... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Poslední toulání po Českém Švýcarsku

17. listopadu 2008 v 0:55 | Waity |  Maličkosti dělají dokonalosti, ale dokonalost není maličkost
Ahoj všichni, kdo jste se mnou cestovali Českým Švýcarskem. Dnes bych chtěla ve zkratce a fotkami připomenout poslední místa, která jsme ještě za svého pobytu zde stihli prozkoumat.


RŮŽOVSKÝ VRCH
neboli "Děčínská Fudžijama"(619m.n.m.) je výsledkem třetihorní sopečné činnosti.
Na některých místech čedičového masívu můžeme pozorovat vyzdvihnuté pískovcové sedimenty. Unikátnost masivu dokresluje vegetace, která je zastoupena převážně květnatými bučinami a suťovými jilmo-javorovými lesy.
Strategicky výhodná poloha kopce a daleký výhled hrály důležitou roli již za napoleonských válek, kdy zde byla zřízena vojenská pozorovatelna. Na přelomu 19. a 20. stol. stály na vrcholu postupně tři rozhledny, z nichž poslední zanikla ve třicátých letech. Výstup na zajímavý zalesněný vrchol má však stále svůj půvab. Pohyb mimo cestu po žluté značce není povolen.
Jehla (478m) je dvouvrcholový čedičový kopec vypínající se nad Českou Kamenicí. Z vrcholu Jehly je krásný výhled do údolí na Českou Kamenici, zalesněné kopce Lužických hor, na západu vystupuje České středohoří a Růžovský vrch, odkud právě jdeme.
V České Kamenici žil před dávnými lety švec jménem Langhans. Řemeslo ho moc netěšilo, protože byl líný, a tak nebylo divu, že mu zákazníků stále ubývalo. Nejraději ležel na zahradě pod hruškou a přemýšlel, jakou zlomyslnost by svým sousedům vyvedl. Nejvíce měl Langhans spadeno na svého souseda, také ševce, který byl ale jeho pravým opakem. Ze sousedovy chaloupky byl často slyšet zpěv, smích dětí a nepřetržité klepání kladívka, jak soused pilně po celý den pracoval. I obě chaloupky se od sebe velmi lišily. Langhansova byla celá nachýlená, se střechou podepřenou, s okny zalepenými papírem a zanesenými pavučinami, takže jen malými kousky skel bylo vidět na ulici. I zdálo se,jako by ta okénka zlomyslně mžikala jako ševcovy oči. Sousedova chaloupka byla čistě obílena, kolem dveří hezky omalovaná, za okny celé léto kvetly nejhezčí květiny a v zahrádce se ohýbaly stromy pod tíhou ovoce. I ptáci raději přebývali u čisté chaloupky a pod její střechou byla celá řada vlaštovčích hnízd. Langhans hněvivě hledíval do sousedova dvora a velmi mu jeho spokojenost záviděl. Tenkrát ještě ve skalách kolem Kamenice kutali trpaslíci v zemských hlubinách a navečer po práci často přicházeli posedět i pohovořit s dobrými lidmi. Leckdy jim také pomáhali. I do pěkné chaloupky k pilnému ševci často přicházeli a zlý Langhans myslil nejinak, než že právě trpaslíci jsou příčinou sousedova blahobytu a jemu že jejich nepřízeň přináší nouzi. Nehledal příčinu ve své lenosti a sousedově přičinlivosti, ale přemýšlel, co by nekalého trpaslíkům vyvedl a sobě případně prospěch získal.
Tehdy se kolem skály Jehly a Trubače rozkládaly ještě husté a hluboké lesy, které bránily v přístupu k oběma skalám. Uvnitř země pod Jehlou pak měli trpaslíci své příbytky a měli tam prý i svůj pivovar, aby po práci mohli v družné zábavě posedět u korbílku dobrého piva. V zadní časti Jehly vytesali si hlubokou nádrž v podobě kádě a tam prý hotové pivo napouštěli, aby se jim ve stinném a studeném skalním sudu dobře vychladilo. Onu prohlubeň v podobě kádě je možno na Jehle dosud uvidět. To vše vypátral a vyzvěděl zlomyslný Langhans, který po několik dní i nocí trpaslíky stopoval a za nimi až na Jehlu slídil. Jednoho dne se chystali trpaslíci k jakési slavnosti. I opatřili nejlepší ječmen i nejlepší chmel, vodu navozili až z daleké lesní studánky, jen aby jejich sládek uvařil na slavnost to nejlepší pivo. Když bylo hotové, napustili je do skalního sudu, aby se dobře vychladilo, a sami se odebrali k odpočinku. Této chvíle využil Langhans. Tiše se přiblížil k sudu a do připraveného nápoje naházel a nasypal písek, kameny, jehličí a různou nečistotu, takže připravené pivo nebylo vůbec k potřebě. Trpaslíci se nad tímto špatným a zlomyslným skutkem tak rozhněvali, že se rozhodli ze skal u České Kamenice se navždy odstěhovat. Vrátí se prý teprve tehdy, až celý rod zbylého ševce vymře, a pomohou pak lidem v pátrání po zemských pokladech.
Studenec - studený vrch (736,5m.n.m.) je výrazný, zdaleka viditelný rozložitý čedičový vrch o široké základně. Leží 4km severovýchodně od České Kamenice. Je nejzápadnější dominantou Lužických hor. Je pojmenován podle pramene chladné vody (okolo 1,25°C) vyvěrající na severovýchodním svahu.
Studený vrch je jedna z biologicky nejcennějších lokalit Lužických hor. Kopec pokrývaly již v 19.století suťové lesy s mohutnými stromy. Prales na jižním svahu byl chráněn již od roku 1906. V roce 1965 byla na vrcholu hory zřízena přírodní rezervace s komplexem lesních porostů a společenstev v suťovém bezlesí. Jde o glaciální relikty, které ve specifickém prostředí sutí přežily od poslední doby ledové a jejichž výskyt je dnes omezen na území severní Evropy a Alp. Na Studenci a v jeho okolí žijí uměle vysazení kamzíci.

Milá horo, zdolala jsem Tě nahoru, ale dolů už je to horší. Nacházím si dva klacíky a odpichuji se, abych odlehčila nohám. Můj nejmilejší mě u toho s hurónským smíchem vesele fotí.
Ach, kde jsi, hospůdko? Potřebuju osvěžení a to hned!!!
Po pořádném doušku studené kofoly se teď jako za odměnu procházíme malebným údolím říčky Kamenice.
Což takhle vydat se na německou stranu, když hranice jsou opravdu že by kamenem dohodil?
A jsme zpět v Česku. Ve Staré Hospodě v Doubicích se moc dobře vaří, je tu hodně lidí, a tak když čekáme než nám tu přichystají něco dobrého na zub, prozkoumávám její okolí.
Nedaleko odtud by se měl v lesích ukrývat CHŘIBSKÝ HRÁDEK, jeden ze skalních hradů Českého Švýcarska, jehož historie sahá až do 2.poloviny 13.století. Vztahují se k němu četné pověsti o tehdejších pánech z Dubé a Lipé, jeho obyvateli bývali pravděpodobně také loupeživí rytíři. Nejasný je i jeho zánik. Tady je, ale moc z něj nezbylo, co říkáte? Přesto si představuji, jak mohl hrad ve 13.století opravdu vypadat.
Hrádek stával na příkré skále, asi 30m vysoké, obtékané Doubickým potokem. Na vrcholu skály stávala stávala věžovitá dřevěná stavba, tzv. bergfrit či donjon.
Dnes už je k němu poměrně snadný přístup lesem - na rozdíl od dob, kdy býval nedobytným - svědčí o tom kočárek, který jsme po cestě ke zřícenině potkali.

Zítra jedeme domů, a tak se pozdě odpoledne vydáváme k hradu FALKENŠTEJN,
který má být velmi blízko Jetřichovic. Jak píše průvodce, cesta k němu bývala dříve značena, protože zde však došlo k několika těžkým úrazům, značení se již delší dobu neobnovuje. Vlastní výstup na vrcholové skalisko vede úzkou a strmou "myší dírou".
Při výstupu budeme velmi opatrní.
Jsme zde - takto vypadá "myší díra" zespodu. Jdeme na to. Můj nejmilejší prozkoumává cestu jako první a nevypadá to nejhůř. Jakmile se dostaneme nahoru, čeká nás odměna v podobě krásného výhledu na sousední Havraní skálu a nahoře budou ještě zčásti zachovalé prostory hradu tesané ve skále.
Hrad Falkenštejn byl založen v době osidlování zdejšího území koncem 13.století. K hradu se váže pověst, v níž se vypráví, že při obléhání hradu ve sporu Vantenberků s Lužici , se jeden zbrojnoš z posádky tajně dohodl s oblehateli, že hrad vydá. Zavolal pána hradu k severnímu oknu, že prý pod Havraními kameny vidí bílého jelena. Když se pán vyklonil z okna, svrhl ho do hloubky. Pak pobral majetek a vpustil nepřítele do hradu.
Poslední zmínka o hradu a jeho obydlení je z roku 1457. Hrad byl prozkoumán roku 1852. Tehdy byla vyčištěna studna, která byla ve výklenku na jižní části útesu do hloubky 25m.
Byly zde nalezeny zbytky zbraní, mince, nádoby a zbytky cihel a tašek.
Z původního hradu se zachovala jen hlavní komnata s okenním výklenkem, kaple a dnes již zčásti zasypaná cisterna, do níž se zachycovala voda.
Nahoru to byla brnkačka,pominu-li protahování se úzkou škvírkou,
sestup dolů je už o něco obtížnější. Za mokra si to tu nedovedu představit.
Doufám jen, že se sem zase někdy vrátíme. Bylo tu nádherně,a proto chci zavolat, aby se mi ozvěnou mezi skalami vrátilo:
N A S H L E D A N O O U
Č E S K É
Š V Ý C A R S K O O O !!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 17. listopadu 2008 v 1:02 | Reagovat

Ahoj, más nádhernej blogís..jestli chceš, koukni na moje www.teriiisecek.blog.cz nebo www.vse-o-retrivrech.blog.cz

2 Radka Radka | 17. listopadu 2008 v 9:33 | Reagovat

je to nádhera. Máte hezký fotky, prošli jste úžasná místa, ale hlavně to umíš strašně krásně popsat. Díky :)

3 Sara Sara | E-mail | 19. listopadu 2008 v 8:39 | Reagovat

To byla krása, a ti trpaslíčci se už nevrátili? Protože mě se zdálo když jsme tam byli, že malá Lisetka se tam ve skalách pořád na někoho usmívala a nám neznámou řečí na někoho volala.

4 waity waity | E-mail | Web | 20. listopadu 2008 v 23:30 | Reagovat

Ti trpaslíčci jsou přece už dávno zpátky a pomáhají nám v hledání "zemských pokladů". Že jste nic nenašli? A co ta krásná příroda všude kolem??

Lisetka jediná z Vás je mohla vidět  a povídala si s nimi pohádkovou řečí, kterou znají jenom malé děti...

5 brabi brabi | Web | 22. listopadu 2008 v 18:04 | Reagovat

Ty skály jskou fakt moc krásné, ta předposlední fotka je jako kamenné varhany. Ráda bych se tam podívala.

6 aggellia aggellia | Web | 24. listopadu 2008 v 16:35 | Reagovat

hmmm, krasa, uz ponekolikate nas tu tak pekne lakas na podivanou do ceske prirody, na zriceniny, tury, vyslapy, za trpasliky...a ja bych tedy hned jela!! :-)

7 Dobrodej Dobrodej | E-mail | 24. listopadu 2008 v 20:39 | Reagovat

Teda Waity .. klobouk dolů .. máš ten blog fakt moc hezkej ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama