... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Dubnové a velikonoční nápady

1. dubna 2011 v 6:00 | Waity |  Maličkosti dělají dokonalosti, ale dokonalost není maličkost
ZAHRADA
Předpěstování sazenic
Potřebujeme semínka, malé květináčky nebo kelímky od jogurtů, hřebík, zeminu, konvičku.
Nejprve si s dětmi rozmyslíme, které druhy zeleniny budeme pěstovat: zelí, hlávkovou či kadeřavou kapustu, mangold, čekanku, červenou řepu, fazole, salát, rajčata nebo ředkvičky?
V květináčcích nebo kelímcích uděláme na jejich dně díru pomocí tlustého hřebíku, který ohřejeme nad plamenem. Naše sazenice budou potřebovat především dostatek světla. Substrát by měl mít optimální poměr živin. Než sazenice přemístíme na stanoviště, musíme je "otužovat". Každý den je necháváme déle a déle venku ve stínu, chráněné před větrem. Nakonec je necháme venku přes noc.

Přesazujeme do připravené zkypřené půdy, každá sazenice potřebuje dostatečně velký prostor, nově zasazené rostliny zalijeme.
Mulčování
Nechceme-li se příliš věnovat hnojení, pokusíme se o mulčování. Kolem rostlinek nasteleme asi 30 cm čerstvého materiálu, např. vytrhaný, nekvetoucí plevel nebo pokosenou trávu. Mulčovat lze - snad s výjimkou větví - prakticky vším, co bychom normálně vyhodili na kompost.
Myslíme na podzim - vyséváme dýni
Semínka vysejeme do květináčků a vypěstované sazenice přesazujeme v druhé polovině května (po třech zmrzlých) do zahrady. Dýním se dobře daří přímo na kompostu nebo jsou-li alespoň dobře hnojeny. V létě je třeba dýně pravidelně zalévat a hnojit čerstvě pokosenou trávou nebo vytrhaným nekvetoucím plevelem. Dýně můžeme pěstovat "na semínka" nebo zasadit dýně okrasné, které na podzim rozzáří váš stůl. O svatém Martinu se z nich dlabou krásné lucerny, ale o tom až v listopadu...

LES
Herbář
V dubnu se můžeme pokusit o založení herbáře. Nejprve si pořídíme knížku s vyobrazením a popisem nejznámějších rostlin, pak se můžeme vydat na procházku. S sebou si také vezmeme starší knihu a ubrousky. Nalezené květiny hned rovnáme a vkládáme do knihy mezi ubrousky, povadlé se hůře lisují. Doma knihu plnou kytiček zatížíme a necháme tak několik dní. Mezitím si můžeme pořídit čtvrtky, do kterých děrovačkou vysekneme dírky. Až bude herbář hotov, protáhneme jimi stužku, pomocí které knížku svážeme. Dětem se většinou líbí přiléhavé názvy květin, můžeme si povídat o jejich vlastnostech, léčivých účincích a o květomluvě. Vylisované rostlinky lehce přichytíme tenkou (nejlépe bílou papírovou) lepicí páskou. Děti mohou květiny nakreslit, pod nalepené exempláře napíšeme názvy.

ZDRAVÍ
V tomto období je také čas pro sběr a sušení dalších léčivých bylin. Děti rády pomáhají. Nejúčinnější jsou čerstvě nasbírané byliny. Sbíráme do papírových sáčků za slunečného suchého dopoledne, když oschla rosa. Dbáme, aby byliny byly zdravé a rostly na čistém místě. Nasbírané rostlinky nadrobno nařežeme a rozložíme ve stínu a v suchu do tenké vrstvy. Uchováváme nejlépe v tmavých sklenicích. V dubnu ještě sbíráme nať kopřivy, květ sedmikrásky, květ prvosenky a květ podbělu. Z listů jitrocele si hned můžeme vyrobit oblíbený sirup proti kašli.
Jitrocelový sirup proti kašli
4 hrstky listů jitrocele kopinavého, 300 g cukru, 250 g včelího medu, 2 citrony
Jitrocel omyjeme, rozemeleme nebo rozmixujeme na kaši, přidáme trochu vody, cukr a včelí med. Vaříme na mírném ohni, dokud nevznikne zahuštěná tekutina. Přelijeme přes plátno, můžeme přidat šťávu z citronů a naplníme do sklenic. Uchováváme v chladu. Dáváme dětem proti kašli.

TRADICE
Pro nápad vyjádření jarních pozdravů sáhneme tentokrát k velmi jednoduché a efektní technice, která napodobuje tradiční modrotisk.

Jarní přání
Potřebujeme modrý inkoust, čtvrtky, štětec, zmizík, lepidlo, nůžky.
Spolu s dětmi "natřeme" čtvrtky modrým inkoustem. Po dokonalém zaschnutí podkladu vytváříme zmizíkem bílé motivy (sluníčka, ornamenty, ptáčky, květiny, srdíčka). Můžeme se inspirovat na modrotiskových látkách a ubrusech. Vystříhneme a nalepíme na připravené přání (přeložená čtvrtka).

Květná neděle
Na Květnou neděli si lidé z kostela přinášejí svěcené kočičky. Připomínají Ježíšův příjezd do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali palmovými ratolestmi. Posvěceným kočičkám byla v minulosti přisuzována magická moc. Schovávaly se po celý rok, dokud nebyly spáleny a nahrazeny jinými, zapichovaly se na kraji pole kvůli úrodě, dávaly se do sklepa, polykaly se na ochranu před zimnicí a bolením v krku, zastrkovaly se ve světnici za svaté obrázky. O Květné neděli maminky napekly ptáčky z kynutého těsta, svázaly je do uzlíku a nechaly pro děti na kraji pole. Děti pak hledaly koledu "od skřivánka".
Ptáčci
30g droždí, 25g cukru (nebo 2 lžíce medu), 600g mouky, 80g rostlinného másla, 250ml mléka, 2 vejce, sůl, koření, rozinky. Droždí necháme na teplém místě spolu s trochou cukru a lžící mouky vzejít. Z mouky, másla, cukru, mléka, vajec a špetky soli zaděláme těsto. Dbáme, aby všechny suroviny byly stejně teplé (večer před zaděláváním si nachystáme vše potřebné na stůl z ledničky ven). Se zpracováním těsta si dáme práci až se těsto nelepí a nedělají se "bubliny". Necháme vykynout. Potom tvarujeme z "hadů" šneky, sluníčka, ptáčky - uzlíčky. Zdobíme kořením (kmínem, hřebíčkem, novým kořením) nebo mandlemi a rozinkami. Necháme znovu vykynout a pečeme do zlatova.

Velikonoční kytice
Potřebujeme:
  • Buď pečené ptáčky nebo perníčky, kočičky nebo jiné hezky vypadající větvičky, vajíčka, stužky. S trochou fantazie si můžeme pohrát s menšími kousky pečiva. Získáme tak působivou kytici ozdobenou pečivem, vajíčky a stuhami.
  • Nebo kočičky a barevné odstřižky látek. Velmi prostou, ale působivou dekoraci získáme, dáme-li kočičky do kameninového džbánu a ozdobíme-li je jen střapatými barevnými odstřižky látek.
  • A nebo věneček pečený z kynutého těsta, zimostráz, stužky, vajíčka, kočičky. Z kynutého těsta upečeme věneček, do kterého můžeme napíchat kočičky sbíhající se do jehlanu, na jehož vrcholku je vajíčko. Zdobíme zeleným zimostrázem a pentlemi.
Všechny tyto dekorace vyrobíme poměrně snadno a většinou vypadají lépe než cokoli, co si můžeme koupit v květinářství. Velikou výhodou je jednoduchost, takže se na výrobě mohou bez problémů podílet i děti.

Zelený čtvrtek
Zelený čtvrtek je jedním ze tří nejdůležitějších dnů svatého týdne a připomíná poslední večeři Ježíše s učedníky. O tomto svátku lidé rádi seli a sázeli rostliny, protože věřili, že stejně jako byl Ježíš v tyto dny pohřben a vzkříšen, probudí se rostliny z temné hlíny k životu.
Na Zelený čtvrtek nesmějí na stole chybět jidášky a tradiční zelená bylinková polévka nebo špenát z kopřiv. Jidáše mažeme medem. Hledání vhodných surovin pro přípravu jarní polévky nás zaměstná během procházky.
Bylinková polévka
Potřebujeme mladé byliny, lžíci másla, lžíci hladké mouky, vodu, kmín, sůl, 2 žloutky.
Nasbíráme si mladé kopřivy, lístky violek, jahod, sedmikrásek, pampeliškové listy, pažitku, libeček, petržel. Přebereme, opereme a nadrobno natrháme. Z másla a hladké mouky uděláme světlou jíšku a bylinky v ní osmahneme, zalijeme vodou, přidáme kmín, osolíme a povaříme. Nakonec zahustíme rozšlehanými žloutky a podáváme.
Jidáše
500 g polomouky, 1/4l mléka, 100g másla, 30g droždí, 70g cukru, 2 žloutky, 1 žloutek na potření těsta.
Suroviny necháme přes noc v teple. Ráno rozdrobíme droždí, rozmícháme ho se lžičkou cukru, lžící mouky, a třemi lžícemi vlažného mléka. Dáme na teplé místo. Během čtvrt hodiny vzejde kvásek. Mezitím utřeme tuk se žloutkem a cukrem, přidáme vanilkový cukr a strouhanou citronovou kůru. Přidáme kvásek, prosátou mouku, trochu soli a zbytek vlažného mléka a zaděláme těsto (mísíme až se nelepí a nedělají se bubliny). Zakryjeme a necháme asi hodinu na teplém místě vykynout. Z těsta zaplétáme provazce (mají prý připomínat provaz, na kterém se Jidáš oběsil). Podáváme s medem.
Dětem můžeme podle věku, chuti a rodinné tradice vypravovat příběh o Jidášovi. "Jidáše honíme, klekání zvoníme, přitom se modlíme..." rozléhalo se kdysi vesnicemi, když kluci s řehtačkami honili zrzavého chlapce ve svém středu, který měl představovat Jidáše. Na Zelený čtvrtek "zvony odlétají do Říma". Rozléhající se zvuk zvonů a následující ticho neodmyslitelně patří k náladě tohoto dne.

Velký pátek
Je tradičně v katolické liturgii dnem nejhlubšího smutku. Podle lidových zvyklostí bychom pro upevnění zdraví měli vstát časně zrána a umýt se v potoce. V tento den také nebudeme nikomu nic půjčovat, protože by tyto věci mohly být očarovány. Nesmělo se prát, orat, zkrátka nepracovalo se.
Dříve se dětem vypravovalo, že Velký pátek je jediný den, kdy kohout snáší vajíčka. Maminka ve čtvrtek večer nebo v pátek časně zrána vejce uvařila a obarvila a odnesla je na místo, kde obyčejně snášívají slepice. Potom budila děti a říkala jim, že už slyší kohouta, jak se ozývá, a že už možná něco snesl. Děti se běžely podívat a našly k velké radosti barevná krásná vajíčka.
I jiné divy a zázraky se dějí o Velkém pátku: Jistě někde v blízkém okolí najdete horu, o níž se říká, že se o Velkém pátku otevírá. Zkoušeli jste někdy hledat poklady? Pokladem mohou být barevné kamínky nebo neostré úlomky skla, skleněné korálky, pozlacené kapradí...
Na Karlovarsku se vypravuje tato pověst: Vdova s malým dítětem se prý jednou o Velkém pátku vydala k zarostlé "ztracené" hoře Krudum, aby si tu nasbírala trochu dříví. Počínalo se stmívat. Tu žena zahlédla bílého třínohého zajíčka. Rozběhla se za ním a on ji zavedl k paláci, který tu dosud nikdo neviděl. Uvnitř žena objevila poklad. Začala jej sbírat do zástěry a vynášet ven. Na dítě přitom zapomněla. To pojednou zmizelo i s celou tou nádherou a matka musela čekat až do příštích Velikonoc, než se se synáčkem opět shledala.

Bílá sobota
S Bílou sobotou je spojenou slavení velikonoční vigilie, jejíž součástí je i obřad svěcení ohně. Před vchodem do kostela se od posvěceného ohně zapálí velká velikonoční svíce, která se vnese do setmělého chrámu a lidé si zapalují postupně jeden od druhého svíce, které drží v rukách. Toto postupné rozsvícení kostela bývá pro děti výjimečným zážitkem. Své velikonoční svíce si můžeme přinést z kostela domů, mohou ozařovat náš sváteční stůl. Také v minulosti lidé před odchodem na bohoslužbu doma uhasili ohniště a zažehli ho znovu po příchodu z kostela novým, posvěceným ohněm.

Boží hod velikonoční a Pondělí velikonoční
Na Boží hod velikonoční se slaví Zmrtvýchvstání Ježíše. Při velikonočních obřadech se v kostele žehnají i vejce, mazanec, beránek, chléb a víno. Pletou se pomlázky, vyrábějí píšťalky, barví vajíčka a pečou beránci. V pondělí se pak chodí "na pomlázku".

Velikonoční beránek
5 vajec, 100g moučkového cukru, vanilkový cukr, šťáva z půlky citronu, citronová kůra, 25g polomouky a forma na beránka.
Žloutky utřeme s moučkovým cukrem a s vanilkovým cukrem do pěny, přidáme šťávu z půlky citronu, citronovou kůru, mouku a nakonec opatrně vmícháme tuhý sníh z bílků. Nalijeme do dobře vymazané a vysypané formy a ve středně teplé troubě pečeme do zlatova.
Děti mají svoji formičku, do které si nalijí těsto. Upečeného beránka nám mohou pomáhat zdobit bílou polevou (recept jako na zdobení perníčků). Výhodou je, že na rozdíl od perníčků nemusí být kresba nijak pravidelná. Zašmodrchanou "vlnu" zvládnou z cukrářského sáčku nastříkat i nejmenší děti. Beránka obložíme jemně nastříhaným zeleným papírem a barevnými vajíčky, oči uděláme z rozinek a připevníme párátkem. Kolem krku nezapomeneme beránkovi přivázat stužku.

Batikování vajíček
Potřebujeme včelí vosk (místo něho je možné do obyčejné svíčky - např. do hřbitovní svíčky v kalíšku - přidat trochu oleje, efekt je stejný - vosk tuhne pomaleji), plechový hrnek, starou pastelku, špendlíky s menší plastikovou hlavičkou, hadřík, svíčku, barvy, štětec, starší aromalampu, čajové svíčky.
Můžeme začít barevným základem. Vyfouknutá vajíčka natřeme některou světlejší barvou (žlutá, oranžová)´. Špendlík zapíchneme do pastelky, která nám bude sloužit jako násadka. V aromalampě dokonale rozehřejeme včelí vosk a na zaschlé vajíčko malujeme motivy složené z drobných čárek a teček (podle velikonoční pohlednice). Úspěšnost této techniky závisí na velikosti hlavičky špendlíku a na teplotě vosku. Trénovat můžeme i předem na papíře. Hotovou kraslici překryjeme vrstvou tmavší barvy. Necháme dokonale zaschnout a v plameni svíčky rozpouštíme vosk a stíráme hadříkem. Objeví se malovaný motiv a kraslice navíc dostane lesklý "mastný" vzhled.

Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se kutálí v komoře:
slepička kdák, vajíčko křáp!
máte mi ho, panímámo, dát.

Otloukej se, píšťaličko,
otloukej se mízo-lízo,
nebudeš-li se otloukati,
budu na tě žalovati.


Kromě všeobecně známé pondělní pomlázky (na Moravě mrskačky), která přetrvala až do dnešních dob, i když ve značně zjednodušené podobě, se v českých zemích chodívalo v pondělí odpoledne na "polní slavnosti pro děti". Hospodář a hospodyně šli touto dobou s dětmi na pole a do obilí zastrkovali křížky ze svěceného dřeva. Potom tatínek vyzval děti, aby šly hledat, co jim škrobánci (skřivánci) nadělili. Maminka mezitím nenápadně někam položila marcipán a malovaná vejce. Od konce minulého století se u nás objevuje motiv zajíčka (přejatý z německého prostředí).
A proč právě zajíček? Snad proto, že jako první na jaře vyvádí mladé, nebo proto, že v minulosti museli němečtí sedláci odvádět vrchnosti na velikonoce vajíčka a zajíce.

Pštrosí vejce
Potřebujeme nafukovací balonek, lepidlo Herkules, noviny, nůžky, temperové barvy, bezbarvý lak, vodu.
Děti rády hledají nadílku, kterou jim zajíček ukryl na zahrádce nebo v domě. Otevírací vajíčka si můžeme s pomocí starších dětí vyrobit technikou kašírování: Nafouknutý pouťový balonek poklademe mokrými proužky nastříhanými z novin. Přes tuto vrstvu dáváme další stejnou vrstvu s tím rozdílem, že nyní proužky namáčíme do lepidla zředěného vodou nebo do škrobu. Uděláme několik vrstev a necháme zaschnout. Nožem nebo velkými nůžkami vajíčko rozpůlíme a pomalujeme temperovými barvami, případně nalakujeme. Po zaschnutí vyložíme ubrouskem, naplníme dobrotami a svážeme obě poloviny dohromady stužkou. Teď už jen zbývá nadílku dobře uschovat.

Pálení čarodějnic aneb Filipojakubská noc
Dřív než se naši předkové v předvečer svátku sv. Filipa a Jakuba vypravili na kopeček za vesnicí, aby "pálili čarodějnice", dělali kolem chalupy různá opatření, která měla zabránit zlým silám v páchání škod. Před chlévy se pokládaly drny, protože lidé věřili, že čarodějnice na nich nejdřív musí spočítat trávu, teprve potom se může pustit do díla. Podlahy světnic se pokrývaly jarním kvítím. Tomu prý zase byly čarodějky povinny počítat semínka. Celé stavení se kropilo svěcenou vodou, na křižovatkách cest se scházeli lidé, hlučeli, práskali biči a občas někdo vystřelil na znamení bdělosti a ostražitosti před zlými silami.

Čarodějnice
Potřebujeme klestí, větve, slámu, provázek, nůž, nůžky, hadry, krepový papír, lepidlo, sirky.
Noc ze 30. dubna na 1. května je dobrou příležitostí sejít se s přáteli a spolu s dětmi rozdělat oheň, aby nás chránil před nečistými silami, které mají nad námi o této noci zvláštní moc. Kromě toho, že máme při sobě květ kapradí a svěcenou křídu, můžeme si čarodějnice zpřítomnit a spálit. Vyrobíme je podobně, jako jsme dělali Moranu, ale čarodějnice by měly být menší a mělo by jich být víc. Kostru svážeme z obyčejných větví, hlavu a tělo naznačíme otepí slámy. Čarodějnici oblékneme do starých hadříků a ozdobíme pestrým krepovým papírem. Můžeme si také vyrobit košťátka, která svážeme provázkem z drobného a hustého proutí. Košťátka a zvláště slaměné čarodějnice budou krásně hořet. Na ohni pak můžeme opékat něco dobrého k snědku.

Související články najdete v rubrice Maličkosti dělají dokonalosti, ale dokonalost není maličkost (rubriky jsou vpravo na stránce nahoře).

Tento článek mohl vzniknout díky knize Nápady pro maminky na mateřské dovolené - Hana Dolažalová
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 brabi brabi | Web | 3. dubna 2011 v 21:54 | Reagovat

A máme tady duben se vším všudy! Prima, každý si vybere. Díky za informace :-)

2 Sara Sara | 4. dubna 2011 v 23:49 | Reagovat

To je ale tolik nápadů krásných jarních. No doufám, že si některé uděláme spolu, protože to je nejlepší vyrábět něco společně. A na velikonočky se moc těším, jak budeme krášlit domácí vajíčka :-D a někdo i poprvé v životě O_O a vzpomínám si, lépe řečeno často si vzpomenu na herbář vyráběný tamtou nahořepopsanoumetodouhledám v knihách a vysype se na mě nějaká suchá kytka. Herbář mám raději v počítači s mnoha vyobrazeními rostlin v jejich mnoha fázích růstu, bohužel se do něho moc nedívám ale pořád se mi rozrůstá 8-O a ten jitrocelový sirup bychom si mohly udělat, dělával se i pampeliškový asi proti kašli, zkusím ho jen s medem, možná že lepší a zdravější, tedy ne s cukrem by mohly být tinktury uchovávané v ledničce a rychle spotřebované, tedy tinktury získané pomocí alkoholu a pro děti je zase vhodné macerování - zalití vodou a ponechání anebo tak něco, prostě abychom z té nově narozené přírody získali zdraví pro sebe :-P a dělali společně s dětmi něco smysluplného.

3 brabi brabi | 8. dubna 2011 v 7:46 | Reagovat

[2]: A když už jsi u toho zdravého, tak na Zelňáku prodávají sazenice medvědího česneku do zahrady nebo na balkon. Stojí kolem 25,-.

4 Sara Sara | 8. dubna 2011 v 20:55 | Reagovat

[3]: Tak to si ale musím nastudovat ten tvůj článek o medvědím česneku, psala jsi ho na podzim že? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama