... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Seriál o krásách Českého Švýcarska: Obec Jetřichovice

2. června 2008 v 14:32 | Waity |  Maličkosti dělají dokonalosti, ale dokonalost není maličkost
Ahoj, rozhodla jsem se, že těm, kdo o to stojí, zprostředkuji všechny krásy, které jsem zhlédla v Českém Švýcarsku. Opravdu je zde nádherná příroda a na každém kroku můžete něco nádherného z ní vidět. No a památky? Tak těch je tu tolik, že je jako my za týdenní pobyt nezvládnete ani zhlédnout. Proto jsme si k návštěvě vybrali ty nejzajímavější...A ty zbylé? Třeba se sem ještě někdy vypravíme...
Po dlouhém hledání a bádání na internetu jsme se rozhodli ubytovat ve obci Jetřichovice v penzionu Havran. Tento rodinný penzionek je velmi příjemný. Majitel vypadá jako typický kuchař a taky je - vaří sám celé dny a samé výborné mňamky. Každý se tu může zastavit kdykoli během dne ze svého výletu a dobře se tu nabaští. Taky tu mají přes den pěkně plno.
Ale pozor! Na nějaké ranní vstávání to tady v Jetřichovicích nemají zařízené. Rohlíky se sem vozí kolem osmé hodiny ranní, takže snídaně v penzionech se vydávají tak nejdřív o půl deváté. Takže když jsme první den vstali asi v půl osmé, abychom byli na snídani včas, potkali jsme kuchaře (pana majitele, ale to jsme ještě nevěděli, že je to majitel) klidně pokuřovat venku. Povídá: "Co tak brzo vzhůru?" A já: "Nejdeme náhodou pozdě k snídani?" A on se jen zasmál a suše odpověděl: "Jen klid, nic Vám neuteče, ještě nepřivezli rohlíky. Mohli jste si kliďánko přispat." A pak šel dovnitř, pustil nám Kojaka na plazmě usmál se a povídá: "Tak co si dnes budete přát k snídani? Obložený talíř, míchaný vajíčka nebo něco jinýho?"
Jetřichovice jsou jedním z turistických center Národního parku České Švýcarsko. Obec je obklopena hlubokými lesy nedotčené přírody,plné skalních měst, hrádků a vyhlídek. Nalézá se tu bezpočet turistických a cyklistických stezek, které se rozbíhají do všech koutů národního parku. Jetřichovice vznikly v souvislosti s hradem Falkenštejn, který sloužil podobně jako Šaunštejn u Vysoké lípy k ochraně obchodní cesty Česká silnice, spojující Čechy se Saskem. Dnes tu můžeme najít mnoho krásných lidových roubených staveb.
Ale vrátím se k prvnímu dni, těsně po ubytování, kdy jsme se vydali na průzkum nejbližšího okolí. Podle mapky a turistického průvodce se tu má nacházet Mariina vyhlídka a Rudolfův kámen. Tak tedy přímo z náměstíčka Jetřichovice po červené turistické značce..
Mariina skála: opravdu kouzelný výhled na obec Jetřichovice a skalní město. Výška 428m, pískovcový hrot. V září 2005 zde vznikl požár, který tuto nádhernou vyhlídku s dřevěným útulkem zničil. Naštěstí se už oheň dál nerozšířil. Mariinu vyhlídku nechal postavit rod Kinsky jako i další vyhlídkové altány v okolí, Viléminu vyhlídku a Rudolfův altán.
Rudolfův kámen: 484m, nazýván též Ostroh, vynikající vyhlídkový bod v pískovcové hradbě, vyhlídka byla postavena stejně jako Mariina a Vilémina vyhlídka rodem Kinských, kteří se významně zasloužili o turistické zpřístupnění oblasti v 1.polovině 19.století. Dříve byla nazývána také Vysoký kámen pro svoji výraznost mezi skalami. Na nejvyšší bod k dřevěnému přístřešku vede neznačená odbočka (žebříky, umělé stupy).Z vrcholu je nádherný romantický výhled na skalní město a širokánské okolí. Zde už je výstup trošku náročnější - a to pěšinou po kamenných schodech. Tak dnes pro začátek opatrně. Tady jsem se docela bála...
A takovýto pohled byl z vršku na cestu, kterou jsme sem přišli...
A obec Jetřichovice ...
No a zase dolů. Tady je to tak pořád: nahoru a dolů, a nahoru a dolů. Ale nahoře je to pokaždé úplně jiné a nádherné...tuto trasu bych nedoporučovala absolvovat s malými dětmi, schody jsou dost prudké a po dešti by asi pěkně klouzaly.
Tak a teď honem na pivko a dobrou večeři :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | E-mail | 2. června 2008 v 17:21 | Reagovat

Víš co je na těch bločcích nejlepší? Když se člověk vrátí z nějakého výletu. Je to vždycky stejné. Jak jste se měli? Krásně a max. si ukážeme fotky a hotovo. Tohle vyprávění je lepší než filmy a knížky, tedy nezavrhuji nic, ale je to přinejmenším na stejné úrovni a momentálně mě to úplně zahlcuje. V dobrém, celou moji mysl, chci to všechno někomu sdělit a ostatní to zase chtějí sdělit mě. Je to nádherné vždyť my si takhle sdělujeme nesdělitelné. Tedy dosud nesdělitelné. A to je na pováženou, vy ostatní totiž nevíte, JAK je těžké aby se Waity rozpovídala, aby o čemkoli řekla víc než jednu větu. To máme od ní, to DOBLY, to je její odpověď na cokoli, my jí říkáme MLČOCH :-D Ten článek i fotky paráda. Počítám, že za nějakej pátek když to dáme všichni dohromady nebude místečka, které bychom neznali.

2 aggellia aggellia | Web | 2. června 2008 v 17:42 | Reagovat

dobly :D ten web má fakt přednosti. Takže se tam třeba někdy vypravíme a uděláme podobnou trasu jako waity, nahoru, dolů a ještě jinam, to příště, zdá se :)

3 waity waity | E-mail | Web | 2. června 2008 v 18:46 | Reagovat

Jo, taky to tak cítím, Sáro. Raději píšu, než povídám. Možná, že to máme stejné. No prostě jsem MLČOCH, no. Jsem ráda, že to někdo čte.

4 waity waity | E-mail | Web | 2. června 2008 v 18:48 | Reagovat

Agelli, kvůli tomu to píšu, aby se tam třeba někdo vypravil, protože se mu líbí fotky a povídání k tomu. Já musela přečíst průvodce a prostudovat mapy, abych se něco dozvěděla. Je to seriál, takže ano - příště zase jinam...

5 brabi brabi | E-mail | Web | 3. června 2008 v 23:07 | Reagovat

Nikdy jsem tam nebyla a asi už tam ani nikdy nepolezu, tak to aspoň vidím. Je to hezké, fotky i povídání.

6 Eliza Eliza | E-mail | Web | 4. června 2008 v 12:43 | Reagovat

Bezva stránky, bezva fotky, bezva čtení, bezva návštěva u tebe. Budu chodit častěji.

Najednou jsem si vzpomněla, že jsem jako holka jezdila na tábor do Jetřichovic. Už bych to tam ale nepoznala, o to více mne to láká se v ten směr opět někdy vydat. A jak jsem to tak pročítala, za těch pár článečků se ani nedá najednou vše stihnout. I muže sem dostrkám, aby si přečetl "Jesetery". Když jsme byli ve Švédsku, viděl tamní raritku  "dělání pstruhů" dokrmovaných výluhem z pěstírny rajčat a okurek. To bylo velmi zajímavé, takže zde zase něco co budeme déle študovat. Moje holky už mají děti  skoro tvých holek, ale to nic nebrání tomu, abych se k tobě nevracela. Ať se ti vše daří.

7 waity waity | E-mail | Web | 6. června 2008 v 10:48 | Reagovat

Ahoj Elizo, jsem moc ráda, že jsi zavítala sem -  na moje stránky. Moc mě těší  Tě poznat a proto až bude chvilka, kouknu i na ty Tvé. Jsem si jistá, že až si přečteš další článek o Loupežnickém hrádku, vzpomeneš si, že jsi tam někdy byla. A pokud  Tvého muže trošku zajímají ryby, může se těšit na další články. Fotek mám už dost, jen to dát dohromady.

Ať se máš co nejlíp..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama