... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Pod vedením přírody nemůžeme nikterak pochybit - 1.část

16. července 2009 v 10:49 | Waity |  Nejvyšlapanější cesty nevedou nikam
Je léto, prázdniny v plném proudu a doba dětských snů, táborů a dobrodružství. Doléhají na mě příjemné vzpomínky...
Měl to být náš první nefalšovaný skautský tábor. Já a moje sestra Z. jsme se na něj těšily a připravovaly dlouho dopředu. Bylo třeba nakoupit, nachystat a zabalit si všechno do batohu.

Večer předtím jsme měly problém usnout a když nás ráno máma budila jako obvykle puštěním pohádky na desce, vyskočily jsme z postýlky, smály se od ucha k uchu a hned nato s vážným výrazem ve tváři hrdě navlékaly svoje pečlivě nažehlené skautské stejnokroje, sukýnky, hnědé šátky a obrovské batohy, do kterých se včera večer nějakým zázrakem vešly všechny věci na následující tři týdny.
Na sraz jsme přišly včas a mohlo začít nakládání. "Ahoj Volfky!", volaly na nás naše nové kamarádky Tanagela se Saggittou. Tehdy jsme ještě neměly svoje přezdívky, ty jsme si měly vysloužit až o pár let později.
Naše máma konečně začínala mít výhled na volné týdny, strávené bez dětí a jejich hádek, příjemné chvilky koupání u rybníka nebo na koupališti po práci, zkrátka po svém. Ale přesto, že si ještě včera při horečném balení a dohadování svých dcer slibovala, že jí bude následující letní dny úplně nejlíp, už teď moc dobře věděla, že stýskat se jí začne snad už dnes večer až bude sama doma myslet na svoje holčičky. Políbila nás každou několikrát, zamáčkla slzičku dojetí a zamávala nám zvesela do autobusu. Ale to už jsme, usmívajíce se, ujížděly vstříc velikému dobrodružství.

Měly jsme za sebou hned několik táborů ROH-áckých a několik Hamernických (o těch se píše tady ). Byl tu však veliký rozdíl. Děti na skautském táboře si na rozdíl od jiných táborů musí všechno udělat samy. Nemají ani kuchařku, vaří si tedy samy. Nic jim není připraveno pod nos. Kromě stanů a přípravy louky. Tohle mají na starosti týden před začátkem tábora starší skauti a skautky, kteří i stavbu tábora berou jako menší dovolenou. Přes den staví tábor, užijí si u toho spoustu legrace a ztichlé večery jsou jenom jejich. To potom zapraská oheň, tváře se zbarví do oranžova, zazní struny kytary a zpěv, mezi jednotlivými písněmi je slyšet smích a povídání a sem tam se kamsi do tmavého kouta louky vytratí párek čerstvě zamilovaných.
Táborové náměstíčko bylo toho dne připraveno na příjezd nejméně třiceti dětí. Ihned, jakmile jsme přijely, byly jsme rozděleny do družinek a v rámci nich jsme se dohodly, kdo s kým bude spát ve stanu. Na Z. hned na počátku padl smutek z toho, že nejsme spolu. Ale možná to tak bude lepší. Aspoň se nebudeme na táboře hádat. Naopak budeme jedna druhé oporou.
Čert všem družinkám rozdělila důležité úkoly podle jejich schopností a dovedností. Bylo potřeba co nejdříve začít s výstavbou dalších důležitých věcí, které dělají tábor táborem.
Než vznikne skautský tábor, musí se vykonat spousta práce. Jídelna s kuchyní už obvykle stojí z dřívějška, ale musí se vykopat velká díra na latrínu, na kterou se postaví stavba z opracovaných kůlů, dále se kope odpadová jáma, která slouží k vyhazování odpadků, které vznikají při vaření a vsakovací jáma je důležitá na vylévání vody z nádobí či vaření, aby se neznečistil potok. Šikovní pracanti zbudovali můstek přes potok, táborovou bránu, na náměstíčko zasadili vlajkový stožár, aby se hned další den mohla vyvěsit vlajka, sehnali kameny z lesa na vybudování velkého táborového ohniště, zatímco služba určená na tento den do kuchyně už nanosila vodu ze studánky a táborem se začala linout vůně oběda. Všichni už měli obrovský hlad. Tak to na skautském táboře chodí. Stále je co dělat, a tak se musí pravidelně doplňovat ztracená energie. Proto se v jídle nikdo nenimrá, protože jak je známo: hlad je nejlepší kuchař a pokud se nenajíš, tvoje smůla. Navíc na vaření vždy dohlíží hospodář tábora, aby jídlo bylo v pořádku, nepřipálené a nezávadné. My dvě se Z. jsme se s chutí pustily do jídla.

Po obědě byla chvilka na uspořádání si věcí ve stanu, ale také na osobní volno. A to byly naše chvilky se Z. Vzájemně jsme se navštěvovaly ve stanu, Z. si občas poplakala, četly jsme si vzájemně dopisy z domu a povídaly si. Byly jsme teď opravdové sestry. Máma by koukala, jak umíme držet spolu.

Tábor už byl v plném proudu, když jsme se zašly podívat na nástěnku a zjistily jsme, že dnes v noci nás Čert napsala na naši první hlídku. Měly jsme ji po sobě a tak jsme se se Z. domluvily, že ji podržíme spolu, abychom neměly strach. Na táboře jsme nepatřily k nejmenším, a tak jsme ani nemohly počítat s tím, že bychom si ji odsloužily k ránu, kdy už pomaloučku svítá a není důvod k obavám. Večer jsem si nachystala baterku, zkontrolovala jsem, že svítí a spokojeně usnula při večerním zpěvu činovnic.
Zdálo se mi, že spím jen chvilku, když mi někdo ťukal na rameno. Byla to předchozí hlídka Terka a budila mě, abychom se vystřídaly. Byly přesně dvě hodiny. Začala jsem se ospale oblékat, zatímco přes stanovou celtu bylo vidět poblikávání světýlka baterky, jak Terka ospale procházela táborovým náměstíčkem. Hned jakmile Terka zalezla do svého stanu, šla jsem probudit Z. Chvilku to trvalo, než vylezla ze stanu, celá rozespalá s tělíčkem třesoucím se zimou. Mně taky nebylo zrovna nejtepleji. Začaly jsme obcházet náměstíčko a svítily do všech tmavých koutů. Hrozivé stíny vystupovaly zpoza stanů a vysoké smrky nad námi spolu s potokem šuměly ztemnělým údolím. Potichu jsme si povídaly, abychom zahnaly strach a přitom dávaly velký pozor, aby se nevzbudili spáči.
"Hele, Čert nám večer říkala, že máme občas zkontrolovat i jídelnu s kuchyní. Jdeme tam?", zeptala jsem se Z. Moc se nám nechtělo, ale poslušně jsme se pomaličku vydaly k obávanému místu všech malých skautek. Jídelna je totiž v noci plná strašidelných zvuků praskotu dřeva a ještě strašidelnějších stínů.
Na stole jsme uviděly nedohořelou svíčku z večerního programu. Zapálily jsme si ji a hned jsme se cítily lépe. "Hele, ségra, já mám hlad", prohodila Z. "Já vlastně taky", opáčila jsem. A tak nás najednou téměř zaráz napadlo, že ve spíži máme v sáčku svoje sladkosti a třeba najdeme ještě něco na zub od večeře.
Najednou jsme se nebály. S chichotem jsme vlezly do spíže a snažily se co nejtišeji najít svoje pytlíky s bonbóny v krabici. Na táboře to totiž fungovalo tak, že sladkosti se mohly konzumovat jen v poledním klidu a všechny musely být zavřené ve spíži. Nic nesmělo zůstat ve stanu, hlavně kvůli mravencům. Ti dokázali zamořit celý stan. Konečně jsme našly sáčky z domova a vycucaly si několik bonparů. "Chtělo by to ještě něco dobrýho, kouknu se tady, posviť", řekla Z. "Jééé, hele, tady jsou broskve! Mňam!!!", a než bys řekl švec, každá jsme jednu držely a s chutí se zakously. Jedna ale byla málo, proto jsme mlsně pojedly každá ještě jednu a šly si spokojeně sednout do jídelny. Hlídka se pomaličku krátila a s plnými bříšky už s námi nelomcovala ani zima, ba ani strach ze tmy.
"Já si teď zalezu a ty vzbudíš další hlídku, ať nikdo neví, že jsme hlídaly spolu", pošeptala jsem Z. a potichoučku rozepínala stanovou celtu.

(pokračování příště...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | 16. července 2009 v 17:58 | Reagovat

tak si myslím, že při promítání dětských prázdninových zážitků  v paměti, hledání vhodných slovních spojení, vzpomínání, nostalgii, radosti a snění si to tvoje budoucí miminko musí lebedit, protože tvé srdíčko mu vrní a přede do ouška jako koťátko, vytváří atmosféru pohody a nádherného klidu. :)

2 tepi tepi | E-mail | Web | 16. července 2009 v 19:07 | Reagovat

Vy lumpačky to se dělá chodit do táborové zásobárny? To není jako spížka doma kam se chodí podle chutě, že? Těším se na pokračování. To se nevochodí. :-D

3 Sara Sara | Web | 16. července 2009 v 19:08 | Reagovat

To píšu já, Tepi mi tady nechala svůj monogram O_O

4 Sara Sara | Web | 16. července 2009 v 19:10 | Reagovat

Malému hříbečku vod rybníka zatím není moc dobře a tak si jeho maminka musí vymyslet nějakou zábavu, aby se z toho rychleji vylízala :-!

5 tepi tepi | E-mail | 19. července 2009 v 13:24 | Reagovat

Jéé náš příběh.Úplně jsem najednou zapomněla, že jsem dospělá a na okamžik jsem vnikla do našich dětských let hrátek a velkého chystání na skautský tábor. A ty broskve?? no paráda a zároveň velká ostuda. Waity musíš napsat pokračování. Bylo to tehdy pro nás dvě holky velké pokušení obvzlášť, když jsme toho jako malé dívky moc neměly.No ale nakonec jsme se zachovaly statečně a čestně a to málokteré dítko v dnešní době umí.
A co se týče malého mimineška, plaváčka, žabáčka??? tak už teď je z něj Skaut jako víno .-)), že jo!! Waity.
Plánuji to i pro své děti a těším se na to. Jen mám strach, že se ta doba skvělých Skautů z naší Skautské doby trošku změnila a že ty naše děti nepoznají to co my s Waity. Bojím se této doby a trošku těchto dětí, které jsou vychovávaný hlavně na počítačích a o přírodě se už moc nemluví.Snad se moje děti zamilují raději do přírody a budou mít raději otlačené záda z tvrdé postele ve stanu než měkké peřinky z židliček od počítačů, no ale o toto se musíme postarat zase my mámy , že jo!!!

6 evanii evanii | 20. července 2009 v 14:02 | Reagovat

To je moc pěkný článek:) Nám se tábor letos vydařil a skvělých dětí jsme měly naštěstí spoustu:) Možná vás potěší pár fotek z Kořence jak to tam teď vypadá:) http://album.olympus.cz/PhotoGallery/Public/pAlbumShow.asp?idAlbum=107196

7 waity waity | E-mail | Web | 21. července 2009 v 15:30 | Reagovat

Myslím, že ještě existuje pár oddílů, kam můžeme dát svoje dětičky, Tepi. Že jo, Evanie? Díky za fotečky z tábora. Měly jste se tam jistě moc fajn  ;-)

8 Michal Michal | E-mail | Web | 1. října 2011 v 11:19 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama