... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Dlouho očekávaná první vycházka

4. února 2010 v 15:51 | Waity |  Domov bez dětí je jako zvon bez srdce - Kulíškův a Copaťoučké sešitek
Na konci ledna na váze konečně naskočila váha 3 kg. Bohužel nám ale nepřálo počasí.
Dnes 1.2. se už od rána zdálo, že bude slunečný den.

Všichni společně jsme čekali, kolik stupňů bude kolem poledne a jestli to dnes už konečně vyjde.
A vyšlo. Sice bylo něco kolem nuly, ale to už Tvé mamince nezabránilo, aby rychle nachystala věci, natřela Tě krémem proti mrazu, pořádně Tě oblékla a společně jste se vydali na první mrazivou vyjížďku.
Po měsíci stráveném doma to byl úplný balzám pro duši i tělo. Jen škoda, že tatínek nemohl jet s námi.
Pomohl nám tedy aspoň s oblékáním, nafoukl gumy kočárku a udělal první vycházkové foto z okna.
V kočárku se Ti moc líbilo a celou vycházku jsi prospal. Máma Tě neustále kontrolovala, jestli máš teplé tvářičky. Všechno se zdálo v pořádku, a tak jste společně objeli malý okruh, spokojeně se vrátili domů a vyprávěli tátovi, jaké to dneska bylo prima.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 4. února 2010 v 19:55 | Reagovat

No prosimti ty jsi ale takový cestovatel. Tak mámo Verunko s tebou to bylo přesně tak. Bylo to v lednu po tom co jsme strávili měsíc doma a taky mrzlo a taky jsem se pořád bála že omrzneš. Objely jsme spolu barák a utíkaly do teplíčka :-D  :-)  :-P

2 brabi brabi | 4. února 2010 v 23:02 | Reagovat

Výborně a teď už to tak bude pořád  :-)

3 Misa Misa | 4. února 2010 v 23:32 | Reagovat

:-) jee, no vy tak uz vyrazite do zimy zimouci. Moc vam to slusi, maminko, vis? A prosimte, jak to delate, ze to vase miminko tak hezky spinka pred oblikanim, po oblikani a jeste k tomu celou prochazku?  :-? Je to tou zimou nebo cim? My jsme prakticky prvni dva mesice nedelali nic jineho nez utesovali rvouci miminko a zvlast na prochazkach to bylo neco. Jen jednou se odvazil tatinek jit sam, prisel a v hruze z detskeho place a obecneho pohorseni nenasel klice, na zvoneni jsme neotviraly, protoze jsme si s Brabi uzivaly siesty na zahrade, a tak on behal kolem domu a rval na nas a detatko na cely svet. Ale prezili jsme to vsichni bez uhony, snad! a ted uz si prochazky doslova uzivame, uz i s komentari toho nejmensiho.  :-D
Takze blahoprejeme k takove radosti ze zivota! At vam preje pocasi a vy muzete pomalu dohanet ztraty.  :-)

4 Misa Misa | 4. února 2010 v 23:36 | Reagovat

aaa mate uzasnou manzelskou postel (jestli teda muzu tak intimne tady komentovat) libi se mi ta oranzova deka, Rakosnicek i detska knizka!  :-) :-P  uzasny, tak to ma byt!
A jeste otazka, jak se dari velkemu panackovi? Kdy uz mu sundaji sadru?
Moc vas vsechny pozdravujeme  :-)

5 celestina celestina | 5. února 2010 v 6:53 | Reagovat

teda, ten chlapák už courá po venku? To my moc gratulujeme :) A sádra nebude nafurt, že jo? Už je okoukaná, chce to změnu, pane majitel. Nějaký jarní vzorek. ;-)
P.S. Paní s kočárkem to mimořádně sluší.

6 celestina celestina | 5. února 2010 v 18:11 | Reagovat

tak jsem si vzpomněla, jak se kdysi dávno narodil Adam, bylo to na konci listopadu a byla hrozná zima. Řekli nám, že nesmíme nejmíň měsíc vystrčit ani nos a ať desátý den po narození přijedeme na povinnou kontrolu kyčlí. Tehdy měli auto jenom papaláši, já musela vzít zavděk autobusem a pěškobusem a přitom přemýšlet, jestli na mě budou víc řvát na ortopedii, když tam nepřijdu nebo na dětském, když vyrazím na ortopedii...Jo, byla to doba plná logiky...   :-D

7 waity waity | 8. února 2010 v 11:51 | Reagovat

[3]: Neboj, Míšo, my už taky druhý měsíc neděláme nic jiného než že utěšujeme. S tím oblíkáním je to u nás tak, že když se oblíká, tak se řve, ale jak ho vezmu do náruče a už jdeme, tak v tu ránu se spinká. V kočárku potom většinou taky. A asi je to i tou zimou  :-?
A ta postel se mi (dočasně) líbí taky, ale už se pomaloučku pracuje na tom, aby si náš Kulíšek oblíbil raději tu svoji. Nevím ale, s jakým úspěchem to bude 8-O  O_O  [:tired:]

8 waity waity | 8. února 2010 v 11:53 | Reagovat

[5]: sádra už je (naštěstí) dole. Teď už zbývá jen vyoperovat pěticentimetrový šroub z kotníku a rehabilitovat a rehabilitovat a cvičit a cvičit  :-P

9 waity waity | 8. února 2010 v 11:55 | Reagovat

[6]: nebýt hodného dědečka, co nás všude povozil, tak jsem dopadla taky tak a to už je prosím jedenadvacáté století  :-!

10 Tepi Tepi | E-mail | 9. února 2010 v 15:04 | Reagovat

Teda to je fakt paráda, když se už může courat po venku se spícím a zachumlaným miminkem.Mě také děti tak krásně spinkali, sotva jsem vyjela už spinkali a já se kochala krásou přírody a chvilkou klidu.Ještě ten tatínek tam chybí, ale já věřím, že co nevidět, bude poletovat kolem kočárku zase on.Matýsek je fakt moc krásné miminko a jak se k tobě tulí, co??. Bastyšek se taky při oblékání strašně vsteká ale jakmile ho zvednu směje se,řehní se a je naprosto klidný a spokojený, no a pak v kočárku usne jako špalek.Škoda, že jsme teď nemocní, protože my také každé odpoledne vyrážíme na procházky, Elinka šlape vedle kočárku, drží se ho, když jdeme kolem silnice, je moc hodná poslouchá a nikdy mi nikam neuteče, pak postavíme v parku malého sněhuláka, koupíme tátovi chlebík a rohlíky a jedeme zase domů.
Chtěla bych abychom si jednou vyjeli na procházku spolu Verunko vždycky jsem si to tak představovala.... :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama