... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Seriál o krásách ČŠ: Loupežnický hrádek Šaunštejn

5. června 2008 v 23:19 | Waity |  Maličkosti dělají dokonalosti, ale dokonalost není maličkost
Dnes se vydáme na cyklistický výlet. Tady ještě nevím, co mě čeká. Hned při výjezdu z Jetřichovic pořádný kopeček (asi dvoukilometrový) a pomaloučku pomalu si začínám zvykat, že na této dovolené si máknu. Rozhodně to tu není jako u nás (dvakrát šlápneš a ujedeš třičtvrtě kilometru).
Jedeme do obce Vysoká lípa a u rozcestníku na kraji lesa se dáváme po červené značce na lesní pěšinu. Necháváme naše kolečka ležet někde uprostřed lesů, protože tady už na nich nelze pokračovat. Trošku se bojím nechat je tady jen tak a odejít, ale můj nejmilejší mě ujišťuje, že se bát nemusím, snad je nikdo neodnese na rukách, když jsou k sobě spojeny zámkem. Cestička vysypaná pískem nás vede až k Loupežnickému hrádku Šaunštejn.
Hrad Šaunštejn je jeden z nejkrásnějších skalních hradů Českého Švýcarska a vypíná se nad obcí Vysoká Lípa. Byl postaven někdy na přelomu 14. a 15. století za účelem ochrany tehdy zvané České silnice, která byla významnou obchodní cestou spojující Čechy s Lužicí. Majitelé hradu Berkové z Dubé se nechvalně proslavili svou pověstí lupičů. Hrad se pro ně stal útočištěm k loupeživým výpravám do okolí. Proto je Šaunštejn znám také pod názvem Loupežnický hrad. Na konci 15. století byl hrad opuštěn a postupně zpustl. Za třicetileté války se na něm ukrývali vojenští zběhové a lupiči.
U paty skalního masivu je vytesaná dutina, která kdysi asi sloužila jako stání pro koně. Přístup na samotný hrad je umožněn po strmých schodech úzkou spárou ve skále. Zdá se mi tak moc úzká, že mám pocit, kdybych byla jen o trochu širší, nevlezu se sem. Ale je to jen zdání, protože naproti nám právě vylezla plnoštíhlá slečna za pomoci svého partnera. Musíme počkat, až zvršku slezou a pak se dáváme na průzkum skalní spáry my. Dále už na nás čekají více pohodlné žebříky a schůdky se zábradlím.
Na vrcholu kdysi stávala dřevěná hradní věž, dnes však po ní zůstal pouze půdorys vytesaný do skály. Vrcholky jednotlivých skal jsou spojeny můstky. 3 metry hluboká prohlubeň sloužila jako nádrž na vodu, podobná místnost byla využívána jako hladomorna.
Výstup na hrad určitě stojí za to nejen kvůli zbytkům hradních prostor, ale také díky nádhernému výhledu, který se Vám z vrcholu otevře. Za dobrého počasí spatříte značnou část Českého Švýcarska, ale i některé vrcholy v saské části labských pískovců. Přímo přes sebou budete mít jako na dlani obec Vysokou Lípu, Děčínský Sněžník, Růžovský vrch, za hranicemi Zirkelstein a Zschirnstein.
Pohled dolů není moc příjemný, alespoň pro ty, kteří trpí závratěmi. A proto - nenaklánět se příliš...
A ještě výhledy na okolí ...
Nyní můžeme pokračovat dál. Jedeme lesní cyklistickou stezkou, nikdo tu není, no není to paráda? Nad údolím, ve kterém se teď nacházíme, se vypínají pískovcové skály a já se stále nemůžu vynadívat na tu krásu. Asi po dvou kilometrech začíná trošku pršet. Oblékáme si nepromokavé bundy, které veze můj nejmilejší v batůžku a jedeme dál. "Neboj, za chvilku bychom měli být Na tokání". Asi po třech kilometrech jízdy vidím pod malou skálou schovanou rodinku s dvěma dětmi - taky jeli na výlet a teď čekají až přestane pršet. Ale taky tu můžou zůstat pěkně dlouho. My raději pokračujeme. Podle mapy tu musí být restaurace, zahřejeme se tam teplým čajíkem.
Původní hájovna a několik srubů Na tokání jsou postaveny v alpském slohu a v Jetřichovických stěnách nabízí romantické ubytování uprostřed lesů. Jeho návštěvníci opravdu nebudou rušeni a jsou ubytovaní přímo uprostřed nedotčené přírody Národního parku. Mají možnost bydlet i ve srubu nedaleko odtud.
My si dáváme teploučký čaj a polívečku. Cyklistů, kteří se sem přijeli taky schovat, je tu docela dost na to, že jsme cestou skoro nikoho nepotkali. Smutně koukám kolem sebe a aspoň všechno fotím, asi je tu nádherně když zrovna neprší. Samozřejmě, i déšť má svoje kouzlo, ale zrovna dnes mě až tak netěší.
Hájovna byla zřízena hrabětem Kinským jako jeho oblíbené místo lovů na tetřevy. Nynější objekty jsou postaveny po požáru původních v roce 1905, v létě 1938 se zde britský lord Runciman setkal s prohenleinovskou šlechtou Čech a Moravy. Příjezdová silnička je pro veřejný provoz uzavřena, vozem se sem dostanou jen ubytovaní návštěvníci.
Dnes to nevypadá na nějaké další dlouhé objevování, sice už jen kape, ale pršet nepřestává a proto můj nejmilejší plánuje nejkratší cestu zpět. Nevadí - viděli jsme kus krásné přírody, zajdeme na dobrý obídek někde v Jetřichovicích, najdeme jiný odlehčený program a naplánujem zítřejší den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | E-mail | Web | 6. června 2008 v 14:39 | Reagovat

Super výlet, super modelka, super vyprávění. Díky, ale jak tak koukám, tak mne chytá klaustrofobie už jenom z fotek a taky , když už bych někde prolezla, není jisté, že bych se tou samou dírkou protáhla zpět.

2 Sara Sara | E-mail | 6. června 2008 v 22:27 | Reagovat

Takže, parááááááádní výlet, kráááááááááásně popsaný, ale jsem vopravdu ráda že 4,5km za tím loupežnickým hradem je ta Pohovka a až já se tam půjdu plahočit, tak si na ni vylezu a trošku si poležím.

3 Sara Sara | E-mail | 6. června 2008 v 22:36 | Reagovat

Moc pěkná písnička,už si ta naše vyprávění bez hudby ani nedovedu představit, na těch výletech fotíš ty? nebo Romiš? Myslím pohledy do hlubokých propastí a tak.

4 brabi brabi | E-mail | Web | 7. června 2008 v 8:18 | Reagovat

Je tam krásně i když prší. Mohla by to být pěkná dovolená. Ležela bych na Pohovce se Sárou a dívala se kolem, jak se okolo hrabou lidičky po žebřících na skály :))

5 Radka Radka | 8. června 2008 v 8:07 | Reagovat

páni, letos jsem ušetřila uza dovču. Díky moc. :) Všechno vidím, všechno se dozvím a přitom nemusím trpět představou, že budu muset vylézt na žebřík, na skálu nebo se mačkat nějakou skulinou. Děkuju za seriál a už si vařím kafčo k dalšímu dílu. :)

6 waity waity | E-mail | Web | 8. června 2008 v 11:10 | Reagovat

Jsem moc ráda, holky, že se Vám vyprávění líbí. Elizo, určitě by ses protáhla i zpět. A s tou klaustrofobií by to nemělo být tak hrozné, kdyby ses nenakláněla přes zábradlí jako já, abych vše vyfotila. Tím odpovídám na Tvoji otázku, Sáro. Většinou fotím já a když chci být na fotce, tak Romiš. Sáro a Brabi, našly byste i místa, kam se nemusíte hrabat po žebříkách na skály. Jsou tam i malebná údolí a říčky s nádhernými zákoutími, kde se dá příjemně relaxovat, ale o tom zase příště. Radko, je lepší vidět všechno na vlastní oči, ale proti gustu žádný dišputát, klidně se koukej z obýváčku a neboj, seriál pokračuje a budou další.

7 Nitaka Nitaka | E-mail | 9. června 2008 v 12:14 | Reagovat

Ahoj Waity, tenhle odkaz mi dala Evanii (Violka) současná vůdkyně Červánku, tvoje odchovankyně z Veverek :-), které ho zase poslala Feilin (Marťa Peničková), to jsou informační kanály co??. Máš hezké fotky z hezké přírody, taky se tam jednou chystám, lození po kopcích je přesně moje gusto.  Jinak to vypadá, že se máš dobře ;-) , za těch??? let ses ani trochu nezměnila :-). Třeba se nám poštěstí někde stkat, třeba v Moravském krasu na kole (onehdy jsem tam byla s Bellis..) . Měj se a pozdravuj Tepi. Nitaka

8 Sara Sara | E-mail | 9. června 2008 v 16:22 | Reagovat

Peca by řek: "To sou událostě" a já říkám, mám radost že jsme Waity přemluvily k bločku, protože jak se zdá tak se tu za chvíli sejde celý Červánek.

9 waity waity | E-mail | Web | 9. června 2008 v 17:02 | Reagovat

S radostí vítám Nitaku!!!!! Teda to jsou kanály (myslím  ty informační:-))

Ani jsem netušila, že Červánek má svoje internetové stránky. Kouknu. Měj se krásně, Nitako, zdravím všechny skautky a doufám, že se brzy potkáme na těch kolech...:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama