... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Krysař - Viktor Dyk (Referát z literatury)

1. října 2008 v 5:41 | Waity |  Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.
"A vaše jméno?" "Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."

Krysař přichází do města Hammeln, aby odehnal krysy, které se tam rozmnožily. Potkává se zde s krásnou dívkou Agnes a ihned se do ní zamiluje. Dívka je sice zasnoubená s Dlouhým Kristiánem, ale zaplétá se s krysařem. Líbí se jí on i jeho píšťala.
S pomocí své píšťaly vyžene krysař velmi brzy všechny krysy z města. Píská na ni a krysy jdou za ním, omámeny hudbou, až se utopí v řece. Když si ale jde k radním pro slíbenou odměnu, ti se mu vysmějí a odmítnou mu dát peníze za dobře vykonanou práci. Už zapomněli, jaké to bylo, když se městečko hemžilo krysami.
Krysař je spravedlivě rozhořčen a opouští město. Jeho láska k Agnes ho však vede za ní. Krysař se tedy vrací zpět. Ten večer se v místní krčmě setkává s neznámým cizincem, který zaprodal své srdce Ďáblu. Ten mu nabízí spojenectví, ale krysař odmítá.
Večer jde krysař za svou Agnes, ale z té zbyl jen pouhý stín. Dozvídá se, že když byl pryč, milovala se s Dlouhým Kristiánem a čeká s ním dítě.
▪ ▪ ▪
"Jdi, krysaři," naléhala Agnes. "Jsem unavena, jsem k smrti unavena." Na krysaře padala nízká klenba síně. Chtěl by něco zlomit prudkým a energickým pohybem, vykřiknout, bíti. Nebylo koho. A Agnes naléhala. "Odcházím tedy,"řekl krysař."Ale přijdu zase." "Přijdeš tedy ještě," odpověděla Agnes tiše. "Na shledanou, krysaři!" Stiskla němě jeho ruku. Odcházel. Agnes hleděla za ním, tehdy ještě, kdy ho tu dávno nebylo. Snad by nebyl krysař odešel, kdyby byl viděl výraz jejích očí.
▪ ▪ ▪
V městečku Hammeln není nikdo, kdo by neznal pověst o hoře Koppel a sedmihradské zemi. Ta vypráví o krásném údolí, kterému není rovno. Lidé jsou tam dobří a nikdo zde nezná pozemská trápení. Každý by chtěl žít v sedmihradské zemi, kde není hříchu ani viny. Pro toho, kdo by tam chtěl jít, není prý nic jednoduššího, než vystoupat na horu Koppel a stanout nad propastí. Tam se otvírá brána do Sedmihrad.
Agnes se ve svém smutku vrhá do propasti. Její matka z toho zešílí. Když se krysař dovídá o smrti své milované, jediné, co ho ještě může utěšit, je jeho píšťala. Začne na ni hrát z plných plic. Všichni lidé města slyší zvuk píšťaly a vycházejí za krysařem. Jdou na horu Koppel a po jednom se vrhají do propasti. Nakonec i krysař. Jediným kdo se zachrání, je Sepp Jörgen. Je to jediný počestný člověk ve městě. Ujímá se malého nemluvněte, které nějaká matka opustila, když šla za krysařem, a odchází hledat ženu, která by mu dala pít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | 1. října 2008 v 7:24 | Reagovat

poutavý příběh. Znám verzi dětskou, hudební..a pokaždé mě trochu mrazí a říkám si: působila by na mě píšťalka???   ;)

2 Sara Sara | E-mail | 1. října 2008 v 19:58 | Reagovat

To je krása, rubrika o umění, o divadle, o muzikálech, o příbězích, které bychom měli znát a brát si z nich příklad. To je moc dobrý nápad Waity a jestli jsi tenhle příběh psala jako úkol pro maturitu tak ode mně máš jedničku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama