... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

"Maminko - a proč mám kolena?"

11. listopadu 2014 v 13:59 | Waity |  Domov bez dětí je jako zvon bez srdce - Kulíškův a Copaťoučké sešitek
Ahoj naši milí,
asi byste se rádi zeptali: "Tak co? Jste už konečně přestěhovaní?" Odpověď zní: NE. Jde to pomalu, Nejmilejší táta mezitím loví rybníky, ale snaží se co to jen jde. Trvá to trochu i proto, že si vymýšlím, tudíž svému muži přidělávám práci. Určitě bude ale nakonec rád Mrkající


Aktuální fotka z minulého týdne je tato. To jsem si umanula, že bývalými majiteli vzorně zazděný vchod z kuchyně do obýváku OPRAVDU CHCI ZRUŠIT a obnovit otvor. Nejmilejší táta to nechával na poslední chvíli s tím, že si to snad rozmyslím. Ale já ne. Už teď vím, že v budoucnu nastanou starosti, kam s mým pracovním koutkem, který v tomto rohu mohl být, nebo kam se vrtnout se žehlením, případně se stojací lampou. V obýváku teď máme troje dveře, ale já mám prima pocit z toho, že při vaření mohu být s rodinou. A že se návštěvy líp vlezou, protože mohou být současně ve dvou místnostech. A to je pro mne hodně důležité. Takže, muži, kladivo, a jde se na to!..
Celý byteček teď po rekonstrukci elektřiny a poctivém oškrábání všech zdí a zazdění všech dír čeká na zedníka, až bude mít čas a udělá mu zcela nové omítky. Pak může Nejmilejší táta nainstalovat všechny ty nádherné zásuvky a vypínače, které nakoupil, a vymalovat pokoje. To si pak budu vymýšlet s barvami a dětský pokojík budeme speciálně malovat my dvě se Sárou. V této fázi bychom se chtěli nastěhovat. Kuchyně zatím zůstane jak je. Kuchyňská linka je skoro nová, ale maličká, tak bych si ji potom chtěla dát na chatičku. Po zabydlení se nejdříve bude dělat celá nová koupelna a WC. Potom teprve přijde na řadu moje vysněná nová větší kuchyňská linka. Vše je hodně o financích, takže proto musí jít vše na etapy. Ale to určitě znáte, že?
Máme tu krásný a teplý podzim, ale dlouho nefoukalo, tak jakmile jeden den začalo, muselo jít všechno stranou a šli jsme pouštět draky..
Kulíšek už mohl i sám..
Budoucí, asi vášnivá fotografka Copaťoučká, si zatím vyprosila můj fotoaparát a vyfotila moji ruku..
Další dny hodně pršelo, tak jsme se vydali do kaluží za žížalami a za havrany, kteří jsou už týden u nás..
Tam se pověsíme..
Jé, kapka vody, tu si slíznu, ségra, chceš taky? (Jako bych se v Copaťoučké viděla, přesně takový mívám výraz Mrkající )..
No, fuj, brácho!..
A ještě jsme stihli jeden z tradičních lampionových průvodů. Zde se tomu říká Strašidelný průvod a je to pravda, viděli jsme hrůzostrašného Chárona na lodi, čarodějnice míchající lektvar, čerty co hráli karty a hřbitov plný hodných strašidýlek. A málem bych zapomněla na vodníka.
Naše společná fotka po dlouhé době, děkujeme, Heli!..
A samozřejmě jsme nesměli chybět na tradičním výlovu Vrkoče. Museli jsme se přece podívat, jak to lovení tátovi jde. To byl pro děti velký zážitek, dostaly se tam, kam ostatní ne a mohly si osahat všechny ryby..
Kulíšek se nenápadně dostal do věku samých otázek PROČ. A tak občas hledám informace na internetu, většinou si pomůžu sama a potom si říkám, jak jsem jim to hezky vysvětlila. Poslouchá i Copaťoučká, tak snad už budu mít do budoucna něco zodpovězeno. Maminko, proč mám kolena se mě zeptal zrovna včera při večeři. Tak jsem se jala vysvětlovat, na co máme klouby a kde všude je máme. A pak jsme všichni i s Copaťoučkou ještě dloouho všemi klouby kroutili.
Začali jsme chodit do knihovny, tak si rádi a hodně čteme. Je to prima, protože děti si vždy vyberou to, co je právě zajímá. A jsou to knihy, které bych opravdu nechtěla kupovat, protože jsou za den přečtené. Ale jsou důležité, třeba o pravidlech silničního provozu, o značkách, teď právě jsme si půjčili hodinovou knížku, která vysvětluje, jak je to s časem. Nebo knihy o všech obrovských strojích a traktorech. Copaťoučká si zase vybere vždy něco o zvířátkách, a tak jí čtu krátké příběhy o tygrech, kočičkách a pejscích. Začíná si hrát s panenkami, předtím brala na milost jen auta. Tak skládáme z Lega různé domečky, kuchyňky, nemocnice a postýlky a kooonečně ji začaly zajímat i princezny a koníčci. Zatím doma žádné nemáme, a tak napíšeme Ježíškovi.
Copaťoučká mi teď hrozně pomáhá a opravdu si velmi rozšířila slovní zásobu. Mohu se s ní domluvit už skoro na čemkoli a to opravdu hodně pomůže. Už je skoro bez plen, za což jsem taky velmi ráda. Moc by chtěla do školky za Kulíškem. Zdraví paní učitelky a kuchařky a připravuje si tam budoucí pole působnosti. Učitelky ji už teď mají moc rády a pouští ji, aby si chvilku pohrála. Když tam přijdeme za Kulíškem, nemusela by se vyzouvat, ale sama chce a pak si boty vzorně uloží do regálku. Naštěstí je tam pár volných. Ráda by měla i svou skříňku, ale to nejde, a tak aspoň "uklízí" tu Kulíškovu. Jednou mu snědla i bonbon, co tam měl výjimečně od paní učitelky schovaný. To bylo pláče! On je k ní většinou shovívavý a říká jí, ať se nebojí, že už brzy půjde do školky s ním a on jí tam všechno ukáže. A že ji ochrání, kdyby bylo potřeba. Tím částečně uklidňuje i sám sebe, protože na dobu, až tam budou spolu, se vážně těší. V její společnosti se asi cítí bezpečněji.
Jsou to moje zlatíčka a dělají mi velkou radost. Jak jsou najednou samostatní! Jak se jeden o druhého dokážou postarat a vzájemně si pomoci. A jak si o to dokážou jeden druhému hezky říct a potom si i poděkovat. Moje snaha o slušné chování konečně nese plody a tím více si to užívám. A když mi není dobře, jeden z nich mi bolavá místa pofouká a druhý donese teplý polštářek. Ještě, že je mám! A pak se servou, že nevím, na koho dřív skočit, aby si vzájemně neublížili. Potom vděčně vzpomínám na knížku o sourozenecké rivalitě, o které jsem tu kdysi psala.

Příště už - snad - aktuality z nového bytu, nebo aspoň ze stěhování.
Hezký podzim! Smějící se
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SV SV | 11. listopadu 2014 v 14:41 | Reagovat

velký brácha malou princeznu chrání, a sťehování to je hraní! ;-)

2 SV SV | 11. listopadu 2014 v 14:42 | Reagovat

ale to kladivo máš príliš malé,  Waity! ;-)

3 waity waity | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 15:54 | Reagovat

[2]: To nevadí, co bylo třeba, už je vybouchané, já s tím jenom machruju :-D

4 Ajka Ajka | Web | 11. listopadu 2014 v 16:33 | Reagovat

Jé, hodnej bráška, dává sestřičce ochutnat kapičku ;-)  :-D
Drakiádu jste měli super a takový výlov, to musel být skvělý zážitek ;-)

5 brabi brabi | Web | 11. listopadu 2014 v 19:50 | Reagovat

Prožíváte teď ty nejkrásnější léta svého života, umilovaná, upracovaná, umluvená, nevyspaná, ale plna lásky a radostí i starostí. :-)

6 waity waity | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 22:15 | Reagovat

[4]: Ahoj Ajko, ano, zážitek to byl. Jezdíme tam každoročně, ale až tento z toho děti opravdu měly zážitek :-)
[5]: Jako vždy máš pravdu, Brabi, musíme si toho společně co nejvíce užívat ;-)

7 Radka Radka | Web | 12. listopadu 2014 v 9:53 | Reagovat

budování hnízdečka se jistě ubírá správným tempem. Díra z kuchyně do obyváku je báječná věc. Mám ji taky. Taky jsem zrušila zdění a nelituju. Já trčím v kuchyni skoro pořád a obíhat chodbou nebo přes zeď poslouchat, jak žije zbytek mé rodiny? Nene. Otevřený prostor je nenahraditelný. Udělala jsi dobře. A téma kolínek je rozkošné. Dětská proč někdy člověka uzemní, viď? Počkej, až se bude Kulíšek v obchodě ptát, k čemu jsou kondomy v těch krásnejch krabičkách... :-D

8 Sara Sara | 12. listopadu 2014 v 10:10 | Reagovat

Jestli ty dveře byly zazděné, tak to ani není poznat, máš šikovného vyzdívače. Víš já si to představovala jako ve Star Treku, že tam byla neporušená zeď a váš taťka poodstoupil, řekl hlubokým hlasem: běž stranou koťátko, a pak to vzal s rozběhem jedním ramenem, pak chvilku nebylo přes prach vidět a až se to usadilo, stál táta ve zhroucené zdi ještě odpadávaly kusy omítky a ve tmě otvoru se cosí blýskavě zalesko a.. O_O

9 Sara Sara | 12. listopadu 2014 v 10:13 | Reagovat

Ta první fotka, dvouleté vílky, je úžasná :-D je tam tajemství i vtip i světlo i akce, další fotograf do rodiny? Budeme hromadně chodit s foťákama jak Japonci na výletě :-D

10 Sara Sara | 12. listopadu 2014 v 10:21 | Reagovat

Ty dveře mezi tím místem kde se dělá jídlo a tím místem kde se odpočívá, hraje, klimbá, povídá, naslouchá, leží na zemi s hračkama, kde jezdí vlaky a oblékají se víly, kde táta nasává informace a máma kreslí na sklo, kde se kouká na seriály a dokumenty a na měsíc. To je zásadní otvor mezi životem a peklem , to jsou dvířka pro útěk a ty by rozhodně neměly být zazděné :-)

11 waity waity | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 12:27 | Reagovat

[7]: Radunko, děkuji, jsem ráda za Tvůj komentář, protože přesně na taková slova jsem čekala. Že se mnou někdo souhlasí a že jsem dobře udělala. Teď si uvědomuji, že budeme mít obývací pokoj podobný jako máš Ty.
Haha, ty dětské otázky jsou úžasné. Dodnes mi Nejmilejšího táty maminka vypráví, jak jako malý se v tramvaji zeptal: "Mámo a proč je ten pán tlustej?" A sám si hned odpověděl: "No já vlastně vím, to proto, že je komunista!" No, v tehdejší době jí muselo být pěkně horko :-D

[8]: Chachá, běž stranou koťátko, tak to jsi mě pobavila :-D

[10]: Děkuji :-)

12 brabi brabi | Web | 12. listopadu 2014 v 18:37 | Reagovat

[11]: Pamatuji si, jak se tvoje maminka jako malá jednou zeptala: A co je to "když"? :-D  :-D  :-D  8-O  :-?  :-(

13 Sara Sara | 13. listopadu 2014 v 21:37 | Reagovat

[12]: Jé a co jste mi odpověděli? ???

14 brabi brabi | Web | 17. listopadu 2014 v 0:20 | Reagovat

Odpověď byla zdlouhavá a zbytečná, protože na konci se dítě zeptalo:" No a co to teda je? a odběhlo... (naštěstí) ;-)

15 Tepi Tepi | 18. listopadu 2014 v 10:05 | Reagovat

Jen do toho sestřičko pěkně si vymýšlej,když to neuděláte teď mohli byste toho jednou litovat. Máš fakt šikovného chlapa :-) to je dar, když si to sice postupně ale poctivě uděláte sami.Jéé lampionky je to moc pěkná rodinná fotky a pouštění dráčků hm!!A výlov no to museli ostatní děti koukat už vás vidím jak děti pobíhají kolem kádí s rybkama a táta s podběrákem loví a ukazuje a rybky cákají vodu děti ječí a šup jste mokří. Doufám, že jsme pár rybiček pěkně vzali a pustili je zpátky do rybníčka .Ahooj jo a Kulíšku v mrazu to olizování raději nezkoušej, aby se ti nepřilepil jazýček k tyčce :-D víš??

16 Misha Misha | 27. listopadu 2014 v 21:54 | Reagovat

Často na vás rodinko myslíme. Určitě chcete mít hnízdečko aspoň z části do vánoc hotové. Tak držíme pěstičky ať se to ohánění kladivem, špachtlí a jánevímčímještě daří. Kuchyně oddělená od zbytku příbytku je blbost, já tady prosazuju myšlenku vybourání zdi už nějakou dobu a až se budeme nudit :-D  8-O , tak do toho taky praštíme :D.
Děti jsou roztomilé, líbáme je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama