... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Zatopený Mušov

2. února 2009 v 19:22 | Waity |  Malé ryby také ryby
Do rubriky o rybách patří samozřejmě také rybníky. Tentokrát se vypravíme na Mušovská jezera.

Jednu z lednových nedělí mě můj Nejmilejší překvapil zajímavým výletem. Nebyl dlouhý, protože byla docela zima, ale velmi zajímavý. Přijeli jsme si ke hrázi Mušovských jezer a vydali se po vodě ke kostelu , který - i když už značně zničený - stále stojí na ostrově. Nad kdysi kvetoucí obcí Mušov se tu totiž v roce 1980 navždy zavřela vodaa vznikla tak Mušovská jezera. Jako poslední němý svědek zašlé slávy tu uprostřed rozlehlé vodní plochy zůstal stát jen kostel sv. Leonarda.
Jediná možnost, jak se ke kostelu dostat, je v zimě po ledě, jinak ostrůvek je přísně chráněný, takže ani na loďce byste na něj kvůli hnízdícím ptákům neměli vůbec vstupovat. Nyní v zimě tu snad vadit nebudeme. Pokud by dnes byla lepší viditelnost, viděli bychom krásně Pálavské vrchy a Dívčí hrad.
MUŠOV - KŘIŽOVATKA CEST
Již od pravěku procházely místem pozdějšího Mušova prehistorické stezky (nejznámější z nich je Jantarová stezka), které zde vytvořily důležitou obchodní křižovatku. Strategická poloha nedaleko soutoku tří řek Jihlavy, Svratky a Dyje byla osídlena již od mladšího paleolitu a k vybudování své předsunuté vojenské stanice na nedalekém vrchu Hradisko si ji v době markomanských válek vybrali i římští legionáři.
MUŠOV - HISTORIE ZATOPENÉ OBCE
Vesnice byla založena v 1. polovině 13. stol., v období německé kolonizace, jak o tom svědčí zasvěcení mušovského kostela sv. Leonardovi, tedy patronu příznačnému pro bavorské a rakouské Podunají. Název obce je s největší pravděpodobností odvozen od německého "die Masche" ve významu pletivo, rybářská síť či sak na ryby, což by poukazovalo na rybářský charakter osady. Obec byla roku 1570 povýšena na městečko s právem výročního trhu v den svátku patrona kostela sv. Leonarda, tedy 6. listopadu. Od roku 1575 do roku 1848 byl Mušov v držení mikulovských Dietrichsteinů. V roce 1938 byl Mušov jako čistě německá obec (při sčítání obyvatelstva v roce 1930 se k české národnosti přihlásilo pouze 38 ze 730 obyvatel) připojen k Velkoněmecké říši. Po skončení 2. světové války byli téměř všichni němečtí obyvatelé Mušova odsunuti. V roce 1950 měl Mušov celkem 559 obyvatel, přičemž z původních obyvatel zůstalo v obci pouze 7 osob, z nichž jen jedna byla německé národnosti, zbytek tvořili noví přistěhovalci. Definitivní zkázu přineslo Mušovu rozhodnutí o vybudování Vodního díla Nové Mlýny, s nímž bylo započato v roce 1975. Obec byla spojena se sousedními Pasohlávkami a přestala samostatně existovat. V roce 1980 došlo k oficiálnímu zrušení obce Mušov.

Jdeme prý po bývalé cestě, která vedla k Mušovu. Nemusíme se tedy bát propadnutí, jak mě můj Nejmilejší poučuje, voda zde dosahuje hloubky pouze 0,5m. Cestou po levé straně potkáváme malý ptačí ostrůvek.
Při vstupu na ostrov žasneme nad dílem bobrů:
Když jde malý bobr spát bobr spát bobr spát, tak si chvíli hraje rád hraje rád hraje rád...
A konečně KOSTEL SV. LEONARDA:
Původní mušovský kostel sv. Leonarda byl podle všech dosud známých poznatků vystavěn před polovinou 13. století, nepochybně v souvislosti se založením obce. Tento původní kostel zaujímal zhruba poloviční půdorys proti dnešnímu stavu.
Kostel prošel velkou gotickou přestavbou, kterou lze slohově zařadit do 2. čtvrtiny 14. stol. při níž byl podstatně zvětšen. Nová loď byla rozšířena a starý presbytář byl nahrazen prostorným kněžištěm.
Kostel se stal cílem poutníků putujících ke svatému Leonardovi a tato poutní tradice trvala až do poloviny 17. století, kdy za třicetileté války zanikly nejen poutě, ale i zdejší fara a obec byla přifařena k Perné. Ve druhé polovině 18. století získal kostel barokní podobu.
Po oltáři už moc nezbylo:
Nejviditelnější změnou byla výstavba nové severní věže, která nahradila věž románskou. V roce 1761 byla v obci zřízena expozitura (tj. samostatná farní pobočka), roku 1784 byla ustavena lokálie (tj. samostatná duchovní správa) a konečně v roce 1865 se Mušov dočkal opětovného zřízení vlastního farního úřadu.
Poslední významnou proměnou prošel vzhled kostela sv. Leonarda v letech 1911 - 1912, kdy proběhla celková regotizace, při níž dostal mušovský kostel svou dnešní novogotickou podobu.
Kostel skýtá spoustu zajímavých zákoutí, ale zároveň je ve velmi žalostném stavu.
Vydáváme se po chatrných schůdcích i do věžičky. Zde - nahoře - kdysi jistě býval zvon..
KULT SV. LEONARDA
Svatý Leonard (v počeštěné podobě Linhart) se narodil na konci 5. století v dnešní Francii. Jako urozený muž sloužil u dvora franckého krále. Později se však světského života zřekl a odešel do lesní samoty žít jako poustevník. Leonard nechal později zbudovat klášter, jenž se pod jeho vedením stal útočištěm nemocných a strádajících. Jako světec se stal ochráncem rodiček při porodu a patronem zajatců a nevinně odsouzených. V Bavorsku začal být uctíván jako ochránce dobytka a patron zemědělství. K nám se jeho kult rozšířil ve 13. století v souvislosti s německou kolonizací. S leonardským kultem býval spojován zvláštní rituál, podle něhož si hospodář obstaral železnou figurku domácího zvířete a na svátek světce (6. listopadu) ji položil na oltář zasvěcený tomuto světci. Tak měl být domácí dobytek ochráněn před nemocemi.
Je už pozdě odpoledne a sluníčko pomalu zachází. Píšeme se do knihy u vchodu, zjišťujeme, že dnes jsme tu po vodě přišli jen my, ale před týdnem snad až několik desítek zvědavců.
Vracíme se zpátky domů, těšíme se na teplý čaj a já mám velmi příjemný pocit. Zase jsem viděla něco, na co jsem se dívala vždy jen přes vodu a co se jen tak někomu nepoštěstí. Můžu o tom nyní napsat Vám, kteří si to třeba rádi přečtete.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | 3. února 2009 v 8:02 | Reagovat

úžasná procházka. Mušov znám i neznám. Pořád mi nějak uniká a z valné části za to může můj orientační nesmysl. Přijedu-li totiž k jezerům pokaždé z jiné strany, jsou pro mě ihned nová a naprosto neprobádaná. Už víc jak třicet let. Heč... :)

2 SV SV | E-mail | 3. února 2009 v 9:32 | Reagovat

ad 1: ty sa máš! ;-)

3 SV SV | E-mail | 3. února 2009 v 9:35 | Reagovat

pre mňa sú nové a pokaždé jiné už víc než třicet let moje milované Tatry ;-) vždy som si myslela, že za to môžu oni a vida! to môj špeci orientačný nezmysel! 8 - ) zaujímavé je, že aj s vrodeným orientačným nezmyslom sa dokážem orientovať tzv podľa nosa a vždy nájsť správnu cestu. ale len v horách 8 - )

4 SV SV | E-mail | 3. února 2009 v 9:38 | Reagovat

waity prechádzku závidím, za článok a skvelé fotečky ďakujem. ja sa chodenia po ľade bojím. ale dala by som sa nahovoriť. asi.

5 SV SV | E-mail | 3. února 2009 v 9:42 | Reagovat

fotečka pírečková je úplne geniálna! a wellmi sa mi páči aj fotečka kostičková (to drevo), fotka kostola, oknofotka a fotečka posledná západoslnková :-)

6 Tepi Tepi | E-mail | 3. února 2009 v 21:39 | Reagovat

To jsou krásné fotečky, hlavně ty z přírody. Už se moc těším, jak naše děti budou o něco větší, abychom s nimi mohli jezdit na takovéto výlety do přírody nebo na zříceniny, hrady a další hezká místa. Bude to vážně bezva, jo a určitě je musím přihlásit do skautu, jako nás dvě že jo!!Waity to byly časy co??Budou z nich praví a nefalšovaní lesáci, budou mít rádi přírodu a také se o ni budou i starat a né ji likvidovat jako to dělá kde kdo.Jsem vážně zvědavá co je v jejich životě nejvíce chytne za srdíčko, pápá

7 aggellia aggellia | 4. února 2009 v 10:48 | Reagovat

Opravdu, ty fotky jsou krasny, hlavne ta s pirkem a ta kostelni se sluncem v boku. Nikdy jsem se na ostrov nedostala, ale okoli znam a je tam skoro vzdycky prijemne a jinak a hezky. Diky moc

8 Sara Sara | E-mail | 4. února 2009 v 10:53 | Reagovat

Milá Wai, to je zase krásné povídání s procházkou po ledu, no nevím jestli bych byla klidnější že se propadnu na dno a zvláště teď když mám chřipku a zimnici mi to pomyšlení moc dobře nedělá. Ale kdo se může pochlubit, že byl při nemoci na ptačím ostrově a nad potopenou osadou a v kostele, který chrání maminky a nevinné a zvířátka. Děkuji. Ta fotka s pírkem je opravdu na zarámování, bobříci když je nikdo neruší tak se činí a přidávají slávu svému skautskému jménu, jo a výraz "přifařil" se používá, myslela jsem vždycky, že je to něco ošklivého a není...

Na Mušov jsme jezdili vždycky a užili si koupání když nebylo na moře a dneska si myslím, že rybníková zaplavená krajina je při západu slunce stejně romantická, jako to moře. Jednou jsme jeli chytat ryby a byl s námi Lučino, ten nezvedený obří pes. Vybral si jednoho našeho kamaráda, který se ho hrozně bál a furt ho otravoval. Ležel mu na věcech a nechtěl uhnout, sledoval ho do houští na záchod a nakonec když mu brala ryba tak vběhnul do mělké vody a skákal tam jak koza a ta ryba se poděsila a zdrhla. Prostě ho neměl rád a po letech jsem zjistila, že to byl hrozný křivák? ten člověk? jak to ten pes věděl?

9 Sara Sara | E-mail | 4. února 2009 v 10:57 | Reagovat

Jen mě mrzí, že je všechno tak zvandalizované, proboha vždyť je to posvátné místo, stačilo by to vymést a vybílit vápnem, že?

10 waity waity | E-mail | Web | 4. února 2009 v 23:27 | Reagovat

SV a Radunka jsou moje holky!! Mám totiž také takový orientační nesmysl a tak  jsou místa, kam jsme se vydali již mockrát, ale já vždycky znova přemýšlím, kam asi dojdeme. Jo a v Tatrách? Tak tam bych byla úplně ztracená :-)

11 waity waity | E-mail | Web | 4. února 2009 v 23:34 | Reagovat

Tepi, Sára, SV, Aggelli :

O té pírkové fotečce Vám něco povím. V ledu mě totiž zaujaly důlky, ve kterých v každém z nich trůnil jeden či dva ptačí bobečky, sem tam pírečko. Zaječela jsem: "tam nejdu, koukej na ty důlky, tam je už tenkej led!" Ale můj Nejmilejší mě usadil: "To jsou přece důlky od sluníčka, ty bobky jsou tmavé a sluníčko tam pálilo víc."

Pochopila jsem, zastyděla se, že mě to nenapadlo hned a vyfotila si to hned několikrát..

..no napadlo by Vás to??? :-)

12 Sara Sara | E-mail | 5. února 2009 v 8:13 | Reagovat

To nechápu, slunce přece svítí všude stejně na tmavý i na světlý místa, nebyly ty důlky protože tam seděly nějaké opírkované teplé zadečky?

13 brabi brabi | Web | 5. února 2009 v 10:24 | Reagovat

S těma důlečkama je to logický, protože tmavá barva připouští víc tepla, ale nevím, jestli by mě to napadlo na tom ledu. Určitě bych se taky bála, že se tam proboříme. Ta pírková fotečka je opravdu moooc hezká. Byla jsem mockrát na Mušově a mám to tam ráda, ale na ostrůvku jsem byla až dnes, dík Waity.

14 Radka Radka | 5. února 2009 v 10:56 | Reagovat

jen jestli ti s těma bobanama tvůj Nejmilejší nekecal, protože ví, že zatím mu všechno zbaštíš. ;) On se tam prostě bál jít sám, musel tě nějak přesvědčit. Haha :)

15 waity waity | E-mail | Web | 5. února 2009 v 11:08 | Reagovat

Brabi má pravdu, tmavá barva přece přitahuje sluníčko..tak asi nekecal a ani opírkované zadečky tam asi neseděly (na ledě neseděl jediný pták, všichni plavčili o kus dál v hlubší vodě). Co mě akorát s těma důlkama napadlo bylo, že ty ptačí hovínka byly teplounký a proto pod nima led roztál. Ale to je přece taky nesmysl, že by tál tak rychle, než vychladly...:-))

16 pepa pepa | 8. února 2009 v 21:17 | Reagovat

Ahoj,

poprvé v životě otevřu tvůj blog a hned takový kalibr... úžasné povídání, úžasné fotky!

17 waity waity | E-mail | Web | 8. února 2009 v 23:07 | Reagovat

Pepa: Jéje :-) to potěšilo..moc!!!

18 SV SV | E-mail | 9. února 2009 v 11:05 | Reagovat

10: však ja som taky byla párkrát v horách úplne stracená......ale som sa zatiaľ vždy úplne našla ;-)

19 SV SV | E-mail | 9. února 2009 v 11:06 | Reagovat

14: ale ide na to sympaticky, ten jej Nejmilejší ;-)

20 SV SV | E-mail | 9. února 2009 v 11:45 | Reagovat

8: zvirata to vi lip. fakt.  8 - )

21 xxxa xxxa | 22. října 2009 v 23:55 | Reagovat

Ahoj,chtěla bych se někdy dostat na ostrůvek ke kostelu,poradí mi někdo prosím.Jezdním do pasohlávek na dovču,ale na ostrůvek,né a né se dostat.Tak poradte prosím :-( Díky moc :-)

22 waity waity | 23. října 2009 v 9:15 | Reagovat

Ke kostelu se dá pěšky dostat pouze po ledě - když mrzne, jinak v létě loďkou nebo doplavat. Ale to jsme nezkoušeli kvůli hnízdícím ptákům. Ta zimní varianta je lepší a jde se od cesty, která vede kolem rybníka. Na ni se dostanete když přejdete hlavní silnici od kempu Merkur, dostanete se na cestičku, chvíli po ní půjdete a jakmile uvidíte ostrůvek před sebou, můžete vyrazit po ledě. Vede tudy bývalá cesta, takže voda zde není ani moc hluboká a bude dobře zamrzlá. Ale počkejte si, až bude několik dní hodně mrznout.

23 Kubes Kubes | 22. února 2012 v 9:29 | Reagovat

Náhodou jsem si prohlížel na mapě toto vodní dílo a náhodou narazil na to, že uprostřed stojí kostel. Tohle stát při budování vodního díla podcenil. Mohla to být fantastická atrakce mezinárodního významu. Mít prachy, omažitě to kupuji a zvu veřejnost na projížďku lodí a procházku na tak neobvyklém místě. Tohle je velká škoda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama