... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Neštovice,kašel,rýma,zánět očí,zánět uší, chřipka a už dost!

29. listopadu 2014 v 16:02 | Waity |  Domov jsou ruce do kterých smíš plakat
Ahoj naši milí.
Nejméně druhá polovina listopadu je u nás ve znamení marodění. Kulíšek ve školce chytil neštovice, za což jsem byla v podstatě ráda, protože vím, že toto období je na ně asi nejvhodnější. Nechtěla jsem nakoupit hned všechny ty chemické preparáty, takže jsem se vrhla na studium homeopatie a hlavně na prostředky mého už dlouhou dobu oblíbeného krále aromaterapie Karla Hádka. Musím říct, že nám tohle všechno hodně pomohlo. I když po dvě noci jsme se nevyhnuli Fenistil kapkám, aby se Kulíšek nevědomky neškrábal a klidněji spal, a tekutému pudru. Tomu vděčím za krásné zasychání. Teplotu jsme nesráželi ničím, nebyla tak vysoká a nechala jsem tělíčko, aby mohlo využít svojí přirozené imunity.
Jenže když máte doma jednoho maroda a druhé dítě je zdravé, v podstatě ho denně šidíte o vycházky a nastřádaná energie se hned druhý den obvykle projeví. Když tatínek mohl, Copaťoučkou "vyvenčil", ale zrovna tyto dny potřeboval asistovat zedníkovi na novém bytečku. Prostě všechno dohromady se nastřádalo.
Dennodenní binec pouze v jedné z místností vypadá asi takto: v popředí malování, lepení, všemožné knížky a aktivity a v pozadí mnou postavený domeček z křesel, do kterého si děti aspoň na chvilku zalezou a jsou hodné, než se ovšem po pěti minutách nezhádají. Pak si vzájemně nafackují, já z kuchyně slyším, že se něco děje a už nemám sílu vyšetřovat co se stalo. Pofoukám bebina, ošetřím kopance nebo facky hlavně tomu, kdo je zrovna marod a druhému vynadám, proč bouchá do prvního, když je nemocný, donutím ty dva aby se usmířili a podali si ruku, podám co je potřeba na další hru dvou malých nezbedů a mám chvíli klid do další války. Nebo do další prosby: "Maminko, prosím, já bych chtěl abys mi něco postavila" anebo "Maminko, prosím, namalujeme a nalepíme teď spolu očička na všechny auta co máme" anebo "Maminko, prosím, já bych chtěl s tebou udělat letadlo z papíru. A musí mít vrtuli co se bude točit" a tak dále. Vyplnit například poslední prosbu je naprosto nemožné. Zkuste si v domácích podmínkách vytvořit modýlek letadýlka s vrtulí. S tím si neporadil ani tatínek inženýr přicházející z práce něco kolem sedmé večerní hodiny, hladový a ospalý. I když se vážně snažil Smějící se A ještě dostal ode mě vynadáno, že chce takhle navečer odejít pracovat do nového bytu. Chudák, já vím, polepším se Mlčící
Ale musím děti pochválit, že si spolu docela vyhrají. Jinak u nás teď často jedou pohádky, není to tu moc zvykem, ale neznám lepší způsob než zabavit maroda, když může jen ležet a odpočívá a zrovna potřebuji něco dělat.
Asi třetí den už bylo Kulíškovi líp, i když byl ještě trošku unavený a tak jsme pozvali další zájemce o naše neštovice. Doufám, že nás nebudou proklínat, jestli je dostanou, ale už jsou dostatečně poučení, jaké mazání na co a vše potřebné mají doma nakoupeno..
Samozřejmě jsem čekala, kdy chytne neštovice i Copaťoučká. Místo toho začali oba dva hucat a smrkat, ale kdyby to bylo jen obyčejné hucání. Dávení, hlavně v noci, se snažím opět řešit přírodními prostředky - aromaterapií, bylinami a babskými radami. Ráda bych přibrala i homeopatii, protože u neštovic se nám velmi osvědčila, ale na to bych potřebovala nějakého dobrého homeopata poblíž. Mezitím už Copaťoučká začala mít horečku, očekávaný příznak neštovic. Dnes mám pocit, že už její neštovice máme za sebou. Kromě maličkých pupínků, které se vysely jako krupička a nezvětšovaly se a třidenní teploty a únavy, měla nateklá očka asi tři dny, což jsem vyřešila borovou vodou z lékárny a obklady z Vincentky. Jinak neštovice jsou zažehnány asi i díky včasnému mazání od pana Hádka a homeopatii.
Ale abych se předčasně neradovala, dnes v noci začaly Kulíška zlobit ouška. A to dost silnou bolestí. Tak jsem opět sedla k internetu a našla si aromaterapeutické prostředky vhodné na tento problém a od rána to vypadá, že jsme zánět zažehnali. Snad! Ale opět nastoupila teplota a příznaky jako u chřipky. Celková únava, polehávání a nechuť k jídlu.
Nyní mám chvilku klidu, protože obě děti jsou zřejmě vyčerpané z Kulíškovy proplakané noci a tak nečekaně oba a zaráz usnuli. V poslední době se stává, že už ani Copaťoučká nechodí po obědě spinkat, tak je tu mám celý den oba dva a to je opravdu dost náročné. A tak potom každý večer, když ty dva uspím, těším se na svoje chvíle klidu a ticha a volna, kdy si můžu dělat co chci a tvořit a chystat Vánoce, ale z této euforie mě poslední dny vytrhuje fňukání jednoho z dětí, že je zase něco zlobí či bolí anebo prostě potřebují mít mámu u sebe, protože se necítí nejlíp.

A tak jsem si včera narychlo zabalila pytlíčky s maličkostmi na adventní čekání na Ježíška, přizdobila překrásný drátovaný adventní věnec koupený už loni, nastříhala si na ušití vánočního ubrusu a běhounu a prostírání a také Mikulášských pytlíků, protože ty igelitové se mi prostě nelíbí.
Dál už mě děti pracovat nenechaly a přišli si pro mě oba dva až do obýváku, kde jsem měla po zemi roztahané celé šití a zašpendlené budoucí výrobky. Špačkovala jsem, doběhla si rychle vyčistit zuby a šla si k nim lehnout. Tedy asi na dvacet minut, než se spustila série úkonů, které jsem musela udělat. Zdravotní sestra na noční službě - pche! Mrkající

Teď přemýšlím, do čeho se dnes večer pustím, protože nepůjdu spát, ani náhodou. Jestli ještě vyrobit vánoční dárky, na něž tu mám spoustu nachystaného materiálu, i když jsem si říkala, že letos všechny dárky koupím, nebo raději začít péct cukroví, když u Tepi se už pečou perníky, nebo dokončit šití, které jsem začala. Je toho nějak hodně, i když letos už mám dárky skoro nakoupeny. Ještě mě čeká narozeninová oslava Kulíška, na kterou musím vyrobit nejméně stejně pěkný dort jako na jaře pro Copaťoučkou. Už mám nápad a vše nakoupeno, Kulíšek se těší, tak snad to půjde.

Jinak jsem se asi 14 dní téměř nedostala ven, když nepočítám dvě návštěvy lékárny kdy mi hlídala děti hodná paní sousedka a jednu návštěvu zdravé výživy, takže sklep je plný vytříděného odpadu, který čeká na vynesení do příslušných kontejnerů, plný krabic od vybalených zásilek, protože letos objednávám dárky a vánoční látky a potřeby výhradně přes internet. Dokonce jsem si včera objednala domů i nákup z potravin! Ale to jen díky tomu, že jsme do schránky dostali kupon na tři dopravy autem až do domu zdarma. Tak lepší využití než v tyto dny už myslím nebude. Byla to příjemná změna oproti podvečerním nákupům se dvěma dětmi, vyprodaným pečivem a zbytky zeleniny. Vše je čerstvé a pečlivě vybrané, pán mi dokonce nákup zanesl až do 3. patra, ani jsem ho o to nežádala.
Naše stěhování jsme odložili na Nový rok. Teď už vím co bude a mohu začít s vánoční výzdobou ještě zde - ve starém bytečku. Bude to naposledy, tak chci, aby to bylo hezké.
V novém bytečku už je téměř nachystaný dětský pokoj. Ještě bez lustru a zásuvek, lustr je koupený a nachystaný, ale pokoj je už v novém kabátku, jen vymalovat. Neodolala jsem a musela tam dětem koupit první kytičky. Snad neuvadnou, když je zaliju jen kdy se sem občas dostanu..
Zde se chystá obývací pokoj pro zedníka. Okna a topení poctivě zabalit, ať nejsou ohozená od omítky. K novému oknu dolepit parapet, zalepit velké díry po elektřině, nalepit všude ochranné rohy, nanést impregnaci, aby nová omítka hezky držela. Takto probíhají všechny místnosti postupně..
A tady je kousek mojí budoucí kuchyně. Tu ještě čeká spousta změn, asi v létě příštího roku..
Ve starém bytě se nám ještě stihnul pokazit bojler, tak jsem museli vyměňovat za nový. Je nádherný a úžasně funguje, vše už je elektronické a nastavitelné. Skoro lituji, že si ho dlouho neužijeme. Z krabice dětem tatínek ve vzácné volné chvíli stihl vyřezat provizorní domeček. Společně jsme ho s dětmi pak polepili obrázky namalovanými oběma dětmi za poslední dny..

Jinak jsem si udělala radost a koupila si krásnou novou aromalampu, která je zároveň píckou na jablko, jsem z ní nadšená. Konečně si můžeme nechat vonět vánoční vůni anebo esenciální oleje. Teď se to zrovna hodí, mám v ní namíchaný tea-tree, mátu a eukalypt. Krásně nám to tu voní.

Tak a děti se probudily, zpátky do služby.
Moc krásný čas adventní přeju!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 29. listopadu 2014 v 19:22 | Reagovat

Puntíkovaný kluk kreslí puntíkovanou žirafu :-D

2 Sara Sara | 29. listopadu 2014 v 19:29 | Reagovat

Rozesmála mě ta zdravotní sestřička na noční :-D velmi jemné přirovnání a série úkonů u dětí. Kdyby chlapi pečovali o děti napsali by si manuál a studovali to na vysoké :-P no protože nikdy NIKDY není u jakékoli péče o dítě jedna činnost, vždycky se na ni nabalí 30 dalších, které se opravdu nedají vynechat ať to začíná vysušením oušek po koupání a končí vyklizením půdy a stavěním holubníku [:tired:] :-? no že jo holky máte taky tu zkušenost?

3 Sara Sara | 29. listopadu 2014 v 19:32 | Reagovat

Dětský pokojíček je tak pěkný, nebudou tam náhodou bydlet skřítci a vílky? :-)Za oknem veliký smrk a nové kytičky, tovíš že jim bude dobře v chladnu jenom nepřelívat, teď na podzim se nehnojí a zalévá pomálu.

4 Sara Sara | 29. listopadu 2014 v 19:47 | Reagovat

Tea-tree, máta a eucalypt je kombinace na vyvraždění virů ze vzduchu, taky si jdu zapálit lampičku, třeba mi ta vůně vleze až na průdušky a udělá tam průvan :-)vyfoť nám tu pícku na jablko, to jsem zvědavá ???

5 waity waity | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 9:54 | Reagovat

[2]: Hezky napsáno a ajajaj, a těmi 30ti činnostmi je to pravda.
Někteří chlapi by asi před dětmi studovat vysokou měli, ale jiní to zvládají bravurně a pohodářsky a všechny ty činnosti nechaávají na potom. Však ono to neuteče, nebo dřív či později přijde strážkyně krbu a udělá to :-P Nic proti nim, i tak jsou skvělí, že vůbec CHTĚJÍ POMÁHAT :-)

6 Sara Sara | 30. listopadu 2014 v 13:22 | Reagovat

[5]: No jasně to nebylo mířeno proti mužům, jenom tak jemně, že vždycky říkají: tys přebalovala dítě tak dlouho? a vůbec netuší že jsi ho přitom také vykoupala, něco přeprala, dítě natřela, načesala, vyčistila ouška očička a pupíček, umyla si přitom vlasy, nakrmila ho zdřímla si asi 2 minuty, pak šla umýt koupelnu, vynesla plínky a napsala odborný článek o pupíncích okolo zadečku :-D  O_O  :-P  :-)

7 Sara Sara | 30. listopadu 2014 v 13:25 | Reagovat

Jo a ZÁJEMCI O VAŠE NEŠTOVICE :-D chytli něco úplně jiného a přinesli něco úplně jiného takže máte už všichni všechno? prosímvás? [:tired:]

8 Misha Misha | 1. prosince 2014 v 0:48 | Reagovat

Nejsi ty Betty, nebo jiná Mcdonald?? Když jsem si rychle četla ten seznam tvých činností, přišlo mi to tak. :-D  :-P
Nemoci blbý, není jim vyhnutí. Máte snad vystaráno a na vánoce už budete mít pokoj!! Ten byteček se tak vylupuje do krásy! Hyacint v pokojíčku bude nádherně vonět :-).
Často si říkám, jak se dobře zorganizovat, nachystat dopředu, abych nevyšilovala a byla víc než jen občas milá! No a pak se něco potento :-x a je vystaráno. Matka, taxikářka, pradlena....narychlo rve řvoucí vzpurné díťátko do autosedačky (po té, co jsem osprchovala sebe, umyla si vlasy, taky dvě děti, ustlala 4 postele, posbírala špinavé prádlo, dala to do pračky, nachystala vydatnou snídani, nakrmila sebe, nakrmila mladší holčičku, uklidila po ní ten bordýlek okolo a na zemi, opláchla nádobí, vyvětrala, nachystala svačinu, utřela krev, která opět crčela staršímu z nosu, přeprala potřísněné školní triko a přinesla mu jiné, pro jistotu mu dala ještě tamponek, oblékla sebe, našla nutněpotřebnou panenku, přebalila holčičku, která se zrovna před odchodem pokakala, následně nato s ní začala bojovat, protože si nechce obléct TENTO kabátek), mrknutím oka zjišťuji, že jsem se nespletla ve výpočtu a už máme 5minut zpoždění, tzn. stihneme to akorát do zácpy, mezitím se mi řvoucí vzpurné mimino vytrhne z ruky a popruhů a padá na zem do auta, já si sundávám kabát, jelikož už jsem naprosto splavená, znovu sbírám dítě, které se mi vysmekne a vyzuje si u toho botičku. Druhé dítě začne brblat, že mu spadl pod nohy pytlík se svačinou...nakonec s namoženými svaly na rukách, bolavými zády sedám na své místo, jednou rukou otvírám automatické dveře garáže, zapínám si pás a nasazuji brýle. Druhou rukou hbitě otáčím volantem a kvapem vyjíždím ven. Zpoždění máme 10 minut a dojíždíme do zácpy....hodiny ukazují 8:45 a já si po probdělé noci, kterou jsem prokojila dítko s bolavými dásněmi, chytám cukající oko.
Mám potom dny, kdy naprosto odpadávám, nic nejsem schopná udělat, je mi všechno habakuk a říkám si něco o ťunťovi, když jsem si myslela, že si zvládnu udělat vedle úklidu megabaráku  i manikůru, zacvičím si, upeču nějaký vegan supr dietní dezert na naše alergie a s manželem a dětmi proběhneme okolní lesy a budeme šťastní. Místo toho ležím s ohlodanými nehty, bordelem okolo netknutě na gauči, starší dítě skáče po sedačce a mladší pro změnu po mně a snaží se využít situace a ležící matku odkojit. Kde je to prso???!!!! :-D  8-O  :-P Takové dny mívám většinou o víkendu! :-D
Dárky nakoupím jeden večer přes internet. Jestli něco zvládnu ušít, ušiju, když nee, tak se nic nestane. Cukroví nepečeme kvůli alergiím, jen nakoupím do zásoby sušené datle, ořechy, oříšky, kokos...a budeme šoulet občas nějaké koule nebo dělat placičky, dle potřeby. Když nebude čas, tak to budeme pojídat jen tak. A hofk :-)
Žádné honění holčičky, to za to nestojí.
Ať se brzy uzdravíte, moc na vás myslíme, papa

9 Sara Sara | 1. prosince 2014 v 10:03 | Reagovat

[8]: Misho, tak to je naprosto přesné :-D  je mi jasné že na psaní bločku se dostaneš někdy tak za 2-3 roky - možná. Já mám ještě jedno dítátko takové větší - dědu a to je něco, sice se se mnou nepřetahuje a obléká se sám, ale zato pořád do letního, dneska musím frčet, protože je náledí a mráz a co kdyby mi to velké vzpurné mimino šlo na oběd v tričku, džínové bundě a teniskách a někde, samozřejmě bez telefonu, upadlo ??? :-x  :-?  :-( 8-O

10 brabi brabi | Web | 2. prosince 2014 v 23:22 | Reagovat

:-D  :-D  :-D Jak se to krásně čte, když už se mne to netýká.....Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem měla dvaapůlletou holčičku na klíně, protože se chtěla právě tulit a tvořila na kufříkovém šicím stroji, který byl postaven v obýváku na konferenčním stolku, mých prvních pět halenek pro obchod a oni mi to všechno vrátili na opravu!!!!!!!!! (proč asi?)
Hurá, už je to za mnou 8-O :-) Ale můžu se přiznat, že je mi po té době trošku smutno, i když to pochopíte až za dvacet let ;-). Díky vašim krásným článkům na blogu se dnes trochu jinak dívám na mladé maminky kolem a říkám si, jak jsou unavené, nevyspalé, prostě život se stále opakuje.
Ale neztrácejte naději, malé děti malé starosti, velké děti velké starosti ;-, tomuhle jsem dřív taky nerozumněla. Jestli vás to potěší a trošku mi věříte, prožíváte právě nejhezčí léta svého života, líbám vás všechny na čelíčko :-)

11 SV SV | 3. prosince 2014 v 9:43 | Reagovat

zdravím všetky mláďatká a ich svorku ;-) prajem krásny advent a veľa zdravíčka už len!

12 SV SV | 3. prosince 2014 v 9:46 | Reagovat

dobre, že to deti majú už za sebou, v čase, keď je priebeh ochorenia dobrý. (ja som mala kiahne (neštovice) v 20 tke a skoro som z toho scípla....)

13 SV SV | 3. prosince 2014 v 9:50 | Reagovat

hrací krabicodomček ju úžasný, pozdravujeme Nejšikovnejšího tátu ;-)
(sa mu muselo nedávno štikútať, sme ho spomínali v lese, kde sme na smrť vydesili a odplašili pytliaka na vode pstruhovej) no ale ta zebra Olinka vyzerá úplne ako ľudské mláda! ;-)

14 SV SV | 3. prosince 2014 v 9:52 | Reagovat

"malé děti malé starosti, velké děti velké starosti" áno, tak nejak.
a žiadne deti, najväčšie starosti...(buďte radi, že tomu nerozumiete...)

15 waity waity | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 12:40 | Reagovat

[8]: Misho, vtipně a hezky napsané..a jinak,  můžu říct, že se v tom také poznávám ;-) Ale stejně jsme šťastné jak blechy, že je máme že? A že jsou ještě malé a na nás závislé, jak píše Brabi, teď máme jen "malé" starosti.
[9]: Je vidět, že ho máš moc ráda a to teda děda vyhrál! Má se teď moc dobře, na sklonku života.
[10]: Brabi, všechno Ti věřím. Opravdu. A šít bych s dítětem na klíně opravdu nechtěla. Proto šiju jen v noci.
[12]: SV, taky Tě zdravíme, Nejmilejší táta pytláky nechytá, to je dneska o přesdržku :-D
[14]: Byla by jsi dobrá máma..

16 kolíska kolíska | 4. prosince 2014 v 10:47 | Reagovat

Ahoj město, už jsem tu dlouho nebyla a vidím že se vám nedaří, teda jste nemocní, my teda taky, ne tolik nemocí zato jsme pajdavá rodina. Na podzim se děda zranil vezli jsme ho do nemocnice, uklouzl po posranejch schůdkách a už jel nejdřív po zádech a dopadl blbě a měl koleno jak balón, tak tady kulhal, nosil ortézu nemohl to vohnout nadával jak ďas a taky já protože všecko co von vodtahal jsem musela já. Pak si muž pohrával s kobylou a vona se mu plašila a co myslíte stoupla mu na nohu a zlomila mu malíček, jo další noha a tedka mám voteklou nohu já, protože jsem strašně musela jít na, no zkoušíme na vánoční koncert, máme krásný hábity, ale trochu dlouhý tak já sedlačka ve vysokejch podpadkách. Chápete to a jak su zvyklá lítat tak jsem spadla v kostele ze schodů :-D už jsem ten hábit zkrátila a pěkně v sešmajdanej kozačkách. Chlapi voba mrzáci se mě chechtali. Děcka jsou naštěstí zdravý jak řípy ;-)tak vám přeju brzký uzdravení teda hlavně dětem, aby si ty svátky užily venku na sněhu a ne doma v postelích. Jinak je to furt jenom vo práci, kozy mečej, psi štěkaj, kočky vrněj,kůň řehtá a vyhazuje a ti vostatní taky furt něco chcou krmit krmit a krmit a když nekrmíme tak poklízíme a začínáme píct cukrovíčka a vymejšlet který chudáci to vodnesou aby bylo maso na štědrej den :-(a taky vánoční trhy tam teďka postává děda, pod sebou má teplomet, ale navlíkly jsme ho s Majdou do kostýmu svatýho Mikuláše, tak prodává perníky. Teďka už nic jinýho není kozy mají volno a mlíko jenom pro nás. Vostatní prodáváme ze dvora vajíčka a tak, lidi už si zvykli a my nikam nemusíme. Lojza má ve vohlávce napletený rolničky a muž si usmyslel, že musí vyrobit ze starýho vozejku sáně, no myslím že to je blbost, protože taky sníh vůbec bejt nemusí a von se splaší a vlítne někam kde sníh nebude a všecko vyklopí. No ale vymlouvejte něco chlapovi. Von totiž nejen von i s dědou se každej večír zavřou do stodoly a dělaj děckám dřevěnej domeček se 2 pokojíčkama, jeden pro Majdu s poličkama na panenky a kuchyňkou a druhej pokojík pro Davida s nářadím a stolkem na malování nebo noty. Von Dejv totiž se zavírá když se učí písničku dycky někam zaleze a zpívá si, představte si že se sám naučil číst noty O_O písmena a čísla odmítá, ale noty to jo. No a ten domeček bude v zimě stát v naší velké kuchyni a v létě někde v zahradě, dokonce udělali komíny dva a v nich pelíšky pro kočky a děcka tam mají lavičky na sednutí a pod lavičkama zase pelechy pro psy, no doufám že v tom domku nebude bydlet aji kůň a taky doufám, že se děckám neomrzí za tejden a já se přes to přerazím. Tak já vám přeju pěkné svátky, hodně zdraví a štěstí a Božího požehnání, aby se vám všecko dařilo a měli jste se pěkně celej příští rok. Naše děti vás moc pozdravujou a chlapi se přidávají :-)Majdička mi právě snědla půl prvního těsta na linecký to jí bude blbě 8-O

17 waity waity | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 14:04 | Reagovat

[16]: Kolísko, taky Vás moc zdravíme a doufáme, že všechny nožky se do Vánoc a hlavně do sněhových vánic uzdraví. Ani jsme nevěděli, že pečeš perníčky, teda to jsi dobrá, ke všem těm starostem ještě perníčky na prodej? A domeček dřevěný je úžasný nápad, to bude úžasný vánoční dárek! Tak jsme si tu s holkama říkaly, jak Vám Vašeho šikovného tatínka a dědu závidíme. Ne že by ti naši chlapi šikovní nebyli, ale domeček ze dřeva dětem postaví těžko, ono i to dřevo ve městě stojí majlant :-)
Krásné svátky i Vám! :-)

18 Radka Radka | Web | 21. prosince 2014 v 20:19 | Reagovat

Miláčku a co vlastně furt děláš??? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama