... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Cvičení s dětmi - 4.-6. měsíc života 2. díl

4. března 2011 v 22:39 | Waity |  Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.
Rozvíjení smyslového vnímání u dětí ve 4.-6. měsíci
Výchovný cíl: Dítě se učí najít očima zdroj nejen intenzivního, ale i slabého zvuku. Učí se poznávat hlas blízkých osob a rozlišovat různé zabarvení hlasu (laskavý a přísný tón). Má také začít v 6., ale spíše až v 10. měsíci rozlišovat slova, např. 1 až 2 jmenované předměty vyhledat zrakem. Do 6. měsíce by se mělo naučit zrakem odhadnout polohu a vzdálenost blízkých předmětů a tuto schopnost vyjádřit jistým vedením ruky k viděnému cíli. Mělo by také zrakem rozlišovat podobné objekty podle některých podrobností (např. rozlišovat lidi podle tváře, apod.)


1) Hledání zdroje zvuku
Toto cvičení můžeme zapojit do nejrůznějších her a zaměstnání. Např. si zahrajeme na schovávanou. Matka si posadí dítě na klín a otec se postupně schová za stůl, za skříň, za dveře a odtud zavolá na dítě. Když se dítě podívá správným směrem, matka je pochválí a otec se dítěti ukáže a zasměje se. Otec může i zvonit zvonečkem, chrastítkem apod. Lze měnit i intenzitu zvuku a usilovat, aby dítě reagovalo na tiché zavolání nebo zatleskání.
2) Rozlišování zvuku, který má a nemá signální význam (který něco oznamuje nebo neoznamuje)
Matka si sedne s dítětem na klíně a otec se schová např. pod blízký stůl, na který se dítě přímo nedívá a ani k němu není obráceno. Otec zacinká na skleničku, a když se dítě obrátí zrakem ke stolu, vystrčí otec na stůl ruku s nějakou zajímavou hračkou, pohybuje s ní, popř. s ní vydává zvuky. Po 8-10 sekundách hračka zmizí. Asi za 15-20 sekund otec pod stolem zaťuká na prkénko. Když se dítě podívá ke stolu, nic se mu neukáže. Po dalších 15-20 sekundách se ozve zvuk skleničkou a dítěti se za stolem ukáže jiná hračka. Opakujeme-li oba zvuky denně asi 10-15 krát, pak po třech až pěti dnech se začne dítě obracet ke stolu jen na zacinkání skleničkou, ale neotočí se na zaklepání na prkénko. Takto můžeme naučit rozlišovat kterékoliv odlišné zvuky.
3) Rozlišování laskavého a přísného tónu
V první řadě využijeme důsledně všech přirozených každodenních situací, aby se dítě naučilo rozlišovat laskavý a přísný tón hlasu a výrazu obličeje. Obvykle mluvíme s dítětem laskavým tónem, usmíváme se na ně, avšak v situacích, kdy dítě dělá něco, co by nemělo, promluvíme na ně přísněji a změníme i výraz obličeje. Můžeme však připravit i situace umělé. Např. položíme před dítě vidličku a lžíci. Když sáhne po lžíci, laskavými slovy je k tomu povzbudíme, sáhne-li po vidličce, řekneme mu přísným hlasem: "To se nesmí!", přísně se na ně zatváříme a dáme vidličku mimo dosah.
4) Říkadla a písničky s rytmickými pohyby
Již od prvních měsíců života zpíváme dítěti jednoduché národní a dětské písničky a od 4.-5. měsíce říkáme jednoduché rytmické říkanky. Dítěti se líbí rytmus a intonace, slovům samozřejmě nerozumí. Rytmus zdůrazníme tím, že s dítětem vykonáváme rytmické pohyby, např. rytmicky je v náručí pohoupáváme, rytmicky pohybujeme jeho ručkama a nohama atd. Učíme je také rozlišovat ráz písničky, např. při veselé písničce se vesele smějeme, zpíváme hlasitěji a konáme s ním živé pohyby, kdežto při ukolébavkách zpíváme tiše, tváříme se vážněji a konáme s dítětem jemné, pomalé, mírné pohyby. Dáme dítěti možnost slyšet písničky a říkanky i z větší vzdálenosti. Máma může pracovat opodál a dítěti zpívat.
5) Manipulace s předměty různých geometrických tvarů
Dáme dítěti ke hře předměty různých tvarů, barev a velikostí. Vhodná jsou různá kulovitá, válcovitá, krychlovitá chrastítka, řetízky z krychlí, válečků, koulí, hranolovité a válcovité krabičky atd. Tyto hračky nad dítětem v 4.-5. měsíci pověsíme. Dítě je pozoruje, uchopuje, pohybuje jimi, ohmatává je, v ručkách převrací, zkouší, co se s nimi dá dělat, pozoruje, jak při manipulaci mění barvu, lesk, stíny a obrysy. V 5.-6. měsíci je pokládáme před dítě ležící na bříšku, umísťujeme je blíž i dál v různých polohách, aby dítě poznalo, jak se jeví v různých vzdálenostech a z různých stran, a aby se saháním po nich naučilo odhadovat zrakem různé vzdálenosti. Zpočátku si dítě uvědomuje jejich tělesnost přímým dotekem a manipulacemi, získává tím mnoho zkušeností, které mu pak pomáhají poznávat pouhým zrakem na dálku, zdali je před ním plošný nebo tělesný útvar. Cit pro svislé, vodorovné, kolmé, rovinné, válcovité apod. se vyvíjí velmi brzy, a čím lépe se vyvíjí, tím lépe se dítě později uplatňuje ve škole a v různých technických a uměleckých povoláních.
6) Rozlišování předmětů podle optických znaků
K starší gumové kačence, která už nepíská, přikoupíme stejnou novou, která píská. Nabídneme dítěti obě. Dítě v 5.-6. měsíci se naučí manipulacemi rozlišovat obě hračky pouhým zrakem, např. podle malých rozdílů v barvě, podle určitých skvrn apod. a sáhne častěji po nové, protože poskytuje při manipulaci více účinků. Toto cvičení má mnoho obměn. S 6 měsíčním dítětem si můžeme zahrát tuto hru: postavíme před ně dvě malé krabice, které se od sebe nepatrně liší. Pod jednu dáme vždy něco zajímavého. Pod druhou je vždy prázdno. Po několika pokusech bude dítě stále častěji sahat po první, aby zjistilo, co je pod ní ukryto, kdežto druhé si bude všímat stále méně. Princip hry spočívá v tom, že nabídneme dítěti vždy dvě téměř stejné věci, které se od sebe opticky málo liší, ale jedna z nich dává dítěti určité zpevnění, druhá ne. Dítě se má naučit oba předměty zrakem rozlišovat. Může se naučit rozlišovat předměty podle velikosti, vzdálenosti apod. Např. zajímavou hračku schováme vždy do větší nebo do vzdálenější krabice.
7) Uchopování předmětů různých vlastností
V tomto cviku jde o to, aby se dítě naučilo uchopovat různá tělesa, která se liší nejen tvarem, ale i svými fyzikálními vlastnostmi. Děti by proto měly dostat do ruček následující předměty:
  • tvrdé předměty podlouhlého tvaru (chrastítka, lžičky, vařečky)
  • tvrdá plochá tělesa (talířky, poklice, destičky...)
  • tvrdá plná a dutá tělesa: krychle, hranolky, koule (hrníčky, krabičky, mističky...)
  • pružná tělesa (gumové figurky, kusy molitanu, gumové hadice...)
  • ohebné předměty (plena, papír...)
Předměty musí být snadno čistitelné, bez ostrých hran a konců (na dlouhý konec vařečky navlékněte např. gumový balonek nebo omotejte plátnem) a nesmí být ze snadno lomivého materiálu. Podstata cviku je v tom, že dítě je nuceno uchopit jinak tyčinku, jinak talířek a jinak plenku a zjistí, že po úchopu se chová jinak např. krychle a jinak kus papíru. Pouhým uchopením předmětů získává dítě zkušenosti s rozdílným materiálem.
8) Uchopování ruky rukou
Uchopíme dítě jemně za obě zápěstí a pohybujeme oběma ručkama proti sobě, aby se dotýkaly. Provádíme-li s nimi pohyb, jako by se navzájem myly, brzy uchopí jedna ruka prst nebo prsty druhé ruky. S cvikem začínáme koncem 3. měsíce, ve 4. měsíci uchopuje dítě jednu ruku obvykle druhou samo, ale bez zrakové kontroly. Tato vývojově velmi důležitá hra se vyvíjí pomalu, když má dítě příliš dlouhé rukávky nebo příliš silnou vrstvu textilu kolem hrudníčku, která krátkým pažím vzájemné přibližování znemožňuje.
9) Hra s rukama před očima
Když si dítě ve 4. měsíci hraje s rukama bez zrakové kontroly, zvedneme mu vzájemně se uchopující ručky tak, aby je vidělo. Brzy začne samo zvedat ruce a hrát si s nimi před očima. Pomáháme mu tím, aby "objevilo ruce očima". V 5. měsíci hra s ručkama obvykle zmizí.
10) Sahání po předmětech podávaných z různých stran
Zpočátku podáváme dítěti lákavé předměty zepředu, potom je však podáváme stále více zprava, zleva, shora, zdola z šikmých směrů apod. Podáváme je nejdříve blíže, pak dále, takže dítě po nich sahá pokrčenou nebo úplně nataženou paží. Podáváme také tak, aby dítě sahalo po hračce jak pravou, tak levou nebo oběma rukama.
11) Sahání po předmětech v pohybu
Lákavým předmětem pohybujeme pomalu před dítětem, aby byl stále v dosahu ruček. Dítě sleduje předmět v pohybu nejen očima a hlavou, ale také pohybem paže. Nesmíme přepínat trpělivost dítěte: stačí, když sleduje pohybující se předmět pohybem paží 1-2 sekundy, pak mu umožníme se ho zmocnit.
12) Sahání po nepohybujícím se předmětu, když je dítě samo v pohybu
Posadíme se s dítětem ke stolu a položíme na stůl lákavou hračku. Pomalu se v sedu s dítětem otáčíme napravo a nalevo, když chce dítě uchopit hračku, musí rukou, která sahá, vykompenzovat pohyb, který s ním provádíme. Můžeme provádět i ve stoje s pomocí někoho druhého, kdo hračku drží.
13) Sahání po předmětech v různých polohách
Podáváme hračky dítěti, které se nachází v různých polohách. Nejen v lehu na zádech, ale i v lehu na boku, na bříšku, v sedu na klíně apod. Cvik můžeme ztížit, když otec např. uchopí dítě v podpaží, zvedne je do výše do vodorovné nebo šikmé polohy a matka podá dítěti v této poloze hračku.
14) Sahání po předmětech spojené s jinými pohyby těla
V 6. měsíci podáváme dítěti hračky takovým způsobem, aby dítě do akce muselo zapojit ještě jiné pohyby, např. aby se muselo z lehu na zádech otočit do lehu na bok nebo na bříško, aby se v lehu na bříšku muselo natočit ještě více doprava nebo doleva. Dítě se tím naučí spojovat sahání po předmětech ještě s jinými pohyby, např. s otočením, ohýbáním, natahováním. Je to důležitá příprava pro 3. a 4. čtvrtletí, kdy se učí spojovat dílčí pohyby ve větší pohybové celky.
15) Sahání po předmětech přes překážku
Když dítě v 6. měsíci dokonale ovládá vedení ruky přímou cestou k viděnému cíli, naučíme je přibližovat ruku k cíli nepřímou cestou, tj. vyhýbat se překážkám. Položíme např. před dítětem lákavou hračku do méně lákavé krabice (aby se krabice nestala cílem zájmu) nebo do zásuvky. Chce-li dítě sáhnout po hračce, nemůže vést ruku přímo k cíli. Je nuceno se vyhnout stěně krabice a ruku vhodně stočit. Krabici můžeme buď položit, aby do ní dítě sahalo shora, nebo ji postavit, aby do ní sahalo zprava nebo zleva. Respektuje-li dítě pohybem ruky tyto skutečnosti, dokazuje tím, že začíná vidět a chápat prostorové vztahy.
16) Úchop velkých předmětů oběma dlaněmi
Podáme dítěti velký nafukovací míč nebo jiný předmět. V 1. čtvrtletí do něho bouchalo, pak se jej jemněji dotýkalo, ale v 5. měsíci se učí uchopit jej tím, že jej stiskne oběma dlaněmi. Podáváme dítěti míč několikrát. Výchovný cíl je dosažen, když dítě při přiblížení míče vztáhne obě paže a rozevře prsty. Tím dokazuje, že míč vnímá jako velký předmět, který se nedá uchopit jen jednou rukou.
17) Úchop podlouhlého předmětu v různých polohách
Podáme dítěti podlouhlý předmět (např. vařečku), a to jednou ve vodorovné, pak ve svislé poloze, pak v šikmé apod. Dítě přibližuje rozevřenou ruku a v 5. měsíci ji teprve v těsné blízkosti stočí tak, aby mohlo uchopit např. svislou vařečku. V 6. měsíci dítě stáčí ruku přizpůsobivě už během přibližovacího pohybu. Dítě tudíž pohybem ruky naznačuje, že už před úchopem vnímá polohu podávané vařečky a v této poloze předem přizpůsobuje polohu ruky. Podobným způsobem můžeme dítěti podat natažený provázek, gumovou hadici, talířek.
18) Nesymetrický úchop oběma rukama
Podáme dítěti prázdný hrníček z plechu nebo umělé hmoty tak, aby levou rukou uchopilo ouško a pravou ruku přitisklo na stěnu hrnečku. Pak jej podáme obráceně, aby pravá ruka uchopila ouško a levá stěnu. Dítě se tím učí každou rukou uchopovat jinak, což je v 6 měsících poměrně náročný výkon.
19) Uchopování ležících předmětů
Uchopit ležící předmět je pro dítě těžší než uchopit předmět podávaný nebo vložený do ruky. Posadíme se ke stolu s dítětem na klíně a pokládáme před ně na stůl nejdříve vyšší předměty, např. gumová zvířátka, kostky apod. a později nižší a plošší, např. lžíci, poklici, vařečku, destičku.. V 5. a 6. měsíci uchopuje dítě předmět na stole tak, že na něj položí celou ruku a pak jej všemi prsty uchopí do ruky. Proto nedovede vzít ze stolu např. peníz nebo menší ploché předměty.
20) Ohmatávání předmětů oběma rukama
Dáme dítěti např. kroužek, svazek klíčů, malý kastrůlek a podobné předměty, které se dají dobře uchopit oběma rukama. Dítě uchopí předmět do obou ruček, občas povolí úchop pravou nebo levou a chytne předmět na jiném místě a poněkud jiným způsobem. Současně pozoruje ruce a předmět očima: zkoumá tudíž předmět rukama a očima.
21) Překládání předmětů z ruky do ruky
Dáme dítěti do ruček obdobné předměty jako v minulém cviku. V tomto cviku dítě pustilo předmět jednou rukou na okamžik, pak zase uchopilo, ale celé chování mělo charakter bezděčné reflexní aktivity. Postupně však dítě pouští předmět jednou rukou, zřejmě záměrně, pak ho znovu uchopí a téměř současně pouští druhou, takže jeho konání má charakter záměrného překládání předmětu z ruky do ruky.
22) Otáčení a prohlížení předmětů v ruce
Dáme dítěti do ruček např. krychli polepenou různými jednoduchými obrázky nebo jiný předmět, který z každé strany vypadá jinak. Dítě jej drží v ruce, různě točí rukou s předmětem a pozoruje změnu obrázku nebo barev. Dítě často překládá hračku z ruky do ruky, ale před přeložením podávající ruku stočí, aby druhá ruka přejala předmět v jiné poloze.
23) Přemisťování předmětů v nádobách
Opatříme si průhlednou trubičku z umělé hmoty, dáme do ní 1-2 barevné kuličky a trubičku uzavřeme zátkou. Dítě trubičku různě nahýbá, aby se kuličky pohybovaly z jednoho konce na druhý. Podobný úkol splňují také krabičky s průhledným víkem. Dítě opět pohybuje různě krabičkou, aby se kuličky nebo barevná tělíska posouvaly sem a tam. Aby dítě mohlo pohyb sledovat, musí nádobkami pohybovat pomalu a jemně.
24) Ohmatávání hrany stolu
Sedneme-li poprvé s dítětem ke stolu, zajímá se nejvíce o hranu stolové desky (bez ubrusu!). Proto před dítětem ohmatáváme hranu stolu a dítě se o ni brzy začne zajímat.
25) Plácání do stolu a smýkání
Když se dítě seznámí s hranou stolu, začne se zajímat o jeho plochu. Seznamuje se s ní tak, že ji ohmatává, plácá do ní rukama a smýká po ní pažemi, jako by chtělo smést předměty se stolu. Pomáháme dítěti při seznamování tím, že plácání dlaněmi do stolu a smýkání po ploše stolu předvádíme. Dítě nás brzy napodobí.
26) Plácání do stolu střídavě pravou a levou
Zpočátku dítě plácá oběma rukama současně. Vezmeme dítě za obě ručky a ukážeme mu, jak se plácá do stolu střídavě pravou a levou ručkou. Děti se obvykle naučí pohybu až v 7. měsíci, ale některé to dokáží samy už v 6. měsíci.
27) Bouchání menším předmětem do velkého
Když se dítě seznámí se stolem a lácá do něj ručkama, dáme mu např. kostku nebo jinou hračku. Dítě ji uchopí a začne s ní bouchat do stolu. Čím větší hluk způsobí, tím horlivěji kostkou tluče. Učíme je už v této době rozlišovat, že smí tlouci kostkou např. do kuchyňského stolu, ale nikoli do stolu v pokoji, aby jej nepoškodilo.
28) Bouchání předmětem do cíle
Tuto dovednost děti zvládají obvykle v 7.-8. měsíci. V předchozím cviku bouchalo dítě do velké plochy stolu, tedy bez určitého míření. V tomto cviku učíme dítě mířit. Dáme dítěti menší kostku do ruky a před ně položíme větší kostku. Vezmeme si také menší kostku a zaťukáme s ní do kostky ležící před dítětem. Dítě nás brzy napodobí. Pomáháme mu tím, že vedeme ručku s kostkou a zaťukáme s ní do druhé kostky. Dítě se tímto cvikem učí vést úder určitým směrem. Postupně můžeme kostky vyměnit za jiné předměty a dítě bouchá např. vařečkou do krabice.
29) Posouvání předmětů po stole
Ukážeme dítěti, že předmětem lze po stole jezdit. Např. jezdíme kostkou po desce sem a tam. Dítě nás obvykle brzy napodobí a smýká předmětem po stole. Názorněji mu činnost předvedeme, když je uchopíme za ručky a smýkání předvedeme pasivně. Dítě brzy pochopí a provede pohyb samo aktivně.
30) Mačkání gumových hraček
Dáme dítěti gumové pískací hračky a dítě brzy objeví, že mačkáním lze vyluzovat různé zvuky. Vhodné jsou také hračky z molitanu. Mačkáním těchto hraček lze jejich tvar měnit.
31) Hra s gumovou hadicí
Uchopí-li dítě gumovou hadici a pohybuje-li pažemi, vytváří různé oblouky a smyčky. Změny tvarů pozoruje se zájmem.
32) Mačkání a muchlání plenky
Dáme-li dítěti plenku, ručník či nějaký textil, začne ji různým způsobem mačkat, roztahovat apod.
33) Mačkání a trhání papíru
Dáme-li dítěti čistý papír, začne jej brzy mačkat a dlouho se touto činností dokáže zabavit.

Poznámka: Některé předměty může dítě dostat do ručky jen pod naším dohledem (provázky, řemínky, hadice, malé drobné předměty apod.) !!!

Zaměstnání rozvíjející myšlení
34) Hry, v nichž dítě reaguje na vztah: příčina-následek
Dětem v 5.-6. měsíci připravujeme záměrně situace, v nichž jejich vlastní aktivita je příčinou následku, který se dostavil bezprostředně. Za tímto účelem dávají rodiče dětem např. ozvučené hračky: dítě nejdříve zmáčkne hračku, která pak zapíská, po několika náhodných úspěších je dítě upozorněno na souvislost mezi jeho pohybem (mačkáním hračky) a následkem. Začne mačkat hračku záměrně, aby pískala. Při hře s hrazdičkou, kterou jsme dříve popsali, zjistíme, že dítě v 5.-6. měsíci začíná experimentovat, tj. záměrně mění své aktivity, např. úmyslně pohybuje hrazdičkou pomalu a jemně, pak zase živě a pozoruje rozdíl v následcích. Proto hračky, které umož%nují různé činnosti, jež vyvolávají různé následky, mají větší výchovnou hodnotu než hračky, které umožňují jen jednu aktivitu spojenou se stále stejným účinkem. Pověsíme-li proto několik hraček různých tvarů a z různých materiálů nad 5 měsíční dítě, bude s nimi dlouho manipulovat, neboť je může různě uchopovat, muchlat a mačkat, mávat s nimi, přesouvat je sem tam apod. Aktivity dítěte s hračkami vyvolávají nejrůznější následky, neboť chrastí, mění tvar, tělíska v nich se různě přeskupují apod. Naopak hry se zavěšenou koulí se dítě brzy nasytí, neboť se s ní nedá mnoho dělat. Koule nijak nereaguje a manipulacemi se nemění. Dětem se tyto hry velmi líbí. Jsou nejlepším prostředkem, jak udržet děti v aktivitě a vytvářet v nich základy myšlení. Princip organizace těchto her pro 5-6 měsíční děti je jednoduchý: postaráme se, aby na určitou manipulaci dítěte se něco objevilo, zmizelo, změnilo, rozhýbalo, vydalo zvuk apod. Důležité je, aby pohyb nebo činnost dítě vyvolalo určitý následek ihned a aby souvislost mezi aktivitou dítěte a následkem byla zřejmá.

Rozvíjení řeči, sociálních vztahů a emocí
Do 6. měsíce se dítě naučí vyslovovat všechny samohlásky, některé souhlásky a několik jednoduchých slabik. V tomtéž věku se některé děti naučí zrakem najít určitý předmět, který označíme slovem. Vytváří se úzký vztah k blízkým osobám a odlišuje se svým chováním od cizích osob. Začíná aktivně navazovat styk se svým sociálním prostředím. Méně pláče a ve styku s blízkými osobami se často směje.
Jak se vyvíjí broukání a žvatlání ve 2. čtvrtletí prvního roku života
Rozvíjení broukání a později žvatlání závisí na tom, jak dítě podněcujeme k aktivitám. Další podmínkou je správné uspokojování základních biologických potřeb. Když je dítě vyspalé, nasycené, zdravé a svěží, může se volně pohybovat a má možnost něco zajímavého vidět a slyšet, pak radostně pohybuje celým tělem včetně mluvidel - spokojeně si brouká.

35) Podněcování k broukání prostým sociálním kontaktem
Když je dítě ve spokojené náladě, tj. syté a vyspané, položíme je před sebe, nakloníme se nad ním, usmíváme se na ně, jemně se dotýkáme prstem bradičky, tvářičky, krčku a jemným tichým hlasem na ně broukáme. Nejúčinnější je vyšší ženský hlas. Koncem 2. měsíce se nám obvykle podaří vyloudit nějakou broukavou hlásku dítěte, avšak ve 4. měsíci přimějeme dítě téměř při každém pokusu k broukání. Nebroukáme na dítě nepřetržitě, ale střídáme asi 5 sekund broukání a 5 sekund ticha. Dítě zabrouká často v periodě ticha. Odměníme je veselým smíchem a pohlazením. Aby dítě hodně broukalo a cvičilo se ve tvorbě hlásek, musíme co nejčastěji na jeho spontánní broukání reagovat, např. ukázat se mu, usmát se na ně a hlavně hlasem jeho zvuky napodobovat.
36) "Rozprávění"
Když už dítě více brouká, můžeme si s ním "povídat". Stejným způsobem jako v minulém cviku vyprovokujeme dítě k vyslovení nějaké hlásky, a když se to podaří, vesele po něm hlásku opakujeme a opět ztichneme. Když dítě znovu zabrouká, opět ztichneme. Můžeme s ním často rozprávět.
37) "Pokřikování"
Když si dítě zvykne "rozprávět" s maminkou, která je v těsné blízkosti, zkusíme v 5.-6. měsíci totéž na větší vzdálenost. Aby nás dítě slyšelo, musíme zvýšit hlas. Dítě se takto naučí s mámou na sebe střídavě pokřikovat.

Děti, jejichž mažky na jejich broukání co nejčastěji podobným způsobem reagují, broukají více než děti matek, které na ně mají málo času, nebo v ústavech. Dítě brouká ve 4.-6. měsíci stále více. Naučí se vytvářet nejrůznější hlásky, z nichž některé jsou podobné spíše zvukům zvířátek. Kolem 5. měsíce se může naučit např. chrochtat, kníkat, bručet, vrčet, mlaskat, prskat apod. Mimoto si melodicky prozpěvuje a vyslovuje různé samohlásky a jejich kombinace, např. a-o-a-o apod.
Koncem 6. měsíce kojenec začíná tvořit některé souhlásky: nejčastěji to bývá b, p, m, d, t, v. Některé děti začínají v této době spojovat souhlásky se samohláskami v slabiku: říkáme, že začínají žvatlat.

Jak se dítě učí používat hlasových projevů jako prostředku k navázání sociálního kontaktu
38) Přivolávání maminky
Když má dítě broukavou náladu, přikryje si před ním maminka tvář plenkou. Když dítě zabrouká, stáhne plenu z obličeje, ukáže se mu, zasměje se na ně, také zabrouká a po chvíli si opět zahalí obličej plenkou. Dítě brzy princip hry pochopí a začne záměrně na matku pokřikovat, aby se mu ukázala.
39) Zvedání dítěte po zabroukání
Když dítě zabrouká, uchopí je máma pod pažemi, zvedne do výšky, vesele se na něj zasměje a opět položí na záda. Cvik provede znovu, když dítě znovu zabrouká. Opakujeme asi 5-6 krát. Místo zvednutí můžeme s dítětem provést něco jiného, co má dítě rádo.
40) Podávání hraček
Když dítě zabrouká, podá mu maminka nějaký zajímavý předmět, nechá s ním dítě chvilku manipulovat a pak mu jej jemně odebere. Když dítě opět zabrouká, podá mu jiný zajímavý předmět ke hře. Podání zajímavých předmětů po zabroukání opakujeme asi 5-6 krát. Cvičíme 2-3 krát denně.

Jak se dítě naučí rozumět slovům
Dříve než dítě vysloví první smysluplné slovo, naučí se mnohým slovům rozumět. Dítě si musí nejdříve vytvořit zásobu pasivních slov, než začne jedno z nich používat aktivně. Zavoláme-li na 4-5 měsíčního kojence jménem a dítě otočí hlavu, není to reakce na slovo (jméno), neboť dítě by otočilo hlavu na kterékoli jméno nebo jiné slovo. Je to reakce na pouhý zvuk. Reakce na "slovo" se objevuje kolem 6. měsíce za určitých výchovných podmínek. Abychom pochopili význam následujících cvičení, ukažme si, jak vzniká první reakce dítěte na "slovo" a nikoli na pouhý zvuk.
Pozoruje-li 5.-6. měsíční dítě se zájmem hodiny, doprovodíme pozorování slovy: "Hodiny, tik-tak!" V 6.-7. měsíci (častěji až v 9.-10. měsíci) vyslovíme slovo "Hodiny tik-tak" na obvyklém místě a obvyklým způsobem, avšak v okamžiku, kdy dítě hodinám nevěnuje pozornost. Když dítě otočí hlavu a zrak k slovem označenému předmětu, považujeme tuto orientační reakci za důkaz, že dítě vytvořilo asociaci mezi slovem a objektem a že rozumí, co znamená slovo "Hodiny, tik-tak".
41) Otočení zraku k slovem označenému objektu ve stejných situačních podmínkách
Zjistíme předmět, o který má dítě zvýšený zájem. Bývají to hodiny, lampa, obraz, okno apod. Má to být předmět nápadný barvou, velikostí, leskem, změnami (např. předmět tiká, rozsvěcuje se a zhasíná). Má být stále na tomtéž místě. Postavíme se s dítětem na určité místo, poblíž onoho předmětu, dítě určitým způsobem držíme, soustředíme jeho zrak na onen předmět a pak jej jasně pojmenujeme (řekneme např. "lampa", přičemž lampu rozsvítíme a zhasneme). Opakujeme stejný postup za stejných podmínek několikrát denně. Občas se zeptáme: "Kde je lampa?" v okamžiku, kdy se dítě na jmenovaný předmět nedívá. Zpočátku bývá otočení ke jmenovanému předmětu náhodné, ale postupně ztrácí orientační otočení hlavy dítěte k předmětu charakter náhodnosti a stává se záměrnou reakcí na slovo "lampa".
42) Otočení zraku k slovem označenému předmětu při změněných podmínkách
Předchozí reakci vypracujeme tím rychleji, čím lépe zachováme stálost podmínek. Tím jsme však vypracovali reakci na celkovou situaci. Jakmile některou část celkové situace změníme, stává se reakce dítěte nejistou: dítě např. nereaguje, když místo matky se zeptá babička. V tomto cvičení jde o to, aby se dítě naučilo reagovat i při nejrůznějších změnách situace. Když se matce podaří vyvolat otočení hlavy dítěte k předmětu za stejných podmínek, začne jednotlivé podmínky měnit. Např. se postaví na jiné místo a dítě pak musí otočit hlavu na jinou stranu než původně. Nebo drží dítě jiným způsobem, pověří tímto úkolem někoho dalšího (babičku, tatínka).
43) Rozlišování předmětů označených slovem
Toto cvičení je vhodné, když dítě zvládne cvičení 41 a 42. Většinou s ním můžeme začít v 7. měsíci. Cíleněji tuto dovednost cvičíme až v 9.-10. měsíci věku. Slouží ke zpevnění a zdokonalení reakcí minulých dvou cvičení. Postavíme 2-3 různé předměty, které dítě zná, na stůl, aby dítě při pohledu na jeden předmět nemělo v zorném poli 2. a 3. předmět. Posadíme si dítě na klín a ptáme se: "Kde je míša?" Když se podívá na medvídka, pochválíme je a ptáme se: "Kde je lampa?" Klademe otázky přeskáčkou a po 1-2 minutách předměty přemístíme a klademe otázky znovu. Pochválíme dítě za kaaždou zdařilou reakci. Když se dítě zmýlí, opravíme: "To není, míša, to je lampa".

Rozvíjení sociálního vztahu k lidem
Dítě už v 5. měsíci činí svým chováním jasný rozdíl mezi rodiči a nejbližšími osobami na jedné straně a cizími na druhé. Dítě dává přednost rodičům před ostatními lidmi, hledá u nich ochranu. Nebylo by však správné, kdyby dítě jiné osoby odmítalo, bálo se jich. Kdyby rodiče své děti na sebe příliš vázali a nedopřáli jim styk s jinými lidmi, mohli by jim připravit potíže v pozdějším životě.
44) Navykání na styk s cizími lidmi
Od 5.-6. měsíce života dítěte využijeme všech návštěv přátel, příbuzných, sousedů atd. a požádáme je, aby se 3-5 minut s dítětem zabývali. Trochu je pochovali v náručí, chodili s ním po bytě, ukazovali mu hračky a předměty, hovořili s ním, provedli jednoduchý cvik apod., aby si dítě zvyklo na neznámé lidi, nebálo se jich, navázalo s nimi kontakt. Samozřejmě, že rodiče budou vždy s dítětem, aby si zvyklo navazovat kontakt s neznámými jenom v jejich přítomnosti.
Děti, které mají možnost být ve styku s méně známými lidmi, se nebudou později bát a stydět cizí lidi pozdravit, hovořit s nimi atd. Kolem 8.-12. měsíce věku (i později) bývá vývojově normální, správný a důležitý strach z cizích lidí natolik silný, že je obvykle nutné umožnit dítěti "seznamování se" s neznámým člověkem nejprve jen na dálku a vždy v přítomnosti rodičů.

Rozvíjení radostné, spokojené nálady
Životní nálada člověka není určena pouze dědičnými faktory. Stejně závažný a snad ještě účinnější vliv na vývoj životní nálady mají faktory vnějšího prostředí. Nejplastičtější v tomto směru je člověk v období nejranějšího dětství. Proto chuť do života, touha po aktivitě, životní optimismus apod. velmi závisí na vlivech výchovného prostředí na počátku života. Zopakujeme si proto stručně hlavní zásady, které je třeba splnit, aby dítě bylo radostné a spokojené a aby se tato nálada stala trvalou.
Radostná nálada předpokládá:
  • uspokojení všech biologických potřeb dítěte. Dítě musí být zdravé, nasycené, vyspalé, svěží, bez nepříjemných tělesných pocitů (zima, horko...)
  • uspokojení všech psychických potřeb. Z nich zejména aktivita dítěte (musí mít prostor, čas, prostředky ke hře a zaměstnání, aby mohlo samo něco dělat nebo pozorovat - neaktivní dítě se nemá z čeho radovat)
  • častý kontakt s lidmi (dítě, které je samo, se rovněž nemá z čeho radovat). Kojenec se směje především při veselé hře s rodiči nebo blízkými lidmi.
Související články najdete v rubrice Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce (rubriky na této stránce vpravo).

Článek vznikl díky knize Výchova kojence v rodině od Jaroslava Kocha.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 5. března 2011 v 9:29 | Reagovat

páni, to je krása :-D

2 Sara Sara | 5. března 2011 v 9:33 | Reagovat

to o té radostné celoživotní náladě jsem nevěděla, tak to je bomba, takže po celý život člověka se dá zjistit, jak se k tobě lidé chovali když jsi byl miminko O_O

3 Kolíska Kolíska | 8. března 2011 v 9:50 | Reagovat

Čauvec děcka, tak 15. bude mít David půl roku jo a všecko děláme jak píšeš, ale nevím jednu věc. Můj přítel pořád Davida vyhazuje do vzduchu, ti dva sou teda dvojka a David to miluje jenže jestli to není nebezpečný, co myslíš. Já s ním tak jemně a chlapi prostě blbnou, neměla bych mu to zakázat? Malej je skvělej šahá po věcech, kroutí hlavou, řehtá se a popolízá jak žoužel a já kašlu na nějaký uklízení, pořád jsem si s ním hraju, naše matka řekla, že asi uklidím až za 5 let :-D tak dík za další nápady a zdravím tvýho prcka je strašně srandovní a pořád se směje, ještě jsem neviděla fotku kde by byl vážnej asi seš fakt suprmamina, to my někdy probrečíme půl dne, to víš zuby a prcání. Jo a hele papáte bio a takový ty věci? Je to drahý, ale pro malýho bych to dala. Já nevím co si mám myslet o reklamách na dětský jídlo víš, tak díky za rady :-P

4 waity waity | 8. března 2011 v 21:23 | Reagovat

Ahoj Kolísko, tak já sem opíšu něco z knihy Koncept kontinua. Jestli máš možnost, přečti si ji. Je bezvadná, hodně jsem se z ní poučila:
"To, že nás miminko aktivně vybízí, abychom s ním zacházeli akčněji, znamená, že takové zacházení očekává a vyžaduje, aby se mohlo vyvíjet. Matka, která tiše sedí, vychovává miminko k přesvědčení, že je život mdlý a pomalý. Takové miminko bude neklidné a bude dávat najevo, že potřebuje více stimulace. Bude sebou házet, aby ukázalo, co chce, nebo bude mávat ručičkami, aby máma byla rychlejší. Pokud s ním maminka bude zacházet jako se skleněnou vázou, nejspíš mu vsugeruje, že je křehké a rozbitné. Ale pokud s ním zachází jakoby mimochodem a nečekaně, miminko bude přesvědčené, že je silné, přizpůsobivé a bude se cítit jako doma v nejrůznějších situacích. Cítit se křehký je nejen nepříjemné, ale pro efektivní vývoj dítěte a později dospělého kontraproduktivní."
Hledala jsem to v knížce asi hodinu. Pak si pamatuju, že tam ještě někde bylo (a to jsem nenašla), že některý rodič naštěstí ještě používá zdravý rozum, a tak se k děťátku nechová, jako by bylo křehoučké, ale úplně normálně, tj. vyhazuje do vzduchu, nebojí se drncat s kočárkem, nosí miminko v šátku a klidně se u toho ohne a nedělá si hlavu s tím, že bylo právě hlavou dolů. Tak nějak to tam, myslím, bylo.. ;-)
Kolísko, a náš Kulíšek se taky pořád nesměje. Ale nefotím ho zrovna když brečí nebo zuřinká, to mám plné ruce práce s utěšováním. Zrovna teď je nemocný a často pláče i bez důvodu, chce jenom maminku a tatínka vůbec, takže jsem z toho trošku vyflusnutá. Jinak je ale stejně moc krásné vědět, že jsem na tom světě pro někoho životně důležitá :-) A tomu uklízení taky moc nedávám. Určitě ne tak, jako dřív. Pak to doháním večer, nebo když spinká přes poledne.Přejeme Davídkovi všechno nej k první polovině prvního roku života! Mějte se krásně a zase se ozvěte, ano? ;-)

5 waity waity | 8. března 2011 v 21:39 | Reagovat

Jo a Kolísko, papáme bio (pokud to v obchodě seženu) a papáme hoodně věcí ze zdravé výživy. Něco o výživě mám tady, zkus se mrknout:  
http://waity5.blog.cz/1005/vyziva-ditete-od-prvnich-prikrmu-do-dvou-let

6 Sara Sara | 12. března 2011 v 21:57 | Reagovat

My s kočkama se taky připojujeme a Kolísce a Davídkovi přejeme do druhého půlroku hodně trpělivosti a smíšku a žádné trable. Mě se zdá, že jsi hodně mladá maminka, já byla taky 17 a 18letá :-)

7 brabi brabi | Web | 27. března 2011 v 22:15 | Reagovat

Chodím si sem číst o miminkách a srovnávám, jaké to mají maminky teď a jaké jsme to měly my, rodiče těchto maminek. Kolik času jsme strávily nad praním plínek a prádélka a vaření papání a přípravě a zavařování na zimu, aby něco bylo doma. Dnes se dá toho tolik koupit hotového, včetně plen na jedno použití a pod, ale zase se na to musí vydělat peníze. Všechno je drahé. Ale každá doba strávená s dětmi je krásná, nenahraditelná a aspoň pro mě nejkrásnější. A tak vám maminkám držím palce, aby jste všechno zvládaly a užívaly si to neopakovatelné období kolem malých dětí. I ty bezesné noci přejdou a bude líp. Věřím tomu, že když vaše péče bude se srdíčkem na dlani, všechno se vám vrátí. Tečka, konec přednášky ;-)

8 Petr Petr | 8. května 2012 v 10:00 | Reagovat

moc keásný články děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama