... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Chodíte do divadla?... Brouk v hlavě (Georges Feydeau)

5. října 2008 v 19:23 | Waity |  Duše je neznámá krajina
Od malička jsem chodila s babičkou nebo maminkou do divadla. Na Cimrmany, balet, operu, i muzikály nebo hry. Pokaždé to byla veliká událost s ještě většími přípravami.

Později jsem v jednom brněnském divadle i na krátký čas působila. Pak v mém životě nastala dlouhá kulturní pauza, ale divadlo zůstalo ve mně.
Zjistila jsem to před třemi roky, kdy jsem se seznámila se svým nynějším manželem. Od té doby divadlo navštěvujeme pravidelně a jsem tomu moc ráda.
Minulý týden jsme navštívili Městské divadlo v Brně, kde uvádějí komedii BROUK V HLAVĚ.
Doporučuji!!!
Je to příjemné představení plné humoru a hraje v něm několik známých tváří (Jiří Dvořák, Igor Ondříček, Jana Musilová, Zdeněk Junák a další brněnští herci).
Jedná se o nejhranější hru francouzského dramatika Georgese Feydeaua a patří nejen k vrcholům tvorby samotného autora, ale je zároveň shrnutím všeho, co francouzské divadlo od doby Moliérovy tvorby dosáhlo.Autor komedie s ironií, vtipem a šarmem rozehrává jednoduchý příběh o domnělé nevěře v hotelu U Galantní kočičky, do kterého jsou postupně zatahovány všechny postavy hry. Nejdříve se děj odehrává v hale obytného domu ředitele pojišťovací společnosti "Boston live company", tedy v domě Champsboisových, druhá scéna se přesouvá do secesního bordýlku pana Ferrailona - hotelu "U galantní kočičky", a ve třetí scéně se opět vracíme do domu Champsboisových, kde se vše vysvětluje. Ve hře je použita zápletka s dvojníkem hlavního hrdiny.
Musím říci, že za posledních několik představení v tomto divadle jsem si všimla moc pěkných kostýmů šitých přímo na míru herců. Tytam jsou zřejmě doby, kdy divadlo mělo kostýmní šatnu a v ní se vybíraly kostýmy na všechna představení (mnohdy už velmi omšelé a hodně pamatující).

Na tomto místě se sluší napsat několik jmen těch co mají rozpustilou frašku v podání Městského divadla v Brně na svědomí:
Překlad a úprava - Marie Veselá-Dugrangee
Režie a choreografie se ujal - Gustav Skála
Dramaturgie - Ondřej Šrámek
Scéna: Vladimír Šrámek
Kostýmy - Josef Jelínek
Scéna a kostýmy vyrobeny pracovníky dílen MDB
"Ve Feydeauovi je komická divokost, jakési třeštění, invence, druh fantastické a burleskní fantazie, grandiózní absurdnost, schopnost dialogu, tempo, které se nevyskytuje nikde jinde, a to vše vytváří z divadla Feydeauova divadlo totální, divadlo, které nemá své místo nikde jinde než na divadle a které nemůže žít bez přítomnosti diváků. Komika se nevychutná, jestliže se cítíme osamoceni. Zdá se, že smích potřebuje ozvěnu. Mám rád Feydeaua - to je vše...Nevyslovil jsem to srozumitelně?"
Henri Jeanson 1956

Ze života
Georges Feydeau se narodil 8.prosince 1862 v Paříži.
Malý Georges byl prý okouzlující, líné a vynalézavé dítě. O začátku své spisovatelské činnosti sám tvrdí, že lenost je zázračnou matkou práce, a vzpomíná, jak napsal svou první hru. Bylo mu šest let, když ho vzali večer do divadla. Zážitek byl tak úžasný, že se hned ráno pustil sám do psaní hry. Když pak zjistil, že v otcových očích ho tato činnost omlouvá z nenapsaného domácího úkolu, věnoval se jí vždycky, když do místnosti vstoupila jeho hodná a příšerně nudná domácí učitelka.
Když mu bylo deset let, odnesl k vyjádření jedno ze svých hrdinských dialogů známému libretistovi Offenbachových operet Henrimu Meilhacovi. Ten si ho přečetl a pravil: Chlapče, ta tvoje hra je hloupá. Ale je v tom divadlo. Bude z tebe velký dramatik.
Během středoškolských studií napsal několik hrdinských dialogů a jako komediální autor debutoval v 21 letech. První triumf přišel o čtyři roky později a v roce 1892, tedy ve třiceti letech, se probojoval na špici francouzských komediografů své doby. Jeho frašky byly k vidění ve všech pařížských komediálních divadlech a brzy se rozšířily do celého světa.
Miloval Paříž. Strávil tu v podstatě celý svůj život a většinu svých komedií zasadil právě sem. Navíc Feydeau sám se dost nápadně podobal figurkám, o kterých tak bravurně psal. Byl typickou ukázkou šviháka přelomu století. Štíhlý elegán, milující umění, noční život a poker, s milionovými dluhy, do kterých se dostal spekulacemi na burze. Konec života však neprožil někdejší bonviván zrovna šťastně. Trápily ho stále těžší deprese, neschopnost koncentrace, poruchy spánku, a dokonce záchvaty šílenství. V posledních pěti letech už nebyl schopen vůbec tvořit. Roku 1919 ho synové odvezli do sanatoria na periferii Paříže, kde zemřel 5. června 1921.

Georges Feydeau - O divadle a o sobě
"Publikum, před které předstupuji, je složeno ze tří osob: hluchý, který mě sleduje očima, slepý, který mě vnímá ušima, a divadelní nadšenec, který je inteligentní a vstřícný, ale nerozumí ani slovo francouzsky. Musím je strhnout všechny tři!...
Publikum je uznalé, když je nepodvádíte. Netoužím po falešných ovacích...
Moje hry jsou improvizací: celek i detaily, plán i forma, to vše mi vyplyne při psaní. Nedělám si žádnou osnovu. Když dělám na prvním jednání, nevím, co se stane ve druhém...Vytvářím překážky, nesnadné situace. A právě ty těžkosti, ta nutnost dostat se ze slepé uličky mě přinutí objevovat to nejsměšnější a nejméně očekávané...
Když píšu, tak trpím jako žena u porodu...
Když píšu divadelní hru, hledám mezi postavami ty, které by se neměly vůbec setkat. A ty pak honem svedu dohromady...
Ptáte se mne, jak se píše fraška. Vezměte tu nejtragičtější, situaci, která by šokovala i zřízence v márnici, a vyloupněte z ní její směšnou stránku. Žádné lidské drama není bez žertovných aspektů...Tím lze také vysvětlit, proč tak řečení komediální autoři jsou smutní - myslí totiž nejdřív na ty smutné věci...
nedivte se, že vypadám smutně. Sám jsem v té věci špatným posuzovatelem. Nikdy se v divadle nesměju. V životě málokdy. Jsem mlčenlivý, trochu plachý. Vyhýbám se hovorům o zbytečnostech s lidmi, kteří jsou mi lhostejní. Pak se jim zdá, že jimi opovrhuji a hovoří o mně jako o pozérovi...
Můžu se klidně přiznat: přáce mě otravuje. Když jsem chodil do školy, psaní komedií mě nesmírně vzrušovalo, protože mě odvádělo od nudné povinnosti, kterou jsem vždycky nenáviděl. Miluji zakázané ovoce a nevyšlapané cesty. Ale teď se situace změnila. Divadlo se pro mě stalo pravidlem, povinností. Je to moje povolání. Cesta, po které musím jít spořádaně. A to už mi stačí, abych dostal chuť z ní uhnout. Když začínám psát hru, zdá se mi, že jsem se ocitl ve vězení a že se z něj dostanu jedině až ji dopíšu. Ne, nepatřím mezi ty, kteří rodí bez bolesti. Když organizuju pošetilosti, které mají rozveselit diváky, sám jimi pobaven nejsem, zachovávám chladnou krev chemika míchajícího lék. Dávkuju do své pilulky gram zápletky,gram pikantnosti, gram pozorování...
Když je pak dílo hotovo, to je úleva! Získávám zpět svou ztracenou svobodu."
Z rozhovoru pro knihu Adolpha Brissona



Dovolím si zde opsat pro mě nejzajímavější část hry:
Výstup šestý (Marcela a Luiza)
L: No konečně, drahoušku!
M: Zlatíčko! Jsem celá zoufalá! Můžete jít, Štěpáne...(Štěpán odejde) Dějí se hrozné věci, můj muž mne podvádí.
L: Skvěle! Rovnou k věci. To je hrozné. Máš důkazy?
M: Nemám! Gauner jeden. Ale získám je.
L: To chci vědět jak.
M: Od toho jsi tady ty! Opovaž se říci ne. Deset let jsme se neviděly...ale byla jsi vždy mou nejlepší přítelkyní...nevěřím, že by se za ten čas něco změnilo. Když jsme se loučily, byla jsi Luiza Vicardová, teď jsi Homdnidesová de Histangua, jméno je delší, ale srdce zůstalo stejné. Jsi moje nejlepší přítelkyně?
L: Myslím, že ano.
M: Musím získat důkaz o jeho nevěře.
L: Rozhodně! Ale bude to asi těžké, protože podle mého je Viktor Emanuel ten nejvěrnější manžel na světě.
M: Nejsem dítě, abych se spokojila s pohádkou na dobrou noc. Poslouchej mne. Co bys tomu řekla, kdyby tvůj muž...z ničeho nic...pochop, tvůj stoprocentní, dokonalý manžel, muž se vším všudy...z ničeho nic přestal být mužem, stal by se najednou...bez přípravy...malým chlapečkem?
L: Oddychla bych si.
M: Tobě se to říká! Já byla úplně stejná. Taky už mi to lezlo krkem: ta monotónní idyla, pořád rozkvetlé jaro...Zákonitě přijde nuda. Někdy jsem si říkala: co takhle pohádat se, nějaká ta komplikace...co já vím...Dokonce jsem si chtěla opatřit milence, abych to neměla tak jednoduché...
L: Ty a milence?
M: Aspoň vidíš, do jaké situace se člověk může dostat. Už jsem dokonce rozhodila sítě...Romain Tournel, abych nikoho nejmenovala, včera jsme s ním večeřely...Všimla sis, jak na mne bral? Ty aby sis něčeho takového nevšimla...ruka už byla málem v rukávě...
L: Neříkej!
M: Jistě. On sám řekl: Jsem důvěrný přítel vašeho manžela a považuji za své přirozené poslání...Teď je ovšem definitivní konec. Nemůžu mít milence, jsem-li podváděna vlastním mužem. L: Drahoušku, jedno ti řeknu: Ty svého muže šíleně miluješ. Přiznej si to.
M: Já? Šíleně?
L: Proč ti na něm tak hrozně záleželo?
M: Nezáleží mi na něm. Rozčiluje mne to. Kdybych ho podváděla já, snad, prosím...ale aby on podváděl mne? To je degutantní.
L: Máš skutečně delikátní morálku.
M: A nemám snad pravdu?
L: Do této chvíle jsi nepředložila jediný soudný důkaz o jeho nevěře.
M: Důkaz? Tak poslouchej. Viktor Emanuel byl od svatby jako dravá řeka...a najednou...pfff...ponorný potok...koryto vyschlo.
L: A to má být důkaz? To dokazuje leda to, že vůbec neznáš život. Člověk v takové situaci ještě nemusí podvádět. Copak jsi nikdy neviděla v kasinu lidi, kteří chladnokrevně hráli vabank, a za chvíli byli rádi, že jim zůstal jeden jediný, poslední frank?
M: Aspoň frank! Viktor Emanuel chodí po kasinu s prázdnou kapsou.
L: Tak prohrál! Ale to neznamená, že prohrál jinde. Prostě prohrál a je švorc. Tečka.
M: (vytahuje z kabelky šle) A co je tohle?
L: Šle. Pánské šle.
M: Pánské šle mého manžela. Hodláš ho i teď dále obhajovat?
L: Ježíšmarjá, šle tvého muže nic nedokazují...
M: Ne? Tak proč přišly dneska ráno poštou?
L: A sakra.
M: Ano. Sakra. Byl to takový malý balíček, který jsem náhodou otevřela, když jsem ráno manželovi kontrolovala poštu.
L: Ty mu kontroluješ poštu?
M: Jistě. Jinak bych přece nevěděla, co v ní je...
L: Jak logické!
M: Uznej: jestli mu přišly šle poštou, znamená to, že je patrně někde zapomněl. A hádej kde?
L: Začínám se děsit.
M: Právem. V hotelu U galantní kočičky.
L: Proboha! Co je to za podnik?
M: Klášter to není! Doufám, že je ti to jasné: jsem podváděna.
L: Chuděrinko...
M: Ty šle mi nasadily brouka do hlavy! A kdybys viděla ten hotel! Jak sádrový trpaslík.
L: Tys tam byla?
M: Právě jdu odtamtud. Chtěla jsem mít jistotu. Mluvila jsem s majitelem. Drahoušku, to je příšerné, jak jsou muži při prasečinkách solidární. O ničem nevěděl.
L: Byl to profesionál.
M: Řekl mi: Milostivá paní, kdybych na potkání vykřikoval jména svých hostů, vy první byste nepřekročila práh mého podniku. A dál mlčel jako hrob.
L: Dobytek.
M: Zlatíčko, my ženy musíme být taky solidární. Ti chlípníci nejsou jiní. Luizo, jsi daleko zkušenější. Proboha, poraď mi...
L: Ano. Jistě...Já bych se na tvém místě zeptala přímo Viktora Emanuela.
M: Blázníš? Všechno zapře! Nikdo nedokáže lhát tak dobře, jako muž. Jenom žena.
L: Mám geniální nápad! Viděla jsem to v divadle.
M: Ano. Občas tam zajdu. Tedy...ono to vlastně nic tak geniálního není...ale na chlapa to stačit bude. Napíšeš manželovi dopis, poliješ ho voňavkou...ten dopis musí být vášnivý, aby ho navnadil. Pozveš ho na schůzku...
M: Nechápu proč?
L: Svatá prostoto! ne jako ty, ale jako cizí žena. A na tu schůzku pak půjdeš samozřejmě ty. Když tam přijde tvůj muž, je to jasné.
M: (Rozjasní se jí) Ahá! Tedy,opravdu to není nic převratného, ale klasické prostředky mívají u mužů největší úspěch. (Jde pro papír a tužku) Hned napíšeme Viktoru Emanuelovi dopis. Já nemůžu, moje písmo by poznal.
L: Jestli jsi mu někdy psala, tak určitě.
M: Piš! Tvoje písmo nezná!
L: Já? Ne...to nemůžu, ta věc je příliš delikátní.
M: Jsi má přítelkyně, nebo ne?
L: Dostaneš mne do pekla.
M: Potkáš tam mého muže.
L: Co bych neudělala pro kamarádku. Nějaký bez tvého monogramu by tu nebyl?
M: Promiň, jsem tak rozrušená...Co tenhle s pomněnkami?
L: Románek pro služky! Musí to mít úroveň, jinak nepřijde.
M: Jistě...Viktor je zvyklý na úroveň.
L: Ten papír musí mluvit sám za sebe...vášnivě, sugestivně...
M: Co tenhle fialový? Jiný nemám.
L: Když ho naparfémujeme, promluví.
M: (Jde ke dveřím a tiskne zvonek na sluhu) Parfém...mám jeden, který nemůžu ani cítit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 aggellia aggellia | 6. října 2008 v 10:14 | Reagovat

Brouka v hlavě jsem neviděla, ale určitě bych to vidět chtěla! A do té ankety se moje odpověď bohužel nevejde, proto popíšu tady že: divadlo se mi vždycky moc líbilo, byly doby, kdy jsem si nemohla dovolit zaplatit lístek nebo nebylo s kým jít, je doba, kdy prahnu po jakékoliv kultuře, ale oproti cenám českým  jsou ceny místní přemrštěné a nechci si dovolit za lístek platit. Z toho plyne: kdykoliv jsem v zemi české pelášíme s někým do divadla (pokud je čas), ale pokud je se mnou moje polovička musí to být balet, opera, zkrátka něco, čemu se dá porozumět řečí mezilidskou. Tudíž to vypadá, že i tentokrát mi Brouk v hlavě opět ulétne, a proto aspoň moc děkuji za ukázku a trochu divadelní atmosféry :)

2 Sara Sara | E-mail | 6. října 2008 v 23:28 | Reagovat

Brouka v hlavě mám ráda natolik, že jsem číhala o minulém silvestru u TV abych si ho mohla nahrát. Už jsem zjistila, že když chcete z programů něco dobrého vycucnout, musíte čekat na svátky a pak si pustit ve 3 ráno druhý program a je to tam. Kvalitní divadelní hry, staré filmečky ne ty tisíckrát omílané, např. cimrmani, nebo ta komedie o hnusném kožichu se Šejbalkou a Záhorským, ach jo. Kdyby za ty peníze chtěli na ČT udělat něco pro diváka a konečně vysílat jedno divadelní představení za druhým. Asi si řeknete, proč si nezajde do divadla? Já prostě sama a v noci a tramvají na konečnou - nemůžu. A taky v divadle v Brně asi už neuvidím třeba paní Medřickou. Kdybych měla tu moc, na jednom TV kanálu bych zakázala jinou tvorbu než českou a slovenskou a vsaďte se, že by to byl nejsledovanější kanál.

3 Sara Sara | E-mail | 6. října 2008 v 23:36 | Reagovat

Musím ještě říct, že už se mi blejská na časy, protože jakmile Lisetka pobere trochu rozoumku, vyrazíme a divadlům natrhneme kaťata, začneme Popelkou, Louskáčkem a roztomilými dětskými balety a pak budeme vymetat moderní scény, minimalistické, taneční, muzikálové, operetní a v Provázku si pronajmeme křesílka nafurt. Lisetko, pojď už...

4 waity waity | E-mail | Web | 8. října 2008 v 20:40 | Reagovat

S tím programem na ČT souhlasím, ale není nad to vidět tu atmosféru na vlastní oči, smát se, že se hercům něco nepovedlo a řehtat se, když se řehtají oni a nemůžou přestat...to je moc fajn. A pak ta děkovačka, kdy je donutíte přijít aspoň dvacetkrát, nebo dokonce zahrát ještě nejlepší kousek...musíte si zajít někdy s Aggelli, taky přece prahne po českých představeních a pak pojedete šalinou spolu jo?

5 aggellia aggellia | Web | 10. října 2008 v 16:27 | Reagovat

no jasne!! Saro, priste musis jit do divadla s nama :) uz se tesim, ze vyrazime na predvanocni nebo mezivanocni podivanou divadla :) kdo chce s nami???? Co treba Louskace, nebo Prodana nevesta nebo Nabucco??

6 Petal76 Petal76 | 23. února 2009 v 16:12 | Reagovat

Musím jen souhlasit, Brouk v hlavě je nádherné přestavení, kde je dán prostor vynikajícím hercům a jsem moc ráda, že pan Dvořák zůstal této hře věrný a nadále, bohužel, už jen hostuje v MDB. Poprvé jsme toto představení viděli před 13 lety a velice se nám líbilo. Po letech jsme se s manželem rozhodli shlédnout tuto hru znovu a poštěstilo se nám, jelikož opět hrál Viktora Emanuela pan Jiří Dvořák. Byl to balzám na duši, musím připomenout i skvělé výkony pana Parduse, Ondříčka, paní Herfortové. Bylo to snad ještě lepší než před léty, skvěle komunikovali s publikem, v jistých chvílích úžasně improvizovali, neubránila jsem se slzám smíchu. Všichni byli za své výkony odměněni bouřlivým potleskem a nejvíce pan Dvořák, který si ho opravdu  zasloužil a doufám, že cítil jak rádi jsme ho ,na jeho "bývalé" domovské scéně, opět viděli. Všem přeji krásné  divadelní, ale i filmové role a Vám ať si toto přestavení užijete stejně jako my.

7 Penelopy Penelopy | 31. května 2011 v 20:26 | Reagovat

Ahoj, na broukovi jsem byla s rodiči a hrooooooooooooooooooooooooooooooooozně se mi to líbilo!!!Doufám že půjdu zase! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama