... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Cvičení s dětmi - 7.-9. měsíc života (1.část-lezení, sezení, postavování)

26. září 2011 v 14:44 | Waity |  Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.
Konopný shop

Protože si o to Kolíska napsala, pokračujeme dalším dílem Cvičení s dětmi. Dnes v prvním díle si povíme něco o 7.-9.měsíčních dětech a nácviku lezení, posazování a přechodu do stoje a kdy je na co ten správný čas. Článek je jako vždy doplněn fotkami našeho Kulíška z tohoto období, tedy v 7.-9. měsíci věku.

Nácvik lezení
Lezení je neobyčejně důležitý pohyb především pro rozvoj páteře a svalstva zádového a šíjového. Je to výborná příprava pro pozdější správné držení těla. Proto se snažíme, aby se dítě naučilo dřív e lézt než sedět. Děti, které brzy sedí, někdy nelezou vůbec a dlouhým pobytem v sedu si v tomto věku ničí správné držení těla.
Dítě začíná v 7. měsíci lézt, v 8. měsíci leze hbitě po celém bytě a v 9. měsíci zdolává lezením různé překážky.

Má-li se dítě naučit lézt, je vhodné, aby mělo nahé nožky, především kolínka. Leze-li v kalhotkách po hladkých plochách, kolínka mu ujíždějí a nácvik lezení je velmi ztížený.
Přípravné cviky pro lezení
Jejich úkolem je posílit vzpěr paží, aby dítě na nich uneslo asi polovinu váhy těla a posílit břišní svalstvo, aby dovedlo přitáhnout kolínka pod bříško. Princip těchto cviků je v tom, že otec nebo matka fungují jako živá, ale bezpečná překážka. Položí dítě určitým způsobem na sebe a pak je lákají, aby z této polohy přešlo do jiné a zmocnilo se hračky. Měkké, teplé lidské tělo vyvolává intenzivnější pohyby kojence než tvrdý stůl.
1) Ručkování přes otce
Jeden z rodičů, třeba otec, se položí zády na zem a dítě umístí u svého boku tak, aby klečelo na zemi a opíralo se rukama o jeho břicho. Vedle druhého boku položí lákavou hračku. Dítě, ve snaze se hračky zmocnit, položí se přes otce a nohama se odstrkuje. Otec usnadní odrážení tím, že nastaví nožkám dítěte svou dlaň. Můžeme také situaci obrátit: otec položí dítě bříškem napříč sebe, aby hlava a ramena dítěte přesahovala otcův trup a aby se dítě vzpíralo pažemi o zem asi 10-15 cm od otcova boku. Hračku položíme k druhému boku otce, kde má dítě nohy. Dítě se pak odstrkuje rukama dozadu, aby se dostalo k hračce.

2) Ručkování doleva a doprava
Otec, který opět leží na zemi na zádech, položí dítě bříškem na sebe, aby se oběma dlaněmi vzpíralo o jeho hruď a roznožené nohy aby objímaly jeho pas. Dítě leží tudíž rozkročmo na otci. Napravo a nalevo od boku ve vzdálenosti asi 25-40 cm položíme hračku. Dítě se snaží ručkováním doleva a doprava se obou hraček zmocnit.

3) Přelézání přes otce ležícího na boku
Otec leží na levém boku a dítě klečící za jeho zády se opírá rukama buď o jeho pravý bok, nebo leží trupem přes otcův pravý bok a vzpírá se rukama o zem před otcem. Asi 20-30 cm mimo dosah dítěte leží opět lákavá hračka, které se dítě snaží zmocnit. Překážku můžeme zvýšit, připaží-li otec pravou paži. Zapaží-li levou, můžem dítěti výkon naopak ulehčit.

4) Slézání ze sedu rozkročmo na otcově boku
Otec leží na levém boku a dítě leží rozkročmo na jeho pravém boku a drží se rukama jeho pokrčené paže. Před otcovou hručí nebo za jeho zády leží hračka. Může se jí zmocnit, když se pustí rukama otcovy paže, vzepře se rukama o zem, přitáhne jednu nohu k druhé a z otce sleze.

5) Přelézání přes stehna rodičů
Otec i matka si sednou na zem proti sobě tak, že otcova levá holeň je u levého boku matky a matčina levá holeň u otcova levého boku. Nohy obou rodičů jsou mírně roznožené a tvoří ležící žebřík. Dítě leží bříškem přes stehno jednoho rodiče a snaží se přelézt všechna čtyři stehna směrem k hračce, která leží vedle pravého stehna druhého rodiče. Dítě se naučí plazit přes stehna jako po měkkém, bezpečném ležícím žebříku. Cvik je obtížnější, když rodiče nohy mírně pokrčí. Další možnost spočívá v tom, že otec a matka vzájemně uchopí levý loket partnera, takže předloktí obou paží leží vzájemně na sobě a tvoří mírně zvýšenou překážku, kterou má dítě lezením zdolat.

6) Přelézání do hnízdečka a z hnízdečka
Otec si lehne na pravý bok, matka proti němu na levý, podají si ruce, mírně přednoží, aby se nohy dotýkaly. Svými těly vytvoří jakýsi kruh, hnízdečko. Rodiče hračkou lákají dítě, aby se přelezením dostalo mezi ně do hnízdečka a pak zase z hnízdečka ven. Podle vyspělosti dítěte nechají je přelézat přes své paže, nohy nebo přes nejvyšší část, tj. přes bok nebo rameno některého z nich.

7) Lezení v závěsu
Složíme plenku v širší pás, který ovineme kolem hrudníku dítěte a oba jeho konce uchopíme za jeho zády. Položíme dítě na bříško a pomocí pásu nadzvedneme jeho hrudník asi o 10 až 15 cm. Tím mu usnadníme přitažení nožek pod bříško. Dítě se postaví na všechny čtyři, začne se odrážet rukama a nohama a posouvat se vpřed k hračce, kterou před ně položíme.

8) Lezení ze svahu
Jednu kratší stranu gauče zvýšíme podsunutou židlí, aby plocha pohovky měla sklon asi 15°. Dítě, které se udrží na všech čtyřech, dáme na pohovku, aby mohlo lézt po svahu dolů. Lezení ze svahu je snazší než po vodorovné rovině.

Dítě se nejdříve naučí plazit, pak postavit na všechny čtyři, poté se začne na kolínkách houpat vpřed a vzad, někdy si osvojí "píďalkovitý" způsob lezení a nakonec se naučí lézt normálně. Ukážeme si několik cviků, kterými se kojenci v 8.-10. měsíci v lezení a překonávání překážek zdokonalují.

9) Lezení po rovině v různých podmínkách
Když se dítě naučí trochu lézt po rovné podlaze, dáme mu možnost, aby lezlo po rovině, avšak v kalhotkách, po koberci, po parketách, v písku, v trávě, v mělké vodě apod. Dbáme, aby se nemohlo poranit a aby plocha, po níž leze, byla co nejčistší.
10) Honička po čtyřech
Do 10. měsíce se má dítě naučit lézt vpřed i vzad, couvat stranou a na všech čtyřech se otáčet doprava i doleva. Vhodným prostředkem nácviku je hra na honičku. Otec nebo matka lezou za dítětem a žertem na ně volají: "Já tě chytím!" Dítě se smíchem uniká rychlým lezením vpřed, vzad i stranou. Hra předpokládá nejen určitou motorickou, ale i sociální zralost.

11) Hra na pejska
Má-li dítě často možnost pozorovat psy, může otec doma předvést, jak pejsek štěká, běhá a vybídnout dítě, aby také dělalo pejska. Obvykle se toto napodobování daří až ve 4. čtvrtletí, ale mnohé děti se tomu naučí již ve 3. čtvrtletí. Většinou však až v průběhu 2. roku života.

12) Lezení do svahu a ze svahu
Využijeme terénu v přírodě a necháme dítě vylézat na menší svah na louce nebo na zahradě. Doma můžeme použít širšího prkna nebo desky nakloněného na 15-20°, pokryjeme přikrývkou a necháme dítě po něm lézt. Pozor, aby nespadlo!

13) Lezení mezi předměty
Na podlaze rozestavíme větší krabice, stoličky a podobné předměty tak, aby dítě, chtějíc se někam dostat, muselo mezi těmito předměty prolézat a přitom uhýbat z přímé dráhy napravo a nalevo. Toto cvičení je spojeno se zdravým, vydatným ohýbáním páteře na obě strany.

14) Podlézání a prolézání
K tomuto cviku se hodí nejrůznější předměty, např. stůl, židle, lavice, lepenková krabice bez dna apod. Nejprve lákáme dítě, aby prolézalo většími otvory a postupně stále užšími a zvykalo si chránit hlavu před úderem. Praxí se dítě naučí nezvednout hlavu a nevztyčovat se dříve, dokud otvorem neproleze. Zejména prolézání nízkých překážek je velmi vydatné cvičení páteře a zádového svalstva.

15) Vylézání na schůdek
Přilákáme dítě ke schůdku, k nízké lavici, k ležícímu kufru nebo ke vhodné bedně a lákáme je dál, aby na tento předmět vylezlo. Dítě se nejdříve o předmět vzepře rukama a pak musí objevit, že je třeba vysoko unožit jednu nožku, až se kolenem dostane na předmět. Pak je třeba přenést váhu těla nad předmět a přitáhnout druhou nohu kolenem na předmět. Zpočátku dítěti pomáháme: dáme mu kolínko jedné nohy na předmět a podržíme mu patu zvednuté nohy, aby mohlo druhou nohu vytáhnout snadněji. Zvednutí kolínka je motorická instrukce, kterou názorně ukazujeme techniku vylézání.

16) Lezení po zvýšené ploše
Použijeme např. nižší lavice jako jakýsi most. Položíme dítě na bříško na jeden konec mostu a lákáme je, aby přelezlo na druhý konec. Z bezpečnostních důvodů jdeme za dítětem, připraveni je chytit, kdyby hrozil pád.

17) Slézání
Kojenci zpočátku slézají se schůdků, z lavice nebo gauče hlavou napřed a hrozí jim nebezpečí, že po hlavě spadnou. Často lezou po gauči, na okraji se nezastaví a padají. Proto je třeba naučit je na okraji zastavit, otočit se a slézat nohama napřed. Slézat naučíme dítě tím, že je položíme na pohovku na bříško tak, aby nohy visely dolů. Tlakem na ramínka je strkáme stále více z gauče, až se sesunou dolů do stoje na nohách. To ovšem předpokládá, že dítě se už umí samo postavit na nožky (koncem 9. měsíce). Cvik opakujeme s dítětem několikrát a pomáháme mu stále méně při sesouvání dolů, ale dbáme, aby po sesunu neupadlo nazad na hlavičku. Dítě po určité době pochopí princip a naučí se samo otočít se nohama k okraji gauče, samo se sesunout nohama napřed dolů a jistě na zemi přistát. Obvykle se tomu naučí až ve 4. čtvrtletí.

18) Přelézání překážek
Použijeme koberec, nízkou lavici, matrace, venku ležící kládu, apod. Nejbezpečnější překážkou je však ležící člověk. Když dítě umí vylézat a slézat, rychle si osvojí dovednost překážky přelézat.

19) Vystupování na žebřík
Dáme-li dítěti v 9. měsíci vhodný žebřík, např. postranní zábradlí z postýlky, které postavíme na výšku a opřeme o zeď, pak dítě doleze k žebříčku, vysouká se do stoje, postaví se na první příčku a brzy na další. Naše tradiční výchova a názory nepřipouštějí ani představu, že by kojenec, který nedovede chodit, mohl stoupat na žebřík. Kojenci v 9. měsíci obvykle nelezou po žebříku ne proto, že to nedovedou, ale proto, že jim to systematicky znemožňujeme. Ze strachu, aby dítě nespadlo a neporanilo se, odstraňujeme vše, co by dítěti umožnilo stoupat do výše. Samozřejmě, že je správné malým dětem znemožnit, aby v nestřeženém okamžiku lezly do výšky, avšak pod naším dozorem by se měly v této dovednosti cvičit. Zvolíme vhodný metodický postup: nejdříve je necháme vylézat na čisté schody, pak po mírně skloněném žebříčku, který stavíme stále strměji. Musíme být stále za dítětem připraveni, kdyby se náhodou pustilo. Je vhodné dítě v této dovednosti cvičit a nechat je touto zábavou se nasytit než spoléhat na to, že se dítěti nic nestane, protože jsme všechny možnosti odstranili. Obvykle si dítě přece někdy příležitost najde a nácvik této dovednosti bez dohledu může být skutečně nebezpečný.

Nácvik posazování a sedu
Je třeba zdůraznit, že při cvičení s dětmi dáváme přednost dynemické stánce před statickou: učíme dítě posazovat se, ale nikoli sedět. Nebude snad ani na škodu, když budeme mírně přehánět tvrzením, že čím později se dítě naučí sedět, tím lépe pro jeho vývoj. Rozhodně budeme dodržovat zásadu, že dítě se musí naučit dříve lézt než sedět. Když dítěti pomáháme se posadit, nenecháme je sedět, ale hned je zase položíme. Když se umí zcela samo posadit, pak mu můžeme dovolit určitou dobu sedět a v sedu si hrát. Nedopustíme, aby dlouhým seděním ochablo držení těla a dítě sedělo shrbeně a pokřiveně. Položíme je na bříško a necháme je hrát si v této poloze.
1) Posazování pomocí kroužků
Tento cvik, který jsme popsali již mezi cviky pro děti ve 2. čtvrtletí života, provedeme se 7měsíčním dítětem tak, že kroužky držíme téměř nehybně, dítěti pomáháme jen zcela minimálně, takže dítě se pomocí kroužků přitáhne do sedu téměř samo.

2) Posazování na nakloněné rovině
Dítě leží hýžděmi a nožkama na vodorovné rovině, ale pod zády má desku se sklonem asi 20-30°. Před dítětem podržíme nebo pověsíme např. plenku. Dítě se chytne plenky a snadno se přitáhne do sedu. Cvik můžeme provést také tak, že si sami sedneme na zem nebo gauč, zakloníme se a opřeme lokty o zem. Dítě částečně sedí na našich stehnech a částečně leží zády na našem břichu. Chytí-li se plenky, která nad ním visí, snadno se posadí.

3) Posazování u mřížky postele
Položíme dítě těsně vedle mřížky postele a držíme nad ním lákavou hračku: dítě se chytne příček postele a přitáhne se do sedu.

4) Posazování vzpěrem o podložku
Ukážeme dítěti názorně, jak je možné se posadit, nemáme-li se čeho chytit. Dítě leží na zádech, zvedneme mu nožky kolmo vzhůru (trup a nohy tvoří pravý úhel) a položíme je např. na pravou stranu, čímž dítě otočíme na pravý bok. Pak mu položíme obě dlaně pokrčených paží k pravému rameni a podržíme nad ním hračku. Dítě se vzepře pažemi, zvedne trup a tím se posadí na pravou hýždi v úklonu napravo. Postupně se naučí odrazit se rukama energičtěji a posadí se na obě hýždě. Pomáhá si při tom ještě zvednutím levé téměř natažené nohy, která jako protiváha ulehčuje posazení.

5) Zpevňování sedu
Sedícímu dítěti podáváme hračky zprava, zleva, zezadu, aby se v sedu otáčelo, předklánělo, uklánělo i zaklánělo apod. a přitom neztratilo rovnováhu (pro 9měsíční).

Opětovně doporučujeme, abychom dítě, které se samo neposadí, nenechali sedět dlouho. To však neznamená, že rodiče si nemohou dítě mezi 4.-8. měsícem posadit několikrát denně na klín a v sedu na klíně je nakrmit, pohrát si s ním apod. Dítě se však musí přitom opírat o náruč a břicho matky a spíše na matce ležet než na klíně sedět. Mimoto matka přidržuje dítě obvykle v podpaží, takže je páteř zatížena minimálně.
!!! Zcela jiný charakter má posazování 4 až 7 měsíčních dětí do rohu postýlky a podepřením polštářky a peřinkami. Toto pasivní posazování a udržování dítěte v sedu je prohřešek proti výchově ke správnému držení těla, neboť dítě nemající dosti síly k udržení páteře ve správné poloze se obvykle zhroutí, sedí s pokřivenou páteří a snadno si na nesprávné zakřivení páteře zvykne.

Nácvik postavování a stoje na nohách
Učíme dítě postavovat se, nikoli stát! Je důležité, aby kyčelní klouby dítěte byly v pořádku!
1) Přechod ze sedu do stoje pomocí podané ruky
Posadíme dítě na chvilku např. na nízkou krabici nebo stoličku asi 15 cm vysokou tak, aby holeně dítěte byly kolmé. Podáme dítěti prsty: dítě je uchopí a obvykle hned se vzepře nožkama a ze sedu se postaví. Hned je posadíme a někilikrát vztyčování a posazování opakujeme. Můžeme se také sami posadit na zemi a posadit si dítě na stehna pokrčených dolních končetin, uchopit je za ručky a dítě se nám nožkama vzepře o břicho a postaví se na nožky. Opakujeme několikrát vztyk a sed.

2) Přechod z lehu do stoje pomocí podané ruky
Podáme ležícímu dítěti prst a když jej dítě uchopí, zatáhneme. Dítě se posadí a pak se postaví na nožky. Tento cvik ztěžujeme tím, že držíme ruku nehybně, takže dítě se postavuje na nožky čím dál samostatněji.

3) Samostatné postavování u zábradlí ze vzporu klečmo
Když dítě (7-8 měsíční) doleze k zábradlí postýlky, k židli nebo pohovce, podržíme nad dítětem hračku a povzbuzujeme je, aby se postavilo a vzalo si ji. Dítě se chytne příček zábradlí, zpočátku se přitáhne do vzpřímeného kleku obounož, pak postaví jednu nohu a je v kleku jednonož a konečně postaví i druhou nohu a vztyčí se do stoje.

4) Samostatné postavování u hladké stěny
Když se dítěti podaří postavit se u nábytku, kterého se může chytit rukama, povzbuzujeme je, aby se postavilo u zdi nebo u hladké skříně, o niž se může jen opřít, ale která neposkytuje možnost úchopu. Jako lákadlo funguje např. tahací panáček pověšený na zdi nebo klíček ve dveřích skříně.

5) Stoj s držením jednou rukou nebo s opřeným trupem
Dítěti, které se postavilo např. u pohovky, podáme do jedné ruky hračku. Dítě se musí touto rukou pustit a drží se ve stoji jenom druhou rukou. Dítě často řeší úkol tak, že se opře trupem o pohovku a pak často uchopí hračku oběma rukama.

6) Zvedání předmětů
Stojí-li dítě jistě a drží-li se jen jednou rukou, položíme před ně na zem hračku. Dítě ve snaze zvednout hračku se naučí ve stoji se předklánět, snížit do podřepu a dřepu a opět se vztyčit, vzpřímit se a přitom se stále jednou rukou něčeho držet. Zpočátku můžeme dítěti úlohu ulehčít tím, že před ně postavíme vysokou hračku nebo postavíme hračku na krabici.

V 2. díle si popíšeme cviky pro nácvik prvních krůčků, rozvíjení jemné motoriky ruky pro tento věk a možná ještě něco navíc.

Související články najdete v rubrice Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce (rubriky na této stránce vpravo).
Článek vznikl díky knize Výchova kojence v rodině od Jaroslava Kocha.




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kolíska Kolíska | 28. září 2011 v 10:25 | Reagovat

Jé to je hezký, šípky a zelená. No já nevím jestli to bude holka já chci jen zlikvidovat tu mužskou převahu a taky mi leze na nervy to jejich samčí chování. Jestli to nebude holka asi přídu o rozum. :-? Díky za článek :-D jdeme na to, v tý naší pustině stejně můžem buď honit kozy nebo se houpat ve větvích nebo využít takového bezva článku. No abych to vysvětlila, přestěhovali jsme se po svatbě na samotu, máme hospodářství malinký a muž jezdí pryč za prací, zatím nás to moc neuživí a já holka z města jsem tu na prášky, někdy, ani to nemám komu říct. Fakt moc dík. Jo a David začal jíst všechno od masa a zeleniny co vypěstujem a ten ti tak najednou zmohutněl to snad není možný, začínám věřit, že maso a vejce a i to ostatní co nám cpou v obchodech je asi udělaný z umělý hmoty  8-)

2 waity waity | 28. září 2011 v 22:24 | Reagovat

Kolísko, děkuju za pochvalu a to je jasný, že to bude holčička. Na té Vaší samotě je ještě jedna pomocnička a kamarádka moc potřeba ;-) Ale říkám si, že ani tam u Vás to nemusí být špatné. Aspoň máš klid a nikdo Ti nebudí děťátko když zrovna usne a řeknu Ti, zeleninka a masínko vypěstované doma je zázračné, mohu to taky potvrdit! Máme od manželových rodičů vše s láskou "vyrobené" ze zahrádky a malého statku a moc si toho vážím. Kdyby ten náš Kulíšek pořádně papal co maminka uvaří (jakože už se polepšil), byl by z něho už pořádný chlapák. Takhle stále vypadá jako miminko, ale takové, co už chodí, tak se lidi pořád znova diví..no jo, nemá být po kom velkej, tak to holt bude mrňous :-D
tak Kolísko, ať se daří a mimi Ti v bříšku krásně roste, a v kolikátém jste tedy týdnu? :-)
Pokud bys přece jenom chtěla utratit dvě stovky, tady mám tip na jednu knížku pro Tebe:
http://levneucebnice.cz/tvoje-dite-jako-sance-pro-tebe
Zrovna jsem ji přečetla a je opravdu super, tu by si měly přečíst všechny mámy na světě! ;-)

3 Sara Sara | 29. září 2011 v 18:23 | Reagovat

Nototo, tak jednak to jsou ale věci že? O_O Druhak to je ale krásný obsáhlý a poučný článek pro maminky. Třeťák fandím holčičkám :-D chlapečků už máme na světě dost teď zase ty menší a něžnější mimiša, hlavně kvůli maminkám :-P A čtvrťak teda Kolísko to byl vždycky můj sen - na samotě u lesa s kozama, ty se máš :-) A páťo poslouchej Tya Tya ty jsi srandovní v té čepici a taky kukadla ti zůstávají mooooc krásný :-D

4 Kolíska Kolíska | 30. září 2011 v 10:26 | Reagovat

No abych byla přesná jo, tak máme jednu kozu Rozičku no a vona když jsme ju přivezli tak byla v tom a 1.září se nám narodily kůzlata 2 a holku jsme si nechali a muž toho kozlíka vodvezl a já brečela i s Davidem asi 14 dní no jenže pak měl David narozky tak jsme toho nechali a rači chovali to kůzlátko holku a dali jí jméno Bludička protože vona furt někde courá a v chlívku strčí hlavu do rohu a jako se ztratila, vona nevidí že máma je za ní a brečí a mečí hrůza. S Davidem pijeme mlíko a zkouším sejry jako tvarohový vod Rozičky. Jinak máme 4 králíky a 4 slepice a jednoho kohouta, uvidíme co se rozroste. Práce teda jak na kostele a ještě mám za sebou vocásek Dejva von teda moc nechce chodit, zatím si stoupá tak já ho za sebou všude tahám ve starým kočárku a von nějak sám vod sebe mluví s těma zvířatama :-D se mnou a na lidskou řeč kašle :-( Takže já tady nejsu sama holka když počítám všechny ty samice jo a ještě máme fenu Prcinu podvraťačku vypadá jako němec, ale je menší a hlídá mi malýho když spí, protože von spává venku pod stromem 8-O má tam celý léto postýlku venkovní, já vím že možná dělám všecko blbě no ale mě se to líbí a nikdo to nemůže kritizovat a taky když dělám na zahradě tak na něho vidím. Matka tu za námi nebyla ani nepamatuju, nechtěla abysme to kupovali prý tu chcípnem, jenže my nechcem nic dělat na kšeft, my prostě chcem aby děcka byly v přírodě a chcem si pro sebe vyrobit jídlo a tak. Chcem si koupit ještě ovečku, ale až za rok. Jéžiš to jsem toho tady nafrfnila :-D ale ty ses ptala kolik je malé :-D no su ve 12 týdnu a strašně chcu holku tak uvidíme, no manžel stejně chce hromadu dětí, já chcu 3 takže je to vlastně jedno. Jo a nemysli si že tady je ticho, od cvrčků, žab, dravejch ptáků, sov, slepic, psa, malý kozy, Davida, rádia co mi vyřvává na celý údolí když se bojím a já když si zaječím to bys viděla :-D a to jsem zapomněla když manžel něco vopravuje, to je sakrování a řevu pily a vrtačky :-?

5 waity waity | 30. září 2011 v 22:01 | Reagovat

To je krásně napsaný, Kolísko, konečně jsme se něco o Vás dozvěděli a moc se mi to líbí, víš? I ta postýlka venku, tak to je teda paráda, jéé, a Davídek mluví zvířecí řečí, cvrčci ani žáby by mi faakt nevadily, zrovna dneska odpoledne mi malýho vzbudil bagr o skoro dvě hodiny dřív a bylo po odpočívání, tak jsem si na Tebe hned vzpomněla :-) Mám ráda takový přírodní lidi, jako jste asi Vy..tak zdravím na tu Vaši samotu a až Ti bude smutno, zaskoč sem za náma, prvního tu bude článeček o nápadech na říjen a pak už se snad konečně dostanu k tomu, abych napsala novinky od nás ;-)

6 Stef Stef | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 8:31 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama