... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Seriál o krásách Českého Švýcarska: hlavní cíl: Pravčická brána

22. června 2008 v 23:39 | Waity |  Maličkosti dělají dokonalosti, ale dokonalost není maličkost
Dnešní putování jsme zahájili hned po výborné snídani. Můj nejmilejší mi připomenul, ať se dobře najím, má prý v plánu ujít pěkný kousek cesty. Dnes tedy půjdeme po svých nejkrásnějšími místy Národního parku České Švýcarsko, kam bychom se na kolech nebo autem vůbec nedostali.Vycházíme z Jetřichovic a jdeme 3km podél říčky Kamenice západně od Jetřichovic po žluté značce. Cestou potkáváme lesní studánku.
Po třech kilometrech na nás čeká první odměna a tou je zřícenina Dolského mlýna. Nachází se na romantickém místě v údolí říčky Kamenice. Pamatujete, kam se v pohádce ukryla Pyšná princezna se svým zahradníkem? No přece do tohoto mlýna...
Před mnoha lety měl Dolský mlýn důležité postavení mezi mlýny v kraji. Jak jsem už naznačila, zde se natáčela pohádka Pyšná princezna. Okolí mlýna a říčky Kamenice je velmi okouzlujícím místem. V létě paprsky slunce prostupují hustými korunami stromů, v křišťálově čisté vodě je možno vidět velké množství ryb a celé místo Vás vtáhne jako do pohádky.
A když se rozhodnete, že tohle chcete vidět i zvršku, můžete se projít na vyhlídku, ze které je vidět celé tohle kouzelné údolí.
No není to krása??? Pokud se sem milencům bude chtít vyšplhat, bude je čekat odměna v podobě ničím nerušené romantiky. Je tu dokonce i lavička, zde si může poutník spočinout a v klidu rozjímat.
My ale pokračujeme dál, abychom objevili další místa. Čeká nás romantická plavba lodičkou na říčce Kamenici Tichou - Edmundovou a Divokou soutěskou. Jezdí se v obou směrech, po proudu i proti proudu.
Kupujeme si lístky na dobrodružnou plavbu a ujímá se nás veselý převozník.
Protože s námi v loďce plují i němečtí a angličtí turisté, převozník vypráví legendy ve třech jazycích. Tak tadyhle třeba, milí návštěvníci, při troše fantazie můžete poznat skalní rodinku se dvěma dcerami.
Soutěsky na Kamenici tvořily dlouhou dobu obtížnou překážku, kterou museli obyvatelé pravobřežních obcí Vysoké Lípy a Mezné zdolávat cestou do kostela v Růžové. Kamenice však byla nejen překážkou, ale i zdrojem příjmů - plavilo se tu dříví a při zimních tazích pstruhů a lososů nastávaly rybářům zlaté časy. A do toho přišli odvážlivci s nápadem splout soutěsky na vorech. Pět dobrodruhů uzavřelo v r. 1877 zdánlivě šílenou sázku v hřenské hospodě U zeleného stromu a pak na třech vorech vyplulo od Dolského mlýna do míst, kterým tenkrát lidé říkali "konec světa". Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska. Tím byl položen základ využití soutěsek jako turistické atrakce. Kníže Clary-Aldringen povolal italské odborníky a pod jejich vedením pak na 200 dělníků upravovalo soutěsky, pomáhal i Horský spolek pro České Švýcarsko. Byly zřízeny plovoucí chodníčky, mostky, vystříleny tunely, zasazeny lávky nad vodou a postaven jez. Dne 4. května 1890 byla slavnostně otevřena Tichá neboli Edmundova soutěska a restaurace v soutěskách. Provoz obstarávalo pět lodiček, převozníci v námořnických stejnokrojích poháněli a kormidlovali plavidla bidlem, což zůstalo dodnes. Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala o osm let později v r. 1898.
A tady odpočívá veliká želva.
O oblíbenosti této atrakce si uděláme obrázek z doložených písemností z dvacátých let 20. stol. - v Edmundově soutěsce převáželo 14 člunů, v Divoké 7, dohromady navštívilo soutěsky v průměru 160 000 lidí ročně. Plavilo se od sedmé ranní hodiny do tmy a byly stanoveny i přísné předpisy - v soutěskách byl zakázán podomní obchod, žebrota, fotografování jako obchodní činnost a vylepování politických letáků.
Jedna lodička nás dopravila ke svému cíli. Nyní nás čeká plavba Divokou soutěskou. Na této plavbě se nás ujímá převozník pohádkář.
Potichounku nám vypráví o zdejších vodních strašidlech a americké děti, které s námi plují, jen otvírají pusinky. Vše se jen pro ně opakuje v angličtině. Poté převozník na chvíli pustí bidlo a vezme do ruky harmoniku. Hraje americkou lidovou píseň.
Ani nedutáme a užíváme si klidný běh života zde uprostřed nádherného národního parku, kde se snoubí čistá voda s okolními skalami a vytvářejí spolu dokonalou harmonii barev, zvuků a vůní. . Přijíždíme ke skále, ze které teče malý cůrůček vody. "Tak a teď pozor! Fotoaparáty připravit! Bude vodopád!!!" a převozník zatáhne za připravenou šňůru.
V Hřensku jsou zajímavé hospůdky. V jedné se zastavíme a dáme si něco dobrého k obědu.
Hluboko v lesích nedaleko Hřenska, stojí ukrytá Pravčická brána, obklopena tajemným klidem, jakoby čas zapomněl udávat svůj tón. Již po staletí vábí milovníky přírodních krás svým kouzlem.
Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu. Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti. Když pod tímto kamenným obloukem poprvé stanete, jeho velikost Vás ohromí. Rozměry Pravčické Brány jsou úctyhodné, přesto však při pohledu z blízka se zdají býti ještě větší. Rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem.
Pravčická brána stojí na svém místě odnepaměti. Je výsledkem milióny let trvajícího zvětrávání v méně odolné části skalního masivu, tvořeného kvádrovými pískovci turonského stáří. Od místa vstupu k Pravčické bráně se rozbíhají upravené stezky a schodiště na jednotlivé vyhlídky tyčící se vysoko nad korunami stromů, odkud můžete pozorovat samotnou Pravčickou bránu nebo se kochat působivými pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Za pěkného počasí lze dohlédnout až na Děčínský Sněžník.
V počátcích turistického objevování krásy Pravčické brány stával u její paty malý kůrou pobitý domek, sloužící jako výčep. Přístupová cesta od Hřenska zv. Pelagiensteig byla vydlážděna již koncem 70. let 19. stol. a tehdy došlo i k vybudování promenádní stezky směrem k Mezní Louce.
První turisté se rekrutovali z řad měšťanů a šlechtické společnosti. Přestože má cesta z Hřenska na Pravčickou bránu pouze několik málo kilometrů, bývalo zvykem najmout si k výletu mezky či skupinu nosičů.
Po samotném vršku Pravčické brány byl dříve vybudován malý chodníček. Dnes je už zakázáno tudy chodit, aby tu mohla stát i pro další generace.
Roku 1881 nechal majitel panství kníže Edmund Clary-Aldringen vystavět u Pravčické brány výletní zámeček Sokolí hnízdo. Pozval si k tomu účelu dělníky z Itálie a to z prostého důvodu - byli nejlevnější pracovní silou. Celý zámeček byl postaven během jediného roku, což je při jeho rozsáhlosti a době, ve které byl stavěn, čas téměř rekordní.
Pravčickou bránu navštívily od dob, kdy byla "objevena" pro turistiku, prokazatelně milióny lidí. Mezi mnoha známými osobnostmi se jejím půvabům obdivoval hned dvakrát - v letech 1831 a 1851 - slavný autor pohádek Hans Christian Andersen. Je bezesporu jasné, že také zde načerpal mnoho inspirace pro svou práci.
Ale zatím už se vydáváme po vybudované stezce na Mezní louku směrem zpět. Čeká nás nádherná cesta podél skal. Příjemná procházka, ale už mě trošku bolí nožičky. Asi z toho jak jsem pobíhala od jedné vyhlídky ke druhé a fotila jako blázen.
Tohle že bylo 6 km? Zdálo se mi to jako 10. Můj nejmilejší mi v hospůdce dává na výběr. Půjdeme kratší cestou zpět, nebo ještě navštívíme mladší sestřičku Pravčické brány - malou Pravčickou bránu???
Když už jsme došli až sem? Nevidět sestřičku? Nejsem žádná máčka a proto se rozhoduji pro těžší variantu. Čeká nás tedy ještě zhruba 15km.
A tohle je tedy ona. Na tuhle se dá i vylézt. Ale místo toho probíhá kontrola puchýřů.
Už mě opravdu bolí nožičky. Každý kilometr mi připadá jako tři. Tady už chci zůstat. Nech mě tu, zde můžu klidně umřít... :-)
Nejmilejší mě přemlouvá a na zítřek slibuje odpočinkový den.
Dnes mi bude večeře obzvlášť chutnat:-) ALE VĚŘTE MI: STÁLO TO ZA TO!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sára sára | E-mail | 23. června 2008 v 10:11 | Reagovat

Jé to bylo milé povídání, jsi rozená vypravěčka, suchopár střídmého popisu se změnil jako kouzelného proutku mávnutí. Tak tam bych se opravdu ráda podívala. Ta brána je opravdu k vidění na fotografiích všude kde se hovoří o českých krásách.

A ti převozníci, nebyli to dědci z pohádek od Járy Cimrmana? Víš ti bystrozrací co si zkazili oči a naučili se 130 cizích jazyků?

2 sára sára | E-mail | 23. června 2008 v 10:18 | Reagovat

Zvláštní, včera jsem se dozvěděla z dokumentu, že mnoho světových filmových pohádek a dobrodružných filmů se točilo a točí u nás, člověk si to v kině neuvědomí a tají se mu dech nad úžasnou přírodou, tajemnými hrady a bájnými krajinami a pak se najednou dozví, že tam MOŽNÁ někdy byl a ten snový pohled už viděl, jen neměl tu fantazii.

A tak potom proč nečíst, když tu máme baby znovu pohádky, ale už s vědomím, že tento příběh se odehrává v kulisách kde jsme se narodili, kde jsme možná byli, kde jsme si snili a také kde jsme si udělali ty hrozné puchýře?

3 brabi brabi | E-mail | Web | 25. června 2008 v 0:12 | Reagovat

Je tam opravdu moc krásně.

4 waity5 waity5 | E-mail | Web | 25. června 2008 v 22:41 | Reagovat

Sáro, jasně, že to jsou přece oni, Tys na to kápla, viď? A já pořád, koho že mi připomínají.

5 aggellia aggellia | Web | 27. června 2008 v 17:37 | Reagovat

Výlet jste měli vydařený, určitě ta námaha stála za to. A ty pohádky na loďce by se mi asi zamlouvaly nejvíc :)

6 Bohdan Dlouhý Bohdan Dlouhý | Web | 28. června 2008 v 11:59 | Reagovat

Tolik pěkného a zajímavého a já tam nikdy nebyl. Ale díky tobě vím, že to musím napravit. Děkuji za hezké vyprávění... :)

7 Paľo Paľo | E-mail | Web | 1. října 2011 v 17:44 | Reagovat

Vstřebal jsem to, neboť žádný učený z nebe nespadl....žeee:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama