... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Moravský Krumlov - Slovanská epopej 1.část (Alfons Mucha)

22. ledna 2009 v 20:58 | Waity |  Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.
Ráda bych se s Vámi podělila o zážitek z velkolepé výstavy, kterou jsme shlédli s mým nejmilejším na jednom z výletů po naší krásné zemi - tentokrát nedaleko - v Moravském Krumlově.
Ano - jedná se o výstavu Slovanská epopej, kterou
ZATÍM
můžete shlédnout nedaleko Ivančic - autorova rodiště. Jistě je Vám známo, že o dvacet pláten, která jejich autor odkázal Praze, vedou boj Čechy (Praha) a Morava(Moravský Krumlov). Pokud tedy má někdo zájem je shlédnout na Moravě, měl by si možná pospíšit. A až pojedete zpátky, stavte se k nám - třeba na čaj



Slovanská epopej shrnuje dějiny slovanských národů od dob dávnověku až po dvacáté století, polovina cyklu je pak věnována historii českého národa. Obrazy jsou malovány vaječnou temperou, detaily olejem. Plátna byla dovezena z Bruselu, vyrobena v továrně na lodní plachty. Původně měly mít všechny obrazy stejný rozměr, po vypuknutí 1.sv.války nastal však problém s dodáním pláten a proto některé obrazy namaloval A. Mucha menší. Během 2.sv.války byly obrazy skryty a bohužel také poškozeny. V roce 1950 se nevědělo, co si s plátny počít. O tom se dozvěděli nadšenci z Moravského Krumlova a v čele s kulturním radou tehdejšího okresu nabídli prostory moravskokrumlovského zámku. Slovanská epopej tedy byla zapůjčena do Moravského Krumlova, města deset kilometrů vzdáleného od Ivančic, rodiště Alfonse Muchy. Zdevastovaná - vlhká a plesnivá - plátna byla díky řadě příznivců a pochopení místních úřadů postupně restaurována.
V roce 1963 mohli zájemci vidět prvních 8 vystavených a od roku 1968 jsou všechna trvale umístěna ve zdejším zámku - v Rytířském sále a v kapli. Vloni si monumentální plátna přišlo prohlédnout 26 tisíc návštěvníků. Zámek prošel po převratu 1989 privatizací a nový vlastník jej použil jako bankovní zástavu za velký úvěr. V roce 2004 zámek koupila v dražbě za 14 milionů Kč INCHEBA s.r.o. Praha, která je i nájemcem pražského Výstaviště v Holešovicích. INCHEBA má však v úmyslu postavit na Výstavišti novou multifunkční výstavní halu, největší ve střední Evropě.

Co se stane, pokud Praha do roku 2009 potřebný výstavní objekt nepostaví? V tom roce uplyne 70 let od umělcova úmrtí a se Slovanskou epopejí zřejmě budou disponovat dědici A. Muchy. Je otázkou, jak se zachovají.

Alfons Mucha
Narodil se 24.července 1860 v Ivančicích v rodině soudního sluhy. Studoval na gymnáziu v Brně a poté pracoval jako pomocný písař u okresního soudu v Ivančicích. Krátkou dobu působil v dílně divadelních dekorací ve Vídni. Po návratu na Moravu pracuje také pro hraběte Belassiho, který mu umožnil další studia na akademiích v Mnichově a Paříži. Zde působí především jako ilustrátor.
Od roku 1904 cestuje častěji do USA, kde pořádá kursy kreslení. V roce 1906 se oženil se svojí bývalou žačkou Marií Chytilovou. Při pobytech v USA se snaží získat zdroje potřebné k vytvoření Slovanské epopeje. V roce 1910 se vrací do vlasti, pronajímá si prostory a byt na zámku Zbiroh v západních Čechách a zde začíná pracovat na Slovanské epopeji. Na sklonku roku 1912 dokončuje první tři obrazy. Celé dílo je českému národu a Praze slavnostně předáno v roce 1928.
V roce 1939 je zatčen a vyslýchán gestapem. 14.července 1939 umírá. Je jistě příznačné, jak brzy fašisté pochopili, že Slovanská epopej se svými idejemi ve spojenectví slovanských národů proti násilí a za svobodu, byla velkým nebezpečím pro jejich mocenské cíle, které byly v průběhu druhé světové války zaměřeny zejména proti slovanským zemím.

Slovo tvůrce:
"Chtěl jsem promluviti svým způsobem k duši národa, k tělesnému zázraku, jež nejrychleji dojmy přenáší k vědomí. Obraz působí řekl bych agresivně: bez ohledu vniká otevřeným oknem do duše. Jest věcí pozorovatele, aby s ním naložil po své vůli. Může jej přejít, nepřipouštěje si ho do vědomí, anebo sveden vnějškem díla zastaví se před ním a snad i pátrá po jeho obsahu a významu a nakonec i najde v něm ono jadérko, buď krásy nebo pravdy, kvůli němuž povstalo.
Práci tuto, nyní dokončenou, považoval jsem za svou povinnost. "
..."Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, klást mosty, neboť nás musí všechny živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to tím snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání - aspoň a zatím u nás, v naší rodině slovanské."

1. SLOVANÉ V PRAVLASTI
(Mezi turanskou knutou a gótským mečem)
rozměr: 8,10 x 6,10 m
Obraz představuje noc plnou hvězd. Vlevo vzadu hoří staroslovanská ves, přepadená hordou kočovníků. Divocí nomádi pobili staré a nemohoucí vesničany, odhánějí jejich stáda a mladé lidi odvlékají do otroctví. Ve spodní části obrazu se choulí dvojice - muž a žena. Jediní si v této noci zachránili svobodu a život, jejich oči ale vyzařují děs a hrůzu. Do strachu, který oba tiskne k zemi, se však stále silněji vkrádá nenávist, touha po pomstě, ale i přání žít v klidu a míru. Tyto city nabývají skutečné podoby, stoupají vzhůru ke hvězdám a symbolicky se promítají v postavu žrece, prosícího bohy o pomoc. Jeho pravou ruku podpírá ozbrojený bojovník v červeném- symbol války, levou pak dívka v bílém - symbol míru.
2. SLAVNOST SVATOVÍTOVA NA RUJANĚ
(Když bozi válčí - spása v umění)
rozměr: 8,10 x 6,10 m
Obraz znázorňuje podzimní Svatovítovy slavnosti, na které přijížděli poslové z celého tehdy známého světa - z Byzance, Čech i Hispánie. Svatovítovi kněží při nich děkovali tomuto bohu za bohatou úrodu a prorokovali věci budoucí. Vpravo vycházejí z božnice poslové a před nimi ověnčený velekněz. Žene před sebou býka, symbol síly, který bude obětován. Pod strmými útesy na mořském břehu se v prosluněném odpoledni všichni radují, zpívají a tančí. Jen matka s dítětem na klíně, uprostřed dolního okraje obrazu, je zasmušilá a snad tuší, jak neveselá budoucnost čeká její kmen.
3. ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ NA RUSI (1861)
(Svobodná práce - osnova národů)
rozměr: 8,10 x 6,10 m
Obraz zachycuje studené únorové dopoledne před chrámem na Rudém náměstí v Moskvě. V pozadí se tyčí kremelské věže a vpravo od chrámu je kulatá tribuna. Z ní po vyhlášení carského "úkazu" odcházejí carští úředníci a šlechta. Na náměstí zůstává vesnický a městský lid, a jak je zřejmé z výrazu jejich tváří, chápe každý získanou svobodu po svém. někteří se radují nad novými možnostmi, jiní nevědí, co si s nimi počít. Nad věžemi chrámu se hustou mlhou pozvolna prodírají první paprsky slunce symbolizujícího úsvit a svobodu.
4. BRATRSKÁ ŠKOLA V IVANČICÍCH
(Kolébka Bible kralické)
rozměr: 8,10 x 6,10 m
Alfons Mucha obrazem představuje své rodiště Ivančice s městskými hradbami a chrámovou věží v podobě, kterou měly v 16. století. Jednou z nejznámějších bratrských škol byla šlechtická škola právě tam. Učili na ní význační lidé, mezi nimi i vysoce vzdělaný Jan Blahoslav, který začal z řečtiny překládat Nový zákon. U sboru v Ivančicích byla zřízena tiskárna a začala se tisknout Bible. Obraz znázorňuje vyučování bratrské školy v přírodě, v místě, které je dodnes nazýváno "Ve sboru". Vyučování je však přerušeno, protože školu navštívil mocný Žerotín. Sedí vpravo pod přístřeškem a prohlíží si nové výtisky Bible. Poblíž odpočívá jeho druhá manželka s dítětem mezi koleny. Víme, že byla po celý život churavá, což se odráží také v její tváři. Na pravém okraji plátna je namalována tiskárna. Vlevo čte slepci z Bible mladík, který nese podobu A.Muchy. Slunný podzim je symbolem bratrství jako úrodného a bohatého času ovoce, který přichází po palčivém létu husitských válek. Rorýsi kroužící kolem věže kostela naznačují, že příslušníky Jednoty bratrské také brzy čeká daleká cesta. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 mnoho z nich pro svou víru opustí domov a bude hledat útočiště v cizině.
5. HÁJENÍ SIGETU PROTI TURKŮM MIKULÁŠEM ZRINSKÝM (1566)
rozměr: 8,10 x 6,10 m
Roku 1566 Turci s velkým vojskem vtrhli do Uher a počátkem srpna oblehli Siget. Obránci urputně hájili město, zámek i starý hrad. S přesilou se potýkali marně, ale díky jejich nesmírné odvaze a velkým ztrátám nepřátel bylo turecké tažení na západ na několik let zastaveno. Obraz zachycuje poslední okamžiky obrany, kdy je již město Turky dobyto. Hoří zámek i starý hrad, ve které Zrinský pronáší plamennou řeč ke zbytkům posádky a chystá se s nimi k poslednímu výpadu. Je odkládána veškerá těžká výstroj, aby se vyčerpaní bojovníci mohli lépe pohybovat. Ve věži naproti bráně je postaveno dělo nabité kovovým šrotem, aby "přivítalo" útočící janičáry. V pravé části obrazu je znázorněna prachárna. Obránci ji nechtěli vydat nepříteli. První z žen proto zapaluje smolnici, kterou vhodí do věže s prachem. K ní na lešení vystupují i ostatní ženy a dávají tak přednost smrti před zajetím a otroctvím. Temný sloup dýmu rozdělující obraz symbolizuje explozi pevnosti i vznešenost hrůzné oběti lidských životů zájmům svobody.
6. KÁZÁNÍ MISTRA JANA HUSA V KAPLI BETLÉMSKÉ (1412)
(Kouzlo slova - pravda vítězí)
rozměr: 8,10 x 6,10 m
Obraz zachycuje Mistra Jana Husa, jak káže v kapli Betlémské. V Husově době byla jediným místem v Praze, kde se kázalo česky. Mistr Jan Hus káže pražskému lidu všech vrstev. Pod kazatelnou sedí žáci, bedlivě naslouchají a dělají si poznámky. Vlevo při stěně kaple stojí vedle zahalené postavy v bílém Jan Žižka z Trocnova. Před ním sedí kramář Kříž, který daroval část pozemku a vedle něho Hanuš z Mülheimu, který opatřil povolení ke stavbě i peníze na vybudování kaple. Pod baldachýnem vpravo pak přihlíží královna Žofie, jejímž zpovědníkem Jan Hus byl a ona se za něj často u svého chotě, krále Václava IV., přimlouvala. Její dvorní dáma má podobu manželky A. Muchy - Marie. Tato postava se dívá doprava, kde je v koutku za románskou křtitelnicí postava zahalená kápí, poznamenávající si části Husova kázání. Je to špeh katolických iněží, kteří chtěli být informováni o obsahu Husových přednášek.
7. ZAVEDENÍ SLOVANSKÉ LITURGIE NA VELKÉ MORAVĚ (863-880)
(Chvalte Boha rodným jazykem)
8,10 x 6,10 m
V roce 863 přišel ze Soluně vzdělaný Konstantin a jeho bratr Metoděj. Sestavili nové písmo, tzv. hlaholici, a přeložili do něj evangelijní čtení. Stali se tak zakladateli slovanského písemnictví. Obraz představuje hlavní město Velké Moravy Veligrad. Na nádvoří hradu sedí na vyvýšeném stolci kníže Svatopluk, obklopen družinou, před ním biskupové a velmožové. Diakon čte list, bulu Industriae tuae, kterou papež ustanovuje Metoděje arcibiskupem a povoluje sloužit bohoslužby slovanským jazykem. Této scéně přihlížejí též franští rytíři. Před rotundou stojí v čele průvodu svých žáků Metoděj. Skupina osob vlevo nahoře symbolizuje násilné šíření křesťanství Franky. Níže vpravo v kapuci je Cyril ochraňující Moravany z nebes. V pravé horní části obrazu čtyřmi postavami ve formě ikon Mucha symbolicky znázorňuje nadčasové spojení Velké Moravy s Kyjevskou Rusí a Velkým Bulharskem. Dvě postavy uprostřed, sedící jako na lodici, jsou synové sv.Vladimíra Gleb a Boris, patroni námořníků a ochránci kupců, symbolizující, že do přístavu křesťanství postupně dopluly všechny slovanské národy. Postava mladíka s kruhem a zaťatou pěstí je sugestivním symbolem síly a svornosti, vrací se ke starým českým pověstem a připomíná příběh o Svatoplukovi a jeho synech.
8. PO BITVĚ U GRUNWALDU (1410)
(Severoslovanská vzájemnost)
rozměr: 6,10 x 4,05 m
Obraz představuje místo krvavé bitvy za rozbřesku druhého dne. Mocný a pyšný Řád německých rytířů je konečně poražen. Král Vladislav v doprovodu své družiny přišel pohlédnout na vítězství a zdrcen stojí na pahorku, pod kterým leží s křížem na prsou padlý velmistr Řádu německých rytířů Ulrich von Jungingen, kolem nezměrné množství dalších mrtvých. Mimo pobitých nepřátel vidí král i nesmírné oběti, které museli přinést jeho bojovníci. V bolesti si zakrývá tvář. V pozadí žehná pravoslavný patriarcha všem padlým, hlavně Smolencům, kteří stáli v prvních řadách. Četné bílé pláště s černými kříži naznačují, že moc řádu byla zlomena a Polsko i Litva uchránily svobodu. Vlevo v křižáckém plášti klečí postava. Za ní stojí bojovník v pancíři a široké přilbě. přímo za ním je Sokol z Lamberka a vlevo vedle něho Jan Žižka se sklopcem přes pravé oko.
Pro Muchu je typické, že i toto téma velkého vítězství Slovanů nezařazuje do své Slovanské epopeje jako oslavu vítězné bitvy, ale jako příklad odsuzující násilí a sloužící jako výzva k mírovému soužití národů.9. CAR SIMEON BULHARSKÝ (889 - 927)
(Jitřenka slovanského písemnictví)
rozměr: 4,80 x 4,05 m
Vrcholem bulharské moci a slávy je panování cara Simeona na přelomu 9.a10.století. Simeon na vrcholu své moci získal pro sebe i pro Bulharsko císařskou korunu, nazval se Carem Bulharů a Samodržcem Řeků. Simeon miloval a šířil umění, zvláště pak literární. A.Mucha nás přivádí do Velké Pereslavi, sídelního města cara Simeona na řece Kamčii, na severní straně Nízkého Balkánu. Písaři zapisují paměti starců, aby neupadly v zapomnění. Přkládají se zde dostupné knihy a sbírají se poklady myšlenek ze spisů byzantských. Mniši přepisují a rozmnožují literární díla. Panovník ve společnosti učenců sám řídí jejich práci, udílí rady a přijímá vyslance ostatních vládců, kteří přicházejí pro učitele a knihy.
10. JAN MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE
(Klášter z nevěstince)
rozměr: 4,05 x 6,20 m
Jan Milíč pocházel z neurozených vrstev. Původně se věnoval kněžství a vstoupil do služeb královské kanceláře Karla IV. Posléze se stal královským místokancléřem a kanovníkem u sv. Víta. Obě tyto funkce byly nejen čestné, ale i výnosné. Milíč však brzy poznal, že mnozí vysocí hodnostáři světští i duchovní žijí značně prostopášně a jejich příkladu následují měšťané i nižší vrstvy obyvatelstva.
Karel IV. v té době pozval z Vídně do Prahy německého kazatele Konráda Waldhausera, aby kázal proti nepravostem a hříchům Pražanů. Pod vlivem jeho učení se i Jan Milíč vzdal svých funkcí a v dobrovolné chudobě působil slovem i příkladem k polepšení lidí. V jazyce českém, latinském i německém kázal v kostelích na ulici a horlivě tepal pýchu, smilstvo a lakomství. Dvakrát byl proto nařčen z kacířství a obhajoval se dokonce až u papeže. V roce 1372 se dočkal neočekávaného velkého úspěchu. Mnoho nevěstek pohnutých jeho slovy se dalo na pokání. Milíč si od krále vyprosil místo, kde kdysi ve Starém Městě stával hampejz "Benátky" a založil zde kapli a řeholní útulek pro padlé ženy.
Obraz zachycuje zbytek zmíněného hampejzu a přihlížející dav, vlevo je Konviktská ulice. V popředí pod lešením stavby nového útulku stojí Jan Milíč. Promlouvá k ženám, které pod vlivem jeho slov odkládají své šperky a dávají se na pokání. Symbol pokání, nápravy a konání nenápadného dobra představuje sedící žena se zavázanými ústy. Tímto obrazem Mucha ztvárňuje příklad velké lidské obětavosti a aktivní pomoci trpícím.
Moravský Krumlov - Slovanská epopej 2. část najdete: ZDE
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | E-mail | 23. ledna 2009 v 17:27 | Reagovat

Kdysi jsme tam byli, vy jste byly ještě malé holčičky a těch obřích výjevů jste se tak trochu bály. Nádherný dar takhle umět malovat, musel nad tím strávit dny, noci, spoustu času, hlavně na žebříku, tam se nestojí zrovna příjemně. Takže, velkému umělci skládám hold nejvyšší. A že nám pražáci zase něco ukradnou? i když to bytostně na Moravu patří? že to ospravedlní tím, že kvůli tomu postaví pavilon? a za kolik miliard? a komu ty peníze seberou Moravě? v tom zámku je to nádherné a působí to víc než patřičně...

2 aggellia aggellia | Web | 23. ledna 2009 v 20:17 | Reagovat

Slovanskou epopej jsem viděla, tuším, že tehdy byla snad ve Slavkově, pokud se nepletu, a byla jsem jí unešená. Chytit se takového obřího tématu a takto ho zvěčnit, je obrovská odvaha a obrovská dřina a moc talentu. Alfonse Muchu miluju. A na Moravě by měl zůstat!!!!!!!!!!!

3 Prazak Prazak | 3. dubna 2010 v 13:55 | Reagovat

Podle meho nazoru by mela byt SE v praze, tuto nadhernou kolekci obrazu uvidi vice lidi a ta za to preci stoji. Aby vice lidi poznalo um autora. Je to nadhera!!!! :-P

4 Johanka z Prahy Johanka z Prahy | 20. května 2010 v 13:19 | Reagovat

Epopej je nádherná a měla by zůstat v Moravském Krumlově. Je ostuda, že Praha pro ni dosud nepostavila pavilon...a když se tak nestalo, tak ať zůstane na Krumlovském zámku. porstory nejsou úplně ideální, ale díky epopeji by město mohlo získat nějaké finance na opravu zámku a zlepšení expozice. A nezaměňujme slova pražáci a Knížák...Nejsme žádní bubáci, bohužel nám tady spoustu institucí řídí samí kokoti...Přeji Slovanské epopeji jen to nejlepší a doufám, že se jí nepodaří v létě odvézt! :-)

5 waity waity | 8. listopadu 2010 v 15:36 | Reagovat

[4]: Johanko, díky za upřímné přání Epopeji, já mám náhodou Pražáky docela ráda, všude jsou dobří a špatní lidi, i na Moravě, i v Brně.. ;-) tak zdravím do Prahy :-)

6 Michal zo SK Michal zo SK | 4. prosince 2010 v 20:53 | Reagovat

Pri všetkej úcte, obrazy patria do Prahy. Neviem odkiaľ máte informáciu, že Incheba chce pre ne postaviť na Výstavišti halu. Zatiaľ tam stihla iba podpáliť palác. Osobne si myslím, že ruská Incheba využívá pochopiteľných citov občanov M.Krumlova pre svoje vlastné zámery. Úprimne sa za súčasnej situácie o osud obrazov obávam.

7 Zuzana Bahnová Zuzana Bahnová | E-mail | 10. června 2012 v 0:41 | Reagovat

Nechajte A. MUCHU v Moravskom Krumlove ! Patrí Moravanom. Moja návšteva a prehliadka Muchovho veľdiela Slovanská epopej zatienila takmer všetko z maliarskeho umenia čo som videla predtým - sila duchovného potenciálu človeka, úcta k dedičstvu predkov, viera, láska a zároveń nádej a poctivá práca umelca - vyjadrujú jeho úctu a úplnú odovzdanosť umeniu v službe národu a jeho ideálom.
Za tento zážitok vďačím priateľke Majke Hurtovej zo Znojma.
Mucha je Požehnaním a veľkým darom ! Prosím hovorme o ňom, pozývajme sem svojich priateľov, mladých ľudí nech opustia televízory, ohlušujúcu muziku a "ohlupujúce" seriály...nie virtuálny ale skutočný život žime tak aby sa ponášal na hodnotné umemecké dielo.  
Zuzana Bahnová z Bratislavy :-)

8 style-arts style-arts | Web | 29. června 2012 v 14:59 | Reagovat

Opravdu moc pěkný design na blogu

9 Roman Sklenička Roman Sklenička | E-mail | Web | 10. srpna 2012 v 23:19 | Reagovat

Potřeboval bych kontakt na "waity", autorku myšlenek o A. Muchovi a Slovanské ep. Potřebuji její konzultaci. Jsem výtvarník, a připravuji se na malbu triptychu (polyptychu) (400 x 600 cm) po vzoru A. Muchy. Děkuji za informace. Roman Sklenička, Sdružení výtvarníků ČR, latvei@seznam.cz

10 waity waity | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 16:27 | Reagovat

[9]: Dobrý den, asi Vás zklamu, ale nejsem autorka myšlenek, článek je sepsán jako stručnější výtah z brožury, kterou jsme si zakoupili v muzeu. Přeji pěkný den a ať se Vám malba povede :-)

11 PhelpsKimberly29 PhelpsKimberly29 | E-mail | Web | 22. září 2012 v 6:24 | Reagovat

Some time before, I really needed to buy a good house for my firm but I didn't have enough cash and could not buy something. Thank heaven my comrade proposed to try to get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> from trustworthy bank. So, I acted that and was happy with my college loan.

12 Lola Lola | E-mail | 2. srpna 2015 v 21:10 | Reagovat

Mne teď zaujala řada kalendářů a diářů s motivy od Alfonse Muchy http://www.pg.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama