... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Jeseníky - po cestách zlatokopů 1.

17. září 2009 v 22:39 | Waity |  Výlety s dětmi za ruku, na zádech, v bříšku, v šátku..
Protože se z nás brzy stane opravdická rodina, mění se nutně náš životní styl, naše zvyky, rituály, mění se dokonce i naše trávení volného času. Neradi bychom se vzdávali sportování, výletů a zajímavých dovolených, a tak přirozeně přemýšlím, jak si dál život zařídíme my s naším děťátkem.
Zcela určitě teď naše rodinné výlety budou jiné. S kočárkem se nedá jezdit po skalách, s dítětem za ruku se nedá ujít 20 kilometrů. Každý výlet musí být promyšlený, ať z hlediska dostupnosti, tak třeba možnosti vyžití rodičů, ale hlavně dětí.
Tak trošku odsuzuji víkendové celodenní výlety typu - pojedeme do nákupního centra, tam si zajdeme do kina a pak do restaurace. Určitě je to lepší a zajímavější než nic když je venku mrazivo a nevlídno, ale pokud venku svítí sluníčko, tak proč? Proč raději nevymyslet něco lepšího? Třeba se to bude dětem líbit ještě víc! Ano, zatím nemáme žádné zkušenosti, a tak nechci ani nebudu nikomu radit. Každý sám nejlíp ví, co je pro něho a jeho děti nejlepší. Možná, že v budoucnu taky sáhnu po této variantě. Ale třeba taky ne..
Tímto vzniká nová rubrika. Budu sem zapisovat všechny výlety, které podnikneme s dětmi, ať ještě v bříšku, tak už v kočárku nebo na zádech či za ruku. Snad se nám toho s Nejmilejším podaří co nejvíc vymyslet, snad naše děťátko jednou ocení, že jsme mu dali možnost poznávat nová místa a možná pro někoho budeme inspirací. Ale hlavně - moc rádi se necháme inspirovat od Vás všech.

Jeden srpnový víkend jsme se vypravili do Jeseníků. Tímto pobytem jsme měli oslavit naše první výročí manželství. V té době jsem byla ve 20. týdnu těhotenství, takže naše výlety už musejí být promyšlené. Snadno se zadýchám, ale chodím moc ráda. Jen je potřeba si občas odpočinout, zastavit se, vydechnout. Zvlášť do kopce. A už samozřejmě neujdu tolik co dřív.
Na sobotu Nejmilejší naplánoval hned několik variant a volil je podle toho, jak jsem se zrovna cítila.

Naučná stezka Údolím ztracených štol nás provedla čarokrásnou oblastí Jeseníků kolem řeky Olešnice. Po modrobílé značce se dal obejít fyzicky nenáročný 2km okruh. K naučné stezce jsme si přijeli autem. Dříve bychom šli od Rejvízského penzionu pěšky.

Údolí ztracených štol je název pro oblast kolem říčky Olešnice, v níž se od pradávna dolovalo zlato, a to jak povrchově rýžováním a jílováním, tak i hlubinně dolováním. Poklady údolí nejsou jen pod zemí, ale i v krásách přírodních. Najdete zde prý medvědí česnek, východoasijskou křídlatku a několik druhů orchidejí. Pokud se budete chovat tiše a obezřetně, můžete pozorovat život u liščího doupěte či poslouchat ptačí koncert. Nebo si raději najdete svoje zrnka zlata? A pozor - pokud budete chránit přírodu, můžete zde spatřit lesní skřítky. Nevěříte? A teď?
Navštívili jsme rýžoviště zlata - "místo, kde voda teče do kopce".
Postavme se na levý břeh kanálu a rozhlédněme se po okolí. Nemůžeme se zbavit dojmu, že voda tady teče do kopce. Svah se uklání zcela zjevně směrem opačným, než kam vesele fičí voda ve starém hornickém kanálu. Nebo je to vše jen mámení skřítků a horních duchů, jimiž jsou údajně tato místa nabita? Působí na tato místa magie Údolí ztracených štol? Nebo je to obyčejný optický klam? Klam neklam, smekněme svůj pomyslný šerák a skloňme se až na zem před starými mistry, kteří se rozhodli převést vody říčky Olešnice do povodí Zlatého potoka přes tento kopec. Jak to tehdy mohli zvládnout bez složitých měřících přístrojů?
Zlatorudné mlýny
Exponáty zlatorudných mlýnů představují historickou úpravu zlaté rudy drcením a mletím. V horním stavení je instalována stoupa na drcení rudy, ve spodním pak mlýn. Úprava drcením a mletím umožňovala, aby se volné zlato, obsažené v rostlé skále, dalo získávat rýžováním podobně, jako zlato z náplavů. Ve zlatohorských rudách je však většina zlata vázána, a to především na pyrit (kolem 70%). Proto se převážná část gravitačního koncentrátu, získaného touto úpravou, musela dále zpracovávat v hutích.
Tohle všechno a možná něco navíc se dozvíte, když si zaplatíte průvodkyni. Ukáže Vám, jak se kdysi rýžovalo zlato, jak fungují repliky mlýnů a jak to tehdy všechno bylo doopravdy...
Ve skutečnosti bývaly kdysi takovéto mlýny o mnoho větší. Dosahovaly výšky vysokého smrku.
Uvnitř mlýna to vypadalo takto:
Mlýnský kámen, který je umístěn nahoře (to šedé kulaté), sloužil k drcení velkých kusů rudy
Mlýnské kolo bylo poháněno vodou zvenku, která dávala do pohybu složitý mechanismus a mlela rudu na jemný prášek..
K roztočení mlýnského kola nebylo potřeba tolik vody, jak by se zdálo..
A my se vydáváme dál:
Na jednom z lesních zastavení jsme si přečetli prosbu lesa:
Člověče, jsem stín před žhavým sluncem i úkryt před deštěm, jsem krov tvého domu i teplo tvého příbytku, podlaha po níž kráčíš i deska stolu tvého, lavice na níž sedáš i postel na níž leháš, jsem topůrko tvé sekery, můj hlas zní ve tvých houslích, ze mne tvoříš papír, jemuž svěřuješ své myšlenky. Ze mne je živá voda i vzduch, který dýcháš. Jsem dřevo tvé kolébky i rakve. Proto prosím, nenič mne.
Líbilo se nám tu moc, ale vrátili jsme se k autu, abychom si zajeli do Zlaté Hory navštívit zdejší muzeum. Kromě jiného tu lze vidět model ze současné štoly a expozici hornictví.
Ještě se dnes vydáme na zříceninu Edelštejn. Moc z ní už nezbylo, ale je to ta pravá tajemná a strašidelná zřícenina kdysi obrovského hradu... (pokračování příště)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | Web | 18. září 2009 v 10:51 | Reagovat

tý jo, tam je hezky  :-) Tak to doufám taky někdy prubneme.  ;-)

2 SV SV | E-mail | 18. září 2009 v 12:24 | Reagovat

na jeseň do Jeseníkov ;-) dobrý nápad.

3 SV SV | E-mail | 18. září 2009 v 12:25 | Reagovat

máš to tu krásne omušličkované  :-)

4 SV SV | E-mail | 18. září 2009 v 12:26 | Reagovat

ak niekedy nebudeš vládať, tak ťa bude tvoj Nejmilejší nosiť na rukách  :-)

5 SV SV | E-mail | 18. září 2009 v 12:27 | Reagovat

ty si spríjemnníš náročný výlet a on získa skvelú kondičku wellmi prirodzeným spôsobom  :-P

6 SV SV | E-mail | 18. září 2009 v 12:28 | Reagovat

ale tú úvodná fotka asi nie je z Jeseníkov?  ;-)

7 SV SV | E-mail | 18. září 2009 v 12:30 | Reagovat

ste sympatická svorka, kňúkanie typu "nemôžeme nikam ísť, to sa s dieťaťom nedá" mi dosti lezie na nervy.

8 waity waity | 18. září 2009 v 14:20 | Reagovat

[7]: Díky SV  :-D

9 Sara Sara | Web | 18. září 2009 v 21:54 | Reagovat

Voda co teče do kopce, skřítci lesní a z hory a překrásná slova lesa, ty slýcháme často, šumění je jeden z nejkrásnějších zvuků, ale teprv teď vím Co šumí CO říká. Moc krásný článek a těším se na všechny pokračování, ale že je někde v Jeseníkách taková voda do šířky, jako na první fotce, tomu teda nevěřím, ledaže jsi si jako Jára Cimrman řekla, že nasadíš moře na Moravu a budeme se na to dívat, než nám to teda někdo zakáže? 8-O

10 Sara Sara | Web | 18. září 2009 v 21:58 | Reagovat

Taky nechápu mladé rodinky venčící svoje děti v supermarketech a nahrazující jim přírodu výlohami a přírodní potraviny rychlovkami v mekáči.To bude asi pořád ještě tím, že jsme z toho tak vyvalení O_O z toho dostatku 8-)

11 Sara Sara | Web | 18. září 2009 v 22:00 | Reagovat

O tom horničení by nám taky mohl povykládat jeden náš strejda, ten Brabiin choťa :-)

12 Tepi Tepi | E-mail | 19. září 2009 v 13:16 | Reagovat

Ahoj, teda to by jeden nikdy neřek, co bude mít Waity v blogu, že??úplně čučím :-)), jinak co se výletování s dětmi týče, tak já pro tyto případy hodně využívám šátek. Je to daleko lepší než se drancovat s kočárkem, přejíždět kořeny, nerovnosti terénu a dívat se na miminko jak tam s sebou bezvládně hází, pokud si člověk nezvolí bezkořenovou cestu. Moje děti do určitého věku šátek milovali a Sebíšek stále miluje.Velkou  výhodou je, že máš obě ruce volné. Miminečko se ti pohupuje na tvém bříšku a s blaženým mručením zkroucen do klubíčka jako by byl stále ve tvém bříšku je šťastný a spokojený.Navíc slyší tlukot tvého srdce a to ho velmi uklidňuje,no a když má hlad tak se nebooj,probudí se a řekne si.Navíc ho máš stále u sebe, hřeješ ho svým tělem, povídáš si s ním, hladíš ho přes šátek a jste zase jedno tělo, jako když jsi byla těhotná. No až teda na ty záda!!!, která mě pak dost bolela, no musí tě pak Romíšek pěkně promasírovat.No ale na moc velké chození to není, zvládla jsem nejdéle 3a půl hodiny a to už měla Lisetka přes 6 kg. takže pokud je mimi malé, tak se toho musí co nejvíce využít, protože pak už je to spíše na obtíž a nakonec u nás zvítězil bezva kočárek.

13 SV SV | E-mail | 21. září 2009 v 13:00 | Reagovat

s tím kočárkom: spomenula som si: v Jizerských horách sme stretli maminku s miminkom, v bezva kočárku. no ale v takom teréne, že sme jej vrelo doporučili to otočiť. niesla ten kočárek s kamoškou. vyzerali spokojne. teda najviac to mláďa, to len spokojne vykukovalo  :-)

14 waity waity | 21. září 2009 v 13:44 | Reagovat

Máte všichni pravdu, první fotka vážně není z Jeseníků, měla patřit k úvodu nové rubriky (je to naše poslední společná rodinná), tak proto to moře. Ale Sáro, s tím mořem na Moravě, víš, že to vůbec nebyl od Járy špatný nápad?
Tepi, děkuju za Tvoje rady, beru si je k srdci a samozřejmě, že šátek budeme mít  :-)

15 waity waity | 21. září 2009 v 13:45 | Reagovat

třeba bychom mohli mít nějaký zelený, aby ho mohl nosit i táta rybář , že?

16 Aleš Aleš | 6. listopadu 2013 v 18:05 | Reagovat

Jen poupravým. Dřívější velikost mlýnů je totožná těm napodobeninám.

17 waity waity | E-mail | Web | 8. listopadu 2013 v 13:06 | Reagovat

[16]: Jste si jistý, Aleši? Průvodkyně nám řekla, že ty původní mlýny byly o mnoho větší :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama