... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Seriál o krásách ČŠ - Děčínský zámek

1. srpna 2008 v 0:12 | Waity
Dnes, aby si moje nožky po minulém výletu odpočinuly, jsme se rozhodli dopřát si trochu kultury. Vydáváme se tedy autem do nedalekého města Děčín.

Zde, tyčíc se nad městem, stojí nádherný právě opravovaný Děčínský zámek...Leží na skalním ostrohu nad soutokem řek Labe a Ploučnice. Jeho historie se datuje již k 10. století našeho letopočtu, kdy předchůdce dnešního zámku bylo dřevěné opevnění, které sloužilo jako stěžejní bod správy oblasti, tzv. Děčínské provincie.
Dlouhá jízda se nazývá přístupová cesta do děčínského zámku dlouhá 292m a po obou stranách je lemována zdmi, které se směrem vzhůru snižují. Vznikla několik let trvající úpravou skalní ostrožiny.
Ve 13. století bylo původní hradiště přestavěno na královský hrad. Během uplynulých staletí přešel původní hrad mnoha přestavbami až do dnešní podoby zámku, která byla nejvíce ovlivněna hraběcím rodem Thun-Hohenstein. Za jejich držení prošlo Děčínské panství v letech 1628-1932 dvěmi důležitými přestavbami až do jeho současné podoby. V průběhu 19. století se stal zámek významným střediskem kulturního i politického života. Rod Thunů byl spřízněn s následníkem rakousko-uherského trůnu arcivévodou Františekem Ferdinandem d´Este. Po sarajevském atentátu, kdy byl F. F. d´Este zavražděn, byli jeho děti vychovávány právě na Děčínském zámku. Rod Thunů velmi intenzivně udržoval kontakty s předními umělci mezi nejznámější, kteří na Děčínský zámek zavítali, byl FREDERIK CHOPIN. V roce 1932 byl rod Thunů nucen z finančních důvodů zámek prodat Československému státu, který zde vytvořil kasárna. V následujících letech se zde vystřídala československá, německá, opět československá a letech 1968 - 1991 sovětská armáda. V roce 1991 přešel zámek do majetku města Děčína, kdy také začala postupná rekonstrukce velmi zdevastovaného objektu.
Kaple sv. Jiří - byla zřízena na konci 18. století, návštěvníky upoutá nádherné klenutí stropu, po celou dobu pobytu vojska sloužila kaple jako kuchyně, prostor kaple byl v nedávné době rekonstruován a v současnosti slouží jako koncertní a přednáškový sál a oddací místnost.
Zámecká konírna - je patrně umělecky nejhodnotnější místností na zámku, nechal jí zřídit Maxmilián Thun-Hohenstein, velký milovník koní, stálo zde 23 koní a v čela se nacházela fontána také ve tvaru koně. Po prohlídce zámku se vydáváme ještě do Růžové zahrady, která se nachází na skalní terase nad městem souběžně s Dlouhou jízdou. Růžová zahrada byla založena Maxmiliánem Hunem jako intimní parčík. Název získala poté, co zde bylo založeno rosarium. Zahradě vévodí gloriet nesoucí soubor soch mytologických božstev.

Na děčínském zámku nacházíme také NĚCO PRO MUŽE - muzeum zbraní.
Nad Děčínem přes řeku na velikém kopci můj pohled upoutal další hrádek. Vydáváme se tedy k němu zjistit cože to vlastně je. Průvodce jsme totiž chytře nechali v penzionu a muži se přece neptají, muži si všechno zjišťují sami. A proto už zase jdeme a pro změnu do kopce, ale vůbec si nestěžuji, chtěla jsem přece vědět a vidět ten "zámeček" nahoře, no ne?
Je tady opravdu krásně... Od turistického rozcestníku u Tyršova mostu v Děčíně jdeme podle červených značek, které hned za železniční tratí odbočují uličkou vlevo pod skalní srázy Pastýřské stěny. Strmá výstupová stezka nás dovede až k vyhlídkové terase, z níž se otevírá úchvatný pohled na údolí Labe, Děčín a jeho blízké okolí. Přímo pod námi je krásně vidět děčínský zámek a historický střed města. Jde prý o jednu nejkrásnějších vyhlídek nejen v Labských pískovcích, ale i v celých Čechách.
Název Pastýřská stěna vznikl z německého Schäferwand - šikmá stěna. Podle pověsti se na skále objevovalo zjevení ovčáka se stádem ovcí a světélkující holí v ruce. Od roku 1892 stál na vrcholu jednoduchý dřevěný hostinec, který v roce 1905 nahradila honosná kamenná restaurace v podobě romantického hradu. Objednáváme si zde malé občerstvení (musím podotknout, že je tu všechno notně předražené) a vydáváme se zase zpět dolů do města, kde si najdeme nějakou příjemnou restauraci a poobědváme tam.
Po dobrém obědě mě můj nejmilejší překvapuje tím, že dnes navštívíme JEŠTĚ JEDEN ZÁMEK, a to Státní zámek v Benešově nad Ploučnicí. Provolávám třikrát HURÁÁÁ a ptám se kdy že už tam budeme!

Historie zámku sahá až do 13. století, kdy vznikla osada živnostníků a kupců v podhradí Hradu Ostrý jménem Benešov. Lidé si tu žili spokojeně, osada se rozrůstala až jednoho dne roku 1392 obdržel Benešov status města od Jana z Michalovic. Městečko bylo chráněno pouze jednoduchými hradbami, příkopem a valem. Jelikož syn vlastníka Hynka Berky z Dubé byl odpůrcem husitů a roku 1422 svolal sjezd protihusitské katolické šlechty ze Severních Čech. Husité nelenili a město Benešov během následujících let několikrát obléhali až byl nakonec vypleněna a vypálen. Následně roku 1515 koupila Benešov rod Salhausenů z Míšně se kterými je spjat největší rozmach Benešova. Synové Jiřího ze Salhausenu Bedřich, Jan a Volf zprvu žili společně, v roce 1522 se však rozdělili a v Benešově nad Ploučnicí setrval pouze Bedřich, který si zde během tří let vystavěl první vlastní sídlo, dnešní tzv. Horní zámek.
Od roku 1540 ve své stavební aktivitě pokračoval a souběžně s přístavbou nového sídla stavěl pro syna Jana Dolní zámek ozdobený bočními renesančními štíty ve tvaru "oslího oblouku" a třípatrovou hranolovou věží před jižním průčelím. Jeho bratr Bedřich mladší žil později na Horním zámku a Janovi synové Antonín a Volf na Dolním zámku. Kolem roku 1578 si Volf nechal přistavět při Dolním zámku vlastní renesanční palác, tzv. Volfovo křídlo. Tím byla stavební aktivita Salhausenů v Benešově nad Ploučnicí ukončena. V průběhu následujících let oba benešovské zámky získávají noví majitelé, ale už nikdy nebyly sídlem panství, čímž se vzácně vyhnuly účelovým módním přestavbám.
Zámek byl mnohokráte přestavován a také prodáván. Až roku 1945 přešel zámek do majetku státu a následně roku 1956 byl prohlášen zámkem 1. kategorie. Bohužel roku 1969 byl zámek poškozen požárem a trvalo několik let než byl opět zpřístupněn veřejnosti.
Dolní zámek byl zpřístupněn v roce 1961 a naštěstí jej vážněji neohrozil ani požár v prosinci 1969, který citelně zasáhl etnografickou expozici Národního muzea. Horní zámek byl díky systematickému úsilí památkářů zpřístupněn po celkové rekonstrukci v roce 1999.
A dnes už bylo kultury dost a můj nejmilejší si může oddychnout, že pro dnešek je moje dušička kulturou nabažená až až...povoluji tedy návrat zpět. Kdoví, co nám nachystá zítřek a jaké bude počasí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lojzo lojzo | Web | 1. srpna 2008 v 12:09 | Reagovat

Tá posledná fotka má úžasné svetlo. Takže žasnem. ;-)

2 Radka Radka | 2. srpna 2008 v 13:07 | Reagovat

je to krásný zámek.  A můžou se tam vošahávat exponáty ... to je hezký  ;) Škoda, že je to z Brna lehce z ruky.

3 Sara Sara | E-mail | 3. srpna 2008 v 13:30 | Reagovat

Krásné zámky, nádherná česká krajina, pěkné vyprávění o cestách a úžasné fotky. Cestopisné a turistické společnosti by ti měly vyplatit velký honorář za krásné publikace a reklamu českých památek. A ještě něco, tahle cesta vinoucí se okolo Labe kolem strmých skal je výspou a posledním zamáváním Čechám před hranicemi s Německem. Kdysi když jste byly s Tepi malé holčičky cestovali jsme tudy do Německa, poprvé v životě jste měly překročit hranice a byly z toho velmi vzrušené. Těšily jste se na celníky, na cizí země, na dobrodružství a netušily jste, že tenkrát v těch dobách, abychom si mohli něco v cizině dopřát, museli jsme pašovat peníze. Nosily jste tenkrát baťůžky-pejsky a měly v nich dětské tajnosti a úplně na dně pod podšívkou jste nevědomky pašovaly ty marky, za které jsme pak mohli chodit na pobřeží do rybářských bašt, do muzeí a taky na ty džínové kloboučky, které byly u nás vzácností.

4 brabi brabi | E-mail | Web | 11. srpna 2008 v 6:16 | Reagovat

Je tam krásně. Ale řeknu vám, že v domech, které jsou kolem řeky, nad nimi skály a zámek, skály se důvěrně naklání dolů...tam bych tedy bydlet nechtěla.

5 waity waity | E-mail | Web | 11. srpna 2008 v 7:01 | Reagovat

A oprávněně by jsi se obávala tam bydlet, Brabi, na těch domech pod zámkem kolem řeky je vidět pruh, kam až sahaly záplavy (nevím z kterého roku, ale na jednom domě je dokonce cedule kdy to bylo) a nebylo mi z toho zrovna do smíchu - sahal až skoro do prvního patra...

6 Sara Sara | E-mail | 11. srpna 2008 v 20:49 | Reagovat

No záplavy taky hrůza, ale jestli Brabi nemyslela, že by to těm domečkům mohlo spadnout na hlavičku, ty skály a lesy a hrady a podobně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama