... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Svatba na hradě Pernštejn

21. července 2009 v 22:23 | Waity |  Maličkosti dělají dokonalosti, ale dokonalost není maličkost
Čtyřicet kilometrů severozápadně od Brna se řeka Svratka prodírá hlubokými a úzkými údolími, která kdysi sama stvořila na cestě dolů do jihomoravských nížin. Ostrá skaliska zde korunují strmé kopce nad bočními údolími. Na jednom z nich se tyčí mohutný mramorový hrad Pernštejn. Převýšen okolními vrchy, hledí z kopce do hlavního údolí jako zbrojnoš již přes 700 let.
K původu erbu hradu, na němž je zobrazena černá zubří hlava s houžví provlečenou nozdrami, se váže pověst. Zakladatel rodu známého později jako Pernštejnové, uhlíř Věnava, ulovil obrovitého zubra. Zvíře však hned nezabil, ale rychle provlékl nozdrami houžev a přivedl je ukázat králi, který uhlíře za statečnost povýšil do šlechtického stavu.

Naše rybářská kamarádka se svými milým si tu nedávno řekli své ANO. Moc jim to spolu slušelo. Nevěsta pod sukní nosí svoje malé tajemství...
Pohled na vnitřní hrad s věží čtyř ročních období
Pokud se útočník dostal až k hlavní bráně, zdaleka neměl vyhráno. Přes hradní příkop vedl malý padací můstek a hned vedle něj byla důmyslně umístěna malá vrátnice s velmi úzkými průhledy. Tak úzkými, že jimi sotva pronikalo denní světlo, ale dostatečně na to, aby jimi pronikla střela z kuše. Než se útočník dostal k můstku, mohl být docela dobře zastřelen, aniž by hrad nějak ohrozil. A pokud se dostal k vrátnici, musel projít přes můstek na hlubokým příkopem. Spadnout do něj jistě nebylo příjemné a dostat se přes něj zase nebylo lehké. Zkusme předpokládat, že útočníci byli natolik šikovní, že se nakonec přes příkop dostali a vrátného odstranili.
Hradní palác, který zcela pohltil jádro hradu
První patro hradu nebylo něčím, co by útočník toužil dobýt. Skutečné kořisti se vždy skrývají výše, i s pány hradu a ozbrojenou posádkou. Vchod do vyšších pater hradu byl znesnadněn úzkým točitým schodištěm - jedinou přístupovou cestou do vrchního patra. Na úzké schodiště se jen ztěží vešli dva neozbrojení lidé, vojáci v brnění prošli s potížemi. Krom toho bylo schodiště postaveno s velkou nápaditostí - pravotočivě. Pokud útočník stoupal nahoru po pravočitých schodech, měl volnou pouze levou ruku, a ta se příliš nehodila k boji. Pravačka byla "uvězněná" na užší straně schodiště a tak se dobyvatelé jen těžko mohli bránit. Jako třešinka na dortu byl na konci schodiště pouze nízký vchod a dvojitý schod. Zkuste si někdy lézt do nízkého průchodu s vysokým prahem. Co strčíte do takových dvířek první? No přece hlavu. Ve chvíli, kdy útočník tento pohyb udělal, byla mu bez milosti hlava setnuta.

Věž Hláska
Pověst o marnivé komorné
Každý správný hrad má mít svoje hradní strašidlo a Pernštejn není pozadu. Pernštejnské strašidlo je krásná mladá dívčina s dlouhými rozevlátými vlasy a hřebenem.
Kdysi dávno žila na Pernštejně neobyčejně krásná komorná jménem Eliška. Své krásy si byla dobře vědoma, a tak o sebe náležitě pečovala. Zejména péče o vlasy ji zabírala stále více času. Ten trávila před malým zrcadlem ve své komnatě. Pro svojí marnivost pomalu začínala zapomínat na své povinnosti, včetně návštěvy bohoslužeb. Kněz její zapomnětlivost zpočátku toleroval, hlavně po její mládí. Jenže její absence na bohoslužbách byla stále častější. Kněz se tedy začal zajímat o to, co mladá komorná dělá místo toho, aby se modlila k Bohu. Navštívil tedy Elišku v její komnatě a podivil se. Krásná komorná seděla před zrcadlem a česala se. Kněz se rozlítil a popadnul nebohou dívku za vlasy. Eliška zděšeně vyjekla a s úlekem pohlédla na kněze. Ten jí vytknul, že se dostatečně nemodlí, že by měla poprosit pána Boha o odpuštění za svou marnivost.
Krásná komorná však nebyla jen marnivá, byla taky pěkně drzá. Ostře knězi odvětila, že sama nejlépe ví, kde leží její štěstí, a že si rozhodně nemyslí, že je to v hradní kapli. Už tak dost rozčílený kněz zvednul na Elišku hlas a s křížem v ruce jí vyhrožoval, že její duše nikdy nedojde věčného klidu, jakého by se jí dostalo v královstvím božím. Eliška se mu vysmála a dále se věnovala svým krásným vlasům a zrcadélku.
Boží spravedlnost však ukázala svojí moc, a tak se ozvala silná rána a komorná se propadla do země i se svým hřebenem. Od těch dob bloudí Eliščin duch zdmi hradu. Dodnes jí prý sem tam někdo spatří, jak si marnivě pročesává své dlouhé vlasy.
Ono zrcadlo se v místnosti, kterou Eliška obývala, nachází dodnes. Dokonce se k němu vztahuje jedna pověra. Kdo prý do zrcadla pohlédne, do roka a do dne ztratí svojí krásu.

Barbakán chránící přístup k vnitřnímu hradu
Baštovní dvůr s hospůdkou
Dávnému stavebníkovi z rodu pánů z Medlova poskytla příroda skvělé staveniště. Osamělý skalní suk býval spojen s jedním z protilehlých svahů jen úzkým a ostrým kamenným břitem, strmě stoupajícím od sedla k vrcholu skály. Na něm vznikl nedlouho před rokem 1285 jednoduchý, ale pevný hrad. Za věží se na nádvoří skryla obytná budova, přistavěná na západní a jižní straně k hradbě, zatímco na východě ponechávala mezi sebou a hradbou pouze úzký, dobře hájitelný průchod k nádvoří pod věží. Vstup do tohoto koridoru umožňovala brána, do níž se vcházelo po dřevěné rampě. Z obranného hlediska výhodný, ale jinak nepohodlný vstup do vlastního hradu naznačuje, že nejnutnější hospodářské zázemí hradu se nacházelo asi na nějaké nižší skalní terase, která sice požívala ochrany hradu, ale byla jen vně jeho pevných hradeb. S tím se pozdější vlastníci a obyvatelé nechtěli smířit.

Vzrůstající nároky na místo, pohodlí a reprezentaci si vynutily další stavby, končící vlastně až po třech stovkách let. Hrad byl obehnán níže po svahu skály dalším pásem hradeb. Dosypáním a navážkami k hradbám vznikly potřebné plochy pro hospodářské a provozní budovy - sýpky, maštale, kovárnu...Stejným způsobem tak vznikala všechna další nádvoří, takže přístupový skalní břit skoro úplně vymizel pod novým terénem. V současné době si jen pozorný návštěvník všimne míst, kde se dodnes vynořuje na povrch. Původní tvar skály je velice dobře zřetelný na profilu příkopů, ale také pod baštou na prvním nádvoří.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | 21. července 2009 v 22:43 | Reagovat

Pernštejn je skutečný skvost mezi našimi hrady a vaše kamarádka je krásnou "bílou paní", v tom nejlepším smyslu slova. :)

2 Bohdan Dlouhý Bohdan Dlouhý | Web | 22. července 2009 v 21:43 | Reagovat

Tím malým tajemstvím pod sukní asi nemyslíš pás cudnosti, že?  :-D

3 Radka Radka | 23. července 2009 v 6:48 | Reagovat

pravda...Co jsi myslela??  :-D

4 waity waity | E-mail | Web | 23. července 2009 v 12:38 | Reagovat

No myslela jsem miminko, přece, pás cudnosti už dneska ňák není v módě ;-)

5 Sara Sara | E-mail | 23. července 2009 v 15:50 | Reagovat

Takže abysme to správně zhodnotili: ten chudák v tom brnění nejprve se teda vydal za ranního kuropění na koni se železným postrojem a železnými špičkami na uších, ten pán s železnou košilí, tunovým železným dvojsečným mečem, který měl ovšem na parádu, protože na jílci měl namalovaný vlastní hrad, pak měl helmici ze železa, slunko pálilo hned zrána a on jel houštinou lesní a chtělo se mu na záchod, jenže protože by si to neuměl zase nandat zpátky všechno a vylézt na oře, pustil si to těmi železnými očky a nohavicí do holínky, no nic, dojel konečně na návštěvu, pod sedlem vezl nadýchanou bábovku a v rukávci měl kvalitní Ryzlink. Zatukal u hradu a asi nikdo doma, tak lezl po tom můstu vopatrně nad příkopem plným medvědů. Zase zatukal na další bránu a nic, no co byste dělali vy? Byl to rytíř nemohl se jen tak vzdát a tak vylezl na ty hradby a šup do té chodbičky, už se radoval, poslední hroznej schod před ním a co se nestalo. Někdo ho vzal šavlí na plocho, no to se ale namíchnul, odložil víno a buchtu, seřezal toho blba co ho udeřil do hlavy, vlezl do poschodí a do věží, našel tam princeznu co jí ta komorná už nečesala, protože neměla čas, oženil se s ní a pohádky je konec. Tak dávejte bacha až zase půjdete na nějakou návštěvu. O_O

6 waity waity | E-mail | Web | 23. července 2009 v 15:58 | Reagovat

Helemese, Sáře jdou dobře i historické povídky. Že by další Loukotková?  :-D

7 Radka Radka | 23. července 2009 v 21:46 | Reagovat

[5]:  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

8 Aleksei Aleksei | E-mail | Web | 1. října 2011 v 3:00 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama