... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Mojí sestřičce je půl roku!

12. října 2012 v 23:47 | Waity |  Domov bez dětí je jako zvon bez srdce - Kulíškův a Copaťoučké sešitek
Ahoj, tady Kulíšek. Už jsem dlouho nic nenapsal o své nové sestřičce a to je jí už dneska půl roku! Tak tady máte tu naši Copaťoučkou..

No, co Vám budu říkat, je to ještě miminko, ale už si spolu hrajeme, laskavě jí ukazuju co a jak, někdy ji i plácnu, aby věděla, že já jsem tady ten větší a chytřejší. A beru jí hračky a nepučim. Někdy máma musí přijít a udělat v tom pořádek. Ale mám ji rád. Když jsem byl nemocný a slaboučký, byl jsem hrozně moc vděčný, že se mnou ležela v posteli. Měl jsem aspoň na co koukat. A jí se to taky líbilo..
V létě jsme spolu lumpačili na chatičce - v bazénku, v travičce, pod stromy, ukazoval jsem Copaťoučké jak umím tátovi pomáhat a taky za náma jezdily návštěvy s dětma, no a když jsme jednou byli unavení, takhle jsme spolu usnuli. No, ta síť by tam byla do dneška, ale druhý den mámu napadlo, že si tam lehne s Copaťoučkou ona. Málem jsme se s tátou potrhali smíchy, no jako ta síť houpací..
Hele Kulíšku, já už jsem taky velká a chci povídat. Tak třeba řeknu, jak jsi mě tuhle plácnul. Co to bylo, jako?
No, to bylo tak trošku ze srandy, to se mi nelíbilo, jak jsi plakala, tak jsem tě plácnul, máma mě občas taky plácne, tak já tě teďka budu vychovávat. Jako máma.
No, tak už buď, bráško, chvilku potichu, ať můžu taky něco říct jo?
Víte, já jsem lechtivá na bříšku, na tvářičkách a za ouškama, když mě tam máma pusinkuje, tak se směju, ale ne nahlas, je to takové to kchchch a doširoka otevřu pusinku. Moc se mi to líbí. Moc ráda se směju a jsem veselá, hlavně když se dobře vyspinkám, tak si chvilku hraju a pak všechny volám, ať si jdou se mnou hrát taky a vítám je úsměvem. Hodně kopkám nožičkama a cucám si ručičky brácha mě v tom všem porád napodobuje, no asi tam něco v pusince mám, trochu to tlačí, snad to bude nějaký zoubek, nevím. Chtěla bych si pořád hrát s Kulíškem, ale ten mi hračky bere a nechce vrátit, tak se musím snažit sama, abych si něco utlapila pro sebe. Udělám ufff, zamávám ručkama, přitáhnu se, couvnu a kdovícoještě a najednou jsem někde úplně jinde, sama se divím kde. Občas za mnou brácha teda přijde a ukazuje mi hračku nebo mi nějakou podá: Anujko, na! tak si to vezmu a řehtám se, jak kolem mě skáče a lumpačí a divočí a všechno vyhazuje do vzduchu. To potom říkám ááááách nebo cha! a směju se a výskám. Když mám třeba hlad a máma nejde, tak úpěnlivě volám: "mam mam mam mam" a pořád, dokud nepřijde.
Ještě se koupám v kyblíku a Kulíšek ve velké vaně, chodím se na něho koukat, ale už mi asi donesou ze sklepa vaničku, páč v kyblíku si stoupám a občas jak lumpačím, vycákne vodička a já se točím a směju na všechny strany.
Jsem moc ráda na bříšku a hraju si tak. Jak mě někdo položí na zádečka, tak šup a jsem přetočená, mám hrozně silný nožičky, tak s nima kopnu a hned to je. Když mě máma chce přebalit, tak kouká, jak se mrskám, no nakonec mi půjčí něco zajímavého do ručičky, tak chvilku vydržím. V noci spím stejně nejraději na bříšku, přetočím se tam sama a takhle je to nejlepší.
A víte co? Já jsem jim pořád ve své řeči říkala, že už mám taky na něco chuť. No, oni se všichni pořád cpou něčím dobrým a já se můžu leda tak koukat. Tak jsem prvně po všem natahovala ručičky, když to nepomohlo, tak jsem jim je do všeho strkala, až měla máma polívku na klíně a kousala jsem do všeho, nejradši do všech možných prstíků. Tak už mi taky dali mrkev a brambůrku - prý ze zahrádky, hmmm, je to dobré, ale stejně mám chuť na tu tvoji kašičku, Kulíšku.
To si budeš muset, Copaťoučká, ještě chvilku počkat. Já jsem taky nedostal hned všechno.
Ale nepovídej, brácho, já tě zase budu muset naučit jak se způsobně a hezky papá, ne jak tě máma všude musí nahánět a přemlouvat tě aby sis dal. Já papám hezky a ještě se u toho stačím smát, no koukej na to..
Jednou jsem měla trochu vyrostlé nehtíky a škrábala jsem jako koťátko. Ručkama jsem tátovi osahávala vousy, uši a nos a hrozně mě bavilo takhle šermovat ručkama proti jeho obličeji. Tak mi táta začal říkat tygříku.

A byli jsme pokřtění a bylo to moc krásné. Akorát Kulíšek dopředu sliboval našim, jak bude tichoučko, ale pak se mu zalíbila ozvěna v kostele, tak se obřadem linulo jeho hulákání a prndání. A neseděl na místečku a taky chtěl utíkat. Panu faráři to ale nevadilo. Má moc rád děti. A představte si, co se pak stalo. Pan farář vzal Kulíška do náruče a nesl k oltáři ukázat Bohu a poprosit o požehnání. Ten z toho byl tak překvapený, že ani nemuknul. Já jsem byla tichoučko, ale vzal pak i mě a udělal se mnou to samé. Teď prý o nás tam nahoře vědí a budou nás chránit..
Copaťoučká, pustíš mě dneska ke slovu? Ty jsi tak ukecaná, teda. Trošku jsi taky plakala, jak ti dělal pan farář pomazání. To já jsem držel pěkně. A taky mi bereš věci, né že né. Třeba tuhle, jak jsem si poctivě uzmul košíček s maminčinýma malovátkama. Myslel jsem, že si trošku namaluju nožky pudrem a ty jsi mi to pořád brala a házela na zem. Jsi prostě ještě moc malinká a nerozumíš tomu, co všechno se dá s takovýma zajímavýma věcma dělat, víš? Tak jsem ti nakonec něco půjčil, ať mám klid..
Tak jo, Kulíšku, nechtěla jsem, ale prásknu tě. Koukejte, jak brácha občas usne. No, není to blázínek? On měl na chatičce spinkat a místo toho dělal "pořádek" na přebalováku, všechno přeházel a u toho vytuh, no je toto možné? Hele..
A jak je ukecanej. Tohle je jenom střípek jeho vět a větiček, už se těším, až taky takhle budu povídat, myslím, že to bude brzo, abych si jako bráška mohla říct, co chci a potřebuji. Kulíšku, budeš mě to muset brzo naučit.

"To se, Matynku, nemůže jozbít věci." a bouchal dál kladívkem do autíčka. Napodoboval totiž kluka lumpíka v Krtečkovi. "Andujka spapaja Matynka." (To jsem si jenom mlaskla).
"Malinkato a veliko." (Něčeho bylo málo a něčeho jiného hodně.)

Andulko, já se jdu za nás oba rozloučit, protože ty by jsi prndala do rána. Uááááách, a mně se chce spinkat. Tak si hezky hajni, tady, a já ti budu povídat třeba o bagru, jo? Moje nejoblíbenější téma teďka.

Nepovídej a pojď už radši spinkat, páč já tě ráno brzo probudím, abych měla koho pozorovat, když bude mamka ještě spinkat. Dobrou noc, Kulíšku.
Tak ahoj všichni! A všechno nejlepší k narozeninám, Copaťoučká.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Green Green | Web | 12. října 2012 v 23:53 | Reagovat

Nádherná :)))

2 Eliza Eliza | E-mail | 13. října 2012 v 22:41 | Reagovat

Já si až teď uvědomuji, jak jsem měla málo času na moje holky, a jak se snažím si to vychutnat teď s vnoučatama. A jak to strašně letíííííí. To se člověk jakoby probudí a rok je zase pryč. A kluci už m,ne začínají poučovat, a už to nejsou ty dětské otázky a šarvátky, a už to je vlastně chytání posledních vagonků rozjetých vlaků, protože znovu malá stvoření u nás v rodině, tak to už tady nebudu. Ach jo, užívejte si to!!! :-?

3 Sara Sara | 14. října 2012 v 0:48 | Reagovat

Ahoj malí rybníčkové, to je nějakýho povídání :-) a to jako vážně Tya usnul na tom stole a visel hlavou dolů? :-D Nany je strašně krásná, už v posledním článku jsem se dívala jaká je z ní princezna, jak se podmanivě dovede usmát, už žádný mimino, ženská, která ví co chce a jak toho dosáhne :-) a ona už normálně jí lžičkou, už je jí 6 měsíců, to je neuvěřitelné jak to letí, nedávni ještě plakala kdykoli se na ni někdo cizí jen podívat a musela k mámě a schovat a natisknout a zavřít oči a rychle cucat a teď baští mrkev a jablko a usmívá se na celej svět :-D jsem moc ráda za tuhle kočičku, zachránila totiž svýho bráchu a taky jeho mámu, je to moc dojímavý příběh, tak půlročko a tříročku už za náma přijeďte je nám po vás smutno a potřebuju zase zbořit byt O_O  :-D odsávačka soplíků to jistí :-D

4 Kolíska Kolíska | 14. října 2012 v 12:05 | Reagovat

Ahoj kozí rodina zdraví město, ta odsávačka soplíků mě rozesmála, tak musím hnedka napsat a taky ta fotka jak Mat usnul. No my jsme měli těžký období, ne snad že by bylo něco s lidma to zaplaťbůh ne, ale přežili jsme první zabíjení. Já s malou jsme probrečely celej den a ten můj malej tvrďák co má svaly na nohách jak bejk a drsný dlaně jak chlap plakal až v noci. Nedá se nic dělat žijeme na farmě, ale o tom psát nechci. Chci napsat něco moc pěknýho k nedělnímu kafi. Mám chřipku a tak jsem se nečekaně octla sama doma. Je to už dobrej půlrok, co jsme se rozhodli prodávat zbytky sejrů, mlíka, jogurtů a jinejch našich výrobků velkoobchodu, prostě co nespotřebujem a co si během tejdne neodvezou drobní odběratelé vozíme pryč a mohli jsme si vybrat den, kterej to budem dělat. No a protože ve velkoobchodě jsou sedum dní v tejdnu, tak jsme si vybrali neděli. Vstáváme ráno v pět a ještě podojíme, a pak se nasnídáme a pěkně se oblíknem všichni si vlezem do dodávky a zkrátka v 9 hodin jsme hotoví a máme den pro sebe. Pořád nám chyběl odpočinek, nějaká kultura, popovídání si v jinym prostředí než uprostřed zahnojenýho dvora nebo zapařený kuchyně. Jeli jsme tenkrát zpátky pomalu přes takovou samotu a chtěli jsme jít do lesa bylo léto, vykoupat se k rybníku, odpočnout si a hledali jsme místo kde si dáme svačinu, zastavili jsme u takové staré klášterní zahrady a u moc pěknýho kostela. Potichu jsme tam vešli a bylo tam takový jiný ticho a chládek, černý tisy, upravená travička, kluci tam sebou plácli, byla tam stará kamená fontána, klid, boží klid. Nasvačili jsme se a od tý doby nás nenapadlo jinde jíst, no a jednoho dne z toho baráku, kterej jsme považovali za opuštěnej vyšel starej pán, ani neměl sutanu a bylo jasný že je to pan farář . Nabídli jsme mu kozí jídlo a on nám povídal historii toho kláštera a fary, říkal že tu žije sám, protože samotnýmu je mu dobře, ale že má bohoslužby a že jestli nechceme jezdit a tak, slovo dalo slovo. Tak vážení, už máme pokřtěné děti, naše nedělní krásná cesta se neobejde bez nedělních bohoslužeb o jednu dědinu dál, fara od nás bere sejry a mlíko, protože mají takový spolek pro děti a dělají jim svačiny a co je nejdůležitější můj malej farmář začíná chodit do sboru. To byste nevěřili jak úžasně ty děti v tom chrámu zpívají. Dívala jsem se jak jste křtili děti a bylo mi moc hezky, nejde ten svět ještě do kopru, že ne, máme tu budoucí svět dobrejch lidí, kteří vědí co se patří a to je dobře. Tak doufám, že taky ctíte neděli, to bylo totiž první co jsme začli vyznávat. Nicméně sejry od nás jsou pokřižovaný, aby dodávaly dobrou náladu a správnou výživu lidem, který je jí.

5 Kolíska Kolíska | 14. října 2012 v 12:36 | Reagovat

To jsem eště já, úžasnou čepičku má ta tvoja panenka Waity, prosimtě jak se to dělá? To není kupovaný to poznám, mimochodem souhlasím že je moc krásná tvoja holčička, naša Majdalenka je ale taky kočka, ale ta krajkovaná čepička no já takovou viděla v truhle po bábě, jenže to starý háčkovaný je tvrdý jak štolverk, to bych malé na hlavu nedala. :-D

6 brabi brabi | E-mail | Web | 16. října 2012 v 18:49 | Reagovat

Je to k neuvvěření, jak ten život pospíchá. Nedávno jsme byli na svatbě a najednou máte dvě tak rozkošné děti. Ať jsou zdravé a šťastné. Ty ruční práce, které obdivují všichni na těchto dětech, vyrábí jejich mladá babička. Sama měla svoje dvě sotva odrostla dětským botkám-jak se říká a tvrdě nestíhala, aby je uživila a teď má čtyři vnoučátka a může se uštrikovat :-D Ale to ona ráda a ještě si vymejšlí.
Jistě ti Kolísko ráda poradí.

7 waity waity | E-mail | Web | 17. října 2012 v 22:55 | Reagovat

[5]: Ano, Kolísko. Koukni sem k Sáře, založila si rubriku čepičárna, tak myslím, že tohle není poslední článek o čepičkách:
http://madlenangelinasara.blog.cz/1205/zvonecky-jarni-cili-ozdobene-hlavicky

8 waity waity | E-mail | Web | 18. října 2012 v 12:54 | Reagovat

[4]: Kolísko, to je úžasný, že máte kozí výrobky, škoda, že jste až z Čech, asi bychom si k Vám na farmu přijeli taky :-), my je tady totiž kupujeme po zdravých výživách což není úplně nejčerstvější a taky děsně drahé. To je krásný, taková náhoda, že jste poznali toho pana faráře a přes něj jste se dostali až k tomu, že chcete ve víře vychovávat děti, to my jsme taky poznali skvělého faráře díky našim křtinám. Škoda, že ho máme tak hrozně daleko. Ale svět ještě do kopru nejde, taky si to myslím, snad k tomu přispíváme i my :-)
A ještě jsem chtěla napsat, že je mi to moc líto s tím zabíjením, ale to musí bejt, Nejmilejšího rodiče mají za městem taky takovou malou farmičku a to víš, když přijde ten čas, tak se na to děda psychicky připravuje, zvířátkům se omluví a udělá to s velkou úctou k nim tak, aby co nejméně trpěly, naštěstí na to nemusí koukat nikdo jinej :-(
Mějte se krásně a pošli fotky na můj mail, jsem děsně zvědavá na Majdalenku krásnou panenku ;-)

9 Misha Misha | 23. října 2012 v 19:26 | Reagovat

:)kouzelná panenka! Vždycky se jenom směje!! :) je vidět, že je spokojená a má doma výcvik. Pro druhé dítko je přeci větší zábava být se starším bráškou než jen čekat na maminku, kdy zase dovaří a bude mít chvilku!
A Waity....já si jen tak představuju tu houpací síť.... :-D...neeee já bych se nesmála!! ;-)
Hlášky capartů jsou vždycky originál. Je fajn, že máte hračky, které se nemůžou jozbít a malinkato a veliko nemá chybu :-D.
Všechno nejlepší Andulce!! Posíláme lehce lechtivou pusinku na tvářičku, sterilní bez bacilů :-).

PS: čepička je moc pěkná!

10 Radka Radka | 25. října 2012 v 19:36 | Reagovat

Máte krásné a šťastné děti. Je to jako dar, dívat se na usměvavé tvářičky. Já vím, že někdy zlobí, že umí lumpíkovat a vystrkují růžky. Ale tak to musí být.
Posíláme gratulaci a velké pohlazení :-)

11 Tepi Tepi | 2. listopadu 2012 v 12:46 | Reagovat

Dneska jsem Copaťoučkou viděla poprvé papat po dlouhé době co jsme se neviděli a byli nemocní.Hned jsem si vzpomněla na malou Lisetku jak takto otvírala svoji maličkatou pusinku, celá ošmudlaná s úsměvem na líci asi jí to moc chutnalo.Maminka jí dávala jablíčko a malá to s takovým apetitem papala no jen tak dál holčenky.Přeji samé velké úspěchy.Navíc za ten měsíc co jsme se neviděli se malá krásně pohupuješ na kolínkách a je z tebe malé a roztomilé koťátko, které pořád povídá až mě to úplně vzalo.Prostě malá usmínkovaná panenečka s prima bráškou který se vážně moc snaží.Byli tu u nás a děti si moc hezky hrály.Bylo to moc prima, myslím, že se všichni na sebe moc těšili po velké pomlce a tak to vážně všechno stálo za to.Posílám vám pusinky.

12 Sara Sara | 4. listopadu 2012 v 18:28 | Reagovat

Poslyš modrooká tmavovlásko, ty máš tak ustaraný obličej, jako bys nesla na bedrech tíhu celého světa, já vím máma se vzdálila na 10centimetrů a možná se i otočila, no to víš život je těžkej to ti potvrdí brácha, bratranec i sestřenice, ti mají taky hrozný starosti. Tak například tvůj bráška dostal ráno modré ponožky místo bílých a špatný tepláky, bratránek, jo, ten si nemohl vzít meč do sokola, no a nejhorší bylo že tvoje sestřenice zapomněla plyšáka Perdu ve školce a on spal na zemi!!! celou noc, no to jsou starosti :-(  ;-)  :-)  :-D

13 Sara Sara | 7. listopadu 2012 v 19:07 | Reagovat

Kolísce vzkazuju ať vydrží, čepičárna bude určitě pokračovat, jen co se dokopu při nové práci dodělat zimní čepky a nafotit je na malých kebulkách, podzimní modely vypadají že budou čekat až do jara :-D vůbec nevím jak to ty ostatní babičky dělají O_O

14 Fredy Kruger Fredy Kruger | 14. listopadu 2012 v 21:24 | Reagovat

" Rodina naše jest pestrá !
... Otec, děd, matka , sestra ....
teta ( ke strýci Adolffu )

... pak patnáct bratrů mám  ... Rudolfů !"
Však vyjmenuji je zpatra ...
Já poznám každého bratra !
...hovoří  Rudolf  Wopitta

Již na prstech bratry své počítá !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama