... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Cvičení s dětmi - 10.-12. měsíc života 1. část (hrubá motorika, první krůčky))

16. ledna 2012 v 23:22 | Waity |  Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.
Je na čase tento seriálek ukončit.
Kniha, podle které je seriálek napsán, končí 10.-12. měsícem života a s ním spojeným cvičením. Tato kapitola je dost dlouhá, takže si ji pro přehlednost rozdělíme na tři části. Tentokrát se zaměříme na hrubou motoriku - první krůčky a procvičování chůze, v druhém díle se budeme věnovat jemné motorice ruky a v posledním a konečně třetím díle rozvíjení řeči a rozvíjení vztahů a některých návyků. Tak do toho!
Doufám, že se Vám seriálek líbil. Vidím to ostatně i na každodenní vysoké návštěvnosti těchto článků. Snad to tedy k něčemu bude. Nám a našim dětem určitě ano. Mrkající
Budu ho mít ráda za sebou, protože dal opravdu hodně práce. S miminkem, které už se mi v bříšku různě natahuje a říká: "Mámo, vstaň anebo si běž lehnout, prostě změň polohu, je mi to tu těsné", je čím dál těžší dlouho sedět u počítače a něco psát. Usmívající se

Rozvíjení hrubé motoriky
Ve 4. čtvrtletí se dítě zdokonalí ve zdolávání překážek lezením. Učí se posadit se ze stoje na židličku. Udělá první krůček, ale mnohé děti se naučí chodit značně jistě po místnosti i venku. Koncem roku se dítě učí postavit se u nábytku do výponu a stát tam na jedné noze a bez držení uprostřed místnosti se vztyčit do stoje ze sedu nebo z kleku.
Pro zdokonalování lezení použijeme i ve 4. čtvrtletí cviků, které jsme popsali v minulé části, např. honička po čtyřech, lezení do svahu a ze svahu, lezení mezi předměty, prolézání a podlézání, vystupování na žebřík apod.
Dítě se už umí posadit z lehu a z kleku: v tomto čtvrtletí je učíme posadit se na židličku ze stoje. Největší potíž mu působí nesnadná kontrola polohy těla vzhledem k židličce, tj. správné umístění zadečku na sedací plochu, na kterou nevidí.

1) POSAZOVÁNÍ NA SCHŮDEK
Posazení ze stoje cvičíme na širokém předmětu asi 15-20cm vysokém. Vhodný je schod, nízká lavička, dvě na sobě položené matrace apod. Vybídneme dítě, aby se posadilo na schůdek a současně je postavíme nejdříve obličejem ke schodu, pak je otočíme o 180°, podáme ruce a mírně zatlačíme, aby se posadilo. Důležité je, aby se na místo, kam se chce posadit nejprve podívalo, pak se otočilo a posadilo se. Učíme-li dítě posadit se, učíme je vlastně orientovat se v prostoru. Nejlépe to jde právě na široké ploše, kde v počátku nezáleží na tom, umístí-li dítě zadeček o něco více vpravo nebo vlevo.

2) POSAZOVÁNÍ NA ŽIDLIČKU ZA STOLEČKEM
Malou dětskou židličku postavíme asi 10-15cm za malý dětský stoleček. Dítě postavíme vedle židličky tak, aby se oběma rukama opíralo o stůl a vybídneme je, aby se posadilo. Dítě se úkroky stranou vsune mezi stůl a židli a, opíraje se ručkama o stůl, posadí se. Prostorová orientace je v této situaci usnadněna tím, že je nejen správně natočeno zády k židličce, ale může se také lépe otáčet a svou polohu a vzdálenost k židličce kontrolovat.

3) POSAZOVÁNÍ NA ŽIDLIČKU COUVÁNÍM
S tímto cvikem začínáme, když dítě už dobře chodí a dovede dělat i krůčky zpět (u pohybově nejnadanějších dětí nejdříve ve 12. měsíci). Postavíme malou dětskou židličku doprostřed místnosti a vyzveme je, aby se posadilo. Postavíme je asi 2 kroky před židličku, uděláme s ním obrat o 180° a dítě se pak dívá na židličku, která je nyní za ním, za jeho zády. Podáme mu ruce a dítě, couvaje dozadu, se přibližuje k židličce. Když je docela u ní, ztrácí ji z dohledu a spíše hmatem vyciťuje, že je u ní, a sedne si. Postupně se posazuje bez naší pomoci. V tomto cviku je prostorová orientace nejdůležitějším momentem. Když se dítě otáčí těsně před židličkou, otáčí se obvykle jen o tolik, aby ji ještě vidělo, a proto si často sedne na hranu nebo zcela vedle.

První krůčky a zdokonalování chůze
První krůček se objevuje u některých dětí v 9.-10. měsíci. Objeví-li se však teprve začátkem 2. roku (ve 13.-14. měsíci), je pohybový vývoj dítěte stále ještě normální. Nyní si popíšeme cviky pro děti, které už udělaly první samostatný krůček.
4) PŘEKONÁVÁNÍ VĚTŠÍCH VZDÁLENOSTÍ KROKY
Postavíme dítě k nábytku, kterého se může držet, a lákáme je k sobě. Postupně zvětšujeme vzdálenost mezi sebou a dítětem. Některé dítě do týdne, jiné do měsíce po prvních krůčcích přejde celý pokoj a brzy se vydá na cestu po celém bytě. V této době je třeba učinit bezpečnostní opatření a uklidit vše, čím by se dítě mohlo jakkoli poranit.

Poznámka: Když se dítě začne procházet po bytě, říkáme, že už chodí. To však neznamená, že vývoj chůze je ukončen. Dítě se v chůzi zdokonaluje až do dospělosti a i v době dospělosti lze chůzi dále rozvíjet. V raném věku se má dítě naučit chodit nejen po rovné podlaze, ale i v těžších podmínkách, např. po nerovné cestě, v trávě, po lesní pěšině, ve sněhu, se svahu a do svahu, vpřed, vzad i stranou, pomalu a rychle atd. (viz další cviky).

5) CHŮZE PO DRSNĚJŠÍ, NEROVNĚJŠÍ PODLAZE
Chodí-li dítě se značnou jistotou po rovné ploše podlahy v místnosti, necháme je batolit po méně ideálním terénu, např. po cestě v parku, na zahradní cestě, po dvoře, po chodníku apod. Postupně dáváme dítěti ještě těžší podmínky tím, že je necháme chodit v trávě, ve sněhu, v písku, v seně, po nerovné cestě v lese atd.
6) CHŮZE PO OBLÁZCÍCH
Necháme dítě chodit bosé na břehu řeky, potoka nebo rybníka, kde jsou oblázky. Můžeme také oblázky nasbírat a nasypat je hustě na podlahu balkonu, dvorku nebo zahrady. Dobrou pomůckou je kus podlahové krytiny, na níž nalepíme gumové polokoule (v průměru asi 2cm). Tento cvik je zejména důležitý pro děti, které nemají dobře vyvinutou klenbu chodidla. Dětem do 2-3 let s náběhem k ploché noze umožníme tento cvik denně.
7) KOPÁNÍ DO MÍČE
Položíme na zem míč a ukážeme, jak se do něho kope. Dítě se batolí za ním, těsně před míčem udělá větší krok a tím jej odkopne. Při tomto pohybu je ztíženo udržení rovnováhy a narušena rytmická chůze: dítě se tím naučí dělat nepravidelné, arytmické kroky, což je těžší než dělat pravidelné, stejné, rytmické kroky.
8) PŘEKRAČOVÁNÍ NÍZKÝCH PŘEKÁŽEK
Lákáme dítě, aby v bytě překročilo např. zvýšený práh, prkénko na podlaze, tátovu bačkoru atd. V zahradě může překračovat gumovou hadici, v lese vystouplý kořen atd. Zpočátku pomáháme podáním ruky, později zkoušíme překračování bez držení.

9) VYSTUPOVÁNÍ NA CHODNÍK A SESTUPOVÁNÍ
Učíme vystupovat na nízký chodník nebo schůdek a sestupovat, a to nejdříve s pomocí a pak bez ní.

10) CHŮZE PO SVAHU
Zavedeme dítě v zahradě nebo v přírodě na mírný svah a lákáme je, aby po něm vystupovalo a sestupovalo. Sestup je pro dítě těžší než výstup. Postupně vyhledáváme příkřejší svahy - nejvýše však 20-20°.
11) CHŮZE PO ÚZKÉ PLOŠE
Položíme na zem prkno 15-20cm široké. Děti, které chůzi ještě dobře nezvládly, chodí ze široka a teprve později při chůzi pokládají nohy blíže ose chůze nebo téměř na ni. Když už dítě jistě chodí, lákáme je, aby přešlo po prkně a tím je do jisté míry přimějeme, aby vědomě pokládalo nohy blíže k ose chůze. Místo prkna nám poslouží složená pokrývka, pruh papíru apod.

12) CHŮZE PO ZVÝŠENÉ PLOŠE
Předešlý cvik ztížíme, když vábíme dítě, aby chodilo po široké kládě nebo na lavičce. Tento cvik umožníme dítěti jen tehdy, když svou bezprostřední blízkostí zajistíme jeho bezpečnost.
13) CHŮZE PO CIHLÁCH
Položíme na zem na zahradě asi 8-10 cihel poněkud nepravidelně do řady a dítě podněcujeme, aby je přešlo. Pro jistotu je vedeme za ruce. Cvik má za účel podnítit dítě k záměrnému pokládání nožek a k nepravidelným krokům. Protože cihly jsou v nepravidelných odstupech, musí udělat větší i menší kroky a položit nohu jednou více napravo, pak zase nalevo.

14) CHŮZE PO CIHLÁCH S NESTEJNÝM SKLONEM (Učení přizpůsobit nožku různému sklonu terénu)
Položíme opět několik cihel téměř těsně k sobě do řady, avšak jedna bude mít mírný sklon vpřed, jiné vzad, napravo nebo nalevo. Lákáme dítě, aby po nich přešlo, přičemž je povedeme za ručku.

15) PŘENÁŠENÍ PŘEDMĚTŮ (Tímto cvikem dítě zdokonaluje schopnost udržovat rovnováhu)
Požádáme dítě, aby nám přineslo židličku, kbelík, nebo velkého medvěda. Zvedne-li dítě větší předmět, zvýší tím a vychýlí své těžiště a musí proto při chůzi zaujmout jinou polohu těla, než když jde bez zatížení.

16) TLAČENÍ HRAČKY PŘED SEBOU
Opatříme dítěti nějakou dřevěnou figurku na kolečkách, připevněnou na tyčce. Vhodné jsou zejména figurky, které se při jízdě nějak pohybují, zvoní apod. Dítě tlačí hračku před sebou, pozoruje její pohyb a věnuje menší pozornost chůzi. Cvik má za úkol, aby se chůze zautomatizovala a aby se dítě naučilo orientovat se při chůzi, i když jeho pozornost je soustředěna více na něco jiného.

17) TAHÁNÍ HRAČKY ZA SEBOU
Užijeme podobné hračky jako v předchozím cviku, ale přivážeme ji na provázek, takže ji dítě může táhnout jen za sebou. Dítě chodí s touto hračkou a často se ohlíží, a proto musíme zpočátku chodit s ním a chránit je před úrazem. Postupně však chodí s hračkou samostatněji. Cvik je proto důležitý, že dítě, často se ohlížejíc dozadu, má ztíženou orientaci, neboť je zvyklé chodit tam, kam se dívá. Nyní se však dívá opačným směrem. Učí se orientovat se v prostoru, i když se nedívá ve směru chůze.

18) CHŮZE PO SCHODECH
Dáme dítěti možnost vystupovat a sestupovat po nižších širších schodech. Dítě zdolává schody nejdříve lezením po čtyřech, pak ve vzpřímené chůzi, může-li se držet oběma rukama, později se drží jen jednou rukou a konečně vystupuje a sestupuje bez držení. Zpočátku vystupuje na další stupeň vždy toutéž nohou a druhou přitáhne (přísunný krok), později se naučí střídat nohy. Snadnější je vystupování po schodech než sestupování. Pohybově nadané dítě se naučí koncem 1. roku vystupovat na schody, může-li se držet oběma rukama, většinou však leze ve 12. měsíci na schody po čtyřech.

19) CHŮZE STRANOU, VZAD A VE DŘEPU
Zaměstnáme dítě hrou s autíčky, vláčky nebo vozíčky. Děti při této hře často ustupují stranou, vzad a chodí ve dřepu. Podobnou situaci můžeme navodit při veselých honičkách: otec např. napodobuje pejska, doráží žertem na dítě, dítě ustupuje stranou, couvá nazad apod.

20) ZRYCHLENÁ CHŮZE
Matka vezme dítě za ruku a společně honí tátu. Účelem žertovné honičky je přimět dítě ke zrychlenému kroku.

Vztyčování do stoje bez přidržování
21) VZTYČOVÁNÍ DO STOJE U NÍZKÝCH PŘEDMĚTŮ
Přilákáme dítě k nízké lavičce nebo bedýnce (výška asi 20cm) a držíme nad ním lákavou hračku tak vysoko, aby na ni dosáhlo jen ve vzpřímeném stoji. Dítě, které přilezlo k bedýnce, vzepře se o ni rukama do vzpřímeného kleku, pak se postaví na nohy vzpírajíc se v předklonu rukama o bedýnku a konečně se rukama odrazí z předklonu se vzpřímí.

22) VZTYČOVÁNÍ DO STOJE BEZ POMOCI
Když dítě zvládne předchozí cvik, zopakujeme jej několikráte se stále nižšími pomůckami, aby se dítě vzpřímilo z ještě hlubšího předklonu. Potom zkusíme tento vztyk a vzpřim bez jakékoli pomůcky, tedy rovnou z podporu klečmo. Nabíeneme dítěti hračku uprostřed pokoje, kde se nemůže ničeho držet. Dítě přejde z podporu klečmo do vzporu dřepmo, pak se rukama odrazí od podlahy, napřímí se a současně se vztyčí z dřepu do stoje.
Cviky 21. a 22. zkoušíme také ze sedu. Dítě přejde ze sedu do kleku a pak pokračuje popsaným způsobem.

23) ZVEDÁNÍ PŘEDMĚTŮ Z PODLAHY
Před dítě, které stojí uprostřed místnosti, položíme hračku. Dítě udělá mírný předklon a podřep, uchopí hračku a opět se vztyčí a vzpřímí. Zpočátku mu podáme prst.

V druhém příštím díle si povíme o procvičování jemné motoriky ruky.

Související články najdete v rubrice Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce (rubriky na této stránce vpravo).
Článek vznikl díky knize Výchova kojence v rodině od Jaroslava Kocha.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 brabi brabi | 21. ledna 2012 v 0:25 | Reagovat

Dávám ti 1* za tento poučný i zábavný seriálek o dětech. Budeš ve všech směrech připravená matka k zábavě i poučení svých dítek a to je dobře. Pozdravuj svoji rodinku a mějte se moc hezky :-)

2 Sara Sara | 22. ledna 2012 v 21:08 | Reagovat

Ahoj všichni, nejlepší na chůzi 1-2 letého prcka je, jak u toho drží pacičky. Nahoře vedle hlavičky jako loutkový panáček. Má je stále připravené kdyby někdo chtěl pomáhat, ale ono se rozhodlo nepomáhat nebo jenom málo a pak zase pouštět a tak je tam drží připravené a asi taky příroda chce kdyby byl pád na hlavu, byly by ruce po ruce :-)

3 Sara Sara | 22. ledna 2012 v 21:23 | Reagovat

Ach ty schody, to se to autorům různých tělocviků říká, aby byly nízké a široké a taky kryté něčím měkkým. Jenže kde takové schody jsou? Doma jsou většinou schody nevhodné, strmé, kamenné, bez zábradlí nebo s hrůznými dírami mezi a pod zábradlím. Člověk dospělý vůbec nevnímá kde všude na malého človíčka zírá nějaká propast, hrana, železná rohožka, ostrý roh. To jen maminčiny oči tyhle nástrahy registrují a my se pak divíme, že s námi komunikuje jen tak nějak jakoby duchem nepřítomně. Máma 1-2 letého dítěte moc dobře ví jak a kolikrát měkká kolínka zavrávorala, šlapečky podklouzly, jak rychle se takový prcek dostane k okraji chodníku nebo břehu nebo místu kde není zábradlí, jenom ona ví, jak chutná neustálý strach a má tucet párů záchranných rukou. Jen ona své dítě tisíckrát zvedne ze země a neví jestli to nebyl pád osudný. Ta cvičení s chůzí, úkroky, otáčkami, zpátečkou nejsou jen tak. Každý ví, že se dítě tohle všechno jednou naučí samo, ale kdy a proč čekat, mladý organismus má tolik energie a tolik chtivosti kráčet dál a rychleji na své cestě za poznáním.Myslím, že dobré cvičení je i takové domácí tančení, podupávání, točení a skákání v rytmu. :-D

4 waity waity | 22. ledna 2012 v 22:19 | Reagovat

[3]: Sáro, moc krásné komentáře..děkuji :-)

5 Misha Misha | 22. ledna 2012 v 23:10 | Reagovat

Moc dekujeme za tento serial. Treba se nam bude taky jeste nekdy hodit.
Mej se moc dobre a pohlad za nas miminko! :-)

6 tepi tepi | 23. ledna 2012 v 13:43 | Reagovat

Když se náš čmeláček narodil, musela jsem už od druhého dne jeho narození cvičit s jeho malilinkatýma šlapičkama čtyřikrát denně.Měla jsem malé bříško a měl tam prý ke konci už málo místa a tak se mu ty prstíčky stočili dovnitř.A tak jsem ty jeho noženky musela pospravovat.Přišlo mi to šílené že ho mám takto trápit takové malé mimuško a čtyřikrát za den?? no plakali jsme spolu pokaždé když jsme cvičili asi měsíc než si na to malé stvořeníčko zviklo.Za čtyři měsíce bylo po všem nožičky jak mají bejt, musím říct, že na kontrolách mě pokaždé chválili, vlastně našeho čmaláčka a jeho prstíčky.Byla jsem opravdu zodpovědná maminka a nikdy nezapomněla a cvičila a cvičila.Nakonec jsem se od doktorů když bylo po všem dozvěděla, že by klidně stačilo cvičit pouze dvakrát denně, ale, že to říkají maminkám schválně víckrát, aby to maminky alespoň dvakrát denně procvičili.Běhání po nerovnostech nám také doporučili a tak naše děti v létě běhají bosky po zahrádce moc je to baví a už nechtějí jinak.Já se také donutím i když občas zařvu když šlápnu na nějaký kamínek.

7 Sara Sara | 1. března 2012 v 22:45 | Reagovat

Šlapání bosky je fajn po písku na pláži, to je krásný relax nebo taky vlastní vypěstovaný trávníček, nejsem moc zmlsaná? [:tired:] No vzhledem k tomu jak je ta naša zeměkoule posraná tak ani ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama