... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Sáro - pro Tebe k zítřejšímu jubileu...

12. dubna 2009 v 19:57 | Waity |  Duše je neznámá krajina


Píšu Ti, maminko, pár skromných řádků,
za můj vděk, pro radost i na památku.

Vím, že jen slovy těžko lze vyjádřit,
jak k Tobě hluboký chováme cit.

Ale vím, maminko, je to má zrada,
jak málo říkám Ti, že Tě mám ráda.

A ne za peníze, dárky či věci,
za tebe samotnou - za tebe přeci.

Pryč jsou již léta, kdy jsme si hrály
v pokoji pod postel se schovávaly.

A Ty jsi dělala, že nás nevidíš,
ač tolik průhledná byla ta skrýš.

A když jsem nemocná v peřinách ležela,
ode mne nehla ses, se mnou jsi trpěla.

Někdy jsem plakala smutkem či strachy,
stírala jsi slzy velké jak hrachy.

"Zas bude dobře", vždy si mě těšila,
svou hebkou dlaní po vlasech hladila.

Když jsi nás brávala na svůj klín
mívaly jsme náruč plnou kopretin -

z cizí zahrady někdy i vyrvaných,
místo Tvé zloby však zazněl tvůj smích.

Opadly lístky, zvadla ta kvítka,
pryč už jsou léta malého dítka.

Dospělo tělo, vyzrála mysl
nedávno našly jsme života smysl.

Doteď však cítím Tvé dlaně vůni,
doteď se staráš, když občas stůni.

Na tvoje objetí vroucně se těšívám,
jen s tebou, maminko, už tolik nebývám.

Všímáš si maminko, jak ten čas letí?
Všichni jsme jednou bývali děti.

Ale pak přijde den - dokořán svět
a léta her už nevrátíš zpět.

Dávno jsme ztratily svůj dětský hlásek,
tobě zas přibylo pár drobných vrásek.

Ale to pouto, co je mezi námi,
ještě teď silnější zdá se být, mami!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | E-mail | Web | 12. dubna 2009 v 23:53 | Reagovat

Nototo, to je ale krásná od Verunky básnička. Děkuji panenko a na té fotce to vypadá, že s Is stojíte a hledáte nějaký jídlo a já už jsem ho našla. Něco na zemi. Mouku s ušima :+D

2 Sara Sara | E-mail | Web | 13. dubna 2009 v 0:07 | Reagovat

Jo ty kytky, ty byly senzační a někdy naprosto originální, třebas"My jsme ti maminko šly pro kytičku, ale natrhaly jsme ti radši tohle": a vysypaly jste plný baťůžek kukuřic nebo krmného hrachu nebo špenslíků nebo kyselých zelených hroznů nebo naprosto úžasných růží...a dodnes to nemíním nikomu vysvětlovat, těžko dnes uvěřit, že jsme mívaly na den 30korun my 3 a pes.

3 Sara Sara | E-mail | Web | 13. dubna 2009 v 0:30 | Reagovat

A ještě něco s Lisou a dalšími mrňousky ten svět na kolenou, zabraní do stavby věže, čmrkání voskovkama a tak, to se hned do toho dětství dostaneš zpátky. Dneska jsme si hráli na smrkání. To je pro 1,5letého člověka hra zásadní když má rýmu. Hra spočívá v tom, že řeknu:"vem si kapesník a vysmrkej se. Lisa vytáhne z kapsičky balíček  kapesníčků pečlivě jeden vyndá, zmuchlá ho do mrňavé koupičky, dá si ho pod nos a pusou vyrobí ten správný zvuk fn fn fnnnnn fn, potom papírek zase rozloží, natrhá na mrňavé kousky a všude rozháže. Nutno podotknout, že hra má pokračování v tom, že ji položím na zádíčka, vyšťourám tyčinkou šušínky, nastříkám vincentku a pod nosíkem natřu mentolovou mastičku. No a tak jsme trávily velikonoční a narozeninový slunečný den. Ani jsem neměla čas nějak bádat nad ztraceným mládím, věkem, vráskami a podobnými nesmysly.

4 Radka Radka | 13. dubna 2009 v 10:03 | Reagovat

:) :) :)

5 Míša Míša | 13. dubna 2009 v 11:51 | Reagovat

krásná básnička :) a ještě lepší komentáře :D

6 brabi brabi | 13. dubna 2009 v 18:11 | Reagovat

Já teda vůbec nejsem brečavej typ, ale ty vaše básničky mě tedy "berou". Šikulka Waity. A klobouk dolů před její maminkou, za to jak vypadá, za to jak to zvládla a dále zvládá a vůbec za to že je taková, jaká je. :))

7 waity waity | E-mail | Web | 13. dubna 2009 v 20:38 | Reagovat

..kuji.. :-)

8 Sara Sara | E-mail | Web | 15. dubna 2009 v 22:33 | Reagovat

[7]: Já taky.

9 ErickDug ErickDug | E-mail | Web | 3. března 2017 v 12:01 | Reagovat

wh0cd151595 <a href=http://sildenafilcitrate2017.com/>Sildenafil Citrate</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama