... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

10 měsíců a 3 roky :-)

18. února 2013 v 0:42 | Waity |  Domov bez dětí je jako zvon bez srdce - Kulíškův a Copaťoučké sešitek


Krásný Nový rok všem!
Už nějakou dobu je tu rok 2013 a já se omlouvám všem svým čtenářům, že za nimi přicházím až teď. Kdo má děti, jistě mne pochopí. Je tolik krásných věcí a povinností okolo dětí, které člověk musí každý den udělat! A zítra znovu. A pak, jak má maminka volno, snaží se trochu zrelaxovat, užít si chvilek klidu, urovnat si domácnost pocuchanou z dětských her. Nezbývá moc energie tvořit. A nezbývá moc času k přemýšlení. Ještě nedávno jsem si toho luxusu mohla užívat. Bylo to při vycházkách s Kulíškem v kočárku, krajina ubíhala, děťátko spalo a já mohla v klidu nechat procházet myšlenky hlavou. Nyní naše procházky probíhají jinak. Kulíšek objevuje svět, druhé miminko v kočárku spokojeně spinká, ale většinou se nedostaneme v procházkách dál, než kam dříve netrvalo ani deset minut dojít Usmívající se

V minulém překrásném roce 2012 se nám narodila naše holčička Copaťoučká. Kdo jste tu s námi, už to víte.

Náš Kulíšek oslavil se vší parádou svoje krásné 3 roky a už si je dokonce umí spočítat na prstíčkách. V tomto roce nám náš Kulíšek také bohužel přestal na pár měsíců úplně papat a pro nás rodiče to byla hotová katastrofa. Ke konci roku se naštěstí vše trochu spravilo a začal víc papat a hlavně - přibírat. A co je nejdůležitější - konečně přešel na kousací potravu. V minulém roce také vyrostl o 7 centimetrů, navzdory všem, kdo do něj už chtěli začít píchat růstový hormon. Ale o zdraví tu teď psát nechci.
Vánoce a Nový rok jsme prožili krásně, poprvé jsme si je užili jako čtyřčlenná rodina a mohli se kochat dvěma páry rozzářených dětských oček. Kulíšek už nadšeně očekával opravdového Ježíška, jestli přinese, co si přál, a na rozdíl od minulého roku s chutí sobě i sestřičce rozbaloval dárky. Copaťoučká mezi stromečkem, dárky, všemi papíry a mašličkami lozila a snažila se ulovit si něco do pusinky. Stromeček Kulíšek s tatínkem ozdobili jen seshora, půl metru od země byly jen jemňounké voňavé větvičky..
Mikuláš s Čertem a Andělem poprvé navštívili náš domov a Kulíšek je přijal s opravdu velikým respektem. Od té doby občas stačí připomenout, že tu byli a rázem máme doma hodného chlapečka Usmívající se
Naše Copaťoučká má nyní už 10 měsíců! Je to moc příjemná holčička, má stále dobrou náladu a je velký smíšek. Směje se skoro pořád. Stačí se na ni s úsměvem podívat a jsme odměněni. Dvě sluníčka s obrovskými řasami se na nás rozzáří a dásničky zatím bez jediného zoubku se zeširoka rozevřou. Každý den s úžasem pozoruje svého staršího bratříčka a tak moc by ho chtěla napodobit! K jeho velké radosti už se naučila stát a teď si stoupá úplně všude, kde může něco zajímavého vidět nebo chytit do ruček. Pěkně mi kramuje spížku za závěsem auž se jí podařilo otevřít pár spodních zásuvek, nějakým zázrakem si zatím do nich ještě neskřípla svoje maličké zvědavé prstíky.
Po bytě má dvě postýlky, a tak se stále stěhuje do té zrovna vhodnější, kde se předpokládá větší klid. Nevýhoda malého bytu. Trochu jsem si usnadnila život, že jsem ji naučila, že nakojím, položím do postýlky a když se má spát, většinou hned usíná a můžu se pak věnovat Kulíškovi.
Jako druhorozeňátko se nebojí hluku a křiku, ten slyší vlastně už od prenatálního věku stále. Občas se jen trochu lekne neznámého hlasitého zvuku, ale docela snadno se hned uklidní. Jediné, co se jí nelíbí je, když na ni bez upozornění sahají cizí lidé nebo by ji chtěli chovat. To si pak hodně zanadává a okamžitě chce zpátky svoji mámu. Je pro ni důležité, aby si ji dotyčný nejprve získal, od mámy se na něj ráda chvíli kouká, nachýlí hlavičku na bok a usmívá se (my tomu říkáme, že od mámy se to pěkně machruje a koketuje) a zvyká si na novou tvář. Pak se ráda nechá pomazlit.

Nejvíc na světě ji baví bratříček. Chtěla by si s ním hrát, chodí za ním pořád, ale on ji většinou odhání, protože mu boří jeho stavby, jak se snaží dosáhnout na zajímavé barevné kostečky. Někdy před ní utíká do výšek i se svým hraním, a tak někde zespoda na něj Copaťoučká pokřikuje a volá, že by chtěla taky. Když má bratříčka v dosahu, láskyplně ho tahá za oblečení nebo za vlásky, občas se ho snaží pohladit. To Kulíšek nemá moc rád, tak většinou uhýbá.
Jůůůů, brácho, já ti věřím, ty tam určitě došáhneš..
Nejradši má Copaťoučká malé barevné věci a všechno, co najde na zemi, hned strká do pusinky. Takhle už bohužel ochutnala a snědla kdeco (papír, noviny, smetí, drobky od stolu, hlínu od bot). Musíme dávat pozor a často vysávat. Když si najde něco zajímavého a chceme jí to z pusinky odebrat, to je křiku! Jen tak se nedá..
Měla jsem představu, že moje druhé děťátko bude konečně VŠECHNO a KRÁSNĚ papat. Je tedy pravda, že k jídlu má mnohem vřelejší vztah než její bratříček. Zrovna jednoduché ji nakrmit ale není. Nechce moc papat ze lžičky, nejradši by všechno do ruček a ještě to moc neumí. Jsem ráda, že si sama a ráda okusuje kousek jablíčka, povařenou mrkev, brokolici. Pak to zahodí na zem. Baví ji koukat, jak věci padají dolů. Po dětském jídle by se u nás v kuchyni občas najedla i slepička. Když jí něco opravdu chutná nebo má veliký hlad, mile mě překvapí a nechá se nakrmit. Je jasné, že v tomhle má mnohem větší pud sebezáchovy než její bráška. Snažím se být v klidu a nepřemýšlet nad tím, kolik čeho snědla, neurážím se už nad pracně uvařeným zdravým jídlem, které se po papání válí všude kolem. Občas se mi zdá, že to naše malé štěňátko stejně nejraději zobe ze země.

Kulíšek už zato papá pěkně. Co mu chutná, to si bere ze začátku sám, zbytkem ho musím různě dokrmit. Hlavně už se nebrání novým věcem a neustále rozšiřuje repertoár chutí, dokonce křoupe syrovou zeleninu, oříšky a semínka. Pro jiného rodiče normálka, pro nás naprostý zázrak!
Poslední dobou je hodně mazlivý, často přijde a přitulí se nám do klína. Nebo odněkud z výšky přímo na nás skočí a letí jako Petr Pan. Dobrovolně a bez protestů rozdává pusinky! Jsem z toho celá blažená a po takové pusince je mi vážně krásně. Často se spolu smějeme a rádi se pereme, nebo ho vozím na zádech. Hodně rádi spolu "pracujeme" u stolečku..
Když se Copaťoučká kojí, chce být Kulíšek s námi, potřebuje vědět, že je taky důležitý a chtěl by být taky ještě miminko. Rád má stejné nebo podobné věci jako ona. Je puntičkářský a ve všem hledá podobnosti. Začala jsem oběma kupovat podobné oblečení, sem tam i podobné hračky. Co má sám, rád by dopřál i své sestřičce ("to je pjo Andujku ááá to je pjo Matynka..."). Když si hraje, je moc spokojený, že se Andulka přijde podívat. Nesmí mu ale do hraní zasahovat a to je pro ni hodně těžké. Ráda by se přidala. Někdy ji musím držet, aby mu nevlezla do puzzle, které si skládá a ji to naprosto fascinuje. Když si za něčím jde, tak neústupně a s velkou dravostí. Někdy nás hodně překvapí, co dokáže. Třeba tohle, na zemi sotva stojí, ale na balon si sama vyleze a s velkým smíchem a vítězoslavným výrazem si stejně jako bráška na něm skáče..
Ráno nás Copaťoučká všechny budí už před úsvitem, jak táta odchází do práce. Kulíšek by rád spinkal stejně jako máma, ale Copaťoučká chce bumbat a potom si všichni společně hovíme v posteli. Dám jim hračky, Kulíšek a já spolu poleháváme a Copaťoučká si hraje. Pro mne je docela těžké vstát brzy, protože po nocích jsem dost aktivní, abych si trochu "užila" bez dětí.

Hele, bráško, půjč mi na chvilku taky tu desku!..
Kulíšek už přes den moc nechce chodit spinkat, a tak to odpoledne někdy dopadne asi takto (na fotce to není vidět, ale v ruce má misečku se slunečnicovými semínky)Usmívající se ..
A nyní pár větiček našich dětiček, někdy se tomu povídání musím vážně smát Smějící se:

Kulíšek:
"Andujko, nešudjej si očička, jozbiješ si je a spadnou ti."
"Ta se točí točí ta budica. Dovezeš ju Bastyškovi tu budicu." (řeč je o udici na ryby s parádním navijákem, kterou mu půjčil tatínek).
"Andujko to je Matynkové, nebeu mu to, Andujka taky by si chtěja zatočit tou budicou."
"Pojedou výtahem za bubu a bude tam Bastyšek s Ejinkou a budou tam skákat a dějat jumpačiny."
"Andujka zakčičeja takovej kšik."
"Tši-jedna-teď! Ten jetěj ten Matynek jak ten ojel." (skákal z velkého balonu a letěl přes půl postele, nedávno ještě napodobujíc orla z pohádky, teď nově Petra Pana).
"Matynek udejaj vejikej komín. Jéé, Andujka ti to de jozbít. Jé, Andujko, nejozbíjej mu to všechno!" (a sám pro sebe dodává): "Ty jsi smutný. Andujka ti to jozbija. Zase to postavíme."
S dětským telefonkem u ouška: "Bastyšku, Bastyšku, Ejinko, pšijeďte už! Já ci jet taky na hoji (hory) za Bastyškem!"

Copaťoučká:
"Aada ada aida."
"De de ada. Éééé."
"Mam mama, da dada." (máma, táta)
"Ža aiža éééé."
"Ne nenene."

Andulko, podívej, to jsou andulky..
Nebojte se, já si svou kamarádku uzvednu sama..
"My tady hjajeme a tancujeme!"
Příště bude článeček dříve a kratší, to slibuju :-)
Všechny Vás moc zdravíme z Rybníčkova a brzy zase nashledanou!
Budeme rádi, když do komentářů zase na oplátku napíšete, jak se máte Vy :-)

A teď už radši jděte spát, je pozdě Smějící se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 19. února 2013 v 10:36 | Reagovat

:-D  O_O  :-) To jsem se tak nasmála, já vím jak Tya povídá a stejně mě zase dostane. Brečím tu smíchy, protože teď už se budeme pořád jenom chechtat, protože Tya papá a řekla bych, že furt. U mě teda papal v jednom kuse a dokonce šunku. Krmili se s kočkou o sto šest :-D Malá Aněs to je kulihráškova podšívka, jak ona kecá, normálně tím svým eee řekne úplně všechno. Tya se přestal zlobit na mámu a na sestřičku, už nežárlí, má ji rád, když běží a ona je v cestě udělá velký skok bokem, to dřív nedělal, začíná být něžný :-) ke mně k tetě Ie, k Lisetce. On nás ženský předtím moc nebral. Je to všechno tím, že je v pohodě, už netrpí a už nikdy nebude!
Tak ten článeček je moc krásný a konečně děkujeme mámo. Co my, my víme co se u vás děje, ale ostatní kamarádky jsou jistě zvědavé. I když já si umím představit až moc živě kolik máš tak asi času, telefonujeme spolu vždycky asi minutu než se u vás ozve nějaký malý trpaslíček s naléhavou žádostí o maminku. Procházky jsem taky zažila. Když Wai napíše, že Kulíšek objevuje svět, znamená to, že nejde vedle kočárku po chodníku. Znamená to, že se kdykoli kamkoli rozběhne za nějakou vránou, prutem, psem, kočkou, jeřábem, traktorem, chlapečkem, zajímavou hlubokou kaluží a tak dále. Jeho máma tedy honí kluka, zatímco v kočárku se možná probouzí Copatá, která ještě nemá ponětí odněkud spadnout, zato má velké gymnastické vlohy pro vylézání na střechu kočárku nebo oblézání držadla hlavou dolů. A to v městečku kde žijí ještě než dojedou do nějaké bezpečné zóny kolem přejíždí traktory a náklaďáky. Je pravda, že co napadl sníh přestal zdrhat anebo v hlubokém sněhu mu to jde pomaleji :-D Ale to, že je k nám všem něžnější se projevilo i v tom, že se dokáže na procházce někoho držet pacičkou, neutíkat mu a povídat a povídat aaaaa povíííííííídaaattttttt. O_O Víte, že si strašně ráda povídám s dětma, že jsem si často povídala sama se sebou a teď už nemusím, jsem vypovídaná. Jsem tak vypovídaná, že na kočky už jenom vrním :-D

2 Misha Misha | 19. února 2013 v 14:53 | Reagovat

Půl roku nejezení nic není. Všechno se dožene! Však, maminka nebude stíhat nakupovat a péct chleba :-D. Navíc, jak tak koukám na Copaťoučkou, bude mít hodně práce ji uhlídat. Mít sestřičku s tak krásným úsměvem a očima není jenom tak. ;-)
To povídání je kráááásný :-P

3 Kolíska Kolíska | 21. února 2013 v 16:04 | Reagovat

Ahoj ahoj ahooooj mééééééé. Jsem ráda že píšeš, občas se semka dívám. Vy jste nepapali a proč Mat byl nemocný? Nebo jak půl roku nepapal? To jako vůbec, no to by bylo dost hrozný, jako nechtěl nebo co? My teda nepapáme, my žereme, ale naštěstí se cpeme jen ovocem, zeleninou, naším králičím a slepičím, kozím mlíkem jogurtama, sejrem a dělám tvarohovej dort, po způsobu americkýho Cheesecake a byli jsme normálně ve městě a tak. Tetka nás vzala do cukrárny a tak sem nechtěla prudit, šli jsme a David ty dorty  normálně plival, to byla ostuda no vůbec mu to nejelo, já sem normálně měla radost tajně teda ale fakt. Takový malý prtě pozna co je a co není pro něho dobrý. Druhej den jsem já která normálně todle taky nejím, nevim co v tom bylo no normální cukr, normálmí mouka, náhražka másla asi barva, ňáký starý ovoce a určitě éčka. Já sem to totiž dojedla, bylo mi zle a dostala sem vyrážku po celym obličeji, na krku, úplně ňáká divná reakce. No nic nebudu to rozmazávat. Ale dort z cukrárny už nikdy
Ale byli jsme vystavovat naše nejlepší mlíkárničky Rozičku a Bludičku a kozlíka Prudila na pohlazení dětem, na podzim teda to bylo a taky výrobky, mlíčko, tvarohový bylinkový sejry a jogurtíky. Dostali sme certifikát a vyhráli 2.místo a zdůvodnění bylo, že teda už nekrmíme granulema, ale jenom bio potravou a čerstvým žrádlem a naše výrobky nesmrdí. To znamená to je od koz, který nejsou nikdy přivázaný. Teda jenom když mají rodit abysme nelítali furt v noci po pastvině s baterkou, nejsou přivázaný nikdy ale sou v chlívku zavřený. Taky kdyby pršelo mohlo by kůzlátko umřít kdyby se do rána nevytřelo. Tak to sem se musela pochlubit. To víš naša městská rodina na takový věci prdí. Málem sme kvůli kšeftu vyhověli velkoobchodu, ti nás nutili dělat výrobky trvanlivý. No protože naše věci se musí do tejdne spotřebovat. Nakonec jsme si řekli, že ne, aji kdybysme měli vyrábět jen pro sebe, školu a faru. Totiž původně sme chtěli prostě bejt venku s dětma v přírodě, žádná velkovýrobna. Hotovo, to málo co prodáme na běžnej chod domácnosti stačí. Kdybysme propadli těm chlápkům z VO co vědí o farmě prdlajz, tak dobře vydělávali bysme peníze, ale nikdy nevyhráli na výstavě. A tak jsme šťastní jeli dom a zpívali si, no nejsme my náhodou na hlavu?
Jinak zima je dobrá, hodně sněhu, malej se vyřádí jenom vyjde z baráku. A teďka je klid největší šrumec bude na jaře tak v březnu a dubnu a možná květnu, narodí se kůzlátka, budou kuřata a králíčci určitě nám zas někdo přinese kotě.  Prcina tady bude rozčilěně lítat vod jednoho mláděte k druhýmu, bude je chtít volizovat a bude hlídat jak ďábel. To zas budu muset dát na plot cedulu, že máme hrozně zlýho psa. A Vločka to samý, ta bude kráct kuřata, eště že fena a kočka sou kastrovaný, to bych fakt nepřežila. Jak Bety mc.Donaldová, no ta měla 150kuřat, takže furt mám ještě leháro. Aspoň zhubnu kooonečně a voblíknu si ty tričínka co se na ně chodím furt čumět a přeměřuju je na sebe.
Majdu furt kojím a někdy dostane převařený kozí, kapičku. Jinak baští ovoce a zeleninu, nechci to mixovat kovovým mixerem tak jí to vždycky rozžduchnu vařekou. Malej David už je chlap, každý ráno se mnou dojí, chvilku než koza zabečí, to už ju tahá tak ho zaženu, pak se válejí s Prcinou ve sněhu a celej den je tátovi za zadkem. Náš tatka se dal na domácí řezbaření. Ze začátku to nebyla žádná prcka no protože furt byl pořezanej a nadával, ale už mu to de. První dílo byla kolíbka  pro malou, nejdřív ju pomaloval, pak to zase dával pryč vono to nešlo, tak ju prodal a koupil si pořádný dřevo pěkný kusy, udělal novou a v záhlaví vyřezal různý zvířátka který jsou jako napůl že se dívají do té postýlky a napůl jenom obrysově. A všichni kdo k nám přišli tak to obdivovali. Tak si řekl, že to je teda lepší než jezdit po pracích. Udělal si dílnu ze staré stáje, malej tam má stojan a maluje a knížky a svoje nářadí, já vo nich prakticky celý dopoledne nevím.Do školky to nehrozí, je to daleko a nám se to líbí takhle. Děda se postará o zvířata. Já přes den dělám s mlíkem, navařím, Majda za mnou ťape po čtyřech a semtam se na něco vytáhne a pak spadne na záda. Všude máme teda hadrový koberce tak už ani neřve. Vzdychne podívá se na mě já řeknu dobrý a jeto. A přištrachá se Prcina, sekne sebou vedle malé, ta se jí chytne za chlupy, kolikrát už takhle usnula. Někdo by si řekl, že jsme prasata nebo tak, ale ten pes se koupe skoro stejně často jako to děcko, bakterie už máme promíchaný a strašně se milujou, a nemocný sme teda eště nebyli akorát když jsme byli někde mezi lidma, tak to zase je hned. Každej tejden jezdíme na faru, přivezeme tam dodávku kozího jídla zazpíváme si ve sboru a jedem dom. Při zpívání mám malou připlácnutou na sebe v šátku a ona už několikrát začala zpívat s náma. Není ju slyšet jenom já se usmívám. Tak zase brzo napište David a Majda zdraví Mata a Andulku a poslouchej ty lumpe jestli nebudeš papat tak si pro tebe přijedu, strčím tě k Davidovi a to by bylo. Totiž u nás malej chlap musí mět sílu a stát pořádně jinak by ho kozy shodily každou chvilku. Zvlášť kozlík Prudil ten má furt hlavu skloněnou a přetlačujou se s Davidem. Ahoj. Jo a ste strašně krásný dětičky.

4 Eva Eva | 22. února 2013 v 18:37 | Reagovat

Ahojky všichni, teda ten čas letí:-) Našemu Kubíkovi budou už 4 měsíce koncem února. Barča začala od ledna chodit do školky, moc už chtěla mezi děti, ale spíš je víc nemocná než zdravá. Virozy na ni skáčou jedna radost. Když jsem s Bárou byla jenom doma, tak kromě nějaké rýmy v zimě byla zdravá jako řípa. Teď naposledy virozu chytil i Kubík, ošklivě kašlal, až mi ho bylo líto. Ale snad si vytrénuje imunitní systém a až půjde do školky on, tak ho snad kdejaká viroza nezkolí. Jinak Barča mi s Kubíkem moc pomáhá a Kuba na ni kouká jako na svatý obrázek (to asi taky znáš). Také se směje jako sluníčko a nejraději se kouká do zrcadla, to si hrajeme a děláme na sebe různý ksichtíky a Kuba se řehtá nahlas, pusu od ucha k uchu. No je to prostě náš slaďoušek :-) Kočičáci si na něho bez problémů zvykly a Barča se těší, až budeme mít zase koťátka. Prý jedno zůstane doma...no tak uvidíme. Ale jak říkáš a mně to taky tak přijde, že teprve se 2 dětmi jsme úplná rodina. I když se mi zdá, že ten čas letí ještě rychleji než dřív. Hlavně ať jste všichni zdraví a spokojení a to ostatní nějak vždycky dopadne. Mějte se krásně a posíláme pusu Kulíškovi a Copaté :-) Bára a Kubík s mámou a tátou z Chodové Plané :-)

5 waity waity | E-mail | Web | 2. března 2013 v 20:59 | Reagovat

[3]: To je úžasný, jaká Ty jsi máma a co všechno zvládáš a taky to s těma Vašima sejrama je super, hned bych si je kupovala taky! ;-) A vůbec jste skvělá rodinka, i ten Váš taťka a jak máte pojmenovaný zvířátka, nejradši bych Vás někdy poznala naživo. Kolísko, ptala jsi se na Kulíška, no já to sem nechtěla vypisovat, pravda je, že má asi od malinka poruchu příjmu potravy a do toho nám málo roste, tak stále lítáme po vyšetřeních, jestli je všechno v pořádku..do nedávna jedl jen kašovitou stravu a jen něco, takže těch pár měsíců skoronejezení bylo opravdu strašných (kdo nezažil, nikdy nepochopí), ale už je to všechno mnohem lepší a teď jsem možná našla někoho, kdo nám může pomoct. Ono asi na té Vaší farmě vyhládne, to přesně bychom potřebovali :-) Pokud budeš chtít, dej mi sem email a můžeme si občas napsat. A nebo aspoň zase někdy přijď, hrozně se u Tvých komentářů bavím ;-)

[4]: Ahoj Evičko a všichni od Vás! Děkujeme za Vaše psaní, jsme rádi, když se dozvíme, jak se máte, když jste na druhém konci republiky. Hrozně moc bychom Vás rádi viděli, až to půjde. A taky Vašeho Kubíčka. Evi, představ si, psala jsem Ti email a gratulace ke Kubíčkovi a povídání, několikrát ho odeslala a vrátil se mi zpátky, nejde mi to poslat, nemáš náhodou nový?

[1]: :-D

[2]: No, ono to nejezení nebylo jen půl roku, ale snad se už vše v dobré obrací. Moc tomu věřím! Zdravíme Vás do Španělska a těšíme se na to nové miminko :-)

6 Eva Eva | 4. března 2013 v 23:39 | Reagovat

Ahojky Veve, mailik mám pořád stejný: evaslp@centrum.cz

7 brabi brabi | Web | 6. března 2013 v 0:01 | Reagovat

Tak už teď snad bude všechno v nejlepším pořádku a ty si taky trošku vydechneš. Jistě víš, jak to myslím. Děti jsou krásné, veselé a lotračí a to je dobře :-D U nás je vše při starém, ani o moc nového raději nestojím. Akorát se těšíme na Lopézky všechny dohromady, snad si jich zase užijeme :-) Všechno to doma olíbej a pomuchlej a pozdravuj,pa.

8 Kolíska Kolíska | 17. března 2013 v 19:36 | Reagovat

[5]: Bože můj, jak je toto možný u tak malýho děcka. Myslela sem že to je možný jako že to je spíš psychologická věc, teda společenská nebo jak to mám říct, že prostě někdo kdo o tom přemýšlí se chce změnit a přežene to a pak už nezná míru. Ale u takovýho malýho cvrčka. Modlila sem se za něho, snad se z toho dostanete, protože odmítat jídlo, no co už může bejt pro mámu horší, vidět svý děcko nejíst. Nevím jestli ti to pomůže, ale měli sme v rodině takovýho kluka co sám sebe pořád nějak poškozoval a nikdo mu nedokázal pomoct, jo no a dostal se do puberty a je to pryč. Psycholog teda jeho doktor prý řikal, že životní změna takový stavy dokáže vyléčit. Nic jinýho žádný léky, žádný domlouvání, normálka klid dělat jako že se nic neděje. To samozřejmě není ten samej případ, ale asi to taky má co dělat s psychikou. No nic držte se, vař dobroty, ale to ty určitě děláš, žejo, nacpi do nej všecko na co přídeš určitě se to zlepší. Budu se modlit i dál :-)

9 Kolíska Kolíska | 17. března 2013 v 19:58 | Reagovat

Za ty poklony moc děkuju, dojímáš mě, ale já nejsem žádná zvláštní hospodyně víš, já jsem první venkovanka v naší rodině a tak musím na všecko přít sama a to je teda někdy skoro vo hubu, Třeba jak sem nedávno natřela verandu pěkně na světlezeleno a vona dodneška ta barva neuschla. Zajímavá barva prý taková nová ekologická :-D No tak už ji máme všude na voblečení, ve vlasech, v kuchyni na podlaze, na hračkách, na zvířatech no eště že není jedovatá. Náš taťka s dědou mě slíbili, jak u mě zase uvidí v ruce štětku, že budu bydlet sama dole v sadu. No nic vzhledem k vážné situaci u vás se moc nehodí abych tady psala náký vtipy. Držte se jo určitě se to zlepší samo a Mat teda na fotkách vůbec nevypadá jako náký nemocný a smutný a podvyživený děcko, takže buďto se to už zlepšuje akorát ty se trápíš a nevnmímáš to. Píšeš že chodíte po doktorech, no my sme na doktory zanevřeli a nechodíme k nim a vod tý doby sme taky zdraví. Třeba děda s vysokým tlakem, ten žral prášků a bylo mu furt mizerně. Teď má k doktorovi 20kiláků, jí už jenom jedny, vypadá jak mladík a říká že se cítí moc dobře jako 20let předtím ani náhodou. Nechci to říct jako na plnou hubu, ale žádná chemie do nás nesmí a hotovo, kdyby se něco stalo tak jo, ale tak vod toho sou doktoři, žádná prevence, prohlídky, votravování, blbosti. Nic jenom zdraví z přírody a hotovo jenom to zelený, žlutý, oranžový a červený co sama zasadím a pak to vytáhnu ze země nebo to otrhám a nabídnu. Je to náš životní styl a nedám na něj dopustit. No co ti můžou doktoři pomoct když taková malá hlavička si usmyslí že něco nechce, třeba je to protest, přemejšlej vo tom :-)  ;-) a sory že ti takle kecám do věcí :-x

10 Tepi Tepi | 24. března 2013 v 13:22 | Reagovat

Ahoj Waity no co ti mám psát, když spolu každý týden řešíme a povídáme si o všem na babinci ještě, že ho máme, viď?? a proto mi přijde zbytečný to tady rozebírat sestřičko moje, máš pravdu, že kdo nezažil nemůže pochopit.Jinak jsem ráda za kluky i naše holčičky jak si pasují, je dojemné jak pokaždé pláčou když se všichni loučíme a jedeme každá do svého domova nejraději by byli spolu každý den.Holky mají své holčičí mazlení, ukazování panenek, čtení knížek,hrají si spolu tiše, mazlí se spolu, malé Copaté se to moc líbí řehní se na Lisetku a obdivuje ji svým miminkovským kukučem, Lisetka by nejraději tvoji Copatou už nosila, kolébá ji tedy aspoň, zpívá jí a když začne plakat a Lisetka si už neví rady hned za tebou Waity běží a volá tě, že k ní musíš hned přijít, že??moc jí miluje a já vím už teď , že jednou z nich budou dobré přítelkyně.Kluci se zase potřebují vykřičet zabojovat si, zaskákat a nejraději by spolu lítali vzduchem jako Per Pan kterého oba zbožňují.Zrovna teď na posledním babinci jsem si vzala jen kluky o patro níž, holčičky zůstali spolu nahoře s Waity.Kluci si zalezli do jednoho z pokojíčků a já se šla líčit, protože jsme měli odejít za hodinku na logopedii kvůli písmenku r a ř.No maluji se a slyším z vedlejšího pokoje jak si potichoučku kluci teda pánové povídají, nic nikde nepadá je klid jako po bouři.Zdálo se mi to po pěti minutách už divné a tak jdu tam a představ si, že oni seděli vedle sebe, každý držel v ruce jeden barevný budík máme totiž dva stejné děti je dostali od Ježíška.Každý ten svůj montoval až k baterkám.Byla to těžká práce a oni si u toho radili a koukali se na toho druhého a dělali to stejné co ten druhý.Bylo to dojemné Šikulky a tak jsem jim dala pusinky jak hezky pracují spolupracují,opravují rozumí si v chlapské chvíli, která pro ně byla tak velice důležitá.Jsem fakt pyšná, že je všechny máme viď?? sestřičko, pápá za týden uděláme si prima den už od božího rána drž se kočenko.

11 Tepy Tepy | 24. března 2013 v 13:34 | Reagovat

Ještě musím složit poklonu tobě Kolísko pokaždé si čtu tvoje komentáře a zírám,jsi bezvadná.O něčem takovém jsme před třemi lety přemýšleli i my s mým mužem, že se přestěhujeme někam do hor a budeme tam žít v divoké přírodě i o kozách jsme se bavili, protože moje děti kozí výrobky oba milují sýry,kyšku i jogurty jim dávám od malička vím jak je to zdravé, no ale nakonec bydlíme pořád taky v brně v domečku mám tu svoji bezva rodinku a hezké zázemí a nerada bych o to všechno přišla i když ta představa samoty mě láká do teď. A tak snad to někdy později to dotáhneme do konce.
A proto si tě vážím, že jste to dokázali, začali od začátku úplně někde jinde, muselo to být dost těžké.Mám z vás radost jak vám jde práce od ruky a jak se nenecháte přemluvit nějakou velkovýrobou a stačí vám to co máte to poctivé.Takových lidí už v dnešní době moc není. Moc vám ten úspěch přeji je to fakt bezva a ty jsi bezva i tvé děti i mužíček. Mějte se krásně a zase někdy ahooj jsem sestra od Waity.

12 waity waity | E-mail | Web | 24. března 2013 v 22:29 | Reagovat

[9]: Kolísko, to co píšeš, v tom je skrytá pravda, opravdu o tom všem přemýšlím a někdy na podzim jsem řekla dost a už jsme k žádnému doktorovi nešli, tedy jenom k jednomu, abychom zjistili něco z odběru krve, ale jinak už nic, žádné pokusy na mém synovi dělat nebudou. A máš pravdu, Kulíšek vypadá moc dobře, já to vidím, naše blízké okolí si toho taky všimlo a máme z toho všichni velkou radost, už jsem přece psala, že se to všechno zlepšuje. Věřím, že vše se v dobré obrací, taky jistě pomohlo, že na nás myslíš a posíláš nám boží lásku, děkujeme moc!!!

13 waity waity | E-mail | Web | 24. března 2013 v 22:35 | Reagovat

[10]: Tepi, to s těmi budíky mě ohromně dojalo, musela to být hezká chvilka a Ty jsi mohla být svědkem, krásný postřeh! Mě zase často dojímají ty naše dvě holčičky, je mezi nimi něco zvláštního, úžasného a každá je jinak krásná, navenek i uvnitř - jsme to šťastné mámy, viď? ;-)

14 Tepi Tepi | 26. března 2013 v 13:10 | Reagovat

Ano jsme šťastné mámy :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama