... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Školka doma - tvořeníčko

13. ledna 2014 v 13:50 | Waity |  Dítě je tvůrcem sebe sama
Ahoj naši milí v Novém roce.
Nikam jsme Vám nezmizeli, jen jsme si museli posmutnit a dušičky trošku zahojit, den před Silvestrem nám umřela milovaná babička, prababička DANDA, jak ji Kulíšek kdysi pokřtil. Naše děti a nás velmi milovala, poslední roky žila jen pro svoji blízkou rodinu. Děkujeme všem, kdo nám vyjádřili soustrast, kdo tu byl s námi ať virtuálně, tak osobně, děkujeme za hojnou účast při posledním rozloučení.
A co je u nás nového? Copaťoučká si včera zlomila ručku, spadla na úplně rovném povrchu, ručku dala asi nešikovně pod sebe. Někde jsem četla, že děti spadnou několikrát a pak najednou ta kost nevydrží a rupne. Tady to odnesly kostičky dvě, na předloktí. Držte nám pěstičky, ať se brzy Copaťoučká zhojí a hlavně ať zranění snáší dobře, zatím má jen sádrovou dlahu A za tři dny si jdeme pro pravou sádru.

Jinak jsme s dětmi před Vánoci hodně a rádi tvořili, byl to náš krásný únik ze smutnění.
Tvoření z barevného papíru..
Malování solí..
Vykrajování z modelíny a vypichování okýnek, očiček..
Lepení tvarů..
Stříhání a pomalovávání tvarů..
Dort pro bratříčka - pravý marcipán..
A zkouška korpusu..
Skládání nádherného nového puzzle, děkujeme za něj tetě Tepi..
Mozaika. Copaťoučká skládá a Kulíšek vysvětluje a opravuje chyby..
Porcelánový Betlém. Jednotlivé figurky mi pravidelně kupovala moje babička, mám na ni památku, tak jsem trnula, aby se nic nerozbilo..
Hra na maminku a na tatínka..
I já jsem stihla něco málo vytvořit.
Pravá vánočka z tmavé mouky a bez vajíček..
Softshellové vyteplené dětské kalhoty s vlastnoručními aplikacemi, uffff, to byla ale práce..

Zase se brzy ozveme a budu ráda, když mi napíšete, co jste v poslední době tvořili Vy :-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 brabi brabi | 13. ledna 2014 v 17:41 | Reagovat

Škoda, že nemůžu ocenit článek, jde to jen přes F. Jste velice šikovní, je vidět, že děti budou zručné po rodičích. Pofoukej Aňelce bebinko za mě, ať se jí to brzy zahojí. :-)

2 Misha Misha | 13. ledna 2014 v 22:17 | Reagovat

No teda, panenko, co sis to udělala!!! Foukám, foukám, bebíí. Děti jsou naštěstí jak s gumy, určitě se ručička zahojí dobře a rychle...jen to vydržet, ach jo.
Tvoření s dětmi je krásné a o nervy zároveń. Teda aspoň já to tak mám :-D
Člověk, ikdž nechce, tak si sami kluci najdou cestu k mašinkám a holčičky zase k panenkám, že? Jsou to šikulky šikovný, moc jim to sluší!!! :-)

3 Sara Sara | 14. ledna 2014 v 4:08 | Reagovat

No, v sobotu první skvělý a úžasný holčičí den u bubu a v neděli toto. Je fakt, že zatímco kolem samej úraz a bebinka, Anělička nikdy nic a to je takové čertisko a už byla asi přesvědčená, že je panenka nerozbitná, běhala naplno, skákala, lítala vzduchem a najednou bác. Ale že to bude takový vážný úraz, obě kostičky zlomené vřetenní a loketní, a to jsou důležité kostičky nemyslete si, tam si položí rámě v tanečních její vyvolený, tam bude hajat miminko, tam se bude zavěšovat kabelka, tahle krásná opálená část bude vykukovat z letních šatů, o tohle místo se bude opírat a hledět na ně dlouhé hodiny ve škole, tam si bude navlíkat náramky, zavěšovat nákupy, a vůbec honem zase zpátky dohromady, to ale musela být pecka. Ještě že to naše tělo, a to podotýkám i bez doktorů, hned začne pracovat a spojovat a prokrvovat a zarůstat. Honem jsem utíkala pro medvědičku v šatech s písničkou v bříšku a teta Ia utíkala pro čínské medicínky a máma kolíbá a pusinkuje a táta vozí a Anělka i přes bolest poznává velikou lásku a hřejivá dojetí a láskyplné pomáhání od své smečky. Snad bude běhat pomaleji? Brouček malej ???

4 Sara Sara | 14. ledna 2014 v 4:11 | Reagovat

...a máma Wajty mi volala a já říkám, tak co bolí ju to? a ona: no Anělka už skáče na balóně... :-D

5 Sara Sara | 14. ledna 2014 v 4:14 | Reagovat

to víte, to je ta jejich domácí školka, ani vteřina nečinnosti, když mám děti u sebe taky pořád něco děláme, ale když odejdou, tak já pak 2 dny uklízím, jak to dělají ty mladé maminky? já vím jak, když jsem měla malé děti, uklízela jsem jednou za rok, když odjely na tábor :-D  :-P  O_O

6 Sara Sara | 14. ledna 2014 v 4:21 | Reagovat

a ještě něco, učíme se vařit bez vajíček, no a tak jsem dělala bramborové placky,místo vajíčka jen trocha vody s bramborovým škrobem a představte si, že se vůbec nepřipalovaly, jako jindy, a tak jsem se podívala do staročeských receptů a hm nevím koho napadlo recepty vylepšovat a přidávat tam věci které tam nepatří, starodávné placky se dělaly bez vajíčka, byly lepší vláčnější a nepřipalovaly se, fakt, to jsou věci :-)

7 Sara Sara | 14. ledna 2014 v 4:29 | Reagovat

[2]:Misho ty naše holky si hrají s panenkama a pak bravurně přejdou k bagrům a vlakům a postaví si dráhu a kluci se ujmou panenek a nakrmí a uloží mimi, fakt si všichni hrajou se vším a ať už je čeká v životě cokoli, holky si opraví mopeda a kluci si poradí s dítětem a je to báječný, pořád slyším jak mi v dětství furt někdo říkal, tohle se pro holku nehodí blablabla a pak jsem ve firmě skoro brečela pokaždý když jsem musela sednout za volant, už nikdy... je mi blaze když vidím vás maminy, jak jste otrkané nezávislé řidičky a vaši mužíčci nechodějí do kuchyně jenom jíst :-D

8 waity waity | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 12:32 | Reagovat

No teda, děkujeme za všechny krásné komentáře. Budeme dělat, co můžeme, aby se ručka rychle uzdravila. U tety Tepi máme nakoupenou čínskou medicínu, pro maminku do mlíčka zelený ječmen, mořskou řasu plnou vápníku do jídla a hlavně spoustu rad a doporučení od paní ze zdravé výživy. Mimochodem, dala tisíckrát užitečnější rady než doktoři, ti ani nejsou schopni zajistit lehoučkou sádru pro velmi malou a lehoučkou sedmikilovou holčičku, ani když si připlatíme :-?

9 Radka Radka | 14. ledna 2014 v 16:54 | Reagovat

foukáme na bebínko, přejeme krásnou, frajerskou sádru a brzké zahojení. Tviřili jste hezky, my jen demolujeme a ničíme. :) Třeba nás únor zas nakopne k nějaké kreativitě, zatím jsem ovšem schopná pouze usínat na těch nejdivnějších místech. Takže dobrou noc, vivat zimní spánek... ;)

10 Sara Sara | 14. ledna 2014 v 19:08 | Reagovat

[9]:Na jakých třeba? :-?

11 waity waity | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 13:29 | Reagovat

[9]: Pusinko naša, snad bude už únor v optimističtějším duchu. Přeju Ti to ;-)

12 brabi brabi | 15. ledna 2014 v 14:38 | Reagovat

[9]:Tak mi to připomnělo, jak jsem kdysi usínala u TV a děcka sedící přede mnou se pochechtávaly a tipovaly, jestli usnu hned nebo za chvíli a vida! Dnes už to možná chápou a usínají a usmívám se já, když to vidím :-)

13 Misha Misha | 15. ledna 2014 v 21:23 | Reagovat

[8]:
Veru, tu mořskou řasu jíš jen ty nebo i malá?
Já jsem zrovna teď pro děti koupila jako náhražku ryb, wakame. Je to asi nejjemnější řasa na chuť a taky neobsahuje tolik jodu jako jiné řasy. Takový centrimetrový kousek můžeš přidat k luštěninám dětem, chuťově se to moc nezmění a ten vápník, fosfor a já nevímcoještě, tam bude. Výborná věc :-)
Teď jsem taky objevila miso. Moc dobrý a nevím, jestli si to namlouvám, ale když tu miso polívku sním, tak mám pak energie na rozdávání, což je u mě neobvyklé. ;-)

14 Sara Sara | 16. ledna 2014 v 9:57 | Reagovat

[12]:Já si pamatuju, jak jsem vždycky usínala u našich na návštěvě, přišli jsme, usadili se do teploučka, příjemňoučka, děcka byla v bezpečí a já prochrněla 2 hodiny, oni se všichni odstěhovali někam jinam a já se vzbudila sama, přikrytá dekou s vychladlým kafem před sebou 8-O

15 Misha Misha | 16. ledna 2014 v 11:47 | Reagovat

[14]:
jééé to chci taky dělat!!! Asi vyměním rodinu :-?  8-O  ;-)

16 waity waity | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 13:17 | Reagovat

[13]: Misho, tu wakame právě mám, dneska jsem to hodila do rýže. Vyzkoušeli jsme už i Nori a ještě jednu, ani nevím jak se jmenuje.
A miso, to myslíš tu pastu? Tu mám doma už asi rok - ječmennou a rýžovou, přidávám to místo bujonu do polívky nám všem, někdy do omáčky, mňam! :-)

17 waity5 waity5 | 17. ledna 2014 v 0:16 | Reagovat

[14]: Tehdy to Vaši dělali pro Tebe a Ty to teď děláš zase pro svoje děti, to je přece úžasné :-)

18 Radka Radka | 19. ledna 2014 v 19:48 | Reagovat

[10]: usínám třeba opřená hlavou o kredenc při mytí nádobí nebo ve frontě u pokladny...pokud jde o spaní u televize, tak moc dobře si pamatuju a moc doře chápu. :) Pokaždé usnu u reklamy, vzbudím se u reklamy a občas i postřehnu, že mezitím uběhly dvě hodiny. Jsou tam jiné ksichty, jiný děj, ale to většinou stejně nevnímám...Ještěže mé nejoblíbenjší pořady dávají o víkendu odpoledne nebo je mám na dvd..... ;)

19 Sara Sara | 21. ledna 2014 v 20:18 | Reagovat

Ta druhá fotka, jak se Anělika dívá na stromeček je krásně dojemná, vlastně si letos poprvé uvědomila všechny ty vánoční tajemstvíčka a světýlka a barvičky a prskavky a vůničky a dobrůtky a strom v pokoji a vůbec všecko. Další okouzlený skříteček :-)

20 SV SV | 22. ledna 2014 v 10:49 | Reagovat

ahoj Waity, nebojte, detské kostičky sa hoja pekne. posielam vlčičkové fufú ;-) a sádra je už dúfam príslušne pokreslená kvetinkami ;-)

21 SV SV | 22. ledna 2014 v 10:53 | Reagovat

[18]:závidím každému kto zaspí pri TV, ja mám problém zaspať aj vo vlastnej posteli - bráško hovorí, že mám uši yak netopier a že ma zobudí aj šum krídel nočného motýľa ;-)

22 SV SV | 22. ledna 2014 v 10:54 | Reagovat

to slniečko je úžasné! bolo by z neho krásne tričko! :-)

23 waity waity | E-mail | Web | 22. ledna 2014 v 13:29 | Reagovat

[20]: SV, děkujeme za krásné komentáře, fúfú už dorazilo a hned je líp :-)
Pokreslená květinkami už je, ale chtěla jsem pokreslit víc, tak jsem koupila fixy, co ale vůbec nefungujou na sádru, tak přemýšlím o nějaké technice, jak sádru ozdobit a zároveň schovat fleky od jídla. Ale nevím nevím, jestli by ta moje treperendička vydržela čtvrt hodiny bez pohybu, aby třeba zaschlo lepidlo :-D

24 Tepi Tepi | 24. ledna 2014 v 13:08 | Reagovat

Ať se ručenka krásně a rychle zahojí se všemi těmi preparáty na přírodní bázi to je stejně nejlepší ;-),ted už má malá vílka sádru bylo to dojemné když jsem ji s ní poprvé uviděla chtělo se mi začít trošku plakat.Lisetka se hned rozplakala a tak jsem malé vílečce která se na nás mezi dveřmi koukala a my ji začali hladit tu tvrdou ručičku a koukali se s lisetkou skleněnýma očima na sebe a na malou a najednou se malá ohnala málem jsme dostali přes čumáčky tou tvrdou věcí a odhopkala pryč a bylo po pláči!!! tak jsme se začali s Lisetkou řechtat bylo to srandovní. Taky mě i Lisetku rozesmálo jak malá vílka večer usnula a najednou rána jako z děla no jen se otáčela ve spánku a tou sádrou praštila do čela postele my se chvilku lekli a ona nic spinkala dál a tak jsme se zase začli řehnit.No ale pak druhý den naše vílka utíkala a zakopla o prách a tou ručenou praštila na kachličky a opravdu dlouho plakala asi jí to dost bolelo a tak jsme měli zase slzičky na krajíčku, je to hrozné když tak malá holčička má takovou bolest. Snad se to brzy uzdraví a už nikdy se nic nezlomí :-) to vám přeje teta tepi jinak ostatní posílají sílu a pusinky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama