... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Cvičení s dětmi - novorozenec

11. července 2010 v 23:00 | Waity |  Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.
Snad ještě dodnes si někteří lidé pod pojmem "kojenec" představují malého človíčka, jehož hlavní životní náplní je spánek, přijímání potravy, vypuzování strávené potravy a hlavně křik a pláč. Nedovedou si kojence představit jinak než svázaného v peřince, aby "rovně rostl". Pláč pokládají za stejně samozřejmou funkci jako dýchání, přijímání potravy, a proto se dívají podezřívavě, když jim někdo řekne, že kojenec při dobré péči nemusí skoro vůbec křičet a plakat. Svazování kojenců do peřinek a zavírání do postýlek je jedním z hlavních důvodů jejich křiku a pláče. Novorozenec křikem protestuje proti tomu, že hned po narození se s ním nakládá jako se středověkými loupežníky, kteří byli za své zločiny svazováni do kozelců a zavíráni do kobek. Křik kojenců je často protestem proti omezování svobody a volnosti pohybů. Potřeba volného pohybu je jednou ze základních fyziologických potřeb dítěte. Pohybová deprivace (strádání) jakéhokoli druhu brzdí a přímo poškozuje, zejména v nejranějším věku, motorický a psychický vývoj dítěte. Obecnou zásadou tedy je, že dítě potřebuje co nejvíce svobody, aby se mohlo volně a podle své přirozené potřeby pohybovat.

Můžeme zde respektovat tři pravidla:
  1. Dítě má být co nejčastěji nahé. Když je svlékneme, začne se samo od sebe mnohem živěji pohybovat, než když je oblečené. Svlečení často uklidní pláč dítěte, naopak oblékání bývá i u třeba klidných dětí příčinou protestu, spojeného s aktivními obrannými pohyby. Samozřejmě dbáme na to, aby teplota prostředí, kde si hraje nahý kojenec, neklesla pod 25°C!!!
  2. Oděv nesmí překážet volnému pohybu. Když je nutné dítě obléknout, navlékneme na ně co nejméně oděvů, a to takových, které pokud možno nepřekážejí volnému pohybu.
  3. Dítě potřebuje volný prostor. Košík a postel mají být místem spánku, kočárek má sloužit jako dopravní prostředek. Jakmile se tyto předměty stanou místem trvalého pobytu, mění se ve vězení. Čím větší je prostor, v němž dítě v době bdění pobývá, tím více pohybů vykonává. Pobyt na stole, na válendě, teplé měkké podlaze se má postupně prodlužovat v době bdění.
S dítětem cvičíme jen tehdy, když je klidné a spokojené! Můžeme s dítětem cvičit 3-5krát denně vždy po třech minutách, a to v době, kdy dítě bdí, není těsně po nakrmení, ani před nakrmením. Paže rodičů mají být nahé, neboť styk s měkkým, hladkým a teplým povrchem těla je dítěti příjemný. Na dítě saháme vždy čistýma a teplýma rukama.
A nyní k samotným cvikům pro rozvoj pohybů:
UCHOPOVÁNÍ DO NÁRUČE V LEHU NA ZÁDECH
Dítě leží na stole na zádech. Uchopíme nahé dítě nahými pažemi do náruče tak, aby leželo zády dolů, hlavou na pravém předloktí. Je to obvyklý způsob uchopování dítěte do náruče. Pak položíme dítě na stůl, uchopíme je znovu, avšak tak, aby hlavička ležela na našem levém předloktí. Pokládání a uchopování do náruče střídavě s hlavou vpravo a vlevo je vydatným tělocvikem pro dítě v 1. měsíci života. Opakujeme 3-5krát vpravo i vlevo.
UCHOPOVÁNÍ DO NÁRUČE V LEHU NA BOKU
Tento cvik se podobá předchozímu cviku, avšak po uchopení dítě leží na boku, tj. obličejem od matky a zády k ní.
UCHOPOVÁNÍ DO NÁRUČE V LEHU NA BŘÍŠKU
Cvik je opět podobný, avšak dítě leží v naší náruči obličejem dolů a zády vzhůru. Čím déle dítě udržuje hlavu, tím více má jeho hlava přesahovat přes matčino předloktí.
Všechny tři cviky můžeme takto obměňovat:
  • Překládáme dítě na pravé a levé předloktí bez pokládání na stůl.
  • Po každém uchopení dítěte uděláme několik kroků po místnosti.
  • Po každém úchopu dítěte do náruče se na místě 2-3krát předkloníme, zakloníme, ukloníme vpravo a vlevo nebo otočíme trup několikrát vpravo a vlevo.
UCHOPOVÁNÍ DO SEDU NA PŘEDLOKTÍ OBLIČEJEM K MAMINCE
Uchopíme ležící dítě a posadíme si je na pravé, vodorovně ohnuté předloktí tak, aby se nás kolínky dotýkalo a jeho hrudníček ležel na našem hrudníku. Dítě na nás tedy vlastně leží, dívá se nám přes rameno a jeho páteř je minimálně zatížena. Naše levá ruka leží na lopatkách dítěte a mírně tiskne jeho hrudník na naši hruď. Drží-li dítě hlavičku nejistě, posuneme levou ruku ještě výše a podpíráme hlavičku dítěte levým ukazovákem a palcem. Po 3-5 sekundách položíme opět dítě na záda, znovu je uchopíme a posadíme na levé předloktí a pravou rukou držíme páteř a hlavu dítěte na své hrudi. Opakujeme 3-5krát.
UCHOPOVÁNÍ DO SEDU NA PŘEDLOKTÍ, ZÁDY K MAMINCE
Uchopíme dítě ležící na stole a posadíme si je na pravé ohnuté předloktí, zády k sobě. Levou ruku položíme na prsa dítěte a jemně přitlačíme záda dítěte na svou hruď. Levá ruka nesmí bránit dýchání dítěte. Aby dítě spíše na naší hrudi leželo, než na předloktí sedělo, mírně se zakloníme. Po 3-5 sekundách položíme dítě na stůl, znovu uchopíme a stejným způsobem je posadíme na dlaň levé paže a pravou rukou přidržujeme. Opakujeme 3-5krát.
Tyto dva cviky lze obměňovat.
Když dítě upře zrak na nápadný jev (okno, lampa, hodiny), pomalu se otočíme o 45-60° vpravo a dítě někdy aktivně otáčí hlavu, aby mu zajímavý předmět neunikl ze zorného pole.
NATÁČENÍ TRUPU V LEHU NA ZÁDECH ÚCHOPEM ZA RUCE
Dítě leží na zádech nožkama k nám. Pokusíme se, aby uchopilo naše oba ukazováky, a když se neudrží, uchopíme jeho ručky ukazováky a palci a pak táhneme zvolna pravou ručku doleva, až se trup otočí asi o 45° doleva a hlavička se sama otočí o 90° doleva. Pak táhneme za levou ručku doprava, natočíme poněkud trup a hlava se sama otočí o 90° doprava. Opakujeme asi 5-6 krát na obě strany.
LEH NA BŘÍŠKU, POKUSY O PLAZENÍ
Máma si sedne do křesla a co nejvíce zakloní trup, takže spíše leží než sedí. Stejnou polohu může zaujmout na válendě, dá-li si pod záda několik polštářů. Pak položí dítě bříškem na svou hruď a břicho, aby se nožky vzpíraly o její klín. Paže dítěte jsou skrčené, pěstičky pod ramínky, lokty u boku. Dítě brzy začne nadzvedávat hlavičku a nožkama se bude odrážet, jako by chtělo lézt. Leží-li hlava nehybně otočena stranou, otočíme ji obličejem dolů. Dítě pak hlavu nadzvedne, obvykle ji chvilku podrží zvednutou a pak ji opět otočí a položí. Dítě je aktivnější, leží-li na teplém obnaženém těle mámy. Máma nechá dítě v této poloze asi 1-3 minuty.
KOPÁNÍ NOŽKAMA
Dítě leží na zádech na stole nožkama tak blízko k mámě, že se jimi dotýká jejího břicha. Když se máma ještě mírně nad dítětem skloní, aby dotek byl snazší, začne dítě brzy nožkama pohybovat a střídavě se dotýkat mámina břicha. Natahování a skrčování nožek dosáhneme také tím, že se svými palci dotkneme chodidel nožek u prstů. Zatlačíme-li mírně, začne dítě střídavě jednu nožku skrčovat a druhou natahovat.
ROZTAHOVÁNÍ A OHÝBÁNÍ PRSTÍKŮ U NOŽKY
Pohladíme ukazovákem chodidlo u paty: dítě roztáhne prstíky podněcované nohy. Když se pak dotkneme chodidla u prstů, dítě silně prsty skrčí. Vložíme-li sirku přes spodní část roztažených prstíků, dítě sirku uchopí. Roztahování a skrčování prstů vyvoláme 4-6 krát na každé nožičce.
ROZVÍJENÍ POHYBŮ RUČKY V 1. MĚSÍCI
V 1. měsíci života dítě leží obvykle s pokrčenými pažemi a ručky má sevřené v pěst. Toto držení je způsobeno tím, že napětí svalů-ohýbačů je silnější než napětí svalů-natahovačů. Úkolem rozvoje pohybů ruček v 1. měsíci života je:
  • uvolnit sevření ručky zaťaté v pěst
  • vyvolat pohyby celých paží
  • vyvolávat úchopový reflex
OTEVÍRÁNÍ ZAŤATÝCH RUČEK
Máma hladí a jemně se dotýká zaťaté ručky na hřbetní i zevní straně. Dítě po chvíli ručku otevře. Velmi jemným hladítkem jsou maminčiny rty a tváře, proto může k hlazení použít i těchto podnětů, čímž vyvolá příjemné pocity v dítěti, ale i v sobě. Uvolnění zaťatých ruček je důležité proto, poněvadž jen otevřenou ručkou může dítě uchopovat. Hlazením a jemnou masáží dosáhneme toho, že ručky se otevřou značně dříve, než když čekáme pasivně, až se uvolnění dostaví samo. Uvolnění se projeví jek otevřením dlaně, tak i natažením skrčených paží.
VYVOLÁVÁNÍ ÚCHOPOVÉHO REFLEXU
Když se podaří hlazením ručku otevřít, vložíme do dlaně dítěte prst a dítě podaný prst uchopí. Nejde o to, aby dítě drželo prst delší dobu, nýbrž o to, aby střídalo otevírání a zavírání ručky. Proto prst nenásilně z úchopu vyprostíme, znovu hladíme, aby dítě ruku otevřelo, a opět vložíme prst do otevřené dlaně. Otevírání cvičíme střídavě s pravou a levou ručkou.
VYVOLÁVÁNÍ POHYBŮ PAŽÍ
Položíme dítě před sebe a jemně mu hladíme hrudníček, bříško a paže. Dítě často začne zvedat ručky a pohybovat jimi. Podněcování můžeme zesílit tím, že budeme na dítě tiše, něžně hovořit a usmívat se na ně.
Na dítě se máme usmívat a tiše hovořit při každém cviku, ale také při každém styku. Je to nejúčinnější prostředek k navázání sociálního kontaktu s děťátkem. Že už s námi kontakt navázalo, prozradí obvykle začátkem druhého měsíce prvním úsměvem.

Související články najdete v rubrice Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce (rubriky na této stránce vpravo).
Článek vznikl díky knize Výchova kojence v rodině od Jaroslava Kocha.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 11. července 2010 v 23:16 | Reagovat

To je taková krása když se takto tím děťátkem maminky zabývají, ach proč se nevrátí ta doba, kdy byly tyto maminky malá miminka a já nevěděla proč pláčou a jenom jsem je litovala a chovala a utěšovala a prd s nimi cvičila :-( cvičit jsme začali až tak ve 4 letech, v Jundrově v tělocvičně s tetama a sestřeničkama a procvičily se až na spartakiádu. Pamatujete se na to?

2 waity waity | E-mail | Web | 11. července 2010 v 23:19 | Reagovat

[1]: ..aby ne, byla to NÁÁDHERA! :-)

3 Sara Sara | 11. července 2010 v 23:30 | Reagovat

A ještě musím říct, že malej Matýsek je takový šťastný miminko a vůbec nepláče, když je u nás tak jsou s mámou taková sehraná dvojka, že o nich celou noc ani ráno vůbec nevím :-D ,teď už začíná po půl roce komunikovat a začíná s ním být i legranda. Jediné co mu vadí je hluk, rychlé pohyby nebo křik a nahlas puštěná hudba a tak ho musíme chránit od ostatních dětí, které jsou už starší a vyrábějí stále nějaké bouchání, křiky, zvuky, dovolávání, pískání a padání všeho k čemu se přiblíží. Dovedete si představit naše setkání kdy jedno dvouleté dítě Lisa, neustále mluví a na něco se ptá,když si myslí, že ji někdo neslyšel tak to stále opakuje a zvyšuje hlásek, druhé roční miminko Bastyšek leze rychlostí světla a všechno na sebe stahuje nebo leze po postelích a židlích a ještě neumí pořádně stát takže pády jeho samotného nebo věcí na které dosáhl jsou provázeny ranami a jeho buď velkým smíchem nebo velkým pláčem a třetí půlroční Matýsek to všechno sleduje a jednak nemůže zdrhnout, takže se leká a plakinká anebo ho musíme pořád schovávat a chránit před Bastyškovými důkladnými prohlídkami a před Lisetčinými běhy [:tired:] no a my samy si chceme také trošku popovídat tak je to někdy pěknej blázinec a horečná činnost a velmy rychlé zásahy :-D , řekla bych babince v poklusu a neustálém postřehu :-P

4 Sara Sara | 11. července 2010 v 23:31 | Reagovat

Matýsku hezky cvič ať máš svaly jako tatka :-D

5 Sara Sara | 11. července 2010 v 23:33 | Reagovat

Omlouvám se za velmy :-D  :-D  :-D šmankotky to je hrůza O_O

6 Eliza Eliza | Web | 12. července 2010 v 17:37 | Reagovat

Tak mi dneska přišlo na mysl, jak strašně, hrozně strašně ten čas letí. Není to tak dávno, co já masírovala bříško mé nejmladší dcerce, a potom čtyřem vnoučatům, a taď z nich začínají být takoví rozpustilí puberťáčci, kteří už neposlechnou na slovo. Vychutnávej si to, uběhne to příliš rychle, než abys na to začala myslet. ŠKODA!. 8-)

7 Radka Radka | 12. července 2010 v 20:25 | Reagovat

jejdanánky, ten Matýsek byl ale malinkatej :)  Já se s podobným cvičením setkala dávno, u prvorozeného syna,ještě za "totáče". Narodil se s ohnutou nožičkou a nablblejší doktory nenapadlo nic jiného, než to nějak fixovat.Jenže já tohle nemám ráda a tak jsem to nedovolila a měla jsem kliku, že jsem brzo kápla na rozumně smýšlející lidičky, co mě naučili Vojtovu metodu a cvičili jsme a cvičili a nemusel nikdy mít žádné popruhy, řemeny, ortopedické boty a podobné věci a noha je úplně v pořádku. U dalších dítek už bylo cvičení automatické, protože to bylo ku všestrannému prospěchu. Takže cvičení s miminečky třikrát ZDAR.
A Waity veliká pochvala za tento článek protože určitě spoustě maminkám a miminkům pomůže. :-P

8 waity waity | E-mail | Web | 12. července 2010 v 21:52 | Reagovat

[3]: Co tady píše Sára, že vůbec nepláče, tak dneska to tedy stálo za to a včera vlastně taky, asi za to můžou ty horka či co..
[6]: ano, běží to jako voda, už budeme mít 7 měsíců a než se nadějeme, bude kolem nás klučisko běhat :-)
[7]: S Vojtovou metodou jsem se setkala také, my ji cvičit nemuseli, ale v porodnici na našem oddělení maminky nedonošenečků musely a to každý den několikrát. Děti u toho plakaly a bylo mi jich líto. No jo, je to pro jejich dobro a zdraví a prý je to nebolí, jen se zlobí, že je nutíme do pohybu, do kterého se jim zrovna třikrát nechce ;-)

9 brabi brabi | 17. července 2010 v 11:33 | Reagovat

Také jsi mi připomněla, jak jedno z mých dětí nemělo údajně úplně dorostlé něco v kyčlích a dostali jsme "řemínky"! Dcerka mé kamarádky v tom byla sešněrovaná několik měsíců a bylo to dost hrozné, tak mě to vyděsilo. Nejhorší na tom bylo, že jsem krátce před diagnozou vyslechla rozhovor doktorky se sestrou z přivřených dveří ordinace :"došlo širší balení, paní doktorko" - "dávejte jim řemínky"
Probrečela jsem cestu domů a dítě v řemínkách taky. Doma jsem to sundala, zavolala jinému doktorovi, který mi řekl, že je to naprosto zbytečné a nožky dorostly v normálních plenách a pohybu správně. Ach jo.

10 Tepi Tepi | 18. července 2010 v 8:59 | Reagovat

To jsou smutné příběhy ach jo.Dřív to bylo úplně jiné než teď i ta péče k dětem, byla tak trochu omezená až někdy drsná, že?? já musela s mým sináčkem také hned den po porodu cvičit ohnuté palečky na druhou stranu čtyřikrát denně.Brečel a naříkal u toho a já s ním, byla jsem naprosto zoufalá, že ho takto já musím trápit. Po třech měsících to bylo v pořádku zaplať.Tento článek je moc hezký a milý. Jsem moc ráda, že nastala doba, kdy se maminky a miminka k sobě tak tulí, cvičí, povídají si. Vdyť není nic krásnějšího než šťastná máma a její miminko :-)

11 tepi tepi | 18. července 2010 v 9:00 | Reagovat

synáčkem omlovám se

12 Sara Sara | 18. července 2010 v 12:31 | Reagovat

Vím, že už zabíhám od tématu, ale je to ze soudku doktor versus maminka. Když byly moje děti prcci, dávaly dětské paní doktorky ke každému nachlazení penicilín, růžová flaštička na ní veliká jahoda a smrdutý růžový krém uvnitř. Člověk leckdy pochopí i bez velkého študování, bez kurzů, bez příslušné odbornosti. Stačí mít prostý rozum. Nevěděla jsem, jak velmi je antibiotikum škodlivé v takové míře a časnosti, ale nějak se mi to příčilo. Stálo to v lékárně korunu a bylo to vylito do záchodu, pak jsme šly pro med, bylinkové čaje a citrony a taky na každou takovou nemoc fungovaly nové omalovánky s pastelkama nebo barvičkama, rohlík se šunkou a pomeranče. Po týdnu jsme na kontrole kývaly hlavičkama, že je lék spotřebován a paní doktorka spokojeně konstatovala, že nemoc úspěšně léčena ustoupila. :-D  :-D :-D

13 Sara Sara | 18. července 2010 v 12:35 | Reagovat

Ty nedorostlé stříšky na kyčlích se "prý" většinou spraví samy a ty řemínky panebože, ty bych nasadila tomu doktorovi a nechala ho 3 měsíce v tom :-? Dnes se na to dělá právě to cvičení. A musím dodat k těm vašim všem plačícím miminkům které samozřejmě na začátku plakinkaly. Tak si na cvičení zvykly a těšily a když se cvičit přestalo, tak jim to chybělo, nemám pravdu? :-D

14 Misa Misa | 18. července 2010 v 21:34 | Reagovat

Paradni clanek, jako vzdy. Waity, ty bys zaslouzila normalne medaily za ty svoje erudovany prispevky! ;-)
Taky jsem moc a moc rada, ze uz se s detmi tak nejak vic dostavame do kontaktu i jinak nez kojenim. Vzdyt je to krasa. My jsme taky cvicili, ted neee, protoze me to moje mimino proste odleze, odpochoduje nebo me chce kousat do nosu a tak to ma byt, protoze se vyviji a vsechno mu funguje tak jak ma. Kdyz cvicim ja, tak se u toho chechta a krouti rucickama a povida mi, tak jak jsem to delala ja jemu. :-)
Matysecku, jsi roztomily klucisko, uz se na tebe moc tesim, protoze jsem te videla naposled spinkat v satku, takovyho drobecka, tak se tesim, ze si te snad pochovam a budem se chvilku koukat do oci, jo? A vsechno mi o tom popovidas, co ta mama s tebou dela a tata, co na tebe chysta. Tak papa a pusinku na celicko.

15 Kamila Kamila | 27. září 2015 v 12:41 | Reagovat

Vojtova metoda: http://rehabilitacerychnov.cz/vojtova-metoda-rychnov
Jaké jsou vaše názory na ni? :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama