ses ozvala, jsem prostě nadšená!!! Myslím, že se na Tebe pamatuji, byla jsi u mě v družince ne? Přinejmenším vím, že nějaká malá Marťa v našem oddíle byla. Jak jsi mě objevila?

16 waity waity | E-mail | Web | 8. června 2008 v 12:28 | Reagovat

A ještě něco Feilin: hrozně ráda bych vrátila čas a zažila ještě něco z tehdejších let. Byla jsem v oddíle strašně šťastná, jen nevím, kam se poděly tehdejší skautské ideály. Když dnes potkáš skauty v lese, pozdravíš je raději první, protože oni se k tomu nemají. A občas slýchám, že skauti už nejsou to co bývali. Nevím. Asi se svět mění...měj se krásně.

17 Feilin Feilin | E-mail | 8. června 2008 v 12:35 | Reagovat

No je zkouškový, tak se mi moc nechce učit :-) a tak jsem začala vzpomínat na holky z Červánku, na tábory, na přírodu... sedla jsem ke Googlu a našla jsem Tě pod heslem "Tepi" :-)) Hrozně na vás dvě vzpomínám... Když jsem si vás takhle hezky vygooglila, tak jsem byla taky hrozně nadšená :-) Já jsem byla ve družince, co vedla Tepi s Etsií (rosničky), Tys vedla s Bellis veverky, ne? Ale u Tebe ve družince jsem taky chviličku byla :-) A jednou jsme spolu byly na nějaké velikonoční výpravě na nějaké faře a já jsem vám tam hrála do družinkové hry nějakou uplakanou holčičku....za zvuku varhan... Ale to už je všechno tak dávno, že to už ani pomalu není pravda :-) Taky vzpomínám na výpravu s Tepi a Etsií na Kořenec, byl tam s náma i váš super hafan, všechny jsme ho zbožňovaly :-) Byl to super čas!

18 Feilin Feilin | E-mail | 8. června 2008 v 12:38 | Reagovat

Když jsem odešla z oddílu, tak jsem pak jezdila jako vedoucí/kuchařka s neskautským oddílem a je to fakt velkej rozdíl... Pro nás byla výsada, že jsme mohly jet na tábor... a když někdo dostal nějaký poleno za zapomenutou věc, tak to byla opravdu ostuda... A taky nevím, kdo by se teď dobrovolně nechal šlehat na zádech kopřivama :-))

19 waity waity | E-mail | Web | 8. června 2008 v 20:47 | Reagovat

Ten super hafan se jmenoval Lučíno. I když už není mezi námi, pořád cítíme, že tu někde  je. Tepi bude taky nadšená až jí řeknu, kdo mi psal...můžeš si přečíst i další článek  o táboře - Velké mlčení. A napíšu další, jen ta paměť trošku pokulhává. Je to už tak dávno...zase napiš. Nebo na mail :-))

20 Feilin Feilin | E-mail | 8. června 2008 v 21:31 | Reagovat

Ten už mám přece třikrát přečtenej :-) je to moc krásný si takhle zavzpomínat, je to moc pěkně napsaný... Budu sem chodit pravidelně, moc se mi tu líbí, je to tu milý :-) Už jsem aji pochopila, že Sára je vaše mamča, musí z vás mít velkou radost... Koukala jsem i do jejího blogu a nasmála jsem se, když jsem si četla, co jste dělaly, když jste byly malý :-) Taky mě až dojalo, když jsem narazila na Vaše fotky, i na fotky Elizabetky, moc gratuluju, Tepi! Kdyžtak koukněte na http://www.cervanek.wz.cz/index.htm, minimálně Nitaku tam budete znát. A všichni vás rádi "uvidí" v návštěvní knize!

21 waity waity | E-mail | Web | 9. června 2008 v 17:12 | Reagovat

Feilin, děkuju za ten odkaz. Už jsem se tam trošku koukla, až bude chvilka,nechám tam holkám Červulím  nějaký vzkaz. A vyřídím Tepi Tvoje gratulace. Na malou Elisabeth je hrozně moc pyšná :-))

22 sára sára | E-mail | 10. června 2008 v 20:20 | Reagovat

Ahoj Feilin, tady Tepi, píšu ti z babince od Sáry: tak to je fakt úžasný :-))), že jsme se po tolika letech zase znovu našly.Já a ty malá Rosnička moje malá skautka z mé družinky. Jsem ráda a moc mě to potěšilo, jak píšeš o tom, že jsme pro vás byly vzorem, fakt dík ani jsem to netušila,že jsme vám tak zalezly do vašeho srdíčka.Nikdy jsem netušila, že se do tohoto oddílu všichni tak zamilujeme. Pokaždé když jsme totiž něco dělaly nebo vymýšlely, vždy jsme se do toho pustily s takovou vervou, že se z nás nakonec stal oddíl naprosto perfektních skautek a velkých kamarádek. Díky za to i tobě, protože to byl krásně prožitý čas naplněný touhou, láskou k přírodě a ke svým bližním.

Jinak děkuji za Elisabeth. Má 9 měsíců a úplně jsme se do ní všichni zamilovali.Já tvrdím, že pokud bude fungovat Červánek až moje dcera vyroste, okamžitě ji tam přihlásím, snad se jí tam bude líbit jako nám všem, že joooo :-)))

Tak jo, měj se zatím moc a moc krásně, už je z tebe určitě krásná mladá dívka a asi bych tě za ta léta už ani nepoznala. Jestli budeš chtít můžeme se všichni společně domluvit a třeba se někde sejít a popovídat si. Ráda bych vás zase jednou viděla.

Tak zatím ahoj a pápá

23 Feilin Feilin | E-mail | 11. června 2008 v 22:39 | Reagovat

Ahoj Tepi! To víš, že jsme vás obdivovaly... Jak jste si poradily se sekyrkou, jak jste dělaly noční komando v lese při přepadech, jak jste plnily orlí pera.... Je toho opravdu hodně! :-)

S tím srazem je to dobrý nápad, mohly bychom uspořádat nějaký sraz bývalých členek :-) A třeba rovnou v naší staré klubovně, moc ráda bych se tam znovu podívala a nakoukla do starých kronik.... Občas si pustím nějaký starý písničky jako "Ahoj Pegy, Carpe diem, Zpátky do lesů" a je mi u toho tak krásně smutno... Je to zvláštní. Taky bych se znovu moc ráda koukla na Kořenec, jenom kdyby bylo víc času... Taky se měj moc krásně a jestli něco zjistím (jestli se bude konat ten sraz), tak se zase ozvu... Jsem ráda, že jsem mohla S Tebou i s Waity "mluvit". Díky za tenhle blog :-)

24 tepi tepi | E-mail | 13. června 2008 v 12:07 | Reagovat

Ahoj Feilin, tady Tepi a teď už  z domu.

Tak to by vůbec nebyl špatný nápad s tím srazem s holkama skautkama.To by bylo naprosto super setkání po tolikati letech.Myslím, že by se to mělo uskutečnit. Já ale bohužel mám kontakt jen na Bellis s Etsie, jinak vůbec na nikoho. Snad by se ty kontakty daly nějak zjistit.Třeba budou v knize Červánku, prostě se

zkusím domluvit i s Waity a třeba něco vymyslíme.Jinak se omlouvám, že nejsem vždy pohotová a odepisuji většinou později, ale s miminkem člověk nemá moc času, prostě teď už tak nestíhám jako dříve, kdy jsem měla obě ruce volné. Ahojda Tepi

25 Feilin Feilin | E-mail | 14. června 2008 v 19:56 | Reagovat

Však já taky neodpovídám nijak pohotově :-) Mluvila jsem s Evanii (nynější vůdkyně oddílu) a říkala jsem jí, co jsme vymyslely... No vypadala celkem nadšeně a říkala, že zkusí s Nitakou něco vymyslet a dají nám dost dopředu vědět, abychom měly všechny čas.... Tak třeba se to povede :-) Papa, Marťa

26 tepi tepi | E-mail | 16. června 2008 v 15:29 | Reagovat

Tak to je super už se strašně těším tak zatím pápá

27 Evanii (Violka) Evanii (Violka) | Web | 25. června 2008 v 22:16 | Reagovat

ahoj, fakt jsme se o tom s Feilin bavily:) bylo by moc fajn se zase vidět, i když dost složitý, aby se asi slezli všichni. Kdyby se to ale naplánovalo dost dopředu... třeba někdy v zimě...

V klubovně se skoro nic nezměnilo, tak by to bylo pro případné setkání asi super nostalgické místo:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama