... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá... J.Werich

Nejdrahocennějším kovem je práce. Ulévají se z něho lidé. Edmund Burke

14. ledna 2015 v 14:16 | Waity |  Domov jsou ruce do kterých smíš plakat
Mámo, táto, my chceme taky malovat zdi!
Fotka aktuální asi před 14-ti dny. Finišovali jsme s malováním, tedy Nejmilejší táta finišoval a my jsme mu s dětmi ve starých hadrech "pomáhali"..

Letos jsem si nedávala žádná předsevzetí. Obvykle to nedělám. Ne, že by mne nenapadalo, co všechno bych si mohla dát. Nějak ani nechci.
Třeba, že letos stihnu víc práce než loni.
Nebo že se budu ještě více věnovat dětem.
Že nikdy neztratím nervy a budu stále jen klidná.
Či že začnu více cvičit.

Anebo bych si mohla dát tohle:
Budu se snažit mít na sebe více času.
Nebudu žrát sladkosti, nebudu zdravé věci jen nakupovat, ale budu je s dětmi taky jíst.
Budu trávit více volných chvil se svým mužem a se svými dalšími milými.
Že budu chodit dříve spát.
Budu se konečně věnovat opomenutému studiu alespoň jednoho cizího jazyka.
Budu více číst.

A tak dále. Obvykle se pohybuji někde mezi dvěma protipóly. Říkám si, že mám málo času na sebe, tak to jdu napravit a potom si vyčítám, že všechen svůj čas raději nevěnuji dětem. Obvykle večer potřebuji vypnout a pak si říkám, proč jsem si raději nepovídala s Nejmilejším. Když něco nakupuji, například oblečení, přemýšlím o tom, jestli bych to raději nemohla vyrobit. Objednám látky a pak mi trvá neskutečně dlouho, než to něco ušiju. A někdy neušiju, děti chodí ve starém a látky se mi doma kupí. Když se na to vykašlu a nakoupím najednou vše potřebné v obchodě, mám opět špatné svědomí, že jsem to přeci jen měla vyrobit.

Tak co kdyby mým novoročním předsevzetím bylo NEMÍT ŠPATNÉ SVĚDOMÍ, AŤ PROSTĚ UDĚLÁM COKOLI? Ve svém přirozeném rytmu? Prostě brát se taková jaká jsem, někdy líná a jindy zase aktivní, někdy schopná čehokoli a jindy zase neskutečně unavená a s bolavými zády? A že stejně budu přistupovat i ke svému okolí? Každý má právo na svoje chyby, omyly i pády. Že ano?

A nyní aktuálně o stěhování. Dala jsem děti na víkend k bubu, nový byteček jsme si vypulírovali jak to šlo a přestěhovali sklepy. Pak jsme se dali do balení a převezli všechny věci, které skoro nepotřebuji. Nyní už týden stěhujeme, den co den něco nabalím, všechno čistím a peru a Nejmilejší táta odveze, montuje skříně, odmontovává garnýže a vše chystá na velkou akci na tento víkend. Půjčí si tranzit a největší nábytek plus postele pojedou do nového domova. Pak ještě týden zůstaneme, budeme spát na matracích a dobalíme a převezeme zbytek - denní věci, kuchyň, židle, hračky a další a další. Člověk ani netuší, co za pár let nastřádal věcí. Je toho opravdu hodně, všude se něco válí a je mi to jedno. Moje oči vídí jen to, co bych ještě mohla zabalit a nebude mi minimálně 14 dní chybět. Smějící se Do toho si děti hrají, tak si občas zbývající prostor zastavíme třeba i domečkem..
Mezi tím vším jsme si udělali čas a zajeli si zabruslit. Poprvé..




Mějte se hezky, zase se brzy ozveme.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 14. ledna 2015 v 15:52 | Reagovat

To je báječné předsevzetí. Vždyť člověk přece dělá co může a co nemůže, za to by na sebe neměl být zlý :-)A hned tu máš důkaz jak jste báječní rodiče, neznám nikoho, kdo by uprostřed oprav a stěhování jel bruslit, kvůli radosti malých sněhuláčků. Jak vám to šlo? Wai, ty asi nevíš, že máš u mě ve sklepě brusle, co ty na to? :-D

2 brabi brabi | Web | 14. ledna 2015 v 19:16 | Reagovat

Vybrala sis nejlepší předsevzetí :-) Víš, já si zásadně žádné předsevzetí nikdy nedávám. On ten život sám ti určuje, co je třeba dělat a v kterou dobu. Dokud jsou děti malé, tak je pořád všechno jinak, než si naplánuješ (všichni známe) a jak rostou, tak se priority mění i pro rodiče. Potom třeba budeš mít i víc času na studium nebo zájmové věci, už se i vyspíš a pokud je zdraví, tak jde všechno.
Pro hezké soužití rodiny si já myslím, že je nejdůležitější nezapomenout na sebe. Myslím na sebe jako partnery.

Nejdříve jste byli vy dva!

Potom teprve přišly děti, proto se nesmí zapomínat na svého partnera, děti někdy MUSÍ POČKAT! A taky je důležité se udržovat, být milá, usměvavá, taková maminka je přitažlivá pro děti i partnera. Co z toho, že můžeš jíst z podlahy, ale jsi unavená, vynervovaná a kopeš kolem sebe ;) Je dobré se občas taky na všechny vykašlat a věnovat se kamarádkám, zajít si někam, sama, něco malého si pořídit pro radost...máš na to taky právo. Končím přednášku ;-)  :-D , myslím, že máš dobře našlápnuto.
Už se těším, až přijedeme na tu kolaudaci, tak se moc neloudejte ;-).

3 tepi tepi | 14. ledna 2015 v 21:05 | Reagovat

Brabi má pravdu, myslím že se od rána honíme abychom ty naše dětičky uspokojili, napapali, vykoupali no sami občas hladovíme protože se raději věnujeme všemu jinému než sami sobě. Pořád s nimi něco podnikáme, vymýšlíme, jezdíme s nimi do všech různých kroužků a každý den se s nimi učíme,mazlíme, hrajeme, malujeme povídáme atd.... svět se točí jen a jen kolem nich i věčer je uspávám hodinu, protože tomu čtu tohle té zas její oblíbenou knížku pak si ještě povídáme a škrabkám je protože bez toho by to nešlo.no pořád děti a děti.
A co my?? taky potřebujeme na chvíli někam vypadnou a popovídat si pěkně v klidu bez pocitu, že vás někdo teď hned chce něco potřebuje a vy musíte rychle ze vším praštit a jít to řešit. Prdlajs. Člověk musí být prvně spokojený sám se sebou a teprve potom bude spokojený a usměvavý i v životě. Je nutná potřeba občas se na všechno vykašlat a večer si pěkně zajít za kamarádama na vínečko popovídat a klidně se vrátit s dobrou náladou kdoví,kdy a nebo si jet na půl dne odpočinout někam do centra a koupit si něco pěkného na sebe, nebo jít na procházku do lesa prostě dělat cokoliv a když máte štěstí a babička pohlídá můžete si s mužem vyrazit společně.naplánovat třeba kino, divadlo, ples nebo zajít na nějakou zajímavou přednášku, nebo prostě jen tak kam vás napadne a když ani to není možné tak se prostě doma nocuje až děti usnou ale nemusí to pokaždé znamenat, že se musí něco šít nebo vyrábět nebo uklízet koupelnu a podobně vím je to krásné mít doma pořád čisto ale není fajn si občas jen tak zalenošit??no a co?? já se snažím odpočívat kdy to jen jde a večer zase tak aktivní nebývám. Mimochodem já si předsevzetí také nedávám vede to jen ke stresu když se ti něco nepodaří a to není to pravé ořechové raději si to všechno naplánuji podle toho jaká je zrovna situace a taky podle toho jestli se mi zrovna chce. Ale když mluvím o nicnedělání tak Zrovna tento týden  jsme s mužem dva večery leželi jen tak vedle sebe na posteli se zavřenýma očima a poslouchali jsme dvouhodinovou přednášku z internetu od Duška no bylo to tak fajn a ještě jsme se zasmáli a hlavně jsme vypnuli a pak jsme měli takovou dobrou náladu no pohodička úžasná.Zkus to taky někdy nedělat nic a nebo se sbal a jeď si něco koupit nebo dělej cokoliv hlavní je utrhnout se od dětí a domova přece  můžeme si spolu o víkendu někam zajít kamkoliv teda až se přestěhujete to je jasné to by pak už šlo ne?? že by ti mužíček pohlídal,děti obstaral navečer něco podniknem vždyť si to už plánujeme tááák strašně dlouho uvidíš jak ti najednou bude fantasticky a jak ucítíš volnost v křídlech a uvědomíš si jak je fajn neslyšet nic jen ty a zase ty. Je to důležité být občas někde sama pak si uvědomíš jak se na ně na všechny těšíš a s velkou láskou jedeš domů a jsi usměvavá a daleko příjemnější bytost. Já si pokaždé když takto jdu říkám bože to je krása to je klid a teď si můžu dělat co chi a užívám si to do poslední minuty.Heslo zní neudřít se myslet i na sebe a  občas vypadnout a odreagovat se.

4 tepi tepi | 14. ledna 2015 v 21:12 | Reagovat

A to balení je super no co?? děti bych zapojila a balí celá rodinka že jo. A hurá do nového už se těšíš viď??
A bruslení jééé jupííí kolikrát jste upadli?? šlo jim to?? no taky vzpomínám jak jsme poprvé bruslili měla jsem i já brusle na nohách a kolínka se mi kvedlala no hrůza po těch letech tak pápá snad se někdy na tom brusláku potkáme ahooj

5 waity waity | E-mail | Web | 14. ledna 2015 v 22:51 | Reagovat

[1]: Bubu, děkuji. Brusličky už jsem si od Tebe vzala, pamatuješ? Teď se válí spolu s lyžemi někde na půdě u tchánovců. Vezmeme si je, až budou děti na ledě schopné bruslit, teď to bylo jenom o padání :-D

[2]: Děkuji za přednášku, máš naprostou pravdu. Ještě, že Tě mám! :-)

[3]: Tepi, krásnej komentář, máš pravdu s těmi předsevzetími. Já si je z tohoto důvodu taky nedávám. Zrovna máme jednu kamarádku, která si jedno dala, mluvila o tom celý týden a na Silvestra v jednu ráno ho porušila O_O
A něco vymyslíme, neboj.
Bruslení šlo víc Copaťoučké, dívala se okolo sebe a říkala, dělám to tak jako ta holčička. To Kulíšek dělal blbiny a víc než ledu si všímal sněhu okolo kluziště.  Ten je mu vzácnej ;-) Ale když se mu chtělo, tak se dokázal kus přesunout.

6 Sara Sara | 16. ledna 2015 v 15:06 | Reagovat

Ta první bruslová fotka je na zarámování, Andělka jede jako na šampionátu volných jízd a Tya je hozenej přes mantinel :-D  :-D  :-D

7 Radka Radka | 18. ledna 2015 v 20:18 | Reagovat

krásné ne-předsevzetí. Dávno jsem dospěla do fáze, kdy si nevyčítám, nemrskám se tím, co jsem měla-mohla udělat jinak a kdy si nelžu. Nedávám si předsevzetí. Celý rok tuším, co bych "měla", pak to zkonzultuji s tím co "můžu", vytřídím co fakt "musím" a nakonec jsem ráda, že to "nějak" dopadlo.
Vaše stěhování je bezva kino pro nás, přihlížející. Hezky se na to dívá, neměnila bych ale ani hodinu té dřiny, co máte za sebou, s sebou a před sebou. :-D a ještě stíháte trénink na zimní olympiádu! Jste šikulky. Já a brusle-to je stejné, jako já a lyže nebo já a taneční parket, takže smekám před dětmi, že jsou celé a nebrečí děsem a před vámi, že na to máte sílu a nervy. ;-) Těším se na další kuk do vašeho krásného soužití, papa :-)

8 SV SV | 19. ledna 2015 v 14:59 | Reagovat

dievčence, múdro na to idete! mám niekoľko takých kolegyniek, ktoré celé roky (s dobrým úmyslom) zabúdali na seba, lenže ako tie roky pribúdajú, tak sú čoraz mrzutejšie a zatrpknutejšie....takže takto asik nene ;-)
btw, ja som vždy nestíhala, a bola som z toho na nerv. teraz síce tiež nestíham, ale už som v pohode ;-)

9 SV SV | 19. ledna 2015 v 15:04 | Reagovat

napr. mi nič nehovorí termín "predvianočný stres" Ak niekto pociťuje bytostnú potrebu mať upečených 77 druhov vianočných koláčikov, takfajn, prečo nie, koláčiky sú mňam. Ale prečo by to mal robiť niekto, kto to robiť nechce, len preto, že "sato" tak robí? Nech si milý Sato robí čo chce a nech si žije po svojom. A my to robme tiež ;-)

10 waity waity | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 14:34 | Reagovat

[9]: To zní skvěle ;-)

11 waity waity | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 14:36 | Reagovat

[7]: Radunko, děkuji za příspěvek a že Tě to všechno moje kecání zajímá, nakopla jsi mne k dalšímu článku :-)

12 Radka Radka | Web | 23. ledna 2015 v 20:01 | Reagovat

[11]: :-) mluv, mluv, zajímáš mě... Pořád ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama