... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Cvičení s dětmi - 10.-12. měsíc (3. část) - rozvíjení hry, rozvoj řeči, emocí a sociálních vztahů

26. ledna 2014 v 22:47 | Waity |  Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.
Protože články o cvičení dětí jsou na mém blogu velmi oblíbené a návštěvnost každodenně velmi vysoká, rozhodla jsem se konečně dokončit sérii cvičení pro kojence do jednoho roku věku podle Vám již známé knihy. Je uvedena na konci článku, rovněž tam najdete odkaz na ostatní související články.
Jako vždy, článek doplňuji o fotky mých dětí, pořízené ve věku 10.-12. měsíce.
Dnes si napíšeme o hře, rozvoji řeči a myšlení, emocí a velmi důležitých sociálních vztahů. Tak pojďme na to.
Manipulační pohyby v sociálním styku

Děti se ve 4. čtvrtletí prvního roku života naučí na slovní výzvu řadě pohybů rukama, které jsou projevem sociálních vztahů.
1) Udělej tátovi aj-aj!, Ukaž jak máš mámu rád!
Na tyto výzvy dítě tátu pohladí a uchopí maminku kolem krku. Učíme dalším pohybům na slovní výzvu. Není třeba zůstávat jen u tradičních výzev, můžeme si vymyslet další vhodné výzvy k jednoduchým pohybům. Např. aby podalo strejdovi ruku, zamávalo na rozloučenou, aby poprosilo, udělalo "ty-ty-ty", aby někomu za výkon zatleskalo, aby nejen hlavičkou, ale i ručičkou vyjádřilo "ne-ne" atd.

Rozvíjení hry
Napodobivou hru rozvíjíme ve 4. čtvrtletí tím způsobem, že dáváme dítěti co nejvíc možností pozorovat lidi při práci a při jiných příležitostech, že jim umožňujeme pozorovat chování zvířat a činnost strojů. Současně však musíme dát dítěti možnost, aby napodobovalo to, co je zaujalo. Především se však budeme snažit, aby se dítě mohlo některých činností dospělých přímo zúčastnit.
Příležitost k pozorování
Má-li dítě napodobovat, musí před tím něco prožít a vidět, aby mělo co napodobovat. Čím více možností dítě k pozorování má, tím bohatší je jeho napodobovací aktivita. V prvním stadiu rozvoje napodobivé hry děti napodobují jenom některé typicky izolované pohyby, nikoli sled činností, kterým dospělý splňuje určitý úkol. Dítěti koncem 1. roku života nejde při napodobování o dosažení nějakého cíle, ale o provedení určitého nápadného pohybu, který vzbudil jeho zvláštní pozornost.
Nejčastěji dítě napodobuje některé pohyby, které vykonává matka pečující o něj. Jsou to pohyby při krmení, při koupání, mytí, oblékání, ukládání ke spánku, vysazování na nočník, při hře apod. Je možné dosáhnout, že dítě ve 12. měsíci krmí medvídka lžičkou nebo lahvičkou, chová jej v náručí, posazuje na nočníček, ukládá ke spánku, koupe jej.
Dalšími vhodnými situacemi jsou práce v domácnosti, např. vaření, úklid, praní a žehlení prádla, mytí nádobí apod. Proto při vaření může matka dítěti dát nádobku s malou vařečkou a dítě napodobí, jak matka míchá. Když matka zametá, dá dítěti malý smetáček s lopatkou a dítě napodobí její pohyby nebo malým hadrem napodobí utírání prachu. Místo žehličky stačí obyčejná kostka, se kterou může jezdit po plence.
Také otec při různých opravářských a údržbářských pracích budí silný zájem dítěte a podněcuje k napodobování. Dítě má zájem o činnosti, při nichž např. řeže pilou, zatlouká hřebíky, spojuje díly šroubem atd. Se stejným zájmem sleduje práce různých řemeslníků, kteří v bytě něco opravují nebo zavádějí. Dítě již ve 12. měsíci napodobuje bouchání kladivem, řezání pilou atd. Proto v podobných příležitostech dítě neodvádíme pokud možno pryč, aby nepřekáželo, ale naopak se zamyslíme, jak zařídit, aby vidělo co nejvíce.
Také pobyt v přírodě podněcuje dítě k napodobování. Na zahradě v písku dítě napodobí některé otcovy pohyby při zahradnické práci, např. jak kopal, nakládal, vozil atd. Pozorování zvířat podněcuje dítě, aby napodobilo, jak pejsek štěkal, ptáček pípal a jak slepička mávala křídly.
Každé prostředí poskytuje možnosti k pozorování: jiné možnosti má městské dítě, jiné dítě na venkově. Záleží jen na rodičích, kolik podnětů dítě dostane. Seznámení s životem kolem je hlavním předpokladem pro rozvoj napodobivé hry, avšak naopak bohatě rozvinutá napodobivá hra je zase projevem důležitých zkušeností.
Návod k napodobování
Nestačí však zajistit dítěti dostatek příležitostí k pozorování života a práce lidí v jeho okolí. Musíme proto dítě k napodobivým činnostem aktivovat. Např. matka nakrmí lžicí 11-12 měsíčního kojence a hned potom vezme medvídka nebo panenku a symbolicky je také nakrmí. Pak dá dítěti lžičku a vyzve je, aby také medvídka nakrmilo. Tím, že přešla plynule od krmení dítěte ke krmení medvídka za stejných podmínek a pak vyzvala dítě, aby v krmení pokračovalo, usnadní mu to pochopení této činnosti. Když to 2-3krát s dítětem udělá, stačí postavit vedle sebe medvídka, mističku a lžičku a dítě postřehne souvislost a začne medvídka krmit samo.
Při koupání matka vezme do koupelny panenku a koupe dítě společně s panenkou. Příště požádá dítě, aby panenku umylo samo. Dítě si brzy hru osvojí a před koupáním samo vyhledá panenku, aby ji také mohlo vykoupat.
Rozvíjení řeči a myšlení

V této části si ukážeme, jak se získané zkušenosti a vědomosti dítěte odrážejí ve vývoji, myšlení a řeči a jak přispívá k rozvoji těchto dvou úzce spolu souvisejících funkcí.
1) Poznání předmětu jako možného nástroje
Dítě bylo zvyklé např. přitahovat si hračku pod skříní pravítkem, ale v nové situaci není pravítko, ale smetáček, který se k úkolu hodí, ale dítě jej dosud nepoužívalo. Dítě má řešit rozumový úkol, že smetáčku lze využít stejným způsobem jako pravítka.
2) Použití prostředků, kterými se dítě přiblíží k cíli
Lákavý předmět leží na stole, kam dítě nedosáhne. Poblíž je stolička, na kterou dítě obvykle vystupuje, chce-li si vzít předmět ze stolu. Dítě se rozhlédne, spatří stoličku, přitáhne ji ke stolu, vystoupí na ni, přiblíží se tím k předmětu a zmocní se jej. Cvik můžeme později ztížit tím, že dítě stoličku nevidí a musí si ji nejdříve najít.

3) Zmocnění se předmětu pomocí nástroje, který není přímo přístupný
Upozorníme na lákavou hračku pod skříní. Pravítko, kterým dítě hračky pod skříní vytahuje, leží na stole v dohledu dítěte, nikoli v jeho dosahu. Dítě musí nejdříve celou situaci přehlédnout, zjistit poblíže stojící stoličku, tu si přitáhnout ke stolu a použít ji jako nástroje, aby se zmocnilo pravítka a pravítko mu pak poslouží jako nástroj, aby se zmocnilo hračky pod skříní.
Podobných situací lze vymyslet více. Složitější situace, které vyžadují kombinaci 2-3 operací, dovedou děti vyřešit teprve ve 2. roce života, avšak inteligentní kojenci, kteří jistě ovládají jednoduché úkoly, je vyřeší již koncem 1. roku.

4) Otvírání a zavírání dvířek s různými závěry
Děti velmi rády otvírají dvířka a nahlížejí, co se za nimi skrývá. Jejich zájem stoupá ještě více, když jsou dvířka opatřena závěrovým mechanismem, s jehož principem se rády seznamují. Proto jim dáme možnost seznámit se s těmito mechanismy na zařízeních, která jsou k dispozici v bytě, na zahradě, na dvoře (petlice s očkem, zástrčka, jednoramenná nebo dvouramenná klika, zámek s klíčem apod). Nejstarší kojenci vydrží velmi dlouho zkoušet tyto mechanismy otvírat a zavírat a přitom opět cvičí své intelektuální schopnosti.
5) Otvírání a zavírání různých krabic a nádob
Dítě se naučilo v dříve popsaných cvicích otvírat krabice a nádoby s víky nasazovacími, zasouvacími, našroubovacími atd. Nyní dáme dítěti tyto krabice a nádoby v nejpestřejší směsi, aby se naučilo rozlišovat, v kterém případě se víko nasazuje a kdy se zasouvá nebo našroubuje. Úkol ztížíme tím, že dáme dítěti 3-5 krabic bez vík a stejný počet vík. Úkolem dítěte je určit, které víko na kterou krabici patří. Zpočátku dáme takové krabice a víka, ab pouhým odhadem velikosti dítě poznalo, co k čemu patří, později dáme méně rozdílné předměty, aby muselo zkoušet, která krabice a které víko se k sobě hodí.

6) Obsluha některých přístrojů a zařízení
Dítě koncem roku zkouší dělat s předměty v domácnosti to, co s nimi dělají rodiče. Velmi je přitahuje rozsvěcování a zhasínání např. stolní lampy, vypínání a zapínání rádia apod. Rodiče musí rozhodnout, co z toho mohou dítěti umožnit a co je pro něj nebezpečné a pak učinit opatření, aby k nebezpečným nebo snadno poškoditelným přístrojům nemělo přístup.

7) Delší oklika nebo nepřímá cesta
Jedním z nejtěžších úkolů, které dítě koncem roku dovede rozřešit. Spočívá v tom, že lákavý předmět není přímo přístupný nebo dosažitelný, a chce-li se jej dítě zmocnit, musí se nejdříve od něj vzdálit nebo jej od sebe oddálit, než se k němu může přiblížit. Tuto dovednost však většina dětí zvládne až kolem 1 a půl roku. Např. okénkem zavřených kuchyňských dveří ukážeme, že v pokoji je babička, která přijela na návštěvu. Dítě nemůže přímo z kuchyně do pokoje, protože jsou dveře zavřené, proto vyběhne druhými dveřmi do předsíně a dalšími dveřmi do pokoje. Toto uspořádání cviku předpokládá, že dítě je v bytě dobře orientované. Snadnější je úkol, když je celá situace přehledná. Např. dítě je na zahradě, vidí za plotem babičku a chce k ní. Přesto jde od ní pryč podél plotu až k brance, projde brankou a teprve pak se vrací k babičce po druhé straně plotu.
Nebo např. v létě na louce otec přeskočí potůček a láká dítě k sobě. Dítě se k němu dostane rovněž po suchu, když přejde blízkou lávku.

8) Zmocnění se předmětu odstrčením
Dítě stojí na stoličce u stolu, přes stůl je položeno žehlicí prkno nebo jiná překážka a za prknem, tj. na vzdálenějším okraji stolu, je lákavá hračka. Dáme dítěti např. vařečku, dítě si však hračku přitáhnout nemůže, protože mu v tom překáží žehlicí prkno. Dítě má možnost hračku shodit tím, že ji odstrčí, aby spadl a za stůl, pak sleze ze stoličky, oběhne stůl a hračku si zvedne. Zasluhuje ovšam také pochvaly, když ze stoličky sleze , odnese ji na druhou stranu stolu, vyleze na ni a hračku si prostě vezme.

9) Hledání schované hračky
Schováme hračku tak, aby z ní bylo část vidět a vyzveme dítě, aby hračku přineslo. Zpočátku mu nalezení hračky působí potíže, zejména když je z hračky vidět některá malá, nepodstatná část, dítě však brzy pochopí, že hračka je tam, kde z ní je část vidět. Hračka může být také přikrytá plenkou tak, aby typický obrys hračky byl zřejmý. Venku může dítě hlídat otec, který se mu skryje za strom tak, aby mu např. koukalo rameno nebo aby byl zjevný jen stín na zemi.

Tuto část uzavřeme důležitým upozorněním. Pokud chceme, aby z našeho dítěte vyrůstal inteligentní tvor, který dokáže myslet a jednat, dodržujeme tuto velmi důležitou zásadu: budeme hodně o dítěti, ale nikoli za dítě přemýšlet, budeme hodně pro ně, ale nikoli za ně, dělat, budeme zejména hodně přemýšlet a pracovat na opatřeních, kterými bychom dítě nenásilně přiměli k tomu, aby rádo myslelo a něco dělalo.
Rozvoj řeči v 10.-12. měsíci
Rozvíjení pasivní řeči
I v tomto čtvrtletí musíme na dítě mluvit pomalu a zřetelně, omezit slovník na slova, jejichž význam může dítě pochopit, musíme mluvit o tom, co se týká konkrétní situace, v níž se dítě nachází, a užijeme vždy téhož slova k označení téhož jevu.

1) Pojmenování činností a předmětů při hře s dítětem
Chceme např., aby se dítě naučilo rozlišovat význam slova kostka, krabice a hrneček. Posadíme se s dítětem na klíně ke stolu, na němž jsou ony tři předměty, a říkáme následující věty, které doprovázíme ukazováním a hlavně činnostmi. "Tady je kostka, tady krabice! Dáme kostku do krabice Kde je kostka? Tady je kostka! To je hrneček. Dáme kostku do hrnečku! Teď dáme hrneček do krabice!" atd. Když dítě při této hře uslyší 5-10krát určité slovo a současně bude jeho pozornost svedena na příslušný předmět, vytvoří se s velkou pravděpodobností příslušná asociace a dítě bude vědět, co se označuje slovem kostka, krabice a hrneček.

2) Pojmenování společné činnosti při hře s dítětem
V předchozím cviku bylo dítě pasivní a jen se dívalo a naslouchalo, co maminka dělá a říká. Příslušná asociace se vytvoří snadněji, když je dítě při této hře aktivní. Proto si vybereme takové činnosti, které dítě může vykonávat současně s námi. Můžeme si hrát s panenkou. Máma si vezme jednu panenku a dítěti dá druhou. Následující slova doprovází příslušnými činnostmi: "Pochováme panenku. Pochovej také panenku! Pohlaď ji také!" Když dítě vidí, co máma s panenkou dělá, a současně je vedeno k napodobování, tak se naučí nejenom příslušným pohybům, ale naučí se také rozumět slovům, kterými tyto činnosti a předměty označujeme.

3) Výzva k určité činnosti s různými předměty
Pro dítě je snazší pochopit význam slov, která označují předměty, než význam slov označujících činnosti. Proto zná zpočátku více slov označující předměty, osoby atd. Chceme-li, aby dítě pochopilo, co znamená "Dej mi...", postupujeme takto: postavíme před dítě řadu známých věcí a poprosíme "Dej mi auto!" Jednou rukou vedeme ručku dítěte k autíčku a když je uchopí, vedeme ručku k naší nastavené dlani, autíčko si jemně vezmeme a dítě pochválíme. Vyzýváme postupně, aby nám podalo míč, panenku, pejska atd. Pomáháme stále méně a každou správnou reakci odměníme díky, pochvalou, pohlazením atd. Tento cvik je vhodný pro kojence nejméně 10 až 11 měsíční, opakujeme jej denně a každý den nacvičujeme a procvičujeme jinou činnost s předměty na slovní výzvu, např. "Pochovej míšu, panenku, pejska..." nebo "Schovej do košíčku míč, auto, lodičku..." atd.

4) Výzva k různým činnostem se stejným předmětem
Dáme dítěti panenku a říkáme: "Pochovej panenku! Pohlaď panenku! Nakrm panenku! Dej mi panenku! Vezmi si panenku! Polož panenku do postýlky!" atd. K podobným činnostem vyzýváme každý den s jinými předměty.
5) Výzva k různým činnnostem s různými předměty
Když dítě dobře ovládá předchozí cvik, můžeme je vyzvat k různým činnostem s různými předměty. Toto cvičení se daří u dobře vedených dětí koncem 1. roku a začátkem 2. roku. Pak je možný slovní návod ke složitější hře. Např. vyzveme dítě ke složitější hře s panenkou. "Přines panenku do postýlky! Kde máš peřinku? Přikryj panenku peřinkou! Přines lahvičku s mlékem!" atd. Když dítě neví, jak na výzvu reagovat, předvedeme mu názorně požadovanou činnost a dítě začátkem 2. roku nejenže napodobí, ale současně pochopí, co se od něho slovní výzvou žádá.

6) Rozvíjení pasivního slovníku při každodenních činnostech
Matka má hodně využívat každodenních úkonů s dítětem, jako je krmení, koupání, oblékání apod. k rozvíjení pasivní řeči. Tyto úkony dávají mnoho možností pojmenovat a současně názorně ukázat předměty a činnosti, které mají úzký vztah k dítěti. Pojmenujeme-li předměty, kterými na dítě nějak působíme a činnosti, které s dítětem vykonáváme, vzniká asociace mezi slovem a předmětem nebo činností velmi snadno. Při krmení říkáme: "To je rohlík! To je hrníček s mlékem! Zamíchej lžičkou! Otevři pusu!" atd.

7) Rozvíjení pasivní znalosti slov pomocí obrázků
Při práci s obrázky mají rodiče dodržovat zásadu, že nemáme dítěti ukazovat obrázky něčeho, co nezná ve skutečnosti. Obrázek má dítěti připomenout, ale nikoli skutečnost nahradit. Srovnáváním obrázku se skutečností se dítě naučí obrázku rozumět, avšak pouze podle obrázku si nedovede skutečnost představit. Malé dítě si např. na podkladě pouhého obrázku slona nemůže představit jeho skutečnou velikost. Dítě, které nikdy nevidělo a neslyšelo psa štěkat, nemůže na základě obrázku poznat, že pes štěká. To ovšem neznamená, že se dítě má dívat jen na přísně realistické obrázky. Malíř dovede obrazem vystihnout typické znaky jevu, např. zdůraznit ty znaky, které odlišují dospělého psa od štěňátka. Dobrý obrázek tudíž dítě učí, čeho si má na skutečném objektu všímat, aby jej poznalo (např. aby odlišilo malého dospělého psa od stejně velkého štěňátka).

Rozvíjení aktivní řeči
1) Posílání se vzkazy
Aby se dítě procvičilo v aktivním používání slov v příslušných situacích, posíláme dítě k někomu se vzkazem. Vyzveme dítě: "Zavolej tátu, aby přišel jíst, Řekni táto ham, Dej dědečkovi knihu a řekni tumáš." Osoba, které dítě vzkaz vyřídilo, má samozřejmě nejen výzvu splnit, ale dítě také pochválit a poděkovat za vyřízení vzkazu.

2) Rozhovor o pozorovaných jevech
Rodiče mají využít každé zajímavé situace a s dítětem o ní "rozprávět". Matka např. jde s dítětem v kočátku na procházku a rozpráví s ním o dění na ulici. Např.: "Podívej, co to jede? " Dítě odpoví: "Auto." Matka odpověď zpevní a pochvalně řekne: "Ano, to je auto! A co dělá auto?" Podobně podněcujeme k dalším aktivním slovům, která vždy zpevníme opakováním, pochvalou, úsměvem apod. Děti ve 4. a zejména v dalších čtvrtletích života mají z tohoto úzkého sociálního kontaktu radost a snaží se rozhovor udržovat a často samy bez tázání upozorní matku na zajímavý jev, např. ukážou na psa a označí jej slovem. Spontánní využívání slov je hlavním výchovným cílem tohoto vývojového období.

3) Předvádění scének s hračkami, které dítě komentuje
Otec se posadí ke stolu s dítětem na klíně a převádí dítěti jednoduché scénky naapř. s medvídkem. Ukazuje, jak medvídek poskakuje, mává pacičkou, schovává se za krabici a juká na dítě apod. Otec se vždycky zeptá, co medvídek dělá a dítě zjišťuje, že dělá "hop-hop", "bác", "dělá pá-pá" atd.

4) Rozhovor o obrázku
Při rozmluvě o obrázku rodiče dítě podněcují, aby samo některé jevy označilo slovem. Začne-li samo popisovat obrázky slovy, zaslouží obzvláštní pochvaly, uznání a obdivu.

5) Doplňování říkanek
Prohlížíme s dítětem obrázkovou knihu s říkadly a říkáme přitom příslušné říkanky. Děláme-li to častěji, pak jsou někteří 12měsíční kojenci schopni říct sami poslední 1 až 2 slova z některých říkanek, které jim předvádíme.

Rozvíjení emocí a sociálních vztahů
1) Jak zbavíme dítě zbytečného strachu z předmětu
Černý kožich, kterého se dítě bojí, pověsíme do jednoho kouta místnosti a dítě, které musí být v dobré náladě, se posadí s matkou, u níž se cítí bezpečně, do vzdálenějšího kouta. Čím dále bude dítě od objektu strachu, tím bezpečnější se bude cítit v náručí matky. Otec vytáhne z rukávu kožichu např. pěkného pejska a podá jej dítěti. Matka zaměstná dítě pejskem a pak vrátí pejska zpět do kožichu. scénu opakujeme několikrát denně, ale dítě si bude hrát stále blíže u kožichu a nakonec zapojí samotný kožich do hry: pejsek se bude v kožichu schovávat, vykukovat z něho a dítě si bude hračku brát z kožichu samo. Matka bude zapojovat kožich stále úžeji do hry, takže kožich se stane objektem hry a ztrácí charakter objektu, který budí strach. Dítě si samo na kožich sedne, schová do něj pejska apod. Princip přepracování citového postoje spočívá v tom, že nastrojíme nepříjemnou situaci, co níž je vzdáleně zapojen objekt strachu. Objekt strachu se postupně stává důležitější součástí příjemné situace, a tím ztrácí svůj negativní citový charakter a získává stále silnější kladný emoční nádech. Musíme však postupovat velmi opatrně, aby nedošlo k nežádoucímu opaku a dítě se nezačalo bát nejen kožichu, ale i nového pejska.
Obdobným způsobem lze dosáhnout i jiných změn citových postojů k věcem, osobám, zvířatům, činnostem, místům, situacím atd. Nepříjemné lze měnit v příjemné a naopak příjemné v nepříjemné. Tak lze dosáhnout, že dítě si ve špíně a nečistotě libuje nebo se jich štítí a hnusí se mu. Pravidlo je jednoduché: k čemu má mít dítě kladný vztah, spojujeme co nejčastěji s příjemnými podněty a situacemi, k čemu má mít negativní vztah, to spojujeme co nejčastěji s podněty a situacemi nepříjemnými.

2) Jak postupujeme, aby mimický výraz, gesto, tón řeči atd. se staly zpevňujícím nebo tlumícím činitelem
Když dítě vykonává něco správného a dobrého, usmějeme se na ně, pohladíme, pochválíme, ale hned vzápětí uděláme něco, co je dítěti obzvlášť příjemné a milé (dostane hračku, provedeme s ním veselý pohyb apod.). Zpevňující odměnou je dítěti zprvu ona hračka nebo veselý pohyb, avšak postupně přijímá zpevňující funkci pouhý úsměv, pochvala apod. Postupujeme-li takto systematicky a jednotně, začne 12měsíční dítě toto zpevnění vyžadovat samo nebo udělovat samo: dítě si pohladí hlavičku a řekne: "Hodnej!", když je zapomeneme pochválit. Obdobně postupujeme i v opačném případě: když dítě provede něco nežádoucího, zamračíme se a řekneme, že je "ošklivý" a vzápětí má následovat něco nepříjemného: např. matka si s dítětem přestane hrát, vezme mu hračku, odejde od něho apod. Po tomto negativním zpevnění provádí dítě nežádoucí aktivitu méně častěji, až ji zcela zanechá. Postupně stačí pouhé zamračení a přísný tón, aby dítě přestalo i v jiné nežádoucí činnosti. Úsměv a pochvala se stávají sociální odměnou, zamračení a pokárání sociálním trestem.

3) Vytváření návyků dělit se s druhým nebo v jeho prospěch se něčeho zříct
Matka občas vyzve dítě, aby dalo svou oblíbenou hračku otci ke hře. Otec ji od dítěte převezme a chvíli si s ní hraje a pak ji dítěti vrátí. Jindy zase otec vyzve dítě, aby půjčilo hračku matce, sourozenci apod. Využijeme jiných příležitostí, napaař. v parku půjčí dítě svou hračku jinému dítěti apod. Dostává-li dítě oblíbenou potravinu nebo pamlsek, vyzveme je, aby dalo kousek někomu jinému. Dotyčný má nabízenou pochoutku přijmout a před dítětem sníst, nestačí poděkovat za laskavost a pochoutku dítěti vrátit, neboť dítě si nemá zvykat zříci se dobroty jen formálně a očekávat, že druhý ji nepřijme a vrátí. Občas se má vzdát dobroty pro druhého úplně. Rodičům se často zdá, že zacházejí se svým dítětem v tomto případě tvrdě a zbytečně je trápí. Musí si však uvědomit, že dítě v raném věku snadno překoná své sobectví a zbaví se tím mnohých nepříjemností a potíží v pozdějším věku. Je mnoho možností dítěti nenápadně nahradit to, čeho se ve prospěch jiného zřeklo.
Stejně důležité jsou společné hry. Některé si uvedeme:
1) Berany duc!
Sedneme si s dítětem na klíně a učíme známou hříčku "Berany duc!" Už v 9.-10. měsíci pohybují děti při těchto slovech hlavičkou k naší hlavě.
2) Hledání a chytání hračky
Sedneme si na zem nebo na nízkou stoličku, vezmeme si menší hračku do ruky a schováme ji za zády. Dítě stojící před námi se snaží hračky se zmocnit. Hračku různě překládáme z ruky do ruky, paže s hračkou zvedáme stranou a vzhůru atd., ale brzy si necháme ruku s hračkou chytit.
3) Hra na schovávanou
Maminka se posadí za skříň nebo za dveře a zavolá na dítě. Když se k ní přiblíží a uvidí ji, matka na ně zavolá: "Kuk!" zvedne je do výše a jde se schovat jinam. Dítě obvykle podstatu hry pochopí a samo se jde schovat. Obvykle ale nedovede v úkrytu čekat a hned po ukrytí zavolá na mámu.
4) Podávání míče ve dvojici
Táta si sedne na zem a dítě posadí proti sobě. Oba sedí rozkročmo. Táta kutálí míč proti dítěti a poprosí, aby mu míč vrátilo. Dítě v 11.-12. měsíci hru pochopí, podá nebo hodí míč zpět a radostně se při hře směje.
5) Honička
Maminka se postaví obličejem k dítěti, nastaví ruce a láká dítě k sobě. Dítě se chce chytit máminých rukou, jde k ní, ale máma se směje, ustupuje a po několika krocích se nechá chytit. Ruce jsou nastaveny pro případ, že by dítě padalo. Honička se dá zpestřit tím, že máma drží v ruce zajímavou hračku.
6) Zrcadlo
Postavíme se s dítětem před zrcadlo. Dítě se seznamuje se svým obrazem, směje se, sahá na svůj obraz, dělá "berany duc". Dívá se střídavě na mámu a na její obraz v zrcadle a učí se rozlišovat mezi skutečností a obrazem.
7) Sociální prvek v napodobivé hře
Dítě už dovede panenku pochovat, krmit ji atd. Postupně dítě učíme, ab si s panenkou nebo s medvídkem hrálo jako s živým tvorem, který má stejné potřeby, radosti i bolesti, jako dítě samo. Nabádáme je, aby zacházelo s panenkou jemně, něžně a s láskou. Výchova k rodičovství začíná tudíž už v kojeneckém věku.
Související články najdete v rubrice Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce (rubriky na této stránce vpravo).
Článek vznikl díky knize Výchova kojence v rodině od Jaroslava Kocha.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 27. ledna 2014 v 2:22 | Reagovat

černý kožich nemáme, zato se bojíme tmavých koutů a myslíme si že tam je strašidlo strašné, a to mě nenapadlo, postavit do takového místa medvídka s čokoládou v kapse, to by pomohlo? zatím jsme používali baterky proti strachu, ale bohužel se to zvrhlo na hru: moje baterka nesvítí, dej mi tu svoji-nedám ani mě nenapadne vem si tu žlutou, tu zelenou ti nepůjčím-jenomže já chci jenom tu zelenou, takže to se asi počurám ale na ten záchod nejdu-bez zelené baterky nejdu čurat, je tam bubák :-D  8-O  O_O

2 Radka Radka | 27. ledna 2014 v 17:12 | Reagovat

[1]: :-D  :-D  :-D  trošku od tématu, ale skvělé.  Bavím se ;-)  :-D

3 kolíska kolíska | 28. ledna 2014 v 10:36 | Reagovat

Ahoj a už předem říkam promiňte, no protože já tu nebyla když jsem měla kondolovat a mrzí mě to. Od začátku teda, my jsme blbci ale musím to říct, mysleli jsme s mužem, že trochu provážeme firmy a budeme se takto střídat na farmách, nejdem si někoho kdo se nám líbí, spojíme se, budeme si vzájemně pomáhat navštěvovat se, jezdit na dovku a tak, a to jsme dopadli, trochu nás zneužili a trochu okradli, eště jsme to nenechali zajít moc daleko, takže vcelku o když po peripetiích s právníkama - s drahýma právníkama jsme z toho jakžtakž venku o svou milovanou farmičku jsme nepřišli akorát máme teda hnusnou zkušenost no jsme zas trochu chudší. Už o tom nebudu vůbec mluvit akorát jsem na čas přišla i o počítač a vůbec nemohla nijak se na vás podívat a víte že mi bylo pěkně smutno. Tak a teďka co vy vy jste přišli o babičku o vánocích to je strašný, fakt, když jsem přišla o babičku já tak se mi zhroutil celej svět, udělala jsem ty největší kraviny svýho života, utekla ze školy, zdhla z domu a tak no ještě že mě našel ten můj chlap a rychle mi udělal mimčo a koupil tudle farmičku, jinak nevim jak bych dopadla. Takže vím, babička byla pro mě jediná ženská na světě tehdy která to se mnou uměla, milovala mě, neopustila nikdy a se kterou jsem si mohla všecko povídat. VELIKOU UPŘIMNOU SOUSTRAST. Modlím se za ni aby došla tam kam takoví lidi patří, do nebe svatýho ke svejm předkům, k Bohu. Čím bychmohla utěšit snad jen tolik život pokračuje ve vašich dětech a ty i když jsou maličký vám ted pomůžou, vytáhnou vás ze smutku a naplní to prázdný místo :-)

4 waity waity | E-mail | Web | 28. ledna 2014 v 12:22 | Reagovat

Ahoj Kolísko, říkala jsem si, kde jsi, ale věřila, že se zase objevíš a jsi tu, to je skvělé! Je mi moc líto co se Vám přihodilo, bohužel v dnešním světě jsou ti poctiví často v nebezpečí, hlavně, že máte tu svoji farmičku zpátky a jste všichni čtyři v dobrým i ve zlým spolu, to je fakt důležité.
Za kondolenci moc děkujeme, pro mě je to těžké protože se to stalo náhle a taky proto, že jsem to měla s babičkou podobně jako Ty. Děti hodně pomáhají od smutku a práce kolem nich a taky náš nejmilejší táta a navíc nám babička nechala všude spoustu vzkazů a veršů a postupně všechno nacházíme a máme z toho radost. Tak je tu vlastně pořád s námi :-)

5 Tepi Tepi | 29. ledna 2014 v 14:11 | Reagovat

Jéé Babička Danda!!!hezké fotečky no ještě, že jsme ji fotili, že Wai i přes to, že se nefotila moc ráda.Teda to je zase povídání, tady nad tím článkem jsi ale musela strávit času, ono se ti to ale vrátí ostatní maminky budou nadšené jsi šikulka. Teda Kolísko to je hrozné co píšeš o vaší farmičce.Člověk v dnešní době nemůže věřit vůbec nikomu kromě svých lidí které už dobře zná, že??Život v dnešní době pro podnikatele je zlý a někteří lidi jsou taky neuvěřitelně hnusní a kvůli penězům jsou schopní udělat cokoliv aby se jich zmocnili.No je dobře, že jste to ustáli a jak se říká nakonec uvidíš, že vše zlé je k něčemu dobré aspoň máte do života obrovské ponaučení i když to teda muselo být vo nervy.Tak vám přeji už jen samé hezké věci a vůbec nic ošklivého a zdravé a spokojené děti a zvířátka :-)

6 Tepi Tepi | 29. ledna 2014 v 14:13 | Reagovat

Jojo, Danda je pořád s námi a už se i usmíváme a máváme ji do nebíčka pápá Dando naše milovanáááá... :-)

7 Lída Lída | Web | 23. května 2014 v 8:14 | Reagovat

Pěkně napsáno, děkuji.

8 Mona Mona | 14. září 2016 v 8:33 | Reagovat

Dětské jídelní židličky z ekologickoého plastu:

http://www.eandilek.cz/jidelni-zidlicky-plastove/

9 fairlie fairlie | Web | 5. října 2016 v 18:36 | Reagovat

pujčka do výplaty zdarma :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama