... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Pod vedením přírody nemůžeme nikterak pochybit - 2.část

30. července 2009 v 14:06 | Waity |  Nejvyšlapanější cesty nevedou nikam


1.část najdete zde

"Budíííííčééééék!!!!!!!!!!" Služba už měla rozdělaný oheň ve veliké peci a prosluněným táborem se linula vůně bublajícího kakaa v obrovském hrnci. Nyní si odskočila, aby probudila tábor, a ihned se vrátila, aby namazala rohlíky máslem a marmeládou.

Skautky rychle vyskočily z pelíšků a už se po družinkách řadily na náměstíčku na rozcvičku. Nejrychlejší družinka vybíhala jako první. To se samozřejmě ihned pozná na večerním přidělování bodů. I přes velmi chladné táborové ráno jsme na sobě všechny měly jen trička a trenýrky a rádkyně nás vedla cvalem do lesíka mezi stromy do mírného kopečka nad údolím. Udýchané jsme pak seběhly dolů, abychom se na louce rozcvičily pro nadcházející den.
Po rozcvičce následovala osobní hygiena. Každá větší skautka si vzala na starosti jednu malou ze své družinky a zašla s ní za potok, kde byla zbudovaná malá umývárna. Dohlédla, aby si světluška pořádně vyčistila zoubky a nezapomněla si při tom vymýt z očí ospalky, aby si po použití latríny pečlivě umyla ruce v připraveném umyvadle s rozpuštěným hypermanganem a pak ji zavedla zpět do stanu, kde jí pomohla vybrat vhodné oblečení pro dnešní počasí.
Dnes byl opravdu krásný slunečný den, a tak nic nebránilo tomu, aby se táborem rozléhalo veselé štěbetání. Zvlášť, když je dnes oblíbená snídaně - rohlíky s marmeládou.
"Snííííídaněéééééééé", volala služba z jídelny a všichni se rozběhli tím směrem. Každá z nás popadla v jídelně svůj hrnek z poličky, kde jsme měly naskládáno svoje nádobí a už už se řadila fronta na kakao. Každá z nás si hrneček odnesla na své místo a u stolu s namazanými rohlíky spořádaně čekala na ostatní. Když seděli všichni, služba popřála:
"Služba přeje dobré chutnání!" A my odvětily sborovým: "Děkujeme za přání", a daly se s chutí do jídla.

Po snídani a umytí hrnečků jsme spěchaly do stanu a začaly se ve spěchu chystat na každodenní ranní nástup. Při tom každá z nás dbala, aby nenechala ve svém stanu nepořádek. Kontrola pořádku mohla přijít kdykoli - třeba i po nástupu - a za každé pohozené tričko či neupravenou postel by celému stanu strhla body. Každá z nás toužila být v bodování pořádku svého pelíšku na konci tábora ta nejlepší :-) A proto jsme se se spolunocležnicí pokaždé vzájemně napomínaly: "Hele, ukliď si tady ten borďas."
Oblékly jsme si skautské stejnokroje, zkontrolovaly vzájemně upravenost šátků a košil a vyšly na náměstíčko. Skautky zdobil hnědý šátek a malé světlušky byly označeny šátkem žlutým.
Čertova píšťalka ostře zahvízdala a my se seřadily po družinkách na slavnostní nástup a vztyčení vlajky, bez kterých by vůbec nemohl začít a pokračovat táborový den. Každý den byla jedna družinka pověřena ranním vztyčením a večerním sundáváním vlajky. Vlajku nesly posvátně čtyři skautky každá za jeden cíp a dávaly dobrý pozor, aby se nikdy nedotkla země a vztyčení proběhlo bez potíží. Někdy to nebyl lehký úkol. Třeba foukal silný vítr, nebo pršelo. Při vztyčování vlajky jsme pokaždé zpívaly první a druhou sloku hymny Červánku a při večerním sundávání poslední sloku:
"Slunce už vychází, ze sna nás probouzí rolničkou, nový den začíná, co asi přinese nám. Vrátka svá otvírá, jdeme ho pozdravit písničkou, cesta je daleká, musíme jít po ní dál.

Poznávat kolik je kolem krás a kolik zázraků, rozdávat radost a pořád se vesele smát. Po cestě slunečné vystoupit až vzhůru k oblakům, po boku věrně ti stojí kamarád.
Večer, když soumrak se sklání nad krajinou líbeznou, příroda utichá, my půjdem také spát. Musíme nabrat sil na další cestu nelehkou, do snů nám Červánek bude jasně plát."

Během hymny každá z nás držela pravou rukou skautský pozdrav a dívala se směrem k vlajce. Tohle byl opravdu moc milý způsob ranního uvítání a večerního ukončení každého dne.
Dopoledne jsme do oběda strávily různým soutěžením v táboře, pak byl oběd a polední klid, po kterém obvykle bývala odpolední svačina. Hvízdot Čertovy píšťalky zazněl táborem. Byl to signál písmena D - dá-la-va - v morzeovce. Znamenal: dohromady!!! Na tento signál všichni utíkali tím směrem, odkud zazněl, ať byli kdekoli a dělali cokoli. Shromáždily jsme se na náměstíčku, ztišily se a Čert začala tichým hlasem mluvit:
"Vím, že je polední klid a nebudu vás dlouho zdržovat. Jen bych ráda, aby se vyřešil jeden problém. Dnes v noci někdo z táborového skladu odnesl čtyři broskve. Byly přesně spočítané, aby každá z vás dostala dvě na dnešní odpolední svačinu. Tím pádem někteří z nás dostanou jen jednu broskev," vážně se na nás všechny podívala a pokračovala dál. "Pokud by mi k tomu někdo chtěl něco říct, budu teď ve stanu. Když se dnes do večera nikdo nepřizná, celý tábor bude mít do konce týdne zakázané koupání", tímto skončila a hlouček se rozpustil.

Každá ze skautek se tvářila hóódně nešťastně, protože koupání v rybníku byla velmi oblíbená táborová zábava a celý tábor včetně naší vůdkyně Čerta se na ni pokaždé těšil. Mohly jsme dovádět, hrát vodní hry, skákat do vody a dělat všelijaké vylomeniny. Potom jsme si povídaly na dekách a jedly u toho něco dobrého.
Provinile jsme se se Z. na sebe podívaly a zašly do stanu. "Co teď budeme dělat?", začala Z. natahovat. Ani mně nebylo do smíchu: "Ach jo, to jsme nevěděly, že broskve jsou spočítané a budou teď chybět. To jsme teda skautky. Krást ve skladu." "Jak teď budeme vypadat?", už skoro plakala Z.
Ani nevím, ze kterých úst padla ta věta, že se půjdeme přiznat Čertovi. Šly jsme zkroušeně spolu, držíce se za ruce, do Čertova stanu. Ta už na nás čekala. Věděla, kdo to byl a věřila tomu, že přijdeme a přiznáme se:
"Čerte, to jsme byly my. Bály jsme se hlídky, tak jsme hlídaly spolu a pak jsme měly chuť na něco dobrého. Nevěděly jsme, že je to přesně spočítané na svačinu. My teď nechceme broskve, když jsme si je snědly v noci", mluvily jsme jedna přes druhou.
"Děkuju, že jste přišly a přiznaly se. Udělat chybu může každý, ale důležité je, aby ji potom uznal a omluvil se. Už to ale nedělejte. Ode dneška budeme hlídkám nechávat v jídelně namazané chleby nebo něco od večeře. A ještě něco: domluvily jsme se se staršíma holkama, že si každá vezmeme jen jednu broskev. Takže svoji svačinu dostanete."

Neuvěříte, jak se nám tehdy ulevilo. Čert na večerním nástupu oznámila všem, že viník se už přiznal, takže je všechno v pořádku a zítra se všichni můžou jít odpoledne koupat.Celý tábor zajásal radostí.
A trest pro nás? Zdálo by se, že viník zůstal nepotrestán, ale nebylo tomu tak. Viníci (nebo spíše viničky) se ještě několik dní cítily hrozně, kály se a byly velmi vděčné svojí vůdkyni, že nic nerozmazávala před ostatními. Už nikdy nešly v noci loupit do táborové spižírny. Ale hlavně: rozpis hlídek byl vždy pečlivě rozepsaný tak, aby nemohly hlídat spolu. Skautka se přece ničeho nebojí. A noční hlídky? Té už snad propříště taky ne.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dobroděj Dobroděj | 30. července 2009 v 22:20 | Reagovat

moc hezké povídání a ještě hezčí fotky .. jako bych ten milý rozpačitý úsměv odněkud znal ... ;-)

2 Radka Radka | 31. července 2009 v 13:34 | Reagovat

holky docela vám ty zážitky závidím. Je to hodně o povaze a schopnosti chtít a být TAM mezi stromy. Já jsem solitérka a neumím poslouchat a harmonogramy, organizovaný čas, úkoly-byť veselé a zajímavé, poslouchání "někoho" neumím. Bráním se tomu. Tudíž jsem jako dítě přežila jeden a půl tábora a jsem ráda, že to mám z krku.  ;-) Přesto vaše poudáníčka ráda čtu, nechávám se kolíbat atmosférou fotek i hudby a jsem v tu chvíli spokojená a v pohodě. Za to díky :)

3 Sara Sara | Web | 31. července 2009 v 17:43 | Reagovat

Ten rozpačitý milý úsměv bych já nazvala hurónský řehot, ale jinak zcela zřetelně viditelná dobrá nálada, že Tepi. Naopak zcela zasněná Waity s broukem a sluncem v náručí, to je také typické pro tohle zálesáctví. A nakonec, ti vám dali za 4 broskve a jak to účinkovalo, tolik let si to pamatuješ a pořád je ti hanba.  :-D  8-O  :-? takovou zkušenost má asi každé dítě: něco si někde vzít, a moc záleží na tom co se pak stane, co na to dospělí, v tomto případě to bylo na jedničku. Waity to je krásná písnička i obrázky apovídání jakbysmet. :-)

4 Sara Sara | Web | 31. července 2009 v 17:45 | Reagovat

Nutno říci, že fotky byly na tomhle místě nafocené až o mnoho let později, řekla bych asi tak: co popisuješ byl váš první tábor a fotky jsou z posledního.

5 waity waity | E-mail | Web | 1. srpna 2009 v 13:38 | Reagovat

[4]: Ano, máš pravdu, z prvního tábora mám fotek jen pár a žádná se k mému povídání nehodila, na prvním táboře  jsme byly opravdu ještě malé žabky a taky se konal na jiném místě - na tábořišti Lipnice (Jižní Čechy) :-)

6 brabi brabi | 3. srpna 2009 v 18:01 | Reagovat

Hezke vzpominani...mimochodem, obdivuji Certa jako vedouci, protoze vubec neni jednoduche a je velice zodpovedne mit na starost tolik "blech". Krome toho, ona vlastne taky byla velice mlada, ze? To byla sama jako vedouci, nebo jich tam bylo vic?

7 Feilin Feilin | E-mail | 3. srpna 2009 v 20:47 | Reagovat

Ahoj Waity! Ten článek a hlavně fotky mě moc pohladily na duši, díky! Koukala jsem a asi tak 15 holek na nástupu poznám, a to mi vykouzlilo úsměv na rtech :-) máš těch fotek víc?

8 Feilin Feilin | E-mail | 3. srpna 2009 v 20:52 | Reagovat

To je tábor s názvem Bohemia? Nebo Yamonte?  :-)

9 waity waity | E-mail | Web | 16. srpna 2009 v 19:04 | Reagovat

[6]: Brabi, Čert byla oddílová vedoucí, ale pomáhaly jí také skautské činovnice, které byly asi tři nebo čtyři a každá měla na starosti něco jiného (hospodář, zdravotník a tak). Mimo ně to byly také skautské rádkyně, které měly na starosti každá svoji družinku zhruba po pěti až osmi skautkách či světluškách.

10 waity waity | E-mail | Web | 16. srpna 2009 v 19:05 | Reagovat

[7]: Ahoj Feilin, fotek mám ještě pár a jsou ze skautského tábora, kde jsme hráli táborovou hru na Vikingy. Název už si nepamatuji. :-)

11 SV SV | E-mail | 19. srpna 2009 v 14:50 | Reagovat

2: Radka, hm, skoro presne takto by som to napísala ja 8 - ) ako dieťa som prežila tábor len jeden a obohatila som i tam slovník takými výrazivami, že naši hneď pochopili, že to nie je nič pre mňa  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama