... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

„Člověk má dělat to, co umí, co potřebuje ke štěstí.“ Jan Werich

16. dubna 2014 v 13:36 | Waity |  Maličkosti dělají dokonalosti, ale dokonalost není maličkost
Ráda tvořím. A ne proto, že bych se doma nudila, jak se nedávno zeptala moje kamarádka, když jsem jí řekla, že chci pro dvojčátka od našich kamarádů, co se brzo narodí, ušít hračky. Na tuto otázku jsem se nezmohla na víc než: "Ne, nenudím, baví mě to". Teď mě napadá tisíc slov. Že vyrobit takovou hračku trvá tři večery. Že se nenudím opravdu nikdy. Nuda je pro mne synonymem neschopnosti, lenosti najít si zábavu. Nemám čas psát ani tento článek. Ale najdu si ho, vím, že tu najdu spřízněné a stejně naladěné duše. A mám na to psaní chuť. A mám chuť sdílet s ostatními svoje drobná vítězství, prohry, prožitky. A taky mám chuť na čtení, na sportování, na hraní a tvoření s dětmi. Nevím co dřív!
Děkuji Vám, že tu jste se mnou. S námi!
I Vy, kteří se chodíte jenom nakouknout a potom se dozvím, že jste byli na návštěvě, protože jste se zeptali na něco, co jste si mohli přečíst jen tady. Mám Vás ráda!

NĚCO mě NUTÍ tvořit, jako někoho jiného nutí psát knihy, dalšího jít se napít do hospody anebo na zápas, třetího jít běhat anebo spát. Nechci spát, chci tvořit! Usmívající se A vím, že další spousta lidí kolem mě taky. Je to skvělá činnost.
Hlavně po takových dnech, kdy to s dětmi nebylo jednoduché a nakonec zjistím, že celý den jsem se těšila až bude večer a já zasednu k čemu? A zase budu myslet na ně, aby měli radost. A nejen oni. Snad se budou nové dárky líbit. První pokusy o hračku. Pro miminka už mám vymyšleno, ale zatím jenom v hlavě.
Kočičí holky do postýlek..
Kočičí kluci do postýlek..
Malé jarní dárečky pro paní sousedku, pro sestřičku, pro tchýňku..
Tvoření přáníčka pro kamaráda Bastyška k narozeninám. V další fázi se pokusíme o nějakou koláž ze všeho, co jsme zvládli namalovat..
A konečně něco ode mě pro mě..jarní vystřihovánky do oken. Na fotkách není vidět, že jsou z barevného papíru. Do každé místnosti jiná barva. Musím to pověsit vysoko, ať mi to děti neotrhají. Na jednom okně už je nalepeno a vypadá to moc hezky i zvenku..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 16. dubna 2014 v 19:45 | Reagovat

Jé kočky do postýlek, ty jsou moc krásný a čím je plníš? peřinkama? Mě se líbí, jak ti sourozenci jdou vždycky do všeho spolu, bok po boku, já to neznám, žádné jsem neměla a potřebovala, takového druhého co je hned vedle a dotýká se ramínkem a jde do toho zároveň, to se pak člověk nebojí jít plnou parou :-D. No na ty přáníčka jsem tedy zvědavá, ty budou, taková minimalistická art, prostě si z nich sednem na zadek O_O. Jo a nalepovánky na okna ty jsou úžasné, to jsi se teda navystřihovala, doufám, že jsi připravená na kraslice a škrabkání do půlnoci :-D. A tvoje obrázky vůbec, zase jsem dostala jeden úžasný, tečkovaná sovička v dřevěném rámu, už kouká do postýlek a závodí s kočkami kdo dýl nemrkne. Isabelka nemá bloček a tak se nemůže pochlubit, ale její kulinářské výtvory by se teda fotit měly, už se zase těším na její úžasný čokoládový dort, na druhý šunkový pro tatínka s olivami, různobarevnými pomazánkami a saláty, taky na její nakládané sýry v krásných sklenicích se zeleným pepřem, červenými paprikami, česnekem, křenem a ajvarem. My totiž nikdy nepřestanem, pořád ty ruce něco hledají. Zrovna jsem dodělala jeden háčkovaný krajkový klobouček a jsem z toho skoro slepá, musela jsem chvíli koukat na les, aby se mi oči vrátily na svý místo, ale už mám absťák na další věc. Kromě těch šatů narozeninových a baťůžku a jarních sukniček a čarodějných sukniček a klobouků a kšiltovek a jednoho čertího převleku mě čeká malý princ pro Bastyška, už máme bílé punčocháče s tričkem jako naspod a korunu na hlavu s pravými diamanty 8-O k tomu budou krátké princovské minišaty z měňavého saténu, zlatobílý pás, aby to z něho nespadlo, našité velké modré skleněné kameny a sametová pláštěnka. Jojo blížíte se holky k nepřetržitě tvůrčí existenci a to je pak ten život fakt paráda asi jako řídit lokomotivu nikde nestavícího expresu :-)a máš pravdu, otázky typu: a ty nemáš co dělat? člověka úplně vykolejí, musí se zastavit, podívat se na toho člověka, chvíli na něj zírat, jako na nějaký podivný jiný druh a opět se přesvědčit, ano i takoví žijí mezi námi, nedělají nic, jsou otrávení, škodí blbými dotazy a jde jim to dobře :-? pryč od nich ???

2 waity waity | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 22:12 | Reagovat

[1]: Sáro, děkuji.
Peřinky plním kuličkami z dutého vlákna, objednala jsem kilo a pošťák přinesl obr pytel, tak je toho ještě aspoň na jednou tolik.
Sourozenci jdou do toho bok po boku, ale všimla sis, do čeho jdou? Do kaluží běhali jako šílenci, voda se rozstřikovala na všechny strany a holínky se postupně plnily vodou, oni si v tom černisku máčeli svoje lodě vůbec celí byli od toho a byli nesmírně spokojení. Doma jsem je vydezinfikovala ve vaně a všechno oblečení včetně holinkových vložek musela hned vyprat, protože u nás jsou kaluže obzvlášť bahnité 8-O
Z přáníčka nevím, co vznikne, protože Copaťoučká maluje vodovkama tak, až prodře díru a zase znova a moc ji to baví, zato Kulíšek je mistr, dokáže vést štětec tak, že nepřetáhne ani o milimetr a obrázky nalepuje, že bych se ani já nestyděla, asi z něho něco bude :-?
Na Isinčiny dorty a kulinářské umění se už moc těším já a i náš Nejmilejší táta a taky posbírám inspiraci na oslavu Copaťoučké. A taky se těším, až začne vyrábět svoje slíbené maňásky.
Ke Tvému tvoření se ani vyjadřovat nemusím, jedeš jak stroj a je jasné, odkud to mám já, a nejenom od Tebe. Že?
K těm lidem a blbým otázkám: asi nemůžou být všichni tvořiví a chápající, ale určitě i oni mají ten svůj smysl života a tak bych se neuměla dívat na ně podivně, i když jsi mě teď rozesmála. Tak například mě napadá, že já nikdy nikoho nerozesměju tak, jak to umí moje kamarádka. A nikdy nezorganizuju dovolenou nebo Silvestr pro 20 lidí. Na to prostě nemám :-P

3 brabi brabi | 18. dubna 2014 v 21:43 | Reagovat

No vidíš jak jsi to na konci krásně vysvětlila. Prostě geny jsou geny a vrána k vráně sedá. Kde ti naši předci tyhle rčení sbírali? Že by zkušenostmi? Každopádně jsem ráda, že v naší velké rodině tyhle geny jsou, díky za ně :-)

4 brabi brabi | 18. dubna 2014 v 21:45 | Reagovat

A ještě něco. Ty vystřihovánky jsou krásný!!!!!!!!!! A ty svícínky jsou potažené ubrouskama?

5 Misha Misha | 20. dubna 2014 v 22:28 | Reagovat

To je krásný dárek! Určitě se budou polštářky kočičí moc líbit, aby neeee! Ostatní je taky moc prima, svíčky nejsou nikdy nazbyt a přáníčka, která jsou vyrobená s láskou, našpulenou pusinkou, povystrčeným jazýčkem a místy prodřená, budou ojedinělá a k zarámování :-). Jste šikulky!!

6 waity waity | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 10:40 | Reagovat

[4]: Ano, je to ubrousková technika.

[5]: Děkuji :-)

7 SV SV | 29. dubna 2014 v 11:54 | Reagovat

júúúúú! wau! 8 - ) tie mačíčkové vankúšiky sú úúúúžasné! a tie ružové - sú ako z rozprávky! smajlíček tuleň tlieskací! ;-)

8 SV SV | 29. dubna 2014 v 11:59 | Reagovat

[1]: Sárinka, čo s takými ľuďmi? kašli na nich! (vieš yak sa to hovorí:"není na světe člověk ten, který by se zalíbil lidem všem" ;-) )

9 tepi tepi | 13. května 2014 v 13:55 | Reagovat

Děkujeme Wai za krásné polštářky děti je milují každý večer na nich hajají a ráno občas pokud já máma nezapomenu jim do malé kapsičky dám malý dáreček a oni se ráno probudí a ukazují si to a věří, že jim to nosí vílečka teda už jen čmeláček, protože Lisetka mě už prokoukla a já jí nelhala když se mě ptala protože to už nešlo.A tak mi řekla, že tu hru bude hrát se mnou a neprozradí to bratříčkovi, aby nebyl smutný.Jinak děkuji za svíčky jsou moc hezké a od tebe tak mám radost. Jsi šikulka naše.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama