... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Letní Vysoké Tatry

13. prosince 2008 v 1:57 | Waity |  Když nemůžeš Ty k hoře, musí hora k Tobě

Ahoj. Rozhodla jsem se otevřít novou rubriku. Budeme si v ní povídat o horách, chcete? Vím, že někteří z mých čtenářů hory milují a už dlouho na nich nebyli z různých důvodů. Hlavně pro ně mne napadlo psát tuto rubriku.
A Vy všichni ostatní co sem zabloudíte, napište mi sem prosím, které hory jste navštívili nebo kde se Vám nejvíce líbilo.


Začneme slovenskými Vysokými Tatrami. Jsou to velmi krásné hory a je mi jasné, že spousta z Vás tam už někdy byla, nebo tam jezdí stále.
Díky partě kamarádů, se kterými se s mým nejmilejším scházíme rádi a co nejčastěji to jde, jsme se na první společnou dovolenou vypravili právě tam, až na východ - do Belianských Tater.
Vysoké Tatry - jako ostatně asi každé hory - jsou velmi nevyzpytatelné. Už první den jsme se o tom měli přesvědčit. Jediné, co jsem měla v pořádku a co bylo na této dovolené zcela nezbytné, byly boty s goretexovou membránou, jinak jsem s sebou měla naprosto nevyhovující a NEoutdoorové vybavení. Co naplat, když mi můj nejmilejší v obchodě ukazoval funkční trička a kalhoty, jako správná městská slečna jsem nad nimi jen ohrnula nos. Mělo se ukázat, jako ostatně ne naposledy, že měl co? - pravdu.
Hned po příjezdu jsme se vydali na průzkum nejbližšího okolí naší chatičky ve Ždiaru. Už v první půlhodince začalo jemně pršet, můj nejmilejší tedy vytáhnul svoji jedinou pláštěnku (já samozřejmě žádnou neměla) a zabalil mě do ní. Připadala jsem si v ní jako pitomec, ale nikoho jsme nepotkávali, tak jsem se rychle uklidnila. Nad námi visel mrak, ale támhle v dálce přece svítí sluníčko, řekli jsme si a pokračovali dál.
Ale mrak zůstával stále na svém místě a pršelo čím dál hustěji, můj nejmilejší byl promočený na kost a i má pláštěnka odolávala statečně vodě jen zvrchu, zespodu voda skapávala po bavlněných kalhotách a stoupala výš a výš. Po půlhodině výšlapu mezi stružkami vody stékajícími po příkré pastvině jsme se zkratkou vrátili na kost promočení zpět do chaty.

Tam na nás čekali ostatní, kterým bylo úplně fuk, že venku prší, popíjeli pivečko z čerstvě naražené bečky a plánovali večeři v blízké hospůdce. Uvařili jsme si silný čaj a přisedli k ostatním.

Obyvatelé Ždiaru jsou prý velmi hrdí na své goralské nářečí a tradice. Jejich kulturu utvářely snad všechny karpatské národy. Goralé obývají řadu obcí ve slovensko-polském pohraničí. Nikde se však neuchovaly jejich staré zvyky tak jako ve Ždiaru.
Přímo nad vesničkou Ždiar se zvedá jako hradba dvojice nejvyšších vrcholů Belianských Tater: Havran (2152 m) a Ždiarská vidla (2142 m). V zájmu ochrany přírody jsou ovšem tyto impozantní hory turistům trvale nepřístupné. I přesto jsme se rozhodli pokořit hřeben alespoň těsně mezi nimi vedoucí přes Monkovu dolinu a Široké sedlo (1830).

Belianské Tatry mají odlišnou geologickou stavbu i jiný reliéf než zbytek pohoří. Strmý vápencový hřeben je dlouhý asi 14 kilometrů a devět jeho vrcholů přesahuje výšku 2000 metrů.
Naučný chodník přetíná Belianské Tatry v délce 6 km a dosahuje převýšení 900 metrů. Zpočátku vede pralesem. Přístupný je jen v letní sezoně a pouze jednosměrně - zdola ze Ždiaru.
Tento výlet mi zůstane v paměti určitě dlouho - tam nahoře bylo úžasně. Cestou se nám vystřídalo počasí asi tak dvanáctkrát, i pláštěnka znovu dostala šanci a výlet byl zhruba půldenní.
Ale že by puchýřek z nových botiček? Musí se zalepit včas.
Pohled zpět do údolí:
A do téhle mlhy zrovna jdeme
Na každých 300m jsou jiné rostliny

Už jsme skoro nahoře, je to tu překrásné! Dokonce jsme zahlédli i kamzíky
Pohled na druhou stranu hory a sousední Polsko vypadal takto, ale měli jsme štěstí a mraky se rozestoupily..
Cesta zpět vede po druhé straně hory a je z kopce
V údolí jsme obdivovali několik malých horských jezírek
A všudypřítomné Tatranské polomy
Výlet se vydařil a na chatě nás čekala malá kamarádka
Z dalších dní už jen pár fotek:
Dokonce i horský šerpa chvilku postál a zapózoval
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | 13. prosince 2008 v 7:42 | Reagovat

tam je krásně. Myslím, že se SV budete mít hodně co probírat :) A kdybyste se skamarádili, asi byste poznali ještě spoustu utajených zákoutí slovenských hor. :)

2 Sara Sara | E-mail | 13. prosince 2008 v 10:12 | Reagovat

Fantastické, úžasné fotky a velmi krásné zážitky, jsem opravdu ráda, že jsi našla tuhle partu lidí. Kdysi když jsem byla malá jezdily jsme s mámou do Nízkých Tater hodně často, byly jsme vždycky nabalené, jako kuličky a přesto pořád zmrzlé a mokré. To oblečení je opravdu důležité, ale na to si člověk musí přijít sám. Pamatuju si když pro tebe bylo důležité mít světlebéžové pláteňáky střihu poslední módy a k nim ohnivě červené tričko s červeným baťůžkem doplněné ohnivými kudrdlinkami rozházenými po zádech a nepostradatelný makeup. Pak jsi je najednou smotala do kšiltovky, utratila příšerné peníze za boty a kalhoty, přivedla sympaťáka k nám domů, kabelku vyměnila za foťák a přestala sis lakovat nehty. A změna byla cítit i zevnitř, úplně jiný pohled, hodně zajímavých činností tě naplnilo klidem, a to jsme ještě pořádně nevěděli kde jste byli a co jste tam zažili. Díky blogům se to postupně dozvídáme, protože z tebe vypáčit nějaké vyprávění - nemožné. Tak děkujeme a ty fotky jsou fakt báječné, ty mlhy, ty kamenné chodníky, ty vodopády, ta plesa......hmmmmm

3 Sara Sara | E-mail | 15. prosince 2008 v 22:46 | Reagovat

Mě se zdá, že na novém pozadí je Romčův krásný rybník. Když člověk něco zařizuje na blogu, myslím ten pokojíček pro psaní, chce ho mít nádherný a hledá a vybírá z obrázků celého světa a posléze zjistí, že tam kde žije je nejkrásněji a začne používat obrázky svoje vlastní. :+D

4 Eliza Eliza | Web | 17. prosince 2008 v 13:32 | Reagovat

Suprácké fotky i tramp. Už se nemohu dočkat, až si zase někdy nějaké Tatry zopáknu. Asi se tam hodně změnilo od mého posledního výšlapu, o to více mně to tam láká. Díky za připomenutí.

5 SV SV | E-mail | 29. prosince 2008 v 13:37 | Reagovat

Juuuuuu! TATRY! 8 -)))

Smajlík vzor celým pesom tešík ;-)

6 SV SV | E-mail | 29. prosince 2008 v 13:40 | Reagovat

Z mojej reakcie je asi jasné, v ktorých horách sa mi najviac páčilo ;-) Hmlové fotečky moc pekné. A že v pláštenke vyzeráš nemožne? A to ti kto povedal? V pláštenke vyzerá človek ako v pláštenke ;-)

7 SV SV | E-mail | 29. prosince 2008 v 13:43 | Reagovat

"kabelku vyměnila za foťák " vhodná výmena :-)

8 waity waity | E-mail | Web | 1. ledna 2009 v 20:13 | Reagovat

Koukám, že tu není nikdo kdo v Tatrách ještě nebyl. A je škoda, že po rozdělení na Česko a Slovensko už nemůžeme říci, že jsou to i naše hory.  

SV, děkuji za kompliment, díky Tobě se příště  budu v pláštěnce už cítit mnohem lépe :-)

9 pussa pussa | E-mail | 3. ledna 2009 v 21:26 | Reagovat

Ahoj Waity, děkujeme za přání do Nového roku a tak ti tady brouzdám a chci se zeptat na Belianské tatry, páč mě učarovaly.....jako jak dlouho jste jeli, kde jste spinkali, jak to bylo drahé, jestli bylo možné jet bez auta atd. tak moc děkuju a fotečkz jsou náááádherné.

Jináč přejeme všechno nejlepčejší do nového roku a hlavně to zdraví. Líbáme Et, malej princ a Sebastiaan.

10 waity waity | E-mail | Web | 4. ledna 2009 v 15:36 | Reagovat

Ahoj Etsie, jsem moc ráda, že sis našla čas na kouknutí sem a že jsem Tě inspirovala. Belianské Tatry jsou až na východě Slovenska, takže tam jsme jeli z Brna zhruba 6 hodin, ale autem. Nedokážu si představit jiné cestování, ale určitě to jde taky. Spinkali jsme přímo tam ve velké chatě, kam se vleze asi 30 lidí, takže když se to pak zprůměrovalo, nebylo to nic drahého. Je to nová chatička asi tak 2 roky postavená, všechno dřevěné, se soukromou hospůdkou dole. V Belianských Tatrách je i spousta dalších ubytování třeba jen pro malou rodinu jako jste Vy. Jinak krásných hospůdek bylo ve vesnici spousta a dá se v nich slušně a ne moc draho najíst. Takže týdenní letní dovolená zhruba za 12.000 pro dvě osoby, zimní tak za 15.000.

Mějte se krásně a zdravím celou rodinku!

11 SV SV | E-mail | 7. ledna 2009 v 10:25 | Reagovat

Do Belianskych Tatier sa dá v pohodičke dostať aj vláčikom a busom. V Ždiari ubytuváva každý dom. Veľký výber možností bývania a papania. Špeciálny tip: Cesnačka najlepšia na svete sa vyskytuje na chate Plesnivec (od Belianskej jaskyne, Tatranská Kotlina) chvíľku pešibusom lesom hore ;-) Pekné ubytko, krb a dobre varia.

12 waity waity | E-mail | Web | 9. ledna 2009 v 10:35 | Reagovat

Ahoj SV, souhlasím s chatou Plesnivec - vaří se tam jen polívečky, ale úúúžasné. Bude to jistě tím, že sem se tam musí všechno pěkně na zádech  vynést, že?

SV, asi  to nejsem já, ale Ty, kdo by měl psát články o Slovensku a jeho krásách. Díky za Tvé informace o Beliankách! A měj se krásně v Novém roce :-)

13 SV SV | E-mail | 29. ledna 2009 v 12:39 | Reagovat

12: díky waity, aj ty ;-)

14 SV SV | E-mail | 29. ledna 2009 v 12:41 | Reagovat

12: o slovenských krásach píšeš wellmi pekne, takže len pekne píš ďalej. ja občas šupnem na SW nejakú horofotku.

15 SV SV | E-mail | 29. ledna 2009 v 12:45 | Reagovat

12: na chatu Belianky sa čosik dá vyniesť džípákom, ale len keď je cesta zjazdná a aj to nie celkom k chate, zdá sa mi. okrem polievočiek tam varia aj kávu a klobásky ;-) a pre ubytovaných tam varia všeličo dobré iné. raňajky sú obrovské, ako pre medveďa 8 - ) a na obed, alebo večeru normálne jedlo. no ale trošku skromnosti tam treba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama