... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout. Paulo Coelho

28. října 2013 v 14:43 | Waity |  Domov bez dětí je jako zvon bez srdce - Kulíškův a Copaťoučké sešitek
Čas hrozně rychle utíká, naší Copaťoučké už bylo 18 měsíců a Kulíšek zanedlouho oslaví 4 roky. S dětmi je doma pořád co dělat a je to velká zábava. Občas se některý z mých bezdětných kamarádů zeptá, jestli mě to doma pořád baví a mateřství mi neleze na mozek. Možná leze, ale je to velká práce, která mne jako asi spoustu dalších maminek či tatínků neskutečně naplňuje. Je to práce jako každá jiná a neznám žádnou jinou, která by pro mne mohla být důležitější. Snad s výjimkou vlastní firmy. Nikdy jsem neměla pocit větší důležitosti než mám teď. Je to jako v tom citátu od Coelha, mám teď víc, než jsem si kdy mohla představit a že je to tedy pořádná "lavina" :-)

Před nějakou dobou nám Copaťoučká začala povídat opravdová slova. Krásně a zřetelně říká "ANO" místo předchozího "NE", které vlastně znamenalo ano, ale neuměla to říct. Každým dnem žasnu, jak hodně věcem rozumí a odpovídá mi na mé bezděčné otázky, na které nečekám odpověď, zcela samozřejmě.
Je to velmi šikovná holčička a spoustu věcí rychle pochopí. Když řeknu Kulíškovi, aby si po sobě uklidil boty, Copaťoučká jde, vezme botičky a staršímu bráškovi je dá tam, kam patří. Když ráno zavelím, že si jdeme čistit zoubky, už už chystá židličku k umývadlu pro sebe a taky jednu pro bratříčka. Proto si poslední dobou s Kulíškem vyprávím něco o silných mužích, gentlemanech a křehkých ženách. Když se oblékáme ven, Copaťoučká nosí z připravených hromádek ponožky, kalhoty, botky a podává je i bratříčkovi, který se nerad obléká sám.
"MÉÉÉ!"..
Krásně usíná ve své postýlce. Nabumbá se mlíčka, uložím ji, ona se zachumlá do své oblíbené dečky a spí. Tuhle oblíbenou dečku jsem dnes vyprala a to bylo pláče! Copaťoučká si ji ráda přes den tahá po celém bytě, i když to moc ráda nevidím. Dnes ji nemohla nosit, protože deka se sušila na topení.
V létě začala chodit a teď už běhá pěkně rychle. Někdy se jen otočím a Copaťoučká zatím doběhne třeba k rybníku. Musím už na ni dávat velký pozor, ještě nechápe, že jí hrozí nebezpečí. Ujde veliký kus pěšky, v kočárku je vždy jen chvíli. Chce chodit i po schodech, to zatím zvládne jen s pomocí.
Papá už sama. Když jí chutná, spapá skoro všechno co dostane na talířek. Nejradši má sladkou kašičku, úplně všechny polévky, nejvíc miluje vývar s nudlemi a taky omáčku s rýží. Zvládne sníst i kus bramboráku nebo domácího moučníku. Papá pěkně, i když je nemocná. Včera mi celý den prozvracela, dostala nějakou střevní virozu, ale chuť k jídlu neztratila. Musela jsem krmit Kulíška a sebe tak trochu nenápadně. I v nemoci se stále směje a brzy je zase dobře. Její organismus má velmi dobrou obranyschopnost..
Kulíšek nikdy moc neprojevoval svoje city, a tak jsem hrozně překvapená z každodenních důkazů lásky od své malé holčičky. Jak opatruje všechny naše plyšáčky a panenečky, pusinkuje i zvířátka v knížce a stále má dobrou náladu. Když se zrovna nesměje, tak pláče až padají slzy jako hrachy a pěkně si zakřičí, a je to vždycky všechno naráz. Za vteřinu po pláči se opět tvářička rozzáří úsměvem s osmi zoubky..
Nejraději si hraje s plyšovými ježečky, panenky ji zatím moc neberou, ale ráda s nimi usíná a pak miluje všechny auta a vláčky. Proč asi? :-) Má moc ráda knížky a když přijde táta domů, hned mu nějakou přinese a jdou si spolu ukazovat obrázky. Asi jako každé dítě miluje, když se jí věnuje pozornost. Často mává na lidi venku z kočárku, volá "AOJ" (ahoj) a na všechny se směje, lidé z okolí ji už stejně jako Kulíška dobře znají..
S Kulíškem jsou bezvadní parťáci a ve všem se vzájemně napodobují. Je jedno, kdo vymyslí kdejakou hovadinu, za chvilku už to dělají oba dva a moc se u toho baví. Například kramují celou spížku, dolní poličky vyhážou a pak se v tom rochní, otevřou si skříň a lehají si do oblečení, až taky všechno skončí na zemi, rozhážou celé balení ubrousků. Nedej bože, když jsem si sušila šípky a oříšky. Objevili je a během deseti minut byly po celém obývacím pokoji. Nebo rozkramují svoje hračky, protože zrovna hrozně potřebují bedny od hraček, aby si z nich udělali vláček. Nic nepomůže, že se rozčiluju, říkám, že jsem smutná máma a vyžaduju po nich, aby si to po sobě uklidili. Děti se tváří tak, že se vlastně královsky bavili, tak proč jim teď nadávám. Zastydím se, protože najednou s nadšením i uklízí. A příště zase něco vymyslí a já si u vaření myslím, jak mám hodné děti, že si pěkně hrajou. Ale někdy si i OPRAVDU hezky hrajou, zřejmě ale není v jejich silách pochopit, kdy je to vlastně "hezké" a kdy "nehezké" hraní. Ach ti dospělí :-) ..
Venku někdy dělají tohle. Už teď jim proto pořizuji pořádné sněhozimní vybavení :-) ..
Nejšťastnějšími své děti udělám, když mám na ně hodně času, nevařím a místo toho si hraju s nimi s legem a stavíme garáže a domy s lidmi a nádraží a vlakovou soupravu. Když stavíme z křesel domeček a z matraček uděláme klouzačku. Nejraději by si hráli už od samého rána, ještě než nachystám snídani. To je teď většinou ještě skoro tma, tak jsme zalezlí v dekách na zemi a skládáme si. Já si u toho i někdy zdřímnu. Je z toho během půl dne v malém bytě hrozný binec, tak potom spolu všichni uklízíme. Oba už ví, že se maminka umí pořádně rozčílit, a tak poslušně nosí kostičky do krabice.
Copaťoučká miluje, když táta vezme knížku a čtou si. A vůbec nejbáječnější jsou moje děti na chatičce. Tam je spousta prostoru, kde můžou řádit, běhat po trávě, sbírat houby a v lese najít ježka..
Konečně po dlouhých měsících přestala být Copaťoučká zcela závislá na mamince!!! Vzala na milost i další lidi, kteří ji nadevše milují a tak mám občas chvilku oddech. Ze všech lidí na světě kromě maminky nejvíc miluje tátu..
Svoji kmotřičku bubu..
A tetu Tepi..
Až si tady jednou bude číst články o sobě a bráškovi, nesmí jí tu chybět slovní zásobička. Tady je:
"MÁ-MA" - máma
"TÁ-TA" - táta
"BAF-BAF" - chci bumbat mlíčko od mámy
"HA-JA" - hajám
"KÁ-KÁ" - havran
"PÁPAPAPA" - slepice
"BAF!" - hra na schovávanou
"KA-KA" - jsem pokakaná a chci umýt zadeček
"MAAU" - kočička
"(Dýchání s vyplazeným jazýčkem)" - pejsek
"CHCHCH" - prasátko
"ŠŠŠ!" - mucho, kšššc!
"BŮŮŮ" - kravička
"BÉÉÉ" - beránek
"A-I-A-I-A" - oslík
"(Klapot kopýtek)" - koník
"(Funění)" - ježeček
"AM! AM!" - papání
"TOTO!" - ukazuje na cokoli co zrovna chce
"ÚÚÚ-ŠŠŠ" - vlak
"HŮŮŮ-UO!" - hůůůů, loď!
"T-T-T!" - traktor
"KM!" - kop (do balonu)
"AJA!" - haló (do telefonu)
Ahoj, brzy se ozveme a bude se psát zase trochu více o Kulíškovi :-)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 29. října 2013 v 10:25 | Reagovat

Baf baf je mlíčko od mámy? no a já vždycky hledám psa, to jsem nevěděla :-D Jinak jsem si nemohla nevšimnout jak Andělika neuvěřitelně všemu rozumí a okamžitě koná. Mluvíme o obouvání a ona je první ze 4dětí, která nese boty klidně i do postele a ty správné tomu správnému člověku a víte jak je těžké třeba donést tetě Isce veliké kozačky? Jinak si vůbec ráda hraje v botníku, ukázala mi, že už tam nejsou ty nejmenší barevné nazouváčky, že si tedy vezme ty větší nebo ty moje a pak si je nasadí a pomaličku jako babička se šourá bytem aby je neztratila a když je ztratí tak znovu a znovu :-)Rybníčci já bych taky chtěla někdy si lehnout jenom tak na zem třeba do trávy a ležet tam chvilku odpočívat a dívat se na mraky, máte báječné nápady jenom trochu infarktózní pro diváky, protože takhle vidět děti ležet na chodníku a nevědět [:tired:] Andělika fialkovorůžová vílka je další ženský element v naší smečce za který jsme tolik vděčni, v roce a půl rozumí absolutně všemu co se povídá, stále se směje, nenechá se od kluků shodit když se kolem ní honí a přátelé když jí něco seberou tak rozdává pořádné facky, vůbec se jich nebojí a postaví se klidně o 2hlavy vyššímu rošťákovi. Za to s Lisetkou jsou nerozlučná dvojka, navzájem se chrání, mazlí, pomáhají si a povídají. Už se blíží holčičí den už to mámo zkusíme, sice se opět nevyspím, ale pro holčičky to bude zcela nové potěšení, takový první babineček v životě, bez mámy a nacpaný činnostmi, procházkami, mlsáním a ponocováním :-)

2 Misha Misha | 29. října 2013 v 10:25 | Reagovat

ahoj panenenko! Ty jsi tak pěkná kočenka!!! Bráška tě bude muset moc hlídat, on to už určitě tuší, protože je do tebe zamilovanej a to je dobře.
Koukám, že jste si s tvou čechošpanělskou sestřeničkou opravdu hodně podobné :-D.
Však co, ty zadumaný malý chlapáčky se musí občas trochu pozvednout křikem nebo smíchem ze židle, že.
Už se na tebe i na tvýho brášku a rodiče moc těšíme. Setkání s vámi pro nás bude velký vánoční dárek. :-)

3 Sara Sara | 29. října 2013 v 11:55 | Reagovat

To motto od P.Coelho je úžasná a velmi moudrá pravda, ale čtu teď takovou knížku "Ženy, které běhaly s vlky" se jmenuje, napsala ji celosvětově úspěšná psychoanalytička, která se zabývá ženskou duší a jejím osvobozením od přetechnizovaného světa, a ona píše, že ten čas který máš mezi událostmi nesmíš jen tak pročekat, byl ti dán k tomu aby ses připravovala a učila, ne abys ho věnovala sloužení někomu nebo něčemu čemu sama nevěříš, aby sis naplánovala co přijde, že nepřijde nikdo a nedá ti nic a nenaplní tě štěstím nebo majetkem, a taky nepracovala pro někoho nebo na někoho prací kterou nenávidíš, to je tvůj život, tvoř co ti duše napovídá, všechno musíš sama a pak se opravdu otevřou dveře a zatímco jedna žena lapá po dechu a neví co s tím a stěžuje si a říká že nemá čas, druhá otevře náruč, všechno to přijme, zahrne láskou a péčí a užije si každou vteřinu. Protože ani tohle není napořád, ale žena má v sobě sílu a schopnosti v jedné chvíli zvládnout neuvěřitelně mnoho, proto tu jsme a proto jen my dostáváme takové dary. Mimochodem ta paní se jmenuje Clarissa Pinkola Estés, PhD, jungiánská psychoanalytička a tato kniha je zařazena v mnoha státech do základní psychologické výuky, velmi doporučuji si přečíst a pokud vás nepřesvědčuji já: "New Woman, Los Angeles Times, Newsweek, Albuquerque Tribune a další: Valouny moudrosti o tom, jak nakládat s krizemi, rozčarováním a pocitem méněcennosti. Kniha hluboko zasahuje do duše a otevírá nové cesty ke spirituální svobodě". Pomáhá milionům umlčených, převychovaných a zaškatulkovaných žen, které zapomněly anebo nikdy neslyšely o své řece pod řekou, o své divošce, která v nich spí, o intuici, moudrosti a nespoutané povaze a takdále. Zkrátka, přečtěte si ji, ta ženská je ďábel a probudí ho i ve vás, protože my jsme živel, ale umlčený společností. Jsem ráda, že říkáš, že tohle je pro tebe životní a nejdůležitější práce, že tě to naplňuje, však jsi také stvořená k tomu být matkou, žádnou prodavačkou nebo skladnicí nebo policajtkou proboha. Společnost ze ženy udělá otrokyni, která vydělává zaměstnavateli a sama z toho nemá nic, pomalu ani na základní životní potřeby, utluče v ní instinkty, cykly, zabije ji chemií, nemožností uniknout, bezvýchodností, do dřeně ji vylisuje, označkuje, ocejchuje, opovrhuje jí, nenechá ji vyjádřit svůj názor, poleje ji méněceností a pohrozí vyhazovem a zkrouhnutím mzdy a nakonec vykopne zhroucenou kuličku, která se sbírá několik let a pokud je natolik chytrá, že začne žít sama, naplní své bytí prací která ji naplňuje, která jí jde od ruky pro kterou má talent, začne zase myslet, být člověkem, mít názor, pomáhat kde je potřeba, tvořit, jíst co potřebuje její tělo, odmítne léky a chemi, věčné prohlídky a kontroly zavrhne, začne dýchat, mluvit, psát, zpívat, učit děti, zachrání se. A tohle přeju všem holkám na světě. Musíme to těm malým říct, naučit je, aby se nenechaly :-)

4 Radka Radka | 29. října 2013 v 12:28 | Reagovat

to je krasny cteni. Od uvodniho citatu, az po posledni pismenka plny lasky. K tomu neni co dodat. Snad jen: diky za technologie umoznujici nejen ukladani vzpominek, ale i pripusteni hostu a blizkych z dalky. Mejte krasne podzimni dny... :-)

5 tepi tepi | 29. října 2013 v 19:24 | Reagovat

Ahoj Copaťoučká,teda miminko už né ale malá madam :-)
Jinak co se týče toho jestli nám to neleze na mozek?? no jasně, že občas leze jenže pak je to najednou zase krásné z minuty na minutu se to střídá a ani já si ten svůj život zatím jinak představit nedokáži.Chci být stále s nimi, smát se s nimi,plakat s nimi, koukat jim do očí , dívat se jak papají, co každý den dělají jak si spolu krásně hrají a povídají a za minutu se pohádají, procházet se s nimi po venku, vodit je do kroužků a čekat na ně, kdy se zase objeví a padnou mi do náručí, povídat si, plánovat si  prostě být s nimi den co den vždyť jsou naše tak si jich co nejvíc užívat než nám odletí a na tvářích nám zbudou jenom slzy.
A teď k tobě ty naše sluníčko copaté, víš, že jsi skoro ve všem stejná jako tvoje oblíbená sestřenička?? plná smíchu, rozdávání, radování, pomáhání, mazlení, pusinkování,už ujdeš sama takový kus cesty a jak uháníš, pomůžeš komu je potřeba,mluvíš už v roce a půl pamatuji, že Lisetka té ta pusinka taky tak jela, papáš samé dobré věci a s takovou láskou a apetitem nic není co by ti nechutnalo, prostě se zakousneš a už nepustíš moje...moje...,už jsi jedno z dětí, které za chvilku bude frčet na kole a máma za tebou poběží z vyplazeným jazykem.Jsi bezvadná a tak rychle jsi se začlenila mezi tu naši malou tlupu a není nic co bys neuměla nebo ještě nedělala, nezkusila jako ti ostatní.Prostě zakřičíš, když je něco co ti ještě tak moc nejde a ona nějaká tetka se dokulí a hup a šup už to děláš taky, že??
Jojo děti milují, když my mámy se na všechno vyprdneme a věnujeme se jenom jim samým to je pak všechno jednodušší a je bezva nálada. Zrovna teď se mé děti nemohli dohodnout kdo z mámou bude míchat tu buchtičku, křičeli jááá, jááá pak seděli na lince oba dva uprostřed mísa každý držel svoji vařečku a čekali jak máma vážila a pak míchali až to všude lítalo, no ale nakonec se povedlo a všechno sežralo to teda do slova.Takže milá naše už to nebude dlouho trvat a s mámou upečete váš první koláč nebo nějaké to cukrovíčko, to bude patlání a ochutnávání, že?? úplně to vidím ahooj lásko má, děti se také přidávají a posílají ti pusinky mňau.Ještě ti chci říct, že Lisetka pořád mluví o tvých vláskách jak ti rychle rostou, kudrnatí se a pak jde k zrcadlu a poví:a co já?? kdy mé vlásky porostou a budou dlouhé až do pasu??

6 tepi tepi | 29. října 2013 v 19:31 | Reagovat

Jinak za chvilku se těším na tebe ty náš Matynku budeš mít své veliké 4 roky.

7 brabi brabi | Web | 31. října 2013 v 0:45 | Reagovat

Tolik hezkého povídání, s dojetím si to čtu a vybavuje se mi, jak vy všechny dnešní maminky jste byly takové krásné, zvídavé,okaté děti. Všude vlezly, vysmejčily, občas něco provedly, aby to hned úsměvem a láskou vynahradily..... Prostě je to tak pořád dokola a každá žena je citově ochuzena, která z toho neumí vyždímat pro sebe do budoucna co jenom jde.
A ještě něco. Tepi, až ty děti odletí, neboj, nebudeš plakat, budou se vracet a jestli se budou vracet za vámi rády, poznáš, že jsi je dobře vychovala a budeš s nimi šťastná. :-)

8 waity waity | E-mail | Web | 31. října 2013 v 12:25 | Reagovat

[1]: Máš naprostou pravdu, až na to válení v podzimním listí, tak to je infarktózní i pro mě, ono to na fotce vypadá děsně romanticky, ale pod listím byla mokrá tráva a hlína a při válení na hřišti zas děsná zima a děti bez punčocháčů ;-)
A jak píšeš o té knize, ráda si ji přečtu, ale zase se vyděsím, jako už tolikrát, když teď čtu ty různé knihy, mám pocit, že mi je život nějak "strká pod nos", abych si je všechny přečetla a já to dělám, ale pak je mi ouzko ze světa, z toho jaký je a hlavně ze strachu, jak se v něm bude žít mým dětem.

[2]: Misho, taky se na Vás moc moc těšíme, to bude asi hodně hlučné setkání, dvě nový beránčí holky, haha ;-)

[4]: Radko, proto ty články píšeme, že? Když se tak málo vidíme, stejně o sobě víme to podstatné :-)

[5]: Tepi, jako vždy krásný komentář, děkuji za něj a odpovím na poslední otázku. Elinečko naše, važ si toho, že máš překrásné blonďaté vlásky, které Ti bude závidět každá holčička a jednou budou dlouhé tak, jako je má Tvoje maminka, jen vydrž, na všechno krásné se v životě čeká. Andulka taky bude muset v životě na něco čekat, zas na něco jiného, víš?

[7]: Brabi, moc krásný komentář, zvlášť mě potěšila poslední věta od zkušené maminky, děkuji za ni. :-)

9 Sara Sara | 31. října 2013 v 14:30 | Reagovat

Waity, z téhle knihy se nevyděsíš,ona je to kniha plná starodávných příběhů  v jejich původní podobě, protože jak křesťanství tak různé vlády upravovali dětem pohádky, jo z moudrých babiček kořenářek a čarodějek jsou zlé, šeredné ubližující stařeny, ale tak to původně nebylo, naopak pomůže ti vzít si od života to, co sis myslela, že není pro tebe a velmi ti pomůže dobře vychovat dceru :-) neboj tahle paní doktorka holkám pomáhá, víš co tam napsala jedna paní, teda, ne jedna paní povídala, ale náčelnice národa Čerokízů W.Mankiller:Tato kniha vyslovila věci, které jsem cítila, jež nebyly dosud pojmenovány se zřetelností a moudrostí. A ještě jiná paní Gloria Steinem: Po tisíciletí se lidé scházeli kolem ohňů, aby naslouchali slovům, jež přenášela těžce získanou moudrost a dávala možnost neomezeně snít. V současném světě, který limituje moudrost na fakta a kde ženy nemají dokonce ani přístup k těmto, dr.Estésová ten oheň obnovila - pro nás všechny. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama