... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Kdo dal život dítěti, stává se jeho dlužníkem (22 měsíců)

9. října 2011 v 23:02 | Waity |  Domov bez dětí je jako zvon bez srdce - Kulíškův a Copaťoučké sešitek
Moji milí, nejmilejší! Maminka se konečně dostala k tomu, aby napsala zase něco o mně. A vlastně o nás všech. Máme velkou novinku, ale tu si pro tentokrát necháme až na konec povídání. Tak teda pěkně všechno popořádku.

Naposledy jsem psal, že bude léto a že se už na něj moc těším.
Dopadlo krásně. Nejdřív jsme tedy zase tradičně, jako na začátku každého léta, byli na psím táboře. Bylo tam jako každý rok trošku deštivo a chladno, ale to nám vůbec nevadilo. Celý den na louce hořel oheň, byl jsem dobře oblečený a pil jsem teplý čajíček. A představte si, tam jsem začal opravdicky chodit v terénu! No, koukejte. Vzal jsem si do ruček dvě hůlky, abych měl pocit, že se držím. A taky mi někdy pomáhaly kamarádky a vodily mě za ručičky..
Pejsci byli taky prima..
Musím uklidit před stanem..
Když jsme se potom vrátili domů, máma měla jen týden a něco na to, aby nás všechny sbalila na dovolenou. Tak týden vařila moje papání s sebou, balila a chystala věci, aby nám nic nechybělo, nakupovalo se a brzy jsme jeli. Rodičové měli strach, jak zvládnu cestu do Chorvatska. Ale jeli jsme přes noc, tak jsem do tmy pozoroval auta a světýlka, byl jsem moc hodný a v noci jsem se jen dvakrát vzbudil, dostal jsem mlíčko, trošku jsem si pocapkal po parkovišti, táta vypil energy drink a jelo se dál. Brzy ráno když už se mi nechtělo spinkat, si maminka sedla za mnou a zpívali jsme si a povídali podle knížky. To už jsme byli skoro tam.
První seznámení s "velkou vodou" bylo úžasné. Hned jsem si namočil kraťásky až k plínečce a chtěl dál a dál do vodičky. K té jsme pak chodili několikrát denně, vždycky ráno s tátou pro pečivo a k velké vodě, pak hned po snídani my všichni tři a po spinkání zase. Táta vždycky chodil jako horský šerpa ověšený všemi důležitými věcmi jako byl slunečník, lehátka, bazének s hračkami a často i lehátkem do vody. Máma nesla mě a ručníky. Naštěstí jsme to měli z apartmánu k velké vodě hodně blízko, jen 50 metrů po několika desítkách schodů. Za to jsme zase měli z našeho domečku překrásný výhled přímo na moře a kotvící lodě..
Nejraději jsem trávil čas na pláži ochutnáváním slaných kamínků, pozorováním krabů, lezením po schůdkách a zase zpátky, zlobením mámy a táty, hraním si v bazénku s vyhřátou vodou a capáním všude možně. Občas jsem při svých procházkách navštívil i cizí deku nebo jsem pozoroval jiné děti, jak si hrají ve vodičce a půjčoval si nejraději jejich hračky. Měl jsem trošku strach i z malých vlnek a moře bylo na mě trošku studené (jsem zvyklý na ohřátou vodu ve vaně), tak se aspoň naši nebáli, že bych se utopil. Bez nich jsem k moři nešel nikdy..
U moře jsme byli s partou kamarádů jeden týden, ti pak odjeli, a my s tátou a s mámou jsme zůstali ještě jeden týden sami. Druhý týden se trošku ochladilo, ale bylo to příjemné. Kamarádka Denda byla pro mě velkým vzorem. Hrála si se mnou a taky mě naučila papat některé věci. Pomáhala se mnou mojí mamince a každý den jsme ji měli u nás na návštěvě. Umím říct její jméno, mám ji rád a často si na ni vzpomenu. Však ji zase brzo uvidím..
Každý den jsme šli na procházku do přístavního městečka Mattinatta mezi horami. V tomhle přístavu jsme si každý snili svůj sen. Máma o jachtě, se kterou pluje kolem světa, táta o rybářské bárce a lovení ryb na širém moři a já o kornoutku na zmrzlinu, který brzy dostanu..
Kromě koupání máma nejraději jezdila na trhy do většího historického města Trogir a nakupovala různé sýry, zeleninu a ovoce a někdy taky mušličkové dárečky.
Jeden den jsme si vyjeli na výletní lodi. Moc se mi to líbilo, ale po chvilce jsem začal trochu zlobit a zkoumat všemožné provazy, lana, zábradlí a taky kotvu..
A představte si, že mě pak pan kapitán vzal ke kormidlu a naučil mě troubit a řídit loď. To jsem byl důležitý! Ale jen do té doby, než jsem si uvědomil, že se vlastně trošku bojím..
Vycházka k majáku, který jsme pozorovali každý večer z terasy našeho apartmánu. Cesta vedla podél moře sluníčkem vyprahlým borovicovým hájem po kamenné cestě. Maják tedy původně z dálky vypadal větší!..
Ke konci léta jsem přemluvil bubu Sáru, že bych chtěl, aby s námi jela na chatičku na Vranov, ještě jsem s ní nikde nebyl a tak jsem byl rád, že souhlasila. Udělala tam spoustu fotek a slíbila článek o tom, jak jsme se tam měli, tak jenom malá ochutnávka:
Říkadla a obrázky od paní Zmatlíkové mám moc rád..
Kuk na bubu do okýnka..
Na hradě Bítov mám rýbu a píchla mě vosa..
Ale mají tam překrásnou minizoo, dokonce se tu můžou zvířátka i krmit..
Před chatičkou a v kempu denně trénuju chození a kopání do balonu..
Zpíváme si s mámou..
A hádejte, kde mě koupali..
To je ale výýýška, áách jo, zase ta rýma (zámek Vranov)..
A nakonec jsme každou volnou chvilku strávili na naší chatičce. Mám tam sekačku, tak pomáhám tátovi sekat trávu (BRÁ-VU VŮŮŮŮ)..
A taky se zdokonaluju v běhání po travičce a někdy šplhám..
Že mám ze všeho nejradši hraní s vodou, už se o mně ví. Na konci léta jsme čistili s tátou jezírko a představte si, že jsme tam kromě našich karásků a KOI kapříků našli i 6 žab. Pochytali jsme je do kyblíku, než se jezírko vyčistí, a já je pečlivě hlídal. Když je potřeba dojít k pumpě pro pitnou vodu, jsem nejšťastnější. Táta si mě vezme s sebou na koně, já kontroluju, jestli dobře pumpuje a podám mu vršek od barelu. Taky rád pomáhám při zalévání čehokoli..
Ještě bych rád dodal, že letos jsem poprvé navštívil brněnskou ZOO. Ale my tři jsme byli zklamaní. Rodičové říkali, že už tam prý není tolik zvířátek, co pamatují dřív a navíc byla všechna zalezlá, i když ten den bylo krásné počasí. A hned na začátku u tygrů se mamince v ZOO porouchal foťák, tak mě ani nemohla vyfotit. Už má slíbený nový k narozeninám, ale chtěla by ho dostat o trošku dřív.

A teď ta slíbená novina! Příští jaro budu mít bratříčka nebo sestřičku. Máma mi to v srpnu pošeptala do ouška, věděl jsem to jako první ještě před tátou a od té doby, když má máma holé bříško, hned ji na něj utíkám dát pusinku. Rodičové mě připravují, že u nás bude ještě jedno mimi, a tak mi máma maluje obrázky, kde jsme všichni čtyři, povídáme si a já pak ukazuju a říkám kdo je kdo. Mámě roste bříško každým dnem, prý mnohem rychleji než když jsem v domečku nedávno přebýval já. Taky se rodičové baví, jak to tady u nás doma uspořádáme. Ještě nějakou dobu prý budeme v našem malém bytečku, tak to prý nějak vymyslí, abychom se tu všichni měli hezky.
Ze začátku jsme měli všichni strach. Máma chytla střevní chřipku a dlouho nemohla nic jíst. Báli jsme se, aby se miminku něco nestalo. Ale to za první týdny krásně vyrostlo. Ve středu jde máma s tátou na první velký ultrazvuk a zároveň vyšetření vývojových vad.

A co už všechno nového umím?
Hlavně povídám a povídám a máma už to ani nestačí psát. Opakuju prostě všechno, co slyším, svojí řečí.
Umím už například skoro všechna důležitá jména v naší rodině a některé kamarády. Umím říct, jak se jmenuju já, máma, táta, babičky a dědečkové, tety a strejdové. Pro některé jsem si dokonce vymyslel přezdívky.
Už umím používat některá slova se skloňováním, tak, jak to slyším kolem sebe (BRÁ-VU - trávu, TÁ-TU - tátovi, MÁ-MU - mámě...)

UAUA-JAJAJ (melodicky si prozpěvuju, když jsem spokojený)
UPTI UPTI UPTI UPTI (když jdu spinkat, někdy si pro sebe potichoučku opakuju a usmívám se u toho)
BRABI-BABI (šrouby šrouby)
BRAB (krab)
ODA (voda)
UOĎ (loď)
BRYBA (zebra a ryba)
NO-NE (nudle)
NE-NE (ŠNEČEK)
UEFF! UÁÁÁ! (Lev dělá uáááá)
BRÁ-BO (prádlo - věšet prádlo)
VŮŮŮŮŮ (vysavač, pekárna, mixér, sekačka na trávu)
BRÁ-VA (tráva)
BA-BU! (pastu! - vyčistit zoubky)
PIHY (písy - psát, tužka, pastelka)
BRABR (bagr)
NENONO (sluníčko)
MĚMĚMĚ (měsíček), Měměmě idi (měsíček svítí)
O-PI-PI (opice)
PA-PO-PE (papoušek)
MI-MA (myška)
PA-VOD (pavouk)
TADY (na otázku Kde je...? když si třeba prohlížíme knížku)
MIHY MIHY (míchy míchy - míchat)
BUMBA (pumpa)
NUF (nůž)
PRRAVÁÁ, LLEVÁÁ (táta mě učí rozeznávat pravou a levou nočku a ručku při obouvání a koupání)
NO-NA-NE (nosánek)
KOTYTA MJÁÁU (kočička dělá mňau)
HAMI (papat), HAJÍ (spinkat, ležet), BRM (bumbat), BI-BO nebo BO-BIŠ (bobek)
a další a další slova.
Na nočníček jsem teď přestal chodit, když mě tam máma posadí, tak odcházím, utíkám a mám z toho legraci. Naštěstí se málo vyčurám jinam než do plínečky. Tak mě máma nechává a doufá, že brzy dostanu rozum a zase začnu znova tam, kde jsme spolu skončili.

Chápu už, že naše rodina je máma-táta-já a mimi.
Se vším bych už chtěl pomáhat a taky pomáhám. Tátovi na zahradě a mamince při vaření a uklízení. Tak například si přisunu k lince židli, stoupnu si na ni, dostanu svůj nožík a třeba něco krájím. Ze začátku jsem jednou měl nehodu a převrhl velkou misku s čerstvě oloupanými rajčaty. Byly prostě všude a maminka byla docela nešťastná. Teď už jsem opatrnější.
Nebo moc rád pomáhám věšet prádlo a nosit ho z pračky nebo co upadne na zem - k sušáku. Pak podávám jednotlivé kousky, máma mi za každý poděkuje a věšíme spolu.
Nejraději jsem, když máma vytáhne třeba mixér, nebo vysavač. Nejdřív se bojím, že mi bude chtít vysávat z nosánku rýmu, ale když zjistím, že ne, luxujeme spolu. Já se koukám zpovzdálí a důležitě jí povídám, že "MÁMA VŮŮŮŮ".
Všechno, co vidím, že máma a táta dělají, chci dělat taky. Vytahuju z linky postupně váleček a válím, struhadlo a strouhám, vařečku a míchám, podávám mamince pokličky, zametám smetáčkem, chci pouštět kuchyňské spotřebiče (PÍP). Vím, že nesmím ke sporáku, když maminka vaří (PÁÁ-JÍÍ - pálí), tak stojím opodál. Když na něm zrovna máma nevaří, tak k němu ale jdu a chci ho zapínat. Občas dělám věci, o kterých vím, že se nesmí, ale nemůžu si pomoct.

A jak je to s papáním? Celé léto jsem spíš hubnul, než přibíral, ale teď to našim vynahrazuju. Začal jsem trošku víc papat. Pořád trošku zlobím s jídlem, ale aspoň třikrát denně spapám, co mi maminka nachystá.
Dokážu už papat sám lžičkou, ale sním toho zatím moc málo. Spíš si trošku hraju. A tak mě máma nechává jen na svačinky, jinak mě pořád krmí. Když samostatně, tak nejradši papám nudle. Jakékoliv, ale nejradši špagety a samotné. Po těch se můžu utlouct. Když se pěkně napapám, dostanu jednou denně čtvereček čokolády. Tu mám moc rád (TO-TA-TA - čokoláda). Někdy na vycházce mlsám ovesné a špaldové sušenky (JO-JO). Mají tvar zvířátek, tak si vždy vyberu podle chuti. Teta Tepi mi prý upekla na zkoušku zdravé měkkoučké perníčky. Po těch se určitě budu olizovat a když mi zachutnají, tak prý dá mámě recept.
Z pečiva mám nejraději obyčejný nebo grahamový rohlík (LO-LI) nebo kaiserku a to ještě jenom v obchodě. To dokážu sníst i třetinu. Jinak doma radši olížu sýr, máslo nebo med a pečivo nechám kačenkám nebo ovečkám. Od mámy pečený chlebík mi zatím moc nejede.
A po prázdninách nám konečně přišly výsledky z genetiky. Dopadly dobře, takže to vypadá, že jsem prostě zdravý, ale malinký po rodičích a proto, že toho moc nesním.

Už jsem toho navykládal dost a dost, tak se loučím a ozvu se, až bude zase pár novinek.
Tak AÓÓJ, LÉTO!!!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 10. října 2011 v 1:53 | Reagovat

:-D  :-D Konečně, sláva, blahopřejeme my z Kočičího vrchu do Rybníčkova k novému bříšku, kterému já říkám Barborka, ale to musím vysvětlit, protože maminka Waity se na Barborku narodila a taky je to větvička s poupátky, nádherná, něžná, voňavá, růžově bílá s rozvíjejícím se životem, těhotná a plná příslibů. Takže neříkám bříšku nic dopředu ani jméno ani co to bude až to bude. Zatím víme, že to bude beránek nebo něco okolo a to jsme rádi, protože jarňátka mají k novému životu ještě taky krásné počasí a můžou vystrkovat už jako úplná miminečka holý kolínka a patičky a zadečky z kočárku přímo na ten boží svět. Jsme tedy moc rádi, že už je to venku a můžeme se radovat i s ostatními. Přejeme mamince Waity, aby se ničeho nebála a jenom se těšila a taky aby nám všecko řekla co se děje za tou růžovou zdí, protože jsme zvědaví. Tak teď můžeme konečně říct, že jsme asi splnili všechna očekávání a tajná přání a holky moje budou mít zase všeho stejně jako dřív. Jo a Tya Tya: "jhduhnfdmeiruenkjsjbsdhfunnsksásunjhusjjfshfuejhusudh?
Překlad: Ty můj malej panáčku zase ti dali bazén na parkoviště, postavili k tobě značku, krmení tygříka dovoleno a šli si na nějakej hrad O_O

2 Radka Radka | 10. října 2011 v 16:39 | Reagovat

1) Matyášku krásně píšeš, krásně běháš a krásně se směješ
2)Matyášku móóóóc blahopřejeme k dobrým výsledkům ;)
3) VERUNKO A ROMANE MOC,MOC A MOC gratuluju k početí a držím všechny palce, aby miminečko nenutilo maminku blinkat a čůrat na každém rohu,abyste se stihli oba vyspat do zásoby a aby si tatínek hned nezlomil další nohu. Abyste měli krásnou zimu a všechno bylo tak, jak má být. :-P

3 brabi brabi | 10. října 2011 v 23:49 | Reagovat

Tak to je krásné překvapení :-)  :-)  :-)Moc gratulujeme a těšíme se na vaše nové miminko, protože to bude další krásný děťátko do rodiny! A za chvilku bude lumpačit, jako ty větší a bude doma veselo. Maty dělá pokroky a už není miminko, je z něj takový malý kluk jako Andrýsek a Bastýšek, bóže, to bude trojka, až se do toho dají. Verunce přejeme, aby jí nebývalo moc špatně a bylo všechno v pohodě :-)

4 Sara Sara | 11. října 2011 v 10:03 | Reagovat

Wai, který to je pejsek co líbá Matyho přímo čumákem na čumáček? Ty mořské fotky jsou úžasné, vypadáte docela jako rybářská rodina a táta, že by si i poradil s tím kormidlem a Maty se sítěmi, no a máma, že by se opalovala jako mořská panna na přídi postavu na to teda má :-D

5 Misha Misha | Web | 11. října 2011 v 10:37 | Reagovat

Moc moc moc gratulujeme k výsledkům testů a samozřejmě k dalšímu miminku! Děti budou správná čtverka. Ať jde všechno dobře, jak má a nejsou žádné problémy.
Matyášek je krásný kluk jako buk! :-)

6 Eva Eva | 13. října 2011 v 15:45 | Reagovat

Ahojte rodinko, jsme moc rádi, že je Matýsek v pořádku a zdravý!!! Hlavně gratulujeme k dalšímu mimi :-)))
a ať jste všichni v pohodě!
Pa Eva, Honza a Barunka :-)

7 waity waity | 16. října 2011 v 23:57 | Reagovat

[4]: Ten pejsek je fenečka a jmenuje se Grace :-)

Všem děkujeme za pěkné komentáře, hezky se čtou! ;-)

8 Kolíska Kolíska | 3. listopadu 2011 v 9:42 | Reagovat

Jééééééééé ahooooooj tak ty budeš mít taky miminko no to je pr pardon to je bezva já mám takovou radost že v tom nelítám sama. Bomba fakt děkuju a jak ti je :-? mě trochu těžko aspon už nebliju [:tired:] jo a ty Matýsku ty seš borec na těch vobrázkách fakt na pusinku ty bys měl přít k nám a ukázat Davidovi teda promluvit si s ním no protože mě už to nebaví když von mečí jako koza a kdáká a tedka začal krákat protože přiletěli havrani, dobrý že :-D

9 waity waity | 3. listopadu 2011 v 20:55 | Reagovat

[8]: Ahoj Kolísko, taky mám velkou radost, že mám kamarádku na on-line spolutěhulkování ;-) Mně už je taky fajn, ze začátku to bylo trochu těžké zvyknout si dělat všechno jako předtím i když je člověku blbě, ale tatínek po odpoledních pomáhal jak mohl a pořád pomáhá, ale teď už loví rybníky, tak musím kolikrát zvládat celé dny sama. Je mi jasné, že jsem na tom ale pořád líp, než Ty, nevím, kdy Váš tatínek jezdí domů..
To musí bejt sranda, když Davídek kráká a mečí jako koza, jéé, co já bych za ten klid občas dala, ten náš Maty pusu nezavře, no a na jaře tu bude ještě plakat mimi, jak tohle zvládneme, já Ti si to nedovedu ještě pořád tak nějak představit O_O :-D

10 SV SV | 22. listopadu 2011 v 11:25 | Reagovat

júúúú, nové mláďatánko bude! :-) ja som tu tušila hneď ako sa tu objavila fotečka s tajomným úsmevom Waity s manželom a Kulíškom (a komentárom, že ti tři něco tají ;-) )
tak držím tlapičky, nech sa ti, milá Waity, dobre tehotní! ;-)

11 waity waity | 22. listopadu 2011 v 13:00 | Reagovat
12 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 6:02 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama