... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Život je jako řeka. Nikdy nevíš, kdy se zakroutí, kdy ti do něj někdo vstoupí a kdy zase někdo jiný vystoupí. Proto ho má cenu žít naplno...

1. listopadu 2014 v 23:36 | Waity |  Duše je neznámá krajina
Dnes vzpomínáme..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 3. listopadu 2014 v 8:43 | Reagovat

Jdi tmou a jdi světlem
jdi močálem a kamením
jdi sama a jdi se psem
se svým osudovým znamením
Na tvé dlouhé cestě světem
někdy spálí mráz tvou líc
časem dobrým i zlým běsem
někdy slunce pohladí tě víc
Už neboj jen stále jdi
náhle les kde už to znáš
studánka, tvůj strom, něčí stopy v trávě
je čas jít tam a je čas jít k mámě.

2 Sara Sara | 3. listopadu 2014 v 8:46 | Reagovat

Je zvláštní jak slova napsaná dřív nyní dostávají jiný ale vlastní smysl, jakoby dřív psaná pro teď, jakoby mozek věděl dopředu co se jednou má říct. Čím víc přemýšlím tím víc nechápu jak to funguje.

3 Sara Sara | 3. listopadu 2014 v 8:47 | Reagovat

Maminko moje, pluj s řekou, leť nad ní a dívej se do našich domovů.

4 waity waity | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 19:49 | Reagovat

[1]: Sáro, krásné :-)

5 SV SV | 5. listopadu 2014 v 14:42 | Reagovat

....prekrásne....

6 Misha Misha | 5. listopadu 2014 v 21:10 | Reagovat

Nádherné...

7 tepi tepi | 7. listopadu 2014 v 14:47 | Reagovat

Ahoj babulko moje milovaná.My tě zdravíme do tvého světa kam my ještě nevidíme.Stále na tebe mé děti vzpomínají a křičí když jedeme autem protože jsi zakletá i do větru, který fouká všude kolem nás, nebo ti máváme z okna a koukáme do nebe.Pluj si svojí krásnou řekou tiše a klidně.My s láskou vzpomínáme tvoje vnučka Isabel s dětmi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama