... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Cvičení s dětmi - 7.-9. měsíc života (2.část-první krůčky, rozvíjení jemné motoriky, vývoj řeči, rozvíjení emocí a sociálních vztahů)

11. prosince 2011 v 23:40 | Waity |  Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.
CHŮZE
Může-li se dítě v 9. měsíci něčeho držet, začíná ve stoji přešlapovat z nohy na nohu, chodit kolem nábytku bokem, někdy se však už obrátí bokem k nábytku a kráčí vpřed. Prvnímu samostatnému krůčku bez držení se obvykle naučí až ve 4. čtvrtletí.

Dítě učíme přirozeným způsobem chodit. Nácvik chůze pomocí různých "běhátek" a "chodítek" vývoj samostatné chůze spíše zdržuje než podporuje. Běhátka jsou většinou vozíčky, v nichž dítě více sedí než stojí, mimoto nedělá kroky, ale nohama se odstrkuje a konečně nenaučí se hlavnímu, tj. udržování rovnováhy, protože se drží okraje vozíčku.
Způsob, kterým se děti v "běhátku" pohybují, má se skutečnou chůzí velmi málo společného. Pohyb v běhátku odporuje naší zásadě minimální pomoci, neboť běhátko stále poskytuje stejnou pomoc a nestimuluje dítě, aby chůzi zdokonalovalo. Aby se dítě naučilo chodit, postupně se naučí:
  • stát na nohou a nést na nich váhu celého těla (5.-6. měsíc)
  • dělat kroky (7.-9. měsíc)
  • udržovat rovnováhu v chůzi (9.-14. měsíc)
Žádnému z těchto dílčích úkolů běhátka nenapomáhají. Stejně nevhodné je učit chůzi tím, že dítě posouvá před sebou židli nebo vozík. Některé děti si navyknou silně se při posouvání předklánět.

1) Přenášení váhy těla na pravou a levou nohu
Postavíme dítě před pohovku a položíme přitažlivou hračku napravo asi 20 cm mimo dosah dítěte. Dítě se bude naklánět napravo, přenese váhu těla na pravou nohu a levou odlehčí. Když se dítě hračky zmocní a pohraje si s ní, dáme jinou hračku na levou stranu, aby udělalo totéž na druhou stranu.

2) Kopání do míče
Před dítětem stojícím bokem u pohovky podržíme nafukovací míč na provázku. Bude-li míč blízko nožky, dítě do něj náhodně kopne. Brzy začne kopat do míče záměrně. Dáme mu možnost, aby kopalo pravou i levou nožkou.

3) Úkroky stranou
Postavíme dítě před pohovku a asi 100 cm napravo od dítěte položíme oblíbenou hračku. Přistoupíme zezadu k dítěti, uchopíme obě ručky, levou paži natáhneme mírně do upažení a pravou do vzpažení, čímž dosáhneme, že se dítě postaví na levou nohu a pravou trochu unoží. Pak táhneme pravou ruku do upažení a levou do vzpažení, čímž docílíme, že dítě se postaví na unoženou pravou nohu, a tím udělá úkrok vpravo. Celý postup opakujeme, až se dítě dostane úkroky ke hračce. Cvik je vhodný pro 7. měsíc, když se dítě učí chodit bokem, podél nábytku.

4) Kroky vpřed vedením za jednu ruku s oporou druhé ruky o nábytek
Postavíme dítě bokem k pohovce. Dítě se jednou rukou drží nábytku, druhou se drží naší ruky. Postupujeme pomalu vpřed. Dítě se nás jednou rukou trvale drží, ale druhou rukou se musí střídavě pouštět a chytat se pohovky znovu. Toto cvičení připravuje dítě k chůzi s držením za jednu ruku.

JEMNÁ MOTORIKA
V 7.-9. měsíci učíme:
  • před úchopem upravit držení a polohu ruky
  • uchopovat menší ležící předměty
  • působit rukou a předmětem na předmět
  • předměty pokládat a stavět
  • zásuvky a krabice otvírat, vyprazdňovat a plnit
  • zpracovávat materiál různých kvalit
  • sebeobslužným pohybům
  • pohybům na slovní výzvu
1) Uchopování předmětů různé velikosti, různého tvaru a v různé poloze
Často podáváme dítěti předměty zvláštních tvarů, s nimiž má menší zkušenosti a které nelze uchopit jakkoli, např. kruhovou lepenkovou desku velikosti menšího talíře lze uchopit jen za okraj, velký nafukovací míč je možné uchopit jen oběma rukama a naopak kostky o hraně 2 cm lze uchopit dvě do jedné ruky. Přizpůsobování ruky před úchopem lze dobře procvičovat podáváním podlouhlých nebo plochých předmětů (vařečky, poklice apod.) v různé poloze. Dítě musí zcela jinak stočit ruku, podáme-li mu vařečku v čelné, svislé, vodorovné poloze apod.

2) Uchopování předmětů v pohybu
Podáme dítěti lákavý předmět, avšak jako v žertu pohybujeme předmětem pomalu sem a tam, aby dítě ještě stačilo předmět v pohybu uchopit. Postupně můžeme rychlost a rozsah pohybu zvětšovat, a tím úkol ztížit.

3) Uchopování předmětů v nádobách
Před dítětem vložíme lákavý předmět do nádoby a pak vyzveme dítě, aby si ho vzalo. Začínáme s nádobami, které mají velký otvor, a postupně přejdeme k nádobám s menšími otvory. Nejdříve vložíme předmět např. do rendlíku, pak do hrnce a nakonec do džbánu nebo do konvice. Konvici nabízíme dítěti v různé poloze. Např. otvorem k němu, otvorem nahoru, napravo, nalevo nebo mírně dozadu. U tohoto cviku musí dítě přizpůsobit nejen pohyb ruky, ale i celé paže včetně ramene. Zejména cviky s konvicí připravují dítě na řešení problémů "oklikou" a rozvíjejí jeho prostorovou a tvarovou představivost a myšlení.

Uchopování menších ležících předmětů
Je to podstatně těžší úkon než uchopování větších a je možné teprve tehdy, když si dítě osvojí tzv. pinzetový úchop koncem palce a ukazováku.

4) Uchopování drobných hraček
Střídavě pokládáme před dítě různé drobné předměty, např. knoflíky (3-4 cm v průměru), tužku, kuličku, žalud, malý kaštan, kostku cukru, oblázek, silnější provázek apod. Tyto předměty nutí dítě užívat při uchopení jenom prstů, neboť jinak se tyto předměty uchopit nepodaří. Ze začátku lze poněkud ulehčit, leží-li např. na kousku molitanu, gumové houby nebo vaty, obtížnější je uchopení takového předmětu ležícího na tvrdé desce.

Působení rukou a předmětem na předmět
5) Tahací panáček, zvoneček
Poskytneme dítěti možnost uvést tahacího panáčka nebo zavěšený zvoneček do pohybu taháním za provázek. Dítě v 8.-9. měsíci objeví, že zatažením za provázek se dají vyvolat zajímavé účinky.

6) Otáčení klíčkem, klikou, kolečkem, válečkem
Poslouží nám otáčivé nábytkové knoflíky, klíče ve skříňkách, počítadlo s velkými kuličkami, zavěšená rulička toaletního papíru, otáčivá klika (ořezávátko na tužky, mlýnek na kávu nebo mák) a podobné předměty.

7) Tleskání rukama
Uchopíme dítě za zápěstí a názorně mu ukážeme, jak se tleská ručičkama. Dítě brzy začne samo aktivně tleskat. V tomto období se dítě mimo jiné učí vykonávat symetrické pohyby oběma rukama - tleskání je prototyp takového pohybu.

8) Ťukání dvěma předměty o sebe
Když dítě umí zatleskat, dáme mu do každé ruky např. kostku, a dítě začne ťukat kostkami o sebe.

9) Bubnování
Dáme dítěti bubínek a paličku (stačí plechová krabice a vařečka) a ukážeme, jak se bubnuje. Učí-li se dítě bubnovat jednou paličkou, dáme mu ji jednou do pravé, jednou do levé ruky. Pak mu dáme do každé ruky paličku a dítě vykonává opět symetrický pohyb oběma rukama současně. Bubnovat střídavě pravou a levou nesymetricky, se naučí až ve 4. čtvrtletí.

10) Přitahování hračky pomocí motouzu
Na stůl mimo dosah dítěte dáme vozíček nebo figurku na kolečkách. Hračku uvážeme na motouz zakončený jednou nebo několika kuličkami, které položíme těsně před dítě. Kuličky na konci motouzu jsou důležité proto, že dítě si spíše všimne konce provázku a lépe jej uchopí. Dítě si nejdříve hraje s kuličkami na provázku, postupně zjistí, že tahem za provázek si může přiblížit hračku.

11) Postrkování kostky vařečkou
Položíme před dítě kostku, do ručky mu dáme vařečku a ukážeme, jak můžeme kostku postrkovat vařečkou sem a tam. Tento cvik je již značně obtížný, děti ho zvládnou nejdříve ke konci prvního roku života.
(Zvládnutí tohoto a předchozího cviku svědčí o tom, že dítě si osvojilo nejen určitou manuální dovednost, ale že začíná také myslet, neboť používá primitivních nástrojů, s jejichž pomocí záměrně dosahuje určitých účinků, což je projevem probouzejících se intelektuálních schopností. Dítě prozrazuje, že skutečně začíná "myslet rukama").

Jak se dítě učí předměty pokládat a stavět
Dospělému člověku se zdá, že postavit např. kostku na stůl je činnost tak snadná a samozřejmá, že se tomu dítě učit nemusí. Ve skutečnosti je tato aktivita velmi složitá a vyžaduje jemné nervosvalové koordinace, že dítě se tomu naučí až na rozhraní 3. a 4. čtvrtletí a koncem 1. roku se naučí postavit kostku na kostku. Před tím se musí naučit:
  • vést ruku s kostkou přesně k cíli, tj. k ležící kostce
  • otočit ruku s kostkou tak, aby kostka v ruce dosedla plochou na plochu ležící kostky
  • těsně nad cílem ruku s kostkou zastavit
  • otevřít ruku v pravý čas
  • odtáhnout ruku a přitom se kostek už nedotknout
Každý úkol je velmi těžký a do 9. měsíce dítě zvládne jenom jeho část.
1) Podávání předmětů do ruky
Položíme před dítě různé menší předměty a požádáme, aby nám je podalo. Nastavíme ruku a vyčkáme, až nám je vloží do dlaně. Učíme tím vést ruku k cíli, tj. do naší dlaně, kterou nejdeme dítěti naproti. Obvykle musíme předmět uchopit a dítěti jej z ruky vzít, neboť záměrné pouštění činí dítěti v tomto věku potíže. Za takový podaný předmět dítěti poděkujeme, pochválíme, pohladíme apod.

2) Pomalé pokládání předmětů
Dítě v 6. měsíci neumí zastavit ruku s předmětem a dítě bouchne kostkou do stolu. Dítěti dáme (v 7.-8. měsíci) nějaký ploší předmět (menší misku, krabici, pokličku, víčko) a ukážeme názorně, jak se tyto předměty pomalu pokládají. Vedeme dítě k tomu, aby položilo krabici pomalu, potichu, jemně, širokou základnou dolů.

3) Stavění předmětů
Když se dítě naučí pokládat nízké, ploché předměty, můžeme je učit postavit na stůl nebo na zem vyšší předměty. Dáme dítěti např. kalíšek z umělé hmoty a vybídneme, aby jej postavilo na stůl. Při hře učíme postavovat hranolky a válce na výšku.

Otvírání zásuvek, krabic, jejich vyprazdňování a plnění
Ve 3. čtvrtletí postupně vzrůstá zájem dítěte o dutá tělesa, a proto se rádo zabývá různými nádobami. Ohmatává jejich vnitřek, vyprazdňuje jejich obsah, plní je různými předměty apod.
1) Otvírání zásuvek
Zpřístupníme dítěti menší lehkou zásuvku opatřenou vpředu vhodnou rukojetí. Přední stěna zásuvky má být asi o 2-3 cm nižší, než je otvor, do něhož se zasouvá. Tím zamezíme, aby si dítě přiskříplo ruku. Dítě s velkým zájmem zásuvky vysouvá a zasouvá. Zájem je tím větší, čím je obsah zásuvky pestřejší.

2) Vyprazdňování nádob
Poskytneme dítěti nějakou nádobu (krabici, hrnek, košík, zásuvku) naplněnou menšími předměty (kostkami, šiškami, kaštany). Dítě se v tomto věku naučí vyprazdňovat nádobu nejen postupným vytahováním jednotlivých předmětů, ale také jednorázovým otočením nádoby dnem vzhůru.

3) Plnění nádob
Umí-li dítě vyprazdňovat nádoby, neznamená to, že je dovede také plnit. Tuto dovednost si osvojí obvykle poněkud později. Potíž spočívá v tom že dítě se nejdříve naučí odhodit držený předmět kamsi, ale později se naučí vhodit jej na přesně vymezené místo, např. do nádoby. Dítě se učí plnit nádoby několika způsoby, např. uchopuje jednotlivé předměty jednou rukou, bere do každé ruky jeden předmět, nabírá oběma rukama několik předmětů. Zpočátku drží kostku nad krabicí, ale nepustí. Rodiče se často mylně domnívají, že dítě pustit nechce, ve skutečnosti to však ještě neumí a tímto cvikem se tomu má naučit. I při častém cvičení to zvládnou děti obvykle až v průběhu 11. měsíce.

4) Překládání předmětů z nádoby do nádoby
Dítěti dáme dvě nádoby (např. krabici a košík). Dítě v tomto věku překládá předměty zcela nesystematicky sem a tam, většinou je vyhazuje mimo nádobu.

Zasouvání předmětů do malých otvorů
1) Strkání prstu do otvoru
Dítěti dáme předmět, ve kterém je otvor nebo více otvorů větší než objem dětského palečku (např. krabici s vyvrtaným otvorem). Postavíme ho před dítě. Brzy jej uchopí a začne strkat prstíky, zejména ukazováček, do otvorů. Tento cvik je přípravou na další cvik.

2) Zasouvání vařečky do otvoru
Dáme dítěti předmět z předešlého cviku a nabídneme k tomu ještě vařečku. Nezačne-li dítě samo, ukážeme, jak se zastrčí vařečka rukojetí do otvoru. Většina dětí zvládne tento úkol až po 9. měsíci, častěji dokonce až po dosažení 1. roku věku. Obtíž je v tom, že dítě musí uchopit vařečku dál od konce, zamířit koncem přesně k otvoru a držet vařečku kolmo na stěnu, v níž je otvor.

Zpracovávání materiálu
Dáme dítěti možnost poznat, že lze tvar a velikost předmětů jednotlivými manipulacemi měnit. Primitivní zpracování materiálu je začátkem výtvarných činností.
1) Mačkání těsta
Když matka připravuje pokrm z těsta, dá kousek dítěti ke hře a ukáže mu, že se dá mačkat, tahat, točit, trhat apod. Hrou s těstem cvičí dítě nejen pohyby prstů, ale i tvarovou představivost apod.

2) Hra s provázky, hadříky apod.
Děti ve 3. čtvrtletí se rády zabývají různým textilem, který se dá mačkat, kroutit a roztahovat.

3) Hra s alobalem, staniolem
Staniol, např. z čokolády se chová zcela jinak než papír nebo textil, neboť se dá snadno ohýbat, kroutit a mačkat a zachovává přitom daný tvar, který mu dítě manipulací dalo. Hru se staniolem umožníme dítěti jen v naší přítomnosti. Sledujeme, aby utržené kousky nedávalo do pusy.

4) Lámání nudlí
Dáme dítěti několik plochých nebo tyčinkových suchých nevařených nudlí a ukážeme mu, jak se dají lámat. Dítě, které se věnuje se zájmem této činnosti, se učí používat špiček prstů. Opět je nutné sledovat, aby nudle nedávalo do pusy.

5) Trhání listů
Na zahradě dáme dítěti nějakou rostlinu a ukážeme mu, že lze otrhávat listy od stonků nebo větší listy že lze roztrhat na kousky.

Sebeobslužné pohyby
Na počátku 2. pololetí je dítě schopné vykonat jednoduché manipulace, kterými uspokojuje svoje potřeby nebo se na to připravuje.
1) Uchopení lahvičky a vedení k puse
Již ve 4.-6. měsíci dáváme při krmení ručky dítěte na láhev. V 7.-9. měsíci dítě samo uchopí nabízenou láhev, samo ji dá k puse, uchopí ústy savičku a samo si láhev při pití rukama podrží.

2) Uchopení hrníčku a nasazení k puse
V téže době dáme dítěti možnost uchopit hrníček, nasadit jej k ústům a správně se naklonit. Zpočátku cvičíme ve vaničce nebo v létě venku a do hrnečku nalijeme jenom trochu vody. V 8.-9. měsíci se dítě naučí pít z hrnečku bez většího polévání. Tato dovednost je však velmi náročná a bez bryndání děti dovedou pít většinou samy až v roce a půl.

3) Podávání lžičky k puse
Dáme dítěti lžičku do ruky a v 7.-8. měsíci si ji vede samo do pusy. Před koupáním můžeme dítěti dát na lžičku kašovitou potravu, která na lžičce drží. Dítě si ji samo dá do pusy a olíže ji. Po prvních pokusech musíme dítě obvykle vykoupat, protože má kaši i ve vlasech.

4) Žmoulání kůrky, rohlíku, jablíčka
V 7.-8. měsíci se dítě naučí zcela samostatně sníst kousek rohlíku nebo jablíčka.

5) Míchání lžičkou v hrnečku
Dáme-li dítěti hrneček a lžičku, zasune brzy lžičku do hrnečku a můžeme je naučit, jak se lžičkou míchá.

6) Utírání ručníkem
V 8.-9. měsíci po vykoupání a osušení dáme dítěti ručník s výzvou, aby se také utřelo. Dítě pohybuje ručníkem např. po obličeji a napodobuje osušování ručníkem.

Pohyby na slovní výzvu
V 7.-9. měsíci začínáme s nácvikem různých dětských hříček a učíme je i jiným pohybům na slovní výzvu.
1) Paci paci, pá pá, ukaž jak jsi veliký
Když dítě začne rozumět slovům, což prozrazuje např. tím, že na otázku: "Kde je tik-tak?" se otočí zrakem k hodinám, začneme nacvičovat výše uvedené pohyby na slovní výzvu. Ve 3. čtvrtletí je lepší začít s nácvikem hříček a teprve ve 4. čtvrtletí cvičit i porozumění názvům věcí. Vezmeme např. dítě za ručky, tleskáme jimi a říkáme známou říkanku Paci-paci pacičky...
Když hru s dítětem několikrát opakujeme, začne dítě na výzvu "Udělej paci-paci!" samo aktivně ručkama tleskat. Obdobně nacvičíme i jiné pohyby na slovní výzvu.

Kromě činností, které dítě vykonává ve styku s rodiči, mají dát rodiče dítěti co nejčastěji možnost hrát si samo. Rodiče brzy zjistí, že dítě samo vykonává spontánně mnoho činností, která je pro jejich vývoj velmi užitečná. Při tomto hraní dbáme, aby předměty, které má dítě k dispozici, nebyly takové, které ohrožují jeho zdraví a bezpečnost (ostré, špičaté, křehké, s jedovatými nátěry, malé, že by je mohlo spolknout apod). I prostor, kde si dítě hraje, musí být bezpečný (hrany, rohy, nekryté elektrické zásuvky, kamna a radiátory). Je lépe nežádoucím činnostem dítěte předcházet, než je zakazovat, neboť ve výchově má převládat podněcování, povzbuzování, pochvala, kdežto zákazů, pohrůžek nebo dokonce trestů, má být použito výjimečně.

Získávání zkušeností s lidmi
V tomto věku se vytváří užší citová vazba mezi dítětem a rodiči. Po 6. měsíci se má dítě dostat do častého aktivního styku s větším počtem lidí a má se naučit přijmout klidně i cizího člověka. Proto je možné využít návštěv a příbuzných k tomu, aby si s ním několik minut pohráli, pochovali jej. Seznamování má být pomalé a případný strach dítěte musí být respektován. V parku si mohou maminky na chvíli vyměnit děti a pohrát si s nimi. Rodiče často omezují styk dítěte s jinými lidmi ze strachu, aby si nezvyklo jít s každým neznámým. Bylo by však nerozumné bránit mu získávání sociálních zkušeností.

Rozvíjení myšlení
1) Záměrné vyvolávání očekávaného účinku
Využijeme všech možností, v nichž dítě může vyvolat určitý účinek nebo způsobit změnu, např. bouchnutím do zvonku nebo do bubínku vyvolat zvuk, zataháním za provázek uvést tahacího panáčka do pohybu, zmáčknutím gumové hračky vyvolat zapísknutí, mačkáním papíru vyvolat šramot apod.

2) Vyvolání různých účinků na téže věci
Vyhledáváme pro dítě takové situace, v nichž jeden pohyb vyvolává určitý účinek a druhý pohyb jiný účinek. Dáme dítěti např. kus papíru: určitými pohyby lze papír zmačkat, jinými rozprostřít a narovnat, zcela jinými jej lze roztrhat. Dáme dítěti gumovou hadici. Když dítě hadici uchopí a rozpaží, hadice se natáhne, když ruce přiblíží, hadice se stočí v kruh, při jiných pohybech se omotá kolem ruky. Pytlík s různými tělísky (ne igelitový): určité pohyby způsobí, že se tělíska přesunují zprava doleva nebo zleva doprava, při jiných pohybech sáček hlasitě šustí, jinými pohyby lze velikost pytlíku zvětšovat a zmenšovat atd.

3) Vyvolávání odstupňovaných účinků
Např. pomalé= pohyby chrastítkem vyvolávají slabé chrastění, živé pohyby zase silné chrastění, opatrné plácání do zavěšeného míče vyvolává jen mírné pohyby míče, silné údery způsobují, že míč poletuje živě sem a tam, slabé plácání vodu jen mírně čeří, silné plácání způsobuje stříkání na všechny strany, po malém nahnutí nádobky voda jen mírně odtéká, po silném nahnutí voda vyteče rázem. Dítě záměrně střídá jemné pohyby a pozorně sleduje jejich účinek. Za chvíli začne dělat zcela záměrné, často velmi divoké pohyby a sleduje rozdíl ve výsledku.

4) Zmocňování se předmětů pomocí vřazené akce
Do 7. měsíce jde dítě za svým cílem přímo, a to jen za cílem, který vidí. V 8. měsíci je schopno předřadit zprostředkující akci, která mu umožní dostat se k cíli. Např. položíme před něj hračku a zakryjeme ji plenkou. Dítě nejdříve plenku strhne a pak hračku uchopí. To dokáže nejdříve v 10 měsících věku. Do té doby na zakrytý předmět okamžitě zapomíná. Stržení plenky můžeme prohlásit za vřazenou akci jen tehdy, když dítě plenku odhodí a nehraje si s ní a když je jasné, že cílem byla hračka pod ní. Jiný příklad: dáme před dítětem hračku do krabice. Dítě uchopí krabici, přitáhne ji, vytáhne z ní hračku a krabice si dále nevšímá.

5) Zmocňování se předmětů překonáváním překážek
Naučí-li se dítě přelézat a prolézat, ukážeme mu lákavou hračku, které se může zmocnit jen tehdy, když něco přeleze, proleze nebo když překážku odstraní (např. přeleze nízkou lavičku, vyleze na stupínek, otevře si dvířka atd.)

6) Zmocňování se předmětů nepřímou cestou
Koncem 3. čtvrtletí se dítě naučí přibližovat se k cíli nepřímou cestou - oklikou. Připravíme mu situace, v nichž řeší úkol tímto způsobem. Např. postavíme dítě u středu jedné z delších stran pohovky a ukážeme mu hračku, kterou postavíme na střed druhé delší strany pohovky. Dítě bude natahovat ručky a snažit se dostat k hračce přímo přes pohovku. Patrně delší dobu nepřijde na vhodné řešení, tj. obejít nebo oblézt pohovku. Potíž působí to, že se musí zpočátku od přitažlivé hračky vzdálit, aby se k ní mohlo potom přiblížit na druhé straně. Často musíme dítě i několikrát dovést kolem pohovky k hračce, než pochopí, že jen tímto způsobem se dostane k cíli. Úkol s pohovkou je těžký v tom, že když se dítě sníží do kleku, ztrácí hračku z dohledu a tím i orientaci k ní a představu o její existenci. Je snazší připravit tento úkol pomocí průhledné přepážky. Dítě je na jedné straně plůtku a na druhou stranu dáme lákavou hračku. Dítě se k ní dostává lezením a neztrácí ji v průběhu cviku z očí.

7) Zmocňování se předmětu nepřímou cestou, během níž dítě ztrácí předmět na chvíli z očí
Obtížnější je úkol, když dítě musí na cestě k cíli udělat takovou okliku, že na chvíli ztrácí sledovaný cíl z očí. Postavíme dítě k malému stolu, vpravo i vlevo dáme překážky, aby nemohlo stůl obcházet nebo oblézat. Na druhou stranu stolu dáme hračku. Dítě se k hračce dostane jenom cestou pod stolem. Nemůže-li dítě objevit řešení, posadíme je dál od stolu a ukážeme mu hračku tak, aby ji vidělo jednou nad stolem, jednou pod stolem a aby poznalo oba možné přístupy a rozhodlo se pro snazší, tj. pro podlezení pod stolem i za cenu, že ji na chvíli ztratí z očí. Cvik lze různě obměňovat dle možností v bytě.

VÝVOJ ŘEČI
Do 9. měsíce se má obohatit počet slov, kterým dítě rozumí a na které určitým způsobem reaguje (pasivní slovník). Ve žvatlání má pokročit od vyslovování jednoduchých slabik k jejich opakování (ba-ba-ba) a k duplikaci (ba-ba). Některé děti začínají vyslovovat určitou slabiku nebo skupinu slabik ve spojitosti s určitým objektem (věcí, osobou) nebo činností, což můžeme pokládat za první aktivní slovo. Většina dětí vysloví první aktivní slovo v 9.-15. měsíci života.

Rozvíjení pasivní řeči
1) Nácvik složitějších pohybových reakcí na slovem označené objekty
Když dítě reaguje otočením hlavy a pohledem k slovem označenému objektu, lze vypracovat složitější motorickou reakci, např. ukázání prstem k objektu. Zeptáme se: "Kde je tik-tak?", a když dítě otočí hlavu k hodinám, ukážeme k hodinám svou rukou a pak vezmeme dítě za ruku a provedeme tentýž pohyb s dítětem pasivně a řekneme: "Tam je tik-tak". Po několikerém opakování začne dítě samo ukazovat prstem k hodinám. Naučí-li se ukázat rukou na několik pojmenovaných předmětů, bude ukazovat i na jiné předměty, k nimž se dosud otáčelo jen hlavou.

2) Složitější pohybové reakce na výzvu při hře
Ve 3. a především ve 4. čtvrtletí učíme ve hře dítě reagovat složitějšími pohyby na různá dětská říkadla nebo jednoduché výzvy. Učíme je např. tleskat ručkama Paci paci pacičky, vzpažovat při výzvě: "Ukaž, jak jsi veliký!", zamávat na pozdrav na výzvu: "Udělej pá-pá!" atd. Často se stává, že dítě jeden den reaguje na výzvu a pak následuje období i více dnů, kdy na ni vůbec nereaguje a v příštích dnech zase mává ručkou v nejrůznějších situacích i bez slovní výzvy. Tato pomalá stabilizace reakce na slovní podnět je v tomto věku normální jev.

3) Složitější pohybové reakce na slovní výzvu v denních úkonech
Každodenní úkony s dítětem, např. oblékání, krmení, koupání apod. je třeba využít k rozšíření pasivního slovníku. Dítě je v těchto situacích v těsném sociálním styku s matkou a jeho pozornost je zaměřena na činnost, kterou s ním matka vykonává, a proto příslušné asociace vznikají poměrně snadno. Rozvíjíme-li pasivní slovník dítěte takto, respektujeme přitom tři zásady, a to:
  • pojmenujeme to, co zrovna děláme a nač je pozornost dítěte soustředěna
  • pojmenujeme určitou věc nebo činnost vždy stejným názvem
  • vybereme určitý počet slov a výzev, které častěji opakujeme, abychom dítě nepřetěžovali nadměrným počtem nových úkolů.
Proto nebudeme dítěti při krmení říkat, že půjde spát, ale vyzveme je, aby otevřelo pusu, že má pěkný talířek apod. Z téhož důvodu nebudeme jednou říkat, že "jí", pak zase že "papá" nebo "hamá". Všichni členové rodiny by se měli sjednotit na společném pojmenování. Vybíráme slova, která dítě nejspíše pochopí a která jsou ve styku s ním nejdůležitější. Zpočátku učíme dítě reagovat na velmi jednoduché výzvy, např. "Posaď se!", "Otevři pusu!", "Podej mi ručičku!" atd. (Těmto výzvám se děti mohou naučit až v průběhu 10.-11- měsíce).

4) Gymnastické pohyby na slovní výzvu
Velmi vhodnou příležitostí k rozvíjení pasivního slovníku je každodenní gymnastika s dítětem. Např. podáme dítěti ležícímu na zádech ukazováky a pomáháme mu posadit se a položit se na záda, přičemž říkáme: "Posaď se!" a "Polož se!" Některé matky užívají raději zdrobnělin: "Udělej hačí" a "Udělej bác", a to proto, že v 10.-15. měsíci se děti naučí těchto dětských slov používat samy aktivně. Po čase se děti naučí provést cvik bez naší pomoci jen na slovní výzvu: "Udělej bác!" si dítě lehne na záda.

5) Rozvíjení pasivního slovníku při prohlížení obrázků
V 9. měsíci je již možno dát dětem barevné obrázky znázorňující jednoduchým způsobem známé objekty. Nejlépe se hodí tvrdé desky, na nichž jsou obrázky 2-3 předmětů, osob nebo zvířat. Ukazujeme na ně prstem a řekneme např.: "To je pejsek!" Pak se ptáme: "Kde je pejsek?" a dítě v 9.-10., většinou ale až v 15. měsíci nám prstem ukáže obraz psa.

Rozvíjení aktivní řeči
Žvatlání
V 6. měsíci začalo dítě vyslovovat jednotlivé slabiky. V 7. měsíci je povzbuzujeme, aby slabiky několikrát za sebou opakovalo, řekne-li např. "ma", opakujeme po něm vícekrát "ma-ma-ma...". Pochválíme je a projevíme radost, když slabiku vysloví vícekrát za sebou. V 8. měsíci stejným způsobem odměňujeme, když začne duplikovat, tj. když slabiky opakuje dvakrát, např. "ma-ma", "ba-ba" a jiné slabiky.

Aktivní slova
I když dítě ve 3. čtvrtletí si většinou ještě neosvojí první aktivní slovo, musíme už v tomto věku položit pro první aktivní slovo určité základy. Koncem 3. čtvrtletí učíme dítě vyslovovat slabiky, které už dobře ovládá a po nás opakuje, ve spojitosti s určitým jevem.
1) Přivolání táty apod.
Matka si posadí dítě na klín, otec se posadí naproti a drží před obličejem plenku. Matka povzbuzuje dítě: "Řekni táta!". Když dítě slabiky "táta" vysloví, sejme otec plenku z hlavy a zavolá na dítě: "Tady je táta!" a na dítě se vesele zasměje. Hra se opakuje 3-4 krát. Lze obměnit tím, že se otec schovává za stolem, za skříní, za záclonou, dveřmi apod. Cvik je účinnější, když se táta objeví vždy s jinou hračkou.

2) Volání zvířátek
Matka se posadí s dítětem na klíně ke stolu, na kterém jsou asi 3 krabice dnem vzhůru: pod první je např. gumový pejsek, pod druhou kočička, pod třetí slepička. Matka řekne: "Zavolej pejska haf-haf!" Podobně vyzve, aby zavolalo na kočičku "čiči" a slepičku "pipi". Volání zvířátek několikrát opakujeme. Některé dítě koncem 9. měsíce začne volat zvířátko samo. Zpočátku ukazujeme stále stejná zvířátka a ve stejném pořadí, později můžeme obměňovat.

3) Pojmenování obrázků
V tomto cviku se neptáme, kde je pejsek haf haf, ale sami ukážeme např. na obrázek psa a ptáme se: "Co je to?" a dodáme: "Řekni haf-haf!" V 9. měsíci děti obvykle opakují, k čemu je vyzveme, avšak v 10.-12. měsíci mnohé odpovídají správně na pouhou otázku "Co je to?"

4) Pojmenovávání činností
Když dítě správně reaguje na výzvu: "Udělej pá-pá!", vyzveme je, aby také řeklo "pá-pá!" Tuto reakci důsledně spojujeme se stejnou situací, např. když otec odchází ze dveří. V 10. měsíci jsou některé děti schopné říci "pá-pá", když uvidí otce stát ve dveřích. Když se dítě naučí zamávat otci na rozloučenou a říci k tomu "pá-pá", rozšíříme tuto reakci také na jiné osoby. Postupně se naučí zamávat a říkat "pá-pá" každému odcházejícímu. Podobně můžeme naučit říkat "bác", když něco spadne, a říkat, co dělají zvířátka, např. na otázku: "Co dělá kravička?" dítě odpoví "bů" apod.

Rozvíjení emocí a sociálních vztahů
Ve 3. čtvrtletí se dítě dovede pohybovat lezením z místa a naučí se navazovat samo kontakt s dospělými. Můžeme je v této schopnosti přímo cvičit.
1) Aktivní navazování kontaktu
Otec nebo matka si sednou opodál zády k dítěti, zdánlivě si jej nevšímají a začnou něco zajímavého dělat, např. vhazovat kostky do nádobky a opět je vysypávat. Dítě je na zemi a má možnost k nim přilézt. Dítě pozoruje otce, pak k němu přileze a buď ho jen pozoruje, nebo se dokonce samo do hry zapojí. Nejdříve cvičíme aktivní navazování kontaktu s rodiči, pak se známějšími osobami a později i s méně známými návštěvníky rodiny.

2) Žádání o pomoc
Na viditelné místo, téměř na dosah ruky dítěte postavíme předmět, který má dítě rádo. Sami se postavíme poblíž něj zády k němu. Po určitém úsilí zmocnit se hračky nás dítě upozorní nějakým způsobem na hračku a dá nějak najevo, abychom mu ji podali. Cvikem se má dítě naučit používat druhého člověka jako nástroje k dosažení cíle a dávat najevo svá přání.

3) Cvik Ano - Ne
Sedneme si s dítětem na klíně ke stolu a na dosah ruky dáme dva předměty: hračku a některý předmět pro dítě nevhodný, např. nůžky. Dítě se dívá na předměty a po jednom sáhne. Sáhne-li po hračce, kýváme souhlasně hlavou a říkáme: "Ano, vem si kočičku!" Sáhne-li po nůžkách, zavrtíme hlavou, řekneme: "Nene, neber nůžky!" a nůžky odsuneme. Dítě má sedět na klíně tak, aby vidělo náš obličej. Souhlasné kývání hlavou a slovo "ano" doplníme výrazným úsměvem, záporné zavrtění hlavou a slovo "ne" doprovázíme vážným a přísným pohledem.
V tomto cvičení učíme dítě rozlišovat mezi naším souhlasem a nesouhlasem, gestem, mimikou a slovem. Současně učíme dítě vyjadřovat souhlas a nesouhlas pohybem hlavy a vyzýváme je, aby dělalo hlavičkou "ano-ano" a "ne-ne".

4) Dej! Tumáš!
Podáme dítěti nějakou známou hračku (s novou by se nechtělo rozloučit) a řekneme: "Tumáš!" Za chvíli nastavíme ruku a prosebným hlasem řekneme "Dej!" Když dítě nepodá, vedeme druhou rukou ruku dítěte, která drží hračku, k naší nastavené dlani a hračku převezmeme. Často se stává, že dítě hračku podá, ale nepustí, v tomto případě mu ji jemně vezmeme (dítě hračku neumí, nikoli nechce pustit). Vzájemné předávání hračky začne dítě brzy chápat jako společenskou hru a naučí se rozumět gestu a slovům dej! a tumáš!

5) Reakce na zamračení vážné a žertem
Když se dítě chystá udělat něco nežádoucího, např. sáhnout na horké topení, stáhnout ubrus atd., zamračíme se, pohrozíme prstem a řekneme "Ty-ty-ty!" nebo "To se nesmí!" a současně zabráníme dítěti v činu, který vykonává nebo se k němu chystá. Postupně dítě pochopí, že musí ustat v činnosi, na kterou rodiče takto reagují. Zabraňujeme-li dítěti klidným, jemnějším způsobem, dosáhneme, že dítě na pohrůžku "Ty-ty-ty" se naučí klidně poslechnout. Zabráníme-li však méně jemným způsobem, který vyvolá pláč dítěte, pak se naučí na pohrůžku reagovat pláčem. Děti se však od sebe značně liší - některé nepláče ani na hrubší zábranu, jiné pláče i na jemnou. Proto musíme s každým dítětem jednat jinak. Nejde o to, aby se dítě pohrůžky leklo a plakalo, ale o to, aby na ni reagovalo správně klidným způsobem.
V 9. měsíci se má naučit rozlišovat mezi pohrůžkou míněnou vážně a žertem. Toto rozlišování můžeme nacvičovat hrou. Dítě sedí před námi: přehnaně se na ně zamračíme a přehnaně přísným hlasem řekneme: "udělám na tebe bu-bu-bu!" Jak zamračení tak i slova obsahují samozřejmě některé rysy připomínající smích. Současně se slovy přibližujeme hlavu k hlavě dítěte, na což dítě obvykle reaguje smíchem. Hned po této pohrůžce se vesele zasmějeme a uděláme něco, co dítě přijímá se smíchem (např. polechtáme). Dítě postupně pochopí, že tento tón a zamračení nejsou myšleny vážně. Nebo: namíříme ukazovákem na dítě a se zamračenou tváří vyslovíme: Píchnu tě do bříška!" Pak se smíchem jemně splníme a dítě reaguje rovněž smíchem.

6) Schovávaná za plenkou
Matka se posadí ke stolu a dítě posadí před sebe na stůl obličejem k sobě. Zakryje si obličej plenkou a ptá se: "Kde je máma?" Za 2-3 sekundy strhne plenku a řekne: "Kuk, tady je máma!" Postupně dítě samo začne snímat plenku z matčina obličeje. Pak dá matka plenku na hlavu dítěte a ptá se: "Kde je kluk?" a po strhnutí plenky řekne: "Aha, tady je kluk!" Postupně se dítě naučí nejen si plenu strhávat, ale i samo si obličej zakrýt.

7) Schovávání hraček
Před dítě sedící na našem klíně u stolu dáme 3-4 krabice nebo nádobky zumělé hmoty dnem vzhůru. Pod jednu z nich dáme malou hračku a nádoby zamícháme, aby dítě ztratilo orientaci, pod kterou z nich jsme hračku schovali. Ptáme se: "Kde je kulička?", odkryjeme první krabici a řekneme: "Není tu!" a když kuličku najdeme, řekneme: "Tady je kulička!" a smějeme se s dítětem. Dítě začne brzy odkrývat krabičky samo a vítězoslavně se na nás dívá, když pod krabicí najde hračku. Společná radost při objevení hračky je hlavním zpevňujícím faktorem této hry.

Související články najdete v rubrice Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce (rubriky na této stránce vpravo).
Článek vznikl díky knize Výchova kojence v rodině od Jaroslava Kocha.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kolíska Kolíska | 13. prosince 2011 v 9:28 | Reagovat

Ahoj zase po čase, Mate zdravíme a děťátko taky, čekáme holčičku, hurááá. Jak píšeš aby se děcko učilo uchopovat různé předměty, tak my teda cvičíme a uchopujeme, lopatu, vidle, taháme se s motykou a hráběma, máme holt jiný nástroje. Jinak vodíme po dvorku malou kozu za provázek a psici za chlupy nebo za ocas. Sranda je vždycky když se zvíře rozhodne odejít a nechá malýho a von stojí a čumí a nakonec padne na zadek.Když máme karambol tak většinou do kupky nějakýho svinstva třeba zrovna vyvezenýho z chlívka. Náš táta už tolik nejezdí pryč a celej podzim trochu stavěl a tak jsme tu měli hromadu písku jako menší horu, David většinou zadkem uplácal jeskyňku a trčela mu jenom hlava. Já jsem sklidila všechno zelený a červený a fialový a žlutý jídlo ze zahrady a políčka a tak zima může začít. Vánoční stromek máme venku, nebudem žádnej řezat, máme ho přímo před oknama a dáme na něj jen slámu, křížaly a tak takže si smlsnou i zvířata. Přišla k nám kočka tak jsme ji tu nechali hnedka ulovila pár myší co Prcinu pěkně dlouho míchly, ale nikdy je nedohnala. Musím dávat bacha vždycky po ránu aby si malej nenašel nějakou mrtvou a nestrčil ji do pusy.Kočka je úplně bílá a přišla s prvním zasněžením tak se jmenuje Vločka. Muž ji nechal vyšetřit abysme z ní nebyli nemocní, no hlavně tedka já žejo prý jsem v delikátním stavu, řikal pan doktor. Musela jsem se smát tento stav je všecko jen ne delikátní. Tak se mějte a napište jak se bude jmenovat vaše děťátko.Já mám v hlavě takový ména jako Rozička, Štuclinka, Malenka nebo Halinka. Manžel se směje že se to nehodí k Davidovi tak holt bude muset bejt Goliáška :-( ahoj a hezký vánoce

2 Sara Sara | 13. prosince 2011 v 19:13 | Reagovat

Tak já jsem to všechno prostudovala ty cviky a prstobraní a mluvení a další a zjistila jsem, že i když nevíme proč stejně to děláme. Říkám si jestli tohle nefunguje obráceně, že totiž maminky se se svým mateřským pudem nemusí nic učit, ony to prostě všechno dělají a pak vědci zkoumají proč a zjistí k čemu všemu je to dobré. Takže mámy jsme prostě jedničky, je vám to jasný?!!! O_O  :-D  :-)  :-P

3 Sara Sara | 13. prosince 2011 v 19:19 | Reagovat

Ahoj Kolísko a všichni v té vaší divočině, taky přejeme pěkné vánoční slavení s dětmi a zvířátky.Moje kočky Andělka a Madlenka se připojují a zdraví vaši novou Sněhovou vločku. No a malá miminka v bříškách ty už si pozdravy dávno poslaly jinými cestami a proudy, co si budem povídat oni ti tvorové nenarození ještě patří vesmíru a jsou moudřejší než my :-D

4 brabi brabi | 15. prosince 2011 v 23:31 | Reagovat

Batolátka jsou nejlepší. Ještě je člověk dožene a odnese, je-li to třeba. Neodmlouvají, nanejvýš řvou na lesy, ale to my všechno v rámci správné výchovy vydržíme :-D

5 tepi tepi | 19. prosince 2011 v 14:54 | Reagovat

Ahoj kočko s tou chůzí u dětí a všemi těmi vymoženosti co se teď pro děti vyrábí,aby jim prý ulehčilo jejich chůzi musím jen a jen souhlasit.Já svým dětem nikdy v tomto směru schválně nepomáhala ani za ruce se dítě brát nemá abychom s ním takto obešli třikrát do kola celý byt a donutili ho prostě jít,je to totiž velmi špatné na záda. Bortí se jim jejich zatím malá a slabá páteř.Prostě nechte své děti ať oni sami si určí a zbytečně jim nepodstrkujte vozítka, chodítka a podobné nesmysli.Nechte je lozit a lozit a pokud oni chtějí a mají tu odvahu sami se stavět a po té chodit kolem dokola stolu, či nábytku.
Tehdy si pamatuju, že se na mě jiné maminky dívali tím zvláštním pohledem, že už přece leze tak dlouho a je to přece divné no ne?? vždyť jiné daleko mladší děti už sami běhají a mé děti pořád a stále nic.
No je to jinak přátelé, čím déle vaše  dítě leze po kolínkách,tím lépe. Proto se doporučuje nepřeskočit tuto fázi a když se tak stane zajít a vyhledat odbornou pomoc a dítě zase zpět na kolena dostat,je to kvůli rovnováze. Takže maminky nezoufejte, že jiné ratolesti už běhají a ten váš miláček nikoliv a stále leze a leze po kolínkách.Mé obě děti po kolenou lezli neuvěřitelných 6 měsíců než se sami postavili na vlastní nožky a sami se rozhodli, že teď už nastal jejich čas a že prostě půjdou.
Na další odpovím později probudil se mi čmeláček a tak jdeme ven za sluníčkem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama