... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Ve svých dětech žijeme dál. Eurípidés

19. června 2011 v 22:19 | Waity |  Domov bez dětí je jako zvon bez srdce - Kulíškův a Copaťoučké sešitek
Ahoja všichni, hlásí se Kulíšek!

Tak a konečně je teplo a sluníčko a já chodím doma nahatý anebo jenom v tričku a všude dělám loužičky.
Já měl totiž tento týden narozeniny! Už je to rok a půl, co jsme se s maminkou a tatínkem poprvé uviděli. Od té doby se toho spoustu změnilo. Hlavně jsem hodně vyrostl a už nejsem miminko, ale jsem kluk, nepípám jako ptáčátko, ale někdy se pěkně rozčílím. To třeba, když mi něco nejde, nebo mi maminka vezme něco zajímavého. Chvilku zuřím, ale pak toho nechám, protože to stejně nemá cenu. A dokonce se o mě začaly venku zajímat holčičky..
Byl jsem na dvou vyšetřeních v nemocnici, protože se pořád řeší, že jsem malinkej a nerostu tak rychle jak bych měl. To jste měli vidět, jak jsem sebou mrskal, když mě paní doktorky chtěly vyšetřovat. A pěkně jsem jim tam zakřičel, no nelíbilo se mi to. Ještě čekáme na nějaké výsledky, ale zatím se to zdá být všechno v pořádku a docela jsem i přibral. Mám teď asi 7300 g. Začal jsem krásně papat, ale teď mi asi měsíc rostou stoličky a to teda někdy vůbec nemám na nic chuť a jsem takovej nešťastníček. Ale to skoro nepláču. Jsem statečnej.

Mám velkou novinu. Umím už udělat pár kroků a pořád se zdokonaluju! Stalo se to 28.5. Začal jsem to zkoušet na velké posteli. Nejdřív jsem si sedal na polštář a trénoval zvedání do stoje. Pak jsem chvíli stál a udržoval rovnováhu. Druhý den jsem už začal nožičkama. Prvně jen dva krůčky, ale brzy se mi jich podařilo šest. Vždycky jsem sebou pak plácnul do peřin. Byla to hrozná sranda! Máma i táta mě u toho povzbuzovali a dokonce se mámě podařilo to natočit. Taky už nelezu po kolínkách, ale často rovnou po nohách. Venku bych chtěl hrozně moc chodit, ale tam mě musí někdo chytit pod pažičkama a já jsem šťastný. Tak jsem hned od táty dostal dvoje nové botičky. Nemohl se už koukat na to, jak se mi v těch měkkých křivila nožka.
No a ještě něco jsem zvládnul. Dvakrát jsem přelezl postel. Prostě když jsem na mámu ráno volal a ona ne a ne se vzbudit, tak jsem se naštval, přehodil jsem nožku do výšky asi jednoho metru, vytáhl se ručkama, funěl jsem u toho jak pejsek a spadl jsem mámě rovnou na hlavu. Hihi..ta se lekla!
Papám zase nové věci. Dostal jsem už ochutnat kedlubnu, listový salát, chřest a jahody - to všechno z babiččiny zahrádky. Bubu mi zase vypěstovala na balkoně špenát. Ten já moc rád - krásně se patlá po stolečku :-) Dále jsem měl třešně a máma mi znovu zkusila dát žloutek. Minule mi po něm bylo hrozně špatně. Tentokrát mi dala jen půlku, ale asi jsem na něho alergický - zase jsem po něm blinkal celé odpoledne A pořád se mi moc nechce papat kousky. Když dostanu něco do ruky, většinou to nakonec hodím na zem. Mám rád třeba rohlík - ten žmoulám, ale za chvilku mě taky omrzí. Když mi máma chce do pusinky něco strčit, třeba jahůdku nebo třešinku, hrozně se bráním. I když mám už jednu stoličku, pořád jsem se nenaučil kousat, a tak pořád potřebuju mít ještě všechno postrouhané. Snesu i malé kousky, ale musí být v tekuté polívečce nebo kaši. A mlíčko od maminky mi taky pořád moc chutná. Když jsou dny, kdy je velké horko, říkám si o něj častěji. Sápu se mamince do výstřihu a volám: "ham, ham!" a je mi úplně jedno, že je to třeba někde na návštěvě, nebo u paní doktorky.

A víte, co všechno jsem zase zažil?
Tak první a ze všeho nejdůležitější bylo, že je táta hrozně moc šikovný. Na chatičce pro mě vyrobil maličké pískoviště. Máme totiž před naším domem jedno, ale tam mě máma nepustí. Je hrozně škaredé a chodí kolem něho pejsci. Tak mám teď jenom svoje a hraju si u něho moc rád. Vždycky, když teď slyším slovo písek, začnu křičet: "bábo-bábo". Teď mi táta ještě staví takovou tu dřevěnou konstrukci s houpačkou a žebříkem. Nemá ji ještě hotovou, protože na chatičce pořád pršelo nebo bylo něco na práci a pár týdnů jsme se tam nedostali. Ale dneska jsem se tam poprvé houpal. Budu tam mít ještě žebřík a provazový žebřík a taky lano na šplhání. Až to bude hotové, tak to zase máma vyfotí, jo?
Šel jsem na jaře s našima na Pálavu. Takový menší okruh. Tedy - nešel jsem - prvně mě táta nesl v nosítku, pak maminka v šátku, no a nakonec jsem skončil u táty na koni. To bylo stejně ze všeho nejlepší. Kdysi jsem tu už byl, ale to jsem přes maminčino bříško neviděl, jak je tady krásně..
..pak jsem dostal veliký hlad..
Dětský den jsem strávil s dětima a s pejskama, závodil jsem, vyhrál jsem si auto a sadu na píseček, viděl jsem koně, no a vůbec to bylo všechno moc prima. Bylo velké horko, že jsem byl z toho potom tak unavený, že když mě naši potom přivezli domů a dali na postel, že mě vyslečou a nakrmí, tak jsem jim usnul..
Málem bych zapomněl. Ještě předtím na jaře byly Velikonoce. Tento rok jsem už pletl mrskačku s tátou a ráno jsem se velice rychle naučil, jak ji používat..
Pak jsme jeli na vysočinu na jednu chatu. Bylo tam kráásně! Jeli jsme kočárkem po louce ve vysoké trávě, stébla mě lechtala do kolínek, hrozně jsem se smál a máma běhala kolem s foťákem..
..najednou se objevily mokřiny a i když mám kočárek do terénu, někteří se docela nadřeli..
..a potom jsme najednou koukali na nádhernou sametovou řeku..
..až jsme přišli k velikému rybníku, kde byl minigolf, hospůdky, ale hlavně nás zaujali hasiči. Měli tam cvičení a velké obecenstvo, a já jsem na ně volal: "dá-dá" (cák cák) a když skončili, šli jsme se s tátou podívat na to jejich nádobíčko..
s kamarádkou..
Zažil jsem taky spoustu krásných dní s bratránkem a sestřeničkou, s Bubu a tetou Tepi. Babinec u nás na chatičce..
Bylo nám teplo, tak nám mamky daly vodičku do bazénu. Ale za chvilku jsme byli celí zmrzlí, tak nám rychle ohřívaly vodu v rychlovarné konvici, a stejně jsme brzo museli ven..

A víte co ještě? Začal jsem s mámou a tátou opravdicky jezdit na kole. Opravdicky myslím, že jsme si dali takový menší výlet, abych si trošku zvyknul na ježdění v terénu. Helmička mi už nevadí. Jsem spokojený a koukám se kolem sebe..
Tak a to je asi všechno. Ještě umím nějaká nová slova, máma už je nestačí ani psát. Vlastně mluvím pořád tou svojí hatmatilkou. Hlavně ale všechno opakuju..někdy i něco neslušného, když někomu uklouzne
Moje nová slova:
Táta pápi (táta je v práci)
Dá-dá (cák cák vodička nebo cák cák hasiči)
Ui-va (želva)
Jaja (žížala)
Neni (hra na schovávanou)
Áááá (tady jsem, ty mě nevidíš?)
Ďti (děti)
Ham ham (chtěl bych bumbat mlíčko, nebo mám hlad)
Ááááh (chtěl bych bumbat)
Docela už chápu souvislosti s větami a slovy. Když mi máma něco vysvětlí, tak podruhé hned ukazuju, že jsem tomu rozuměl. Máma třeba řekne: "Maty, dávej pozor! Je tam díra!" A já za chvilku po ní opakuju: "Dída! Bááá! Auauau!" (Díra, Maty udělá bác a bude au).
Pořád teď říkám: "Brababa". Je to moje slovo a nikdo ještě nepřišel na to, co znamená.
A-oj a-oj (ahoj ahoj) - takhle zdravím všechny, kdo jdou třeba kolem. Ale pozor! Když mi řeknete, abych řekl ahoj, tak to neřeknu

Tak a je to! A-oj a-oj všichni Přeju Vám kráásné léto a po něm zase někdy napíšu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 19. června 2011 v 23:52 | Reagovat

A-oj Maty, začíná s tebou být pěkná sranda. Moc jsem se při článku nasmála a taky jak stojíš u nás na stoličce u okna a povídáš a všem řekneš co si myslíš, co se děje venku i doma a kde zrovna kdo je. Takovej mrňousek a skládá věty. Však tvoje maminka v září začala chodit do školy a o vánocích nám už četla pohádky, máš to v krvi to povídání, jsem na tebe moc pyšná :-D A na tom kole ti to moc sluší, nebojíš se ani trošičku? když máma šlápne do pedálů a všechno celá krajina, pejsci a ostatní uteče najednou rychle dozadu? O_O

2 Sara Sara | 19. června 2011 v 23:58 | Reagovat

Ještě jsem si všimla v té vaší bandě horské, co všichni mají jenom psy a ty jsi tam jediné děťátko, že jsi velmi oblíbený skříteček a maskot, pořád v nějaké náruči. No není to špatné, člověk by si řekl, že dospěláci co nemají děti si jich nebudou všímat, ale to ty sis je omotal pěkně všechny na paprsky ze svých usměvavých kukadel Kulíšku :-)

3 brabi brabi | Web | 20. června 2011 v 10:34 | Reagovat

No teda Kulíšku, už jsi se vykulil z batolátka a začínáš klukovatět! To je dobře, mámu už taky hodně bolí ruce a záda a za chvíli už ji budou bolet i nohy, jak tě bude všude nahánět. Ještě něco, vyluštila jsem to tvoje nové slovo. Ty totiž všem okolo říkáš, že chceš za mnou na zahradu a oni tomu nerozuměli, viď? ;-)  :-D

4 Sara Sara | 20. června 2011 v 12:58 | Reagovat

[3]: No honem jdeme na tu krásnou Brabí zahradu :-D

5 Radka Radka | 21. června 2011 v 22:24 | Reagovat

Ahoj Matýsku, gratuluji k prvním krůčkům. :-) Svět je hnedka hezčí, když na něj koukáš takhle "shora", viď? Nestačím se divit, jak se vytahuješ, jaký jsi šikulka a jak ti lišácky svítí očka. Těším se na tebe i na tvou mámu a tátu. Tak zatím dobrou noc a brzo naviděnou. :-)

6 Misa Misa | Web | 22. června 2011 v 17:16 | Reagovat

ahoj Matysku, ty ses spravnej kluk, libis se mi. Nikdy se s tebou maminka nenudila a jiste tomu nebude jinak. Na kolo si brzo slapnes sam, vsak tu vahu dohonis, nemels to jednoduchy, tak krucek za kruckem se to zlepsi. ;-)
Moc se na tebe tesime, snad zvladneme nejakou navstevu u tebe doma nebo na chalupe. posilame ti pusinku z jihozapadu papaaa :-)

7 waity waity | 24. června 2011 v 0:20 | Reagovat

1)+3)+5)+6)+ :-)  :-D  ;-)

8 SV SV | 30. června 2011 v 13:41 | Reagovat

3: však Brababa je úplne zrozumiteľné slovo, ja neviem, čo nechápu :-D

9 SV SV | 30. června 2011 v 13:44 | Reagovat

"Když mi řeknete, abych řekl ahoj, tak to neřeknu" správne. si moc chytrej kluk, Kulíšku! ;-) nedaj si nikomu kecať do toho, čo máš kedy komu hovoriť! ;-)

10 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 23. září 2011 v 23:16 | Reagovat

S dětma je sranda, když jsou malé, mohla bych vyprávět. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama