... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Silvestr na vysočině

9. ledna 2009 v 13:11 | Waity |  Když nemůžeš Ty k hoře, musí hora k Tobě
Letos jsme si oslavili přichod Nového roku na vysočině v Lipnici nad Sázavou s naší partou kamarádů na pronajmuté mimochodem pro nás pro všechny maličké, ale přesto moc pěkné chatičce. Ostatní tu strávili týden a my jsme za nimi zavítali alespoň na 4 dny.
Copak vysočina jsou nějaké hory? namítnete asi. Máte pravdu, není. Přesto ji řadím sem, byli jsme tu přeci v zimě, ne?
Lipnice nad Sázavou je opravdu moc pěkné místo, kam bych se ráda podívala taky někdy v létě.
Proč? Přečtěte si můj článek a uvidíte sami...

Už při příjezdu do městečka Lipnice jsem si všimla hradu, který můžete vidět z velké dálky, protože stojí na kopci. Jedná se o gotický hrad Lipnice, který je prý jedním z našich největších gotických hradů. Bohužel v tomto zimním období jsme se nedostali dovnitř.
Kromě toho zde pobýval známý spisovatel Jaroslav Hašek. Mimochodem, v hospodě U české koruny, kde psal svého Švejka, jsme se stavili celkem třikrát (moc dobře se tu vaří, mají tu skvělou česnečku a můj nejmilejší a další kamarádi si velmi pochvalovali plzeňské pivečko).
Je to bílá budova na fotce.
Dnes hospodu a zároveň penzion vlastní Haškův vnuk se svojí ženou. Když sem přijdete, milá paní hospodská se Vás zeptá odkud jste, kde jste ubytovaní a jak se Vám tu líbí, pak Vám donese knížky o zdejším kraji a výletech a když se jí budete líbit, možná Vám půjčí i knihu svázaných humoresek a článků J.Haška, kterou tam mají už asi pěkně dlouho.
Hospůdka je moc útulná, je tu pro hosty nachystaný otevřený klavír a jiné nástroje, kdybyste si snad chtěli zahrát a vůbec si tu připadáte jako doma.
Jen paní majitelová není moc příjemná, ale třeba ji vůbec nepotkáte. My ji poznali hned první večer, kdy jsme si vyrazili ještě s jedním kamarádem, který byl ochoten nás trošku provést, na malou uvítací vycházku na hrad a protože byla docela zima, zavítali jsme taky do Haškovy hospůdky.
Měli jsme rozpovídáno, když nám paní hospodská přišla oznámit, že jí právě paní majitelka přikázala nás vyhodit s tím, že dnes mají jen do devíti hodin. Pokrčila rameny a my jsme poslušně a rychle dopili a měli se k odchodu. Paní Hašková nás ještě ve dveřích zastavila se slovy: "Přijdete k nám zase?" Odpověděla jsem jí, že zřejmě ano. "Tak příště, abyste věděli, máme jen do devíti. A když budete chtít jíst, tak do sedmi! Pak už posílám domů kuchaře!" Pokývali jsme hlavou a vypadli honem ven, vypadala totiž dost přísně. Hodná paní hospodská se na nás ve dveřích usmála a my šli potemnělým náměstím kolem pomníku a domku Jaroslava Haška zpět ke své chatičce vstříc veselému večeru s kamarády.
Na fotce je Haškův dům, v letních měsících si ho můžete prohlédnout jako Haškovo muzeum:
"Hašek psal tak jak žil. Jeho komické postřehy míří vždy k podstatě věci, jsou přesvědčivé a povětšinou tragikomické. Společnost v něm ale viděla především podivného hospodského povaleče a bohéma, o němž se tradovalo bezpočet historek, někdy pravdivých, jindy smyšlených. Přitom za svůj poměrně krátký život stačil napsat kromě rozsáhlého románu o Švejkovi více jak dvanáct set humoresek a povídek.
Dne 25.srpna 1921 odjel Jaroslav Hašek s malířem Jaroslavem Panuškou do Lipnice u Světlé nad Sázavou. Když zaklepali na dveře lokálu hospody U české koruny padala již tma. Od železniční zastávky ve Světlé do Lipnice není více než dvě hodiny, ale zastávek bylo tolik, že se cesta protáhla až do večera. Hašek stále připomínal: " Člověk míní, ale hospoda mění."
V Lipnici bydlel v hospodě U České koruny. Tento pobyt si Hašek velmi pochvaloval: "Bydlím teď přímo v hospodě, nic lepšího se mi nemohlo stát!"
Pokračoval v práci na Švejkovi, ale raději psal drobné povídky, které posílal do různých humoristických časopisů. Obklopil se brzo bohémskou družinou, vítal návštěvy svých pražských přátel. V té době už byl Hašek vážně nemocný a nebezpečně obézní. Po čase si zakoupil vlastní domek pod hradem. Dlouho ho však neužil - bydlel v něm necelé tři měsíce.
V lednu 1922 píše třetí díl Švejka a knihy povídek Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky. Někdy není schopen již psát a tak text diktuje Klimentovi.
Na sklonku roku se Haškovo zdraví opět velice zhoršilo. Třetího ledna 1923 v časných ranních hodinách zemřel v domku pod hradem Lipnicí osmatřicetiletý Jaroslav Hašek na ochrnutí srdce. Byl pochován na místním starém hřbitově v blízkosti náměstí."


Dalším důvodem k návštěvě tohoto místa jsou opuštěné žulové lomy v blízkosti Lipnice, ve kterých jsou vytesány zajímavé, zhruba tři metry vysoké reliéfy. Jedná se o Národní památník odposlechu.
Tohle je tzv. Bretschneiderovo ucho, nazváno podle tajného policisty z románu Dobrý voják Švejk.
Ústa pravdy nalezly inspiraci v reliéfu Bocca della Verita, v jednom z kostelů v Římě. Vznik celého projektu inicioval sochař Radomír Dvořák a vytvořil ho se šesticí svých studentů, kamenosochařů. Tato díla byla odhaleno v letech 2005 a 2006.
Triptych Národního památníku odposlechu uzavírá reliéf Zlatý voči, na kterém pracoval Radomír Dvořák sám.
Teď v zimě si můžete k očím a ústům přijít "po vodě", ale pozor, musí několik dní mrznout!
Trošku jsem se bála, ale pod pěti cyklisty, co k památníku přijeli až po nás, led rupal více, pod námi vůbec ne. Popřáli jsme si vzájemně krásného Silvestra a pokračovali svou cestou.
Kromě hradu a dalších památek jsou ve zdejším okolí nádherné přírodní scenérie, hříbkové lesy (určitě tady musejí růst) plné cyklostezek a turistických tras, relax, no prostě něco pro mě...
Opuštěná "cestička k domovu":
Řeka Sázava:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aggellia aggellia | 9. ledna 2009 v 15:28 | Reagovat

No paráda, zimní krása :) a ty sochy jsou výborný nápad, takhle zakomponovaný v přírodě jsou moje nejoblíbenější. A k Haškovi můžu dodat, že je ve Španělsku nejznámějším českým autorem. Každý, kdo četl Švejka ve španělštině, mi řekl, že to byla nejvtipnější kniha jakou kdy poznal. Zrovna jsme ji koupili domů, protože moje polovička se rozhodla ho znovu přečíst.

2 Radka Radka | 9. ledna 2009 v 16:35 | Reagovat

krásné fotky, zajímavá krajina. Jen sněhu málo na Silvestra, že? Určitě jste si to užili a já děkuju za možnost nakouknutí. :)

3 Sara Sara | E-mail | 9. ledna 2009 v 18:30 | Reagovat

Kdysi v Itálii na pobřeží jsme chodili okolo sochařů, krásných svalnatých opálených a bíle zaprášených chlapů s šátky okolo čela proti potu stékajícímu do očí. Protože tam na tom pobřeží přímo v těch bílých skalách sochali sochy. Není to geniální nápad? Proč tahat ten šutr někam jinam, někam do města, lámat a jeřábem zvedat a nakládat na obrovská auta. Proč to odvážet z místa kam si to příroda položila, kam to patří a kde je to stejně krásné? ne kde je to mnohem krásnější než uprostřed vydlážděného náměstí. Tam stálo na pozadí žhavé slunce a mořský příboj a nebe a tady drží stráž vysoké stromy a hluboká černá voda a vůně z vysočiny. Kdo chce, přijde a ke koukání si klidně může lehnout do mechu nebo do sněhu nebo do písku...hm ani jsem netušila, že máme na Moravě taková místa.

4 waity waity | E-mail | Web | 11. ledna 2009 v 22:10 | Reagovat

Aggelli: Sochy krásný, že? Až se mi tajil dech..

Sáro: Ty italské sochaře si nepamatuji. Škoda.

Radunko: Ne, ve sněhu jsme cestičku nevyšlapali. Možná v trošce mrazu.

5 Sara Sara | E-mail | 11. ledna 2009 v 22:13 | Reagovat

Rady, Brabi, vy si ty sochaře pamatujete? Caorle a promenáda u moře, krásný kostelík?

6 Radka Radka | 12. ledna 2009 v 8:45 | Reagovat

no jasně že jo. Měla bych mít možná i někde fotky. Ráda bych se tam podívala ještě jednou, jestli nezmizely do moře. :)

7 SV SV | E-mail | 12. ledna 2009 v 10:34 | Reagovat

Fíha! 8 - ) Slniečková lesná stromofotka a úvodná fotka sú nádherné prenádherné!

8 SV SV | E-mail | 12. ledna 2009 v 10:36 | Reagovat

fakt sochy v prírode a ešte obrastené machom sú krajšie a zaujímavejšie ako niekde na námestí

9 waity waity | E-mail | Web | 12. ledna 2009 v 16:37 | Reagovat

ad7: Díky SV :-) moc potěšilo, na tu sluníčkovou lesní jsem tak trochu pyšná :-)

10 SV SV | E-mail | 13. ledna 2009 v 9:25 | Reagovat

9: pokojne možeš byť aj dve trochy! ;-)

11 waity waity | E-mail | Web | 14. ledna 2009 v 19:01 | Reagovat

10: :-))

12 brabi brabi | Web | 16. ledna 2009 v 23:20 | Reagovat

Ty sochy na břehu moře v Caorle si dobře pamatuji, pokaždé, když jsme přijeli později nějaké přibyly. Ale tady u nás, je tak krásně, děkuji Waity, že nám to svým blogem připomíná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama