... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Radostně přijímej dary přítomné chvíle..

23. května 2013 v 22:45 | Waity |  Domov bez dětí je jako zvon bez srdce - Kulíškův a Copaťoučké sešitek

"Radostně přijímej dary přítomné chvíle."
Pokaždé znovu si tento citát uvědomuji. A čím jsem starší, tím více často. Člověk by se opravdu měl naučit žít přítomností, každý okamžik je TADY TEĎ A UŽ NIKDY SE NEMUSÍ OPAKOVAT!


O to více to platí s dětmi. Ty neustále žijí tímto okamžikem. Vše, co je teď, je pro ně důležité. Můj syn například nedokáže pochopit, co je to za týden, kdy pojedeme za bratránkem a sestřeničkou. Nejdále domyslí do zítra. A někdy si myslí, že se odpoledne vyspinkal a teď už přeci zítra je a už můžeme, mámo, jet. To, co se stalo před měsícem, si velmi dobře pamatuje, ale mluví o tom, že to bylo včera. Je to roztomilé a tak se o věcech bavíme v rozmezí dvou dní. Třeba mi povídá na jaře, venku byl tehdy ještě sníh: zítra přece bude léto a pojedeme si udělat babinec na chatičku. Včera (loni v létě) jsme tam přece s Bastyškem dělali stezku odvahy a měli jsme baterky a byla tma a my jsme šli za světýlkem a já jsem se vůbec nebál. A včera (před měsícem) jsem na výletě lumpačil a spadl jsem do kopřiv a ty kopřivy mě spálily a já jsem moc plakal a Elinka s Bastyškem mně to pofoukali. A zítra (za týden) pojedu za bubu jak je ten výtah a kočky a už se těším a budu tam s ní spinkat sám.

Někdy zahazuji chvíle, dny, dokonce týdny. Nevážím si jich a čas letí a už se nezastaví. Ať už je večer a děti jdou spinkat. Ať už usnou, proboha, ať si můžu v klidu něco udělat. Ať je víkend a můžeme jet na chatičku. Ať je už začátek měsíce a přijdou mi penízky. Ať už moje maličká umí lozit, chodit, mluvit. Ať už skončí ta hrozná zima. Ať je už srpen a můžeme jet k moři.
Tak a dost! Teď si budu užívat každičké chvilky a to nejen se svými dětmi. Budete si užívat se mnou?
Áha, tam dole je určitě drak a princezna a já jsem nechal meč doma!..
A zde prý skřítci někde schovali poklad, děcka, hledejte!..
Bubu, koukej, támhle někde nakupuje maminka..
Musím to tady nejdřív uklidit a pak půjdu pohoupat sestřičku..
Jéé, brácho, úplně jsme zapomněli, že dneska je den maminek!
Tak honem!..
Tak a teď jdem tátovi pro žebřík, ať neplače..
Mámo, běž domů sama, já zůstanu v lese ztracenej..
Tak a už je jaro, teď už budem pořád jenom nahatý, jo? ..
Nano, nejdřív nakrmím a uspím já tebe..
..a pak ty mě, ano?..
Maminko, to jsi ty, když jsi byla malá, že?..
A tohle jsem já, myslíš, že jsme si podobné?..
Hezké léto všem a užívejte si ho, i když nebude zrovna krásné počasí!!! Úžasný
A napište mi, budu moc moc ráda.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | 24. května 2013 v 8:51 | Reagovat

Já honem píšu :-).
Krásné fotky a svatá pravda o prožívání přítomnosti. S dětmi, pokud se člověk jen trochu zamyslí, tak ten čas opravdu je jen o přítomnosti. Nejsou na to stvořené, aby se s nimi ani trochu plánovalo ;-). Teď je teď a musíme každou tu minutku nasávat, vnímat, prožívat, protože nikdy se žádná z nich nezopakuje!
Holky, jste si podobné, ale ten taťka se v Andulce nezapře. Je to krásná malá ženská!
Užívejte si léta jak to jen jde :-)

PS: nevím, co jsem nastavila na mém blogu, ale komentáře mi tam jdou jen z googlu +! Ostatní se mi ztratily a nedjou vložit...no nazdar :-?

2 waity waity | E-mail | Web | 24. května 2013 v 10:40 | Reagovat

[1]: Míšo, děkuji moc, to jsi objevila rychle, že jsem zase po delší době něco vytvořila :-)
Honem s tím svým bločkem něco vymysli, mně ty komentáře k Tobě fakt nejdou vkládat O_O

3 Sara Sara | 24. května 2013 v 19:42 | Reagovat

Waity, to je úžasný článek, fotky i námět. Když jsem s dětmi uvědomuji si každý okamžik, protože to prostě s věkem přijde. Uvědomuji si, jak jsem to prošvihla s vámi, jak jsem vás musela svěřovat cizím a sama pracovat, už to nejde vrátit. Celé vaše dětství, jak málo máte fotografií, je mi to líto. A miluju cvakat a cvakat nad těmi čtyřmi tvorečky a nedokážu pak smazat ani ty blbý fotky, ty rozmazaný, vždycky si říkám, je to nezapomenutelná chvilka když si ji budu moci připomenout za rok, někomu ukázat. A nejvíc se mi líbí jak děti samy se chtějí podívat na obrázek, jak mi samy berou foťák a cvakají a Lisetka fotí nohy nebo velmi zblízka něčí mastný nos, nebo kočičí ucho abychom vzpomněli že tam měla bebinko. Je to zachycený okamžik, vzácný neopakovatelný a ještě lepší jsou ty přítomné i když nám unikají, mizí už v další chvilce. Jsem ráda, že si takové věci vy mladé mámy uvědomujete a prožíváte intenzivně. O tom co děti, a jak považují a dokážou obsáhnout své bytí v čase jsou popsány mnohé stránky odborné literatury. Ovšem být u toho, když se takový malý človíček snaží povědět ti něco o minulosti nebo budoucnosti je dojemné. Když něco plánují a těší se na to, mělo by to být hned, aby nebyli zklamaní. Naučily mě, to co mi nevtloukla žádná škola ani výchova. Naučily a já jsem je poslechla. Kdy už bubu půjdeme?: hned, žádné čekání, okamžitě. Když je něco nepříjemné nebo z toho máme strach, mluvíme o tom dlouho dopředu, aby si mohly zvyknout, pro takového Bastyška se musí noc bez maminky naplánovat dlouho dopředu, ale když je něco veselé a chtěné, musíme uskutečnit hned a hotovo žádné cavyky. Lisetka je ochotná vstát v noci z postele a jít mi malovat na zeď, proč čekat do rána. Matýsek když chce do vodičky, tak jen to dořekne, už je nahatej a sype si hračky do vany. Anělka udělá takový ten obličej, pozor, kde je máma a já zavolám ozvi se, a Waity, tady jsem a už je to dobrý potřebovala okamžitě tu informaci. A to ji máma ještě nikdy za celý její život neopustila ani na vteřinu. Jsou jako zvířátka, jako indiáni, nechtějí vědět co bude za půl roku, nemá to pro ně smysl. Chtějí být, být teď hned, prožívat všechno o překot a být s nimi je tak krásné, nedokážu nic rozjet, nikam odejít, přemýšlet o věcech, které se jich netýkají, je mi teď nějak všechno jedno. Chci jen být s nimi, dokud oni o to budou stát, nejsem už rodič a tak jsem s nimi vtažena zpátky do dětství a užívám si to, je to tak pěkné a jsem za to tolik vděčná...

4 Sara Sara | 24. května 2013 v 19:55 | Reagovat

Waity, ta fotka vašeho taťky jak si stojí na třešni je úžasná, měla by být někde vystavená, něco jako muž činu nebo tak. To srovnání tebe a Aněličky je miloučké, je to ta jedna z linií našeho rodu, i já takhle vypadala. Naducané tvářičky, hnědé oči i vlasy, kouzelná tvářička podle které se dělají modely panenek. A všechny ostatní fotky, ty tulipánové, přenesly jste holky cibulky Svaťovy maminky na další kousek našeho malého světa, to je taky dojemné, jak je tu ta jedna babička každý rok znovu s námi. A malej pracovníček, jak přebírá od táty povinnosti a bere tíhu hospodaření na svá maličká bedra :-D Užívej a foť a posílej nám obrázky a mluv s nimi maličkými, je to peřinka hřejivá na všechny strasti a bolesti, které na ně nezbytně v životě čekají. Když ji budou mít bude všechno snažší :-)

5 Sara Sara | 24. května 2013 v 20:01 | Reagovat

A ještě mi někdo vysvětlete kde se to v těch holkách bere. Stejně jako Lisetka, tak i Anělka dostala v roce první panenku a okamžitě od toho okamžiku se o ni začala správně starat. Ona už ví, jak pochovat, nakrmit, uložit. Sice to umělohmotné dítě občas táhne za vlasy nebo upadne na hlavu, chápejte malé chyby budoucí matky, učený z nebe nespadl, že, nicméně je to zřejmě v ženách opravdu od narození. A tedy nejen v nich, máme tu i malého muže, který se dokáže opravdu dojemně věnovat miminku, kočárku a uspávání :-D

6 waity waity | E-mail | Web | 25. května 2013 v 11:19 | Reagovat

[3]: To je tak krásný, děkuju za milé povídání, máš naprostou pravdu :-) Líbí se mi přirovnání dětí k indiánům ;-)

7 brabi brabi | 25. května 2013 v 15:23 | Reagovat

Fotka malé Verunky mne nejdříve zmátla, že je to malá Sára, mám takovou. Nojo, prostě geny ;)

8 Tepi Tepi | 26. května 2013 v 13:37 | Reagovat

Páni to je článek přímo na nás ušitý Wai.
Ano je to tak člověk má někdy na spěch a chtěl by přál by si v nějakém okamžiku něco pozměnit, aby to najednou bylo jiné, snažší a taky je to někdy dost těžké vychovávat takhle po sobě dvě děti protože nemáte dost času na každého z nich a moc by jsme to chtěli dělat spravedlivě a poctivě k oběma z nich a tak proto si v ten moment mnoho maminek přeje, aby vše bylo trošku jinak než jak to doposud je.Jenže já jsem taky taková, že si to stále uvědomuji a říkám si, že se ty chvíle už nikdy nevrátí a že si toho má člověk považovat a né brblat a přát si aby to bylo jiné.Ano Wai budu to s tebou s námi prožívat takové jaké to je, protože i když člověk občas cítí, že je to na hovino, tak pro druhé je to vlastně docela v pořádku to jen my mámy se cítíme blbě no máme to v hlavince trošku jinak než ostatní.
Třeba teď když si mé děti vymyslí třeba nějakou hru dnes to byla hra jak letí letadlem k moři a pochopitelně Lisetka to organisuje a Čmeláček jí ve všem poslouchá dělá co ona říká a zapojí se do toho společně a sbalí si své zavazadla kufříky chtějí i do letadla svačinku tak jim musím něco nachystat a oni si pak udělají z dek a židlí letadlo letí povídají si smějí se, pak vystupují na letišti přesně jak si to pamatují z loňska  a končí to tím, že mají plavečky na sobě a plavou v moři a křičí, že je tam žralok a utíkají pak si staví z lega to je jako písek hrad a spoutu dalších výmyslů co je napadne.
Je to naprosto úžasné je pozorovat poslouchat když jsou vtaženi do chvil snění a představ. Tyto chvíle si teď opravdu užívám, dám si kávičku sednu si a odpočívám nebo vařím oběd a poslouchám každé jejich slovo nebo potichu lezu k nim a natáčím je aby nevěděli no začínám si uvědomovat jaké je to senzační, že jsme nelenili a měli je takto po sobě, protože teď se mi to vše vrací vše co jsem si s nimi dělala, povídala občas i mudrovala prostě teď mi to začíná přinášet moc slaďounké  ovoce.Mateřství je prostě úžasné a mám radost, že jsme na tom Wai stejně a že postupem času prožíváme společné chvíle a můžeme si o tom povídat.A musím se přidat ten váš táta na stromě krásná fotka opravdu to se jen tak nevidí a ty s malou jako miminka moc se mi to líbí jste si dost podobné a krásné.No všechny fotečky jsou prima.

9 waity waity | E-mail | Web | 26. května 2013 v 13:47 | Reagovat

[8]: Tepi, to je sen každé mámy, aby se její děti měly takto rády a pěkně si spolu hrály. Máš důvod být velmi šťastná a hrdá na svoje děti. Tak hezkou neděli :-)

10 waity waity | E-mail | Web | 26. května 2013 v 13:49 | Reagovat
11 Tepi Tepi | 26. května 2013 v 13:51 | Reagovat

Ještě něco nedávno jsem se na tebe koukala a říkala si jaká jsi kočka moc hezká maminka však se na sebe podívej jaká jsi krásná a jak ti to sluší ta první fotka hovoří za vše.Taky mám radost s těch maminčiných tulipánů jsou fakt krásný a u jezírka se jim musí dařit.A děti a květinky to se také musí vyfotit vždy´t děti jsou vlastně takové malé kytičky, že?? jen dávajte pozor, protože cibuloviny jsou jedovaté no já si to loni také neuvědomila a děti mě je stále otrhávali a nosili no letos už po mém rozhovoru s nimi ani jeden neutrhli šikulky malé prdélky.No ale když byl den maminek tak to byla asi  výjimka, že??

12 Kolíska Kolíska | 27. května 2013 v 11:32 | Reagovat

Ahoj, mám moc málo času a tak se semka ted moc nedívám, máme takový blbý jaro, moc mokrý a kozeny nesměj na pastvu a tak vopruzujou. To byste nevěřili jak zavřený nespokojený zvířata dovedou prudit a brečet a nahlas. Už máme záchvaty smíchu jak se ozve jedna přidaj se všechny je to tady jak na italským hřbitově :-D  [:tired:] Náš tatka ale právě dokončuje zastřešení vobrovskýho kusu pastviny. Doufám že to na ně nespadne a konečně ztichnou :-? Děláme všecko pro zvířata jak to cejtíme i když normální chovatelé z nás asi mají velký vyprávěcí potěšení :-P už jich tady pár stálo a ptalo se co to bude. No je to lepší než mít kozy doma to musíte uznat. Jinak k tématu - to je pravda pravda pravda, nekdy se teda musím nutit prožívat každý okamžik když sem k smrti unavená, ale snažim se přísahám. :-) Ale vážně, když žijete v přírodě musíte sakra prožívat všecko opravdově, příroda vám nedá nic zadarmo a tak prožíváme za deště v candákách teda parkách nepromokavejch a holinách skoro půldne venku a to i s dětma. Malá se občas vrátí do šátku nejde to jinak a tak eště tahám cvalíka na sobě, mám svaly jak bejk 8-)jo a na břichu už ani jeden faldík aspoň neco. Ty vaše děcka sou tak strašně hezounký, já dycky přídu dom a vidím tady ty svoje špinavce a pak se dívám na ty vaše a nevím jestli se mám smát nebo brečet. No však až je budu posílat do světa já je umeju. Jak si hrajou spolu to si fakt užívám protože to sou chvíle kdy po mě nic nechcou,  třeba zrovna tedka k tomu vařim marmeládu. Dokud mám sílu dělám věci vo kterých sem dycky snila, třeba zrovna tu marmeládu. Jo a abyste si nemysleli že máme nějakej suprstatek, bylo nám jasný jak to s letošníma jahodama v tom mokru dopadne nejspíš budou jen pro děcka na zobání, no tak mi muž z trhu přivez 50kilo prej španělskejch. S tou marmeládou je to tak je to naše zamilovaný jídlo, sednout si večer ke krbu, palačinky s jahodou marmoškou, kysanou kozí smetanu nebo jogurt, čaj s medem a vyprávíme strašidelný příběhy, máme zhasnuto a prožíváme si kus svýho života, těžkýho a romantickýho. :-)

13 waity waity | E-mail | Web | 28. května 2013 v 0:09 | Reagovat

[12]: Kolísko, i když máš málo času, vždycky zavítáš a napíšeš dlouhatánskej komentář, moc moc děkuju :-)
Chtěla jsem říct, že je mi moc líto kozenek jak plačou. Doufám, že už brzy konečně přijde lepší počasí a budou moct na pořádnou suchou zelenou travičku.
Stejně Vás v tomto počasí obdivuju, Vy prostě musíte ven, jste otužilí a tvrdí, i ty Vaše děti. My v tomto počasí jsme zalezlí doma, jdem jen na vycházku a ani nejedeme na chatičku, kde to jinak úplně miluju. Mám tam všechno, aby nám tam bylo s dětma dobře. Je to náš kousek zelenýho. Až bude Copaťoučká chodit, koupím jí holínky a budem tam déšť nedéšť.
A nemysli si, naše děcka nejsou pořád jen čisťounký, to jen na fotkách, které vyberu. Jinak jsou většinou od různého jídla, trávy, hlíny, písku, čaje, někdy i od hovínek, no skoro to nestačím prát, kolik toho je. A samý flekatý trička máme, to se na fotkách taky docela ztrácí ;-) A papají ze země všechno co najdou :-D  :-!  O_O
Ahoj na Váš statek a čáry máry -  sluníčko! :-)

14 Radka Radka | 30. června 2013 v 16:53 | Reagovat

no jejda, ta podoba!! :-D  Moc se mi líbí to rozmezí dvou dnů. Taky si to zavedu. Včera výplata, zítra výplata. A hned je svět takovej jako hežčí.... ;-)

15 waity waity | E-mail | Web | 24. července 2013 v 13:37 | Reagovat

[14]: Tovižejóóó :-D

16 SV SV | 7. srpna 2013 v 13:21 | Reagovat

[14]:nojo, Sharkani, to sú rodení romantici! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama